- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-10-06 - Zdeněk Eberle
07. Října 2024
Kázání na Lochotíně – neděle 6. října 2024
Ž 26; Jb 1,1.2,1-10; Žd 1,1-4.2,5-12; Mk 10,1-12Manželství aneb jak čteme Bibli?
Milí přátelé, jestli si myslíme, že ohledně manželství prožíváme takovou krizi, jaká ještě na světě nebyla, je docela možné, že se mýlíme. Když jsem si pročítal skutečnosti ohledně „manželských mravů“ doby Ježíšovy, nemyslím si, že dnes jsme v této společnosti na tom nějak podstatně hůř. Co z toho plyne? Je to tedy „dobrý“? Trochu mi to připomíná vtip o panu řídícím, který kdysi načapal jednoho žáka se špinavou rukou. A tou svou trochu archaickou češtinou pohoršeně volá: „Nováku, no toto!! Najdu-li v této třídě ruku špinavější než je tato, tak tě nepotrestám!!“ A žák Novák vytáhl zpoza svých zad svoji druhou ruku ještě špinavější.“
Má nás uklidnit, že v Ježíšově době mezi Židy byl rozvod tak snadný? Situace pro ženy byla tak beznadějná, že mnohé se odmítaly vdávat, protože pak byly vydány sobectví a pohrdání mužů? V současné době v tomto ohledu „stávkují“ ženy v Jižní Koreji!! Má nás uklidnit, že v římské společnosti to bylo ještě horší a rozváděli se vesele nejen muži, ale i ženy?
Byl jsem a jsem odpůrcem rozvodů. Evangelium zná jeden legální důvod: nevěra, cizoložství. Musí to však vždy skončit rozvodem? Nemusí, protože i na tak zásadní porušení manželské smlouvy také stačí pokání a odpuštění a trpělivé, třebaže pomalé získávání nové důvěry. Kdybychom jako lidé vůbec víc využívali pokání, život by se stal úplně jiným. Pokáním samozřejmě rozumím upřímnou lítost, která se neměří litry slz, ale vnitřní upřímnou lítostí, která si vůbec nedělá nárok na odpuštění. Pokáním dále rozumím i to, že je to zásadní odvrácení od hříchu, nad kterým jsem nešťastný. Pokáním rozumím i to, že s Boží pomocí vstanu a jdu nově dál, protože přijímám především Boží odpuštění.
Nemá se tedy vůbec o rozvodu mezi křesťany mluvit?
Je tu ovšem něco podobného, co poznal už i Mojžíš. Tvrdost lidského srdce. A promiňte, že to řeknu takto zjednodušeně: je úplně jedno, jestli to tvrdé srdce je v hrudi muže nebo ženy, resp. jestli je tvrdá hlava, protože starověké „srdce“ je dnešní hlava. A já bych jedním dechem dodal, že součástí této tvrdosti je sobectví (tedy bezohlednost vůči druhým) a neochota nést odpovědnost. Tato tvrdost lidských srdcí vede k tomu, že lidé hledají jinou cestu, než je lítost, pokoření, účinná láska a převzetí osobní odpovědnosti.
Židé byli skutečnými znalci Zákona, ale podívejme se, co se jim stalo. Jsem přesvědčen, že se to stává i nám. Oni znali nazpaměť Pentateuch, pět knih Mojžíšových, znali i komentáře a výklady a zřejmě byli tím tak zaujati jak to užít k vlastnímu prospěchu, že ono první ustanovení ohledně manželství potlačili do pozadí.
I nám se může stát, že budeme tak zaujati antropologií, psychologií, historií, že díky těmto vědám budeme jen hledat "vědecké" výmluvy a omluvy pro své hříchy. A přitom nám tyto vědy mohou velice dobře pomoci. Otázkou je jen, jak si stanovíme zadání, co bude naším cílem.
Pojďme se podívat na celou kausu manželství, jak je v Písmu.
To zásadní je – a Pán Ježíš to cituje – to nejstarší. V. 6 – 9: 6 Od počátku stvoření `Bůh učinil člověka jako muže a ženu;7 proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, 8 a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden. 9 A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
Co se stalo pak? Muž (možná že i žena) se stali hříšnými. Pán Ježíš odkazuje na dobu před pádem člověka!! Hřích je vždy destrukce. A tak muži začali opouštět své ženy (a možná ženy své muže). Proto Mojžíš vydává další nařízení: Dt 24,1-4: 1 Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu.
2 Ona vyjde z jeho domu, odejde a vdá se za jiného muže. 3 Ale ten druhý muž k ní také pojme nenávist, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. Anebo ten druhý muž, který si ji vzal za ženu, zemře.
4 Tu její první manžel, který ji vykázal, si ji znovu za ženu vzít nemůže, když byla poskvrněna, neboť by to před Hospodinem byla ohavnost. Neuvalíš hřích na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví.
Jak toto ustanovení četli znalci Zákona? Ženu je dovoleno propustit, muži je dovoleno se rozvést. (Pozn: V době Ježíšově se dvě školy farizeů přely nikoliv o to, jestli rozvod ano či ne, ale o to, jestli může muž ženu zapudit pro jakoukoliv příčinu!!! My jsme dnes už „chytří“, tak můžeme říct, že cedili komára a velblouda si nevšímali!!)Ovšem poslání tohoto nařízení je až v závěru: Přísně zakazuje muži, aby si znovu vzal za ženu tu, kterou už jednou vykázal ze svého domu. Když to budu parafrázovat, tak mohu říct: Když by se měl život stát pro jednoho nebo oba dva peklem na zemi pro jeho, její či jejich tvrdost srdce a rozvedou se, nemohou se zase (po čase) vzít znovu. Musí si to dobře rozmyslet. Manželství není holubník.
