- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-10-20 - Pavel Kuchynka
24. Října 2024
Žd 5, 1-10
Ujištění o dostupnosti zachránce, který nám rozumí
(20.10. 2024, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Vyslechli jsme nádherné ujištění z listu Židům. Ujištění, že i uprostřed všech životních zkoušek – ať jsou jakkoli těžké – smíme přistupovat k Bohu a přivlastňovat si vírou potřebnou pomoc. Možná si říkáte, že tohle přece dobře víte. Otázkou však je, nakolik tohle ujištění proniklo do našeho srdce a nakolik je naší skutečnou jistotou. Ten, kdo tahle slova ujištění napsal, moc dobře věděl, jak dokáže lidské srdce v těžkostech bloudit; jak snadno v takových chvílích člověk dělá chybná rozhodnutí. Přečetli jsme ujištění listu Židům o dostupnosti zachránce, který nám rozumí. Pojďme v něm najít svou pevnou jistotu.
-----
Ujištění o dostupnosti zachránce stojí na závažných skutečnostech. Tou první je charakteristika našeho zachránce Krista. Text, který jsme četli o něm říká, že je to milosrdný velekněz. Role velekněze byla zprostředkovatelská. Byl to prostředník mezi Bohem a lidmi. Reprezentoval Boha před lidmi a zároveň zastupoval lidi před Bohem. Hlavní úlohou velekněze bylo přinášet Bohu zástupné oběti k usmíření vin lidí. Milosrdný velekněz Kristus – Boží Syn – nabídl Bohu oběť smíření, která potřebu dalších obětí zrušila. Jako Syn Boží stojí před Boží tváří – tedy na místě, kam žádný jiný velekněz ustanovený z lidí nikdy nevstoupil. Zároveň je tím, kdo pro nás – na základě našich proseb o pomoc – žádá od Boha to nejpotřebnější. Tím už naznačuji, že vyslyšení našich proseb má – díky milosrdnému veleknězi Kristu – občas překvapivou podobu.
Autor listu Židům ale každopádně chce, aby pevnou součástí naší jistoty bylo vědomí, že Kristus je velekněz, který nám rozumí jako nikdo jiný. Chce, abychom nepochybovali, že v milosrdném Kristu máme velekněze, který moc dobře ví, čím si procházíme ve zkouškách. Ačkoli je to Boží Syn, ví – opravdu ví – co to znamená být člověkem v tomto světě.
Připomenu teď krizové situace, kterým Ježíš čelil v lidském těle. Jsou to věci, které byly a jsou pro Boha něčím velmi vzácným Něčím, při čem se Boží srdce stále chvěje. A jsou také důležitou oporou ujištění o našem zachránci. Nebeský Otec ví, že jeho Syn strávil první roky svého pozemského života jako běženec ukrývaný před vražednými úklady. Boží Syn v lidském těle poznal, jak hrozně moc bolí ztráta blízkého člověka; co to znamená, když musíte vyjít s málem; ví, jaké to je, když nemáte, kde hlavu složit; jak chutná výsměch a odmítání; ví, co je to lidská nespravedlnost; co znamená být zrazen přítelem; a na vlastní kůži poznal, co to znamená být ponižován a fyzicky mučen. Moc, moc potřebujeme nalézat jistotu v tom, že Boží Syn byl opravdu jako jeden z nás. Že se stal bratrem nás všech.
Pojďme však k ještě závažnější skutečnosti o našem zachránci. K tomu, že rozhodující krok ve své velekněžské službě udělal uprostřed modlitebního zápasu v Getsemane. Tedy ve chvíli, kdy se definitivně rozhodl přijmout Bohem určenou cestu – cestu sebeobětování na kříži pro moji a tvoji záchranu. List Židům shrnuje celou hrůzu Ježíšova zápasu v Getsemane v jediné větě: „Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel.“
Ježíš úpěnlivě prosil o možnost odejmutí toho hrozného údělu. Bůh mu totiž dal nahlédnout do bezedné propasti pekla, které šel vstříc. Dopředu tehdy okusil hrůzu lidských vin a Božího hněvu, které se na něj měly na golgotském kříži zřítit jako lavina. Když to uviděl, mohl odmítnout. Boží Syn opakovaně prosil odejmutí té hrůzy. Součástí jeho proseb však bylo také pokorné a poslušné rozhodnutí, že přijme cestu uloženou Bohem: „… ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ A my víme, že Bůh toto jeho rozhodnutí – tuto jeho jedinečnou velekněžskou oběť – přijal. (Zlato poznáváme podle puncu, popřípadě díky zkušebnímu testu ve zkušebně drahých kovů. Dostupným a skutečným zachráncem je milosrdný velekněz Kristus – Kristus ukřižovaný a vzkříšený. Žádný jiný.)
Autor listu Židům jasně rozpoznal, že Ježíšův getsemanský zápas se stal rozhodujícím krokem na cestě věčného velekněžství Božího Syna – velekněžství podle řádu Melchisedechova. A chce, abychom mohli žít v pevné jistotě, že tam a tehdy pro nás Boží Syn – jednou provždy – vybojoval věčnou spásu. Spásu, která je pro nás trvalou, platnou/nezpochybnitelnou nabídkou záchrany milosrdného velekněze Krista.
Zároveň je to ale záchrana, kterou si vírou přivlastňujeme každý den znovu. Ve všem, čím právě procházíme. Tím tuto spásu, kterou pro nás Kristus získal, uvádíme ve skutek v situacích svého života. Když žijeme jako zachránění a znovu a znovu zachraňovaní. I tato skutečnost je tedy nedílnou součástí ujištění listu Židům o dostupnosti našeho milosrdného zachránce. Ona je to vlastně už jasná výzva. List nám totiž říká, že Kristus získal věčnou spásu těm, kdo ho poslouchají.
V milosrdném Kristu máme trvalý přístup k Bohu v každé situaci svého života – tedy i v situaci, kdy naše srdce zabloudilo a my jsme nakupili chyby vlivem svých špatných rozhodnutí. Je to tedy výzva, abychom už dál nebloudili a nekupili chybná rozhodnutí. Ať už nás tato výzva zastihne v jakékoliv situaci, v jakémkoli rozpoložení, můžeme se rozhodnout nově důvěřovat milosrdnému veleknězi Kristu. Veleknězi, který naše prosby nenechá bez povšimnutí.
(Když si něco objednáváte v e-shopu na internetu, většinou vidíte, co je už vyprodané/nedostupné; co je skladem k okamžitému odeslání; a na co si budete muset chvíli počkat. Každopádně si můžete cokoliv z platné nabídky objednat, vyplnit doručovací údaje, zaplatit a pak už se těšit na zprávu o doručení a na samotné doručení. Je to celé takové hodně neosobní. Prodejce totiž zajímá jen obchod. O vás samotné a vaše skutečné potřeby – tedy zda vám jejich zboží skutečně prospěje, či nikoli – nemá téměř žádný zájem.)
V případě proseb přednesených Bohu prostřednictvím milosrdného velekněze Krista to však funguje jinak. Můžeš si být jistý, že Bohu jde v první řadě o tvé skutečné dobro, o nejlepší verzi tvého života. Uprostřed svých zápasů smíme přicházet k Bohu stejně, jako k němu přišel Ježíš ve svém zápasu v Getsemane. Smíme přijít s prosbou a s opravdovým srdcem – tedy bez jakéhokoliv předstírání. Z evangelií však víme také to, že Ježíš své úpěnlivé prosby v Getsemane přinášel nebeskému Otci s postojem ochoty přijmout Boží řešení. To bylo a je rozhodující. S tímto postojem si smíme i my zvolit život, který nám chce dát nebeský Otec.
Stejně to v jistou chvíli udělal i prorok, který měl před očima svůj ponížený národ Izrael a už dlouho podléhal pocitům, že Bůh pro ně přestal být Otcem s cituplným nitrem (viz Iz 63. a 64. kap.). Tento muž však najednou prohlédl a naléhavě prosil Boha za sebe i za ostatní. A je dost možné, že kvůli své frustraci donedávna prosit Boha nechtěl. Pak ale uviděl, že Boží jednání rozpoznávají jen ti, kteří jednají v souladu s Boží vůlí i navzdory nepříznivým okolnostem. Ti, kdo si ji volí jako nejlepší cestu. Ne ze strachu; ne z povinnosti nebo z pouhé vypočítavosti, ale na základě důvěry. Jejich volba je chtěním, které jim dává Bůh sám, protože mu otevřeli své srdce. Procitli, odložili bůžky štěstí a pevně se chytili ruky svého nebeského Otce. Chtějí, aby jejich lidství hnětl jako hlínu do té nejlepší podoby. Jen tak se i my můžeme těšit na to, co v dané situaci potřebujete nejvíce. Jen tak si přivlastňujeme Boží milost a pomoc, která přijde v pravý čas a v podobě, kterou nejvíce potřebujeme.
Kdykoliv tě tedy přepadne pocit sebelítosti; kdykoliv jsi něčím frustrovaný, kdykoliv je pro tebe něco obtížné, anebo si něco pokazil, smíš přijít k milosrdnému zachránci. Smíš mu vylít své srdce, vyznat mu své viny, požádat ho o odpuštění a také o pomoc, abys dokázal rozlišit to, čemu se máš v životě vzepřít a to, co máš s důvěrou přijmout.
A pokud budeme k Bohu přicházet tímhle způsobem, nemůžeme se divit tomu, že – stejně jako zmiňovaný prorok a stejně jako milosrdný velekněz Kristus – budeme i my víc a víc puzeni k tomu, prosit nejen za sebe, ale i za ostatní. Že se v nás probudí nový, skutečný zájem o ostatní. Že za ně budeme prosit s větším pochopením a porozuměním pro jejich slabosti a zápasy. A že se s nimi budeme chtít mnohem víc sdílet ve shromážděních se svou vírou, láskou a nadějí.
-----
(?) Už jsme dostatečně ujištěni o dostupnosti zachránce, který nám rozumí? To, jestli jsme, se projeví. A my už víme jak. Přivlastňujme si spásu. Žádejme milosrdného zachránce Krista o vše, co je třeba, ať už se s námi děje cokoliv. Amen
Slovo na cestu: Žd 12, 1-2a Požehnání: Žd 13, 20-21
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010