- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-10-13 - Vít Pavelek
17. Října 2024
Nedělní kázání ECM Plzeň-1, 13. 10. 2024 Jr 7,21-26; Ž 110;
Mk 10,17-18; Žd 1,1-14
Bůh mluví plně (a to bývá svízel).Žd 1,1-14
O tom, že Bůh hovoří, je vlastně celá bible. Kvůli tomu, abychom mu naslouchali, jsme se také sešli dnes, sejdeme se příště i přespříště. Je to zvláštnost abrahámovského náboženství, že první impuls nekoná člověk, ale svrchovaný Bůh. On první oslovil Abrama: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“ Abram o to oslovení neusiloval. (Gn12,1-4)
Starý zákon nám představuje dlouhou řadů proroků, kteří hovořili v rozdílných dobách, vyjadřovali se ke konkrétním aktuálním problémům jejich doby. Spolu s těmi sděleními proniklo také něco nadčasového, co může hovořit i dnes. Ač se jednalo o něco zvláštního, ukázalo se, že slova, která proroci hovořili, nejsou úplným sdělením Boží pravdy. Každý z proroků se potýkal se svým vlastním chápáním Božího slova na jedné straně a aktuální dobou, do níž hovořil na straně druhé. Zápolil také s nedostatečností slov, jimiž měl popsat vidění, která viděl. Zkuste si například přečíst vidění chrámu u proroka Ezechiele, nebo vidění sv. Jana ve Zjevení a pak si to třeba namalujte. Mohu z vlastní zkušenosti říct, že když se u mne „stalo slovo Hospodinovo“, byl jsem z něj schopen předat pouze jeho kostru. Nikdy jsem nedokázal předat jeho majestátnost, neohroženost, ale ani jeho láskyplnou podstatu. To vše bylo zabaleno v závoji milosti, jíž nedokážu vyslovit.
Osobnost proroka je sama omezením. Každý z proroků se soustředil na jedinou nosnou myšlenku. Prorok Ámos jako by se stal bojovníkem za sociální spravedlnost. V Izajášovské prorocké škole je dominantní zvěst o Boží svatosti. Prorok Ozeáš ve své hořké životní zkušenosti objevuje div odpouštějící Boží lásky. Každý z proroků je nastaven na určitá témata, která v něm trvale rezonují a ta předává dál. Stejně tak je to i s dnešními kazateli. Buďme rádi, že se nás zde za kazatelnou v této farnosti střídá víc, že ta kázání nejsou tzv. „na jedno brdo“.
Když Bůh mluví v prorocích, je to vždy jen fragment, partikulární, tj. částečná řeč. O Bohu to prozrazuje jen velmi málo. Proto Bůh hovořil v mnoha prorocích a mnoha rozličnými způsoby, aby vznikl byť částečný, přesto pestřejší obraz o Něm samotném. Dovolte mi takové podobenství. Každý prorok představuje dírku v terči, skrze kterou lze nahlížet na druhou stranu. Čím více dírek, tím více je možné vidět, ale vidění je stále omezené. Podobně my kazatelé předáváme posluchačům ve sborech v každém kázání nějakou částečnou, dokonce časově podmíněnou pravdu o Božím království, ovlivněnou osobním nastavením každého z nás. Kdyby vám některý kazatel tvrdil, že ví přesně jak to s Božím královstvím je, totiž že je to tak, jak on si to myslí, tak se otočte a odejděte od něj. Je to lhář.
Na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu. Tak Bůh odhalil sebe sama. Syn je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty. Řečtina proto používá nám známé slovo charakter. Což může být pečetidlo, nebo otisk pečetidla. Ježíš je charakter (otisk pečetě) Boží podstaty. Taková slova používá filozofie. Nám by stačilo říci, že jsou totéž.
Židé, když čtou z Tóry a narazí na Boží jméno, tak jej nepřečtou nahlas, ale vysloví slovo adónaj (pán) nebo ha šém (to jméno). Syn se stal tím vznešenější nad anděly, čím význačnější jméno dědičně obdržel. Jaké je to jméno? Ježíš? Ve své době časté vyznavačské jméno. Jeho význam je Hospodin zachrání (pomůže, spasí). Máme mířit k vyšším jménům? Snad k nějakému andělskému jménu? Autor spisu je s takovou úvahou rychle hotov. O andělech lapidárně řekne, že jsou to pouze služebníci poslaní k těm, kteří mají dojít ke spáse. Ale synovo jméno, je všechny převyšuje. Autor se nějakou populární angelologií vůbec nezabývá.
Ježíš má stejný charakter, jakou má boží podstata a svým jménem převyšuje všechny anděly – výš už je jenom jméno, které slyšel Mojžíš u hořícího keře. Autor v těch několika málo verších Ježíše v těle ztotožnil s Bohem. Je to důsledek teologického myšlení. Řecký filozof se chytá za hlavu, žid na sobě trhá šaty. Semínka christologie nalezneme již v evangeliích. Četli jsme krátký oddíl z Mk 10,17n, kde mladík osloví Ježíše „Mistře dobrý“. Ježíš ho ihned chytil za slovo. Odpověděl mu: „Jenom Bůh je dobrý.“ Když něco takového mladík říká, myslí to vážně, nebo jenom neváží slova?
Bůh v Ježíši promlouvá přímo a plně. A v tom je ten svízel. Jak tomu máme rozumět? Co z toho pro nás plyne? My to musíme ve svých hlavách přebrat. Křesťanská obec, které bylo adresováno toto kázání, nebyla nová. Autor posluchačům vytýkal, že takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči (Žd 5,12). Místo toho místní církev propadla mnohým pochybnostem. Nejvážnější byly ty o Ježíšově podstatě. Je to prorok? Je to anděl? Je to kněz s nebe? Kdo je vlastně Ježíš?
Tato otázka paradoxně trápí církev více než kohokoliv jiného. Je Ježíš člověk, nebo Bůh? Jestli je člověk, pak ho není možné uctívat – to by byla modloslužba. Je-li Bůh, jak je možné že umřel? Je-li obojí, tj. člověk i Bůh, jak se to může snoubit, a je to vůbec možné? Těmto tzv. christologickým otázkám a jejich řešení se církev intenzivně věnovala dalších pět století (Chalcedonské vyznání). Ještě déle se jednotlivé frakce církve zabetonované ve svých učeních navzájem nenáviděly. Vůdcové a autority jednotlivých vyznání se navzájem proklínali, posílali do vyhnanství, zmrzačovali, aby nemohli dál učit, nebo dokonce upalovali. To jen na okraj, abychom věděli, kam mohou vést naše odpovědi na otázky, když těm odpovědím dáme absolutní platnost.
Ježíš má stejné jméno, Jméno jmen, v jedné písni zpíváme: „Ježíš, Jméno nad každé jméno“. Možná si při tom do důsledků neuvědomujeme, co ve skutečnosti vyznáváme. Ježíš je totožný s Hospodinem. Když v Ježíši Bůh promlouvá, co nám říká? Když chodil po Galileji a Judsku, nebyl žádný ozbrojený revolucionář, nebyl náboženský reformátor, nebyl žádný učitel morálky, nekáral kdekoho na potkání, nestrašil ani nechřestil řetězy ani nevykřikoval: „Ty jsi hříšník a jako takový budeš věčně hořet v pekle!“
Zjevenému charakteru Boží podstaty se snažíme porozumět. Ano, naše víra není víra v nějaké tajemné tabu, které se nesmí kriticky zkoumat; víra se snaží porozumět. Bůh se nám v Ježíši odhalil až na kost, ba do morku kostí. To však neznamená, že jej chápeme úplně celého bezezbytku. Jsme totiž stejně jako ti proroci na začátku omezeni naším myšlením. Stejně jako nedokážeme sníst celé jídlo najednou, na jediné polknutí, nedokážeme poznávat jakýkoliv objekt zkoumání najednou, ale postupně, po drobných krocích. Učíme se. Je to proces. V případě, že se učíme od Ježíše, je to proces bez konce. Vždy nás překvapuje. Kdo si myslí, že už všechno o Ježíši ví, ten ví strašně, ale strašně málo a velmi se mýlí. Ono totiž nejde o vědomosti, ale zažívání Boží lásky projevenou v Ježíši, uplatňování Boží lásky, předávání Boží lásky všem lidem, i těm, kteří nevěří.
Ježíš je plným a kompletním Božím zjevením. To ovšem neznamená, že je statickým zjevením jako billboard u silnice. On je spíš něco jako akční drama, kdy v každém okamžiku může nastat zvrat v napínavém ději. Ty jsi součástí toho akčního dramatu a Ježíš je součástí tvého životního dramatu. Sleduj ho, napodobuj ho, uč se od něj, jak jen dokážeš.
Otázka na závěr: Kdo je pro tebe Ježíš dnes? Otázku si pokládej každý den ráno a večer.
SNC: Fp 2,6-11 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. 9Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, 10aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – 11a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.
Požehnání:
2Te 2,16n Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu.
Amen.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010