EN | CZ

Kázání 2024-12-29 - Vít Pavelek

29. Prosince 2024

1S 2, 18-20.26; Ž 148; Ko 3, 12-17; L 2, 41-52: Víš, co hledáš?

Víš, co hledáš? (Lk 2, 41-52)

Proč hledáš Ježíše?

Kdykoliv si čtu, nebo slyším tento oddíl z Lukášova evangelia, vybaví se mi téměř čtvrtstoletí staré vzpomínky na pocity úzkosti, které jsme zažívali, když se nám v jednom nákupním centru ztratilo malé dítě. Na pár vteřin jsme z něho spustili oči a ono se nám ztratilo v davu lidí. Hledali jsme je asi patnáct minut – nejtěžší čtvrthodina mého života. Nevěřili byste, jak daleko může sotva dvouleté dítě za tu dobu dojít.

Ježíšovi bylo už dvanáct let, když o něm rodiče ztratili přehled. Dvanáctiletý chlapec má už dost rozumu a zodpovědnosti, už nad ním nemusíte mít jako rodiče nepřetržitý dohled. Ostatně, úkolem rodičovství je vychovat dítě k plné samostatnosti. Chybu dělají ty matky, které se snaží své děti chránit před vší nepohodou a stresem. Neumožní svým dětem dozrát k důležité odolnosti pro jejich samostatný život. O tom však dnes nechci mluvit. O správně výchově dnešní oddíl není.

Josef s Marií – povšimněte si, že jejich jména v odstavci nejsou vůbec uvedena – byli nuceni svého syna hledat. Sloveso hledat, je klíčové pro dnešní kázání. Hledání je jedna z mnoha všedních činností, kterou dělá každý. Hledáme ráno to správné tlačítko, abychom vypnuli budík. Hledáme, co si oblečeme na cestu do školy, do práce nebo do kostela. Hledáme informace, googlíme x-krát denně na internetu. A někdy se stává, že hledáme a vlastně nevíme co.

Ježíšovi rodiče zažívali třetí den úzkostí, když svého syna konečně nalezli. Situace, ve které se to stalo, byla naprosto bizarní. Představte si, že vaše dvanáctileté dítě se nachází mezi univerzitními docenty a profesory, kteří mu kladou otázky a ono jim odpovídá. V tomto případě jsou to náboženské autority, před nimiž mají všichni kolem až posvátnou úctu. To by byl námět do televizních bakalářů.

Ježíšova matka musela vypustit svůj stres. „Dítě, co jsi nám to provedlo?“ Pro nás je to pochopitelná výčitka. Rodiče hledali svého syna. Dávám důraz na zájmeno „svého“. Matka Ježíšovi řekla: „Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ V této větě je polovina hádanky, kvůli které Lukáš jako jediný tuto epizodu zapsal. Josef s Marií hledali svého syna. Druhá část hádanky, totiž Ježíšova odpověď říká, že nalezli Božího syna. Pro oba rodiče nastala zlomová chvíle. Překvapuje u Marie, která byla příjemkyní andělského zvěstování (1,35). Potom jim Simeon (2,28-35) a Anna (2,36-38) v chrámě o tom dítěti říkali zvláštní věci. Rodiče hledali svého syna, ale nalezli syna Božího. Jenom na okraj, když Ježíš hovoří ke svým rodičům, jsou toto jeho první slova v Lukášově evangeliu.

V úvodu jsem položil otázku: „Proč hledáš Ježíše?“. Rodiče hledali své dítě kvůli úzkosti, strachu o dítě samotné. Existuje mnoho motivů. Současný člověk v Ježíši, pokud jej hledá, hledá někoho, kdo jej sice převyšuje, ale ve skutečnosti chce vnitřní naplnění, uspokojení, nalezení smyslu života. Jsou to motivy, které se obracejí dovnitř člověka. Jsou to motivy, které mají sebestředné směřování, motivy, jejichž gravitace táhne dovnitř člověka jako jednotlivce. Co když k žádanému naplnění, uspokojení duše nedochází, a tito lidé nenaleznou to, co chtěli? Ve skutečnosti nehledali Ježíše, ale cíl vlastní touhy. Jestli tento cíl někdy naleznou, je vážná otázka, na kterou já odpověď neznám.

Jsou motivy, kdy si člověk ve vzácných momentech uvědomuje svoji vlastní vnitřní prázdnotu. Jsou to výjimečné okamžiky duchovního uvědomění si sebe sama, svojí osamělosti uprostřed této prázdnoty. Jako by měl uvnitř hlubiny své duše nějaký konektor, do kterého nic, co zná, nepasuje. Pak začne hledat něco, nějakou hodnotu, kterou na počátku vlastně vůbec nezná a vlastně neví, co hledá.

Jsou motivy, které nesahají tak hluboko do osobnosti člověka. Jsou mnohem povrchnější. Je naší vinou, že při mnoha evangelizacích v minulosti jsme lidem tyto motivy nabízeli jako recepty na šťastný a naplněný život. A co my? Nevyhledáváme Ježíše jako divotvorce, který nám nějakým tajemným kouzlem připraví skvělou cestu životem?

Rodiče si mysleli, že vědí, koho hledají. Ovšem ukázalo se, k jejich velikému překvapení, že to nevěděli. Proto trochu změním otázku z úvodu: Víš, koho hledáš?

Hledáš Ježíše jako toho, kdo zabezpečí tvůj business plan? Pak si vzpomeň, že on sice může tvoje podnikání požehnat, ale sám neměl, kam hlavu složit.

Hledáš Ježíše jako toho, kdo tě učiní napořád šťastným? On může tvoji duši potěšovat, ale pamatuj, že ten samý Ježíš nás učí plakat s plačícími. Někdy se stane, že i ty sám/sama nebo já sám, budeme plačícími.

Hledáš Ježíše, který uzdraví každou tvou nemoc? On to může udělat. Vzpomeň, že Nový zákon hovoří o mnohých, které Ježíš uzdravil, ale mlčí o mnohem větším množství nemocných, které neuzdravil.

Hledáš Ježíše, aby potvrdil tvoje zákonické chápání biblických veršů? Pak nezapomeň, že kamenem mohou hodit ti, kteří jsou bez viny.

Hledáš společenství lidí, kteří jsou morálně bez vady? Ježíš kolem sebe shromažďoval lidi, kteří byli, a i dnes jsou morálně pochybní, avšak dopřál jim odpuštění.

Hledáš duchovní zážitky? Ano, může stát, že se s nějakým duchovním zážitkem setkáš. Ovšem bude ti to k ničemu, nedovede-li tě to k upřímnému poznání vlastní duchovní bídy a doširoka otevřené Otcovi náruče.

Hledáš duchovní nadpřirozenou moc? Možná tě někdy naplní a ty poznáš svoji malost a potřebu milovat druhé, jako sám sebe.

Ježíš pokládá hned druhou otázku „Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ Ježíš se nečekaně přihlásil o své Synovství, Boží synovství. Ježíšovo rodiče jeho slovu nerozuměli. Ani my tomu hned nerozumíme. Bůh si nečekaně, náhle činí nárok na náš život. Nikoliv já, nebo ty, ani jeden z nás není centrem evangelia. Nejde o naši věc. Nelze hledat Ježíše proto, abychom si ho přisvojili a ochočili pro svoji věc. Jde totiž o věc Ježíšova Otce. Co je tou věcí? Překvapivě to není v první řadě evangelizace, není to rozšiřování církve, není to šíření tzv. křesťanských hodnot nebo šíření morálky. Není to ani uzdravování ani prorokování, není to ani spočívání v meditacích, ani trávení hodin na modlitbách či počítání dnů v půstech.

Je to svědectví o Boží lásce, kterou dostáváš – pošli ji dál. Pokud vnímáš Boží pokoj, buď jeho šiřitelem. Máš životní radost, která pramení v Bohu? Nech ji téct dál k dalším lidem. A naději, která tě obklopuje, nech vyzařovat kolem sebe.

Na závěr ti zopakuji otázku: „Víš, koho hledáš?“

SNC: L 2,49 (vlastní překlad): A řekl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že musím být ve věcech mého Otce?“

Požehnání:

Vidoucí Bože, požehnej nám, aby tě naše oči poznaly.

Slyšící Bože, požehnej nám, aby naše uši slyšely tvůj hlas.

Provázející Bože, požehnej nám, abychom zůstali na Kristových cestách.

Milující Bože, požehnej nám, aby mnozí lidé cítili tvoji lásku.

Blízký Bože, požehnej nám a daruj nám pokoj a radost.

Požehnej vám dobrý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý.

Amen.