Já si nejsem jistý, zda-li v tom vidíte Boží milost, která vychází vstříc lidské porušenosti. Jedno je jisté: člověk i takovou milost, která vychází člověku vstříc, dokáže zneužít. A to hanebným způsobem.
Dostávám se k tomu druhému, co jsem chtěl říct dnes především: Jak čteš Bibli? Těch způsobů je hodně, určitě tolik, kolik odstínů různých barev je v našem nitru. A každý z nás se na dobrém nebo nedobrém čtení Bible podílíme svým dílem!!!
Udělal jsem za svůj život v církvi takovou smutnou zkušenost, že textem Bible se dá zdůvodnit hodně leváren. Anebo naopak se v Písmu dočteme, že nějaká skutečnost, přes kterou u mne „vlak nejede“, není úplně ta nejdůležitější. Nejdůležitější se třeba stala specifickou tradicí církve.
Ale jeden způsob je na pováženou: mám utkvělou představu, která není čistá, ale není zase, lidsky viděno, „tak úplně špatná“ a já si hledám v Bibli zdůvodnění pro své jednání, které by se mi hodilo. A tak hledám, hledám, hledám, … Tohle místo, tento verš se mi nehodí vůbec, vždyť je tam tvrzení proti mému uvažování; musím najít něco jiného, až konečně nalézám, čím mohu, většinou vytrženě z kontextu Písma, někoho praštit po hlavě.
Tento způsob se víceméně blíží lstivému způsobu kladení otázek Bohu, jak to vidíme v dnešním textu. Farizeové se ve své lstivé otázce „odpíchli“ od Mojžíše, ale účelově zapomněli, že na začátku, V Genesis, Na počátku, je to jasné. Ale to se farizeům „nehodilo do krámu“. Argumentovali pozdějším ustanovením z Dt 24. To se jim pro výměnu manželek hodilo!!! Chceš zkoušet Boha? Já jsem přesvědčen, že vždy, když se o to pokoušíme, děje se něco v našem vztahu k Božímu Duchu. V každém takovém případě má Duch svatý pohotovost. Přijde k tobě a výrazně mrká jakýmsi výstražným světlem, aby ses vzpamatoval (a). Když se vzpamatuješ, tvoje citlivost na Ducha svatého má šanci vyrůst. Když to potlačíš z jakýchkoliv důvodů, tvoje citlivost na Božího Ducha slábne. A příště slábne ještě víc. Apoštol Pavel píše Timoteovi: 1 Tm 1,18+19 „To ti kladu na srdce, synu Timoteji, ve shodě s prorockými slovy, která byla o tobě pronesena, abys jimi povzbuzen bojoval dobrý boj a zachoval si víru i dobré svědomí, jímž někteří lidé pohrdli a tak ztroskotali.“ Prosím tě snažně, nepohrdej svědomím a nenič si ho!!
Dej si práci, abys zjistil, jak to vidí Bůh. Pán Bůh nikomu nestraní. On uvažuje o nás a o našich myšlenkách „padni komu padni“. Nemá privilegované děti, žádné z jeho dětí není „rovnoprávnější“.
Vzpomínám na „devadesátky“ v Maranatě, kdy zvlášť jeden biblický učitel zdůrazňoval, že pokud řešíme nějaký problém, máme jít do Písma tam, kde se o tom píše poprvé. A nedávno na procházce se psem mě napadlo, odkud to ten učitel měl.
Ježíš jim odpovídá: od počátku to ale bylo jinak!! Zajímej se o podstatu věci, jak to bylo od počátku!!!
A tak je to i s jinými skutečnostmi. Nechtějme je řešit zprostředka. Jděme na začátek. Třeba tam bude řešení… Nezalepuj praskliny ve zdech, když potřebují zpevnit základy! Například.
Jsou ovšem i případy, které naprosto přesně popsány v Písmu nenajdeme. Jsou v našem životě i případy, pro které hledáme orientaci v Písmu opravdu velice těžko, pokud chceme konkrétní odpovědi. Ale Duch, který inspiroval pisatele Písma, nám ho také interpretuje, když o to stojíme.
Pro mne je nezapomenutelnou pomocnou inspirací a ilustrací to, co jsem se učil už v průmyslové škole dopravní (už je to 60 let a pořád to platí!!!), když jsme začínali probírat dopravní předpisy. Jedno z prvních ustanovení dopravních předpisů za mých mladých let znělo nějak takto: Nastane-li situace, která není popsána v těchto dopravních předpisech, jedná zaměstnanec v duchu těchto předpisů. Chápete to?
Chápete, co říká Duch Písma ohledně manželství? Ohledně podstaty manželství? Chápete, že tento Duch Písma mluví o manželství a nerozlišuje, jestli muž i žena jsou židé, křesťané nebo pohané nebo jeden takový a jiný makový. Jde tu o zásadní princip. Samozřejmě, že tam automaticky naskakují naše „ale“. Zvlášť v krizích nebo jiných mimořádných situacích. Pán Bůh je tak milosrdný, že na naše „ale“ reaguje. Změkčuje, omilostňuje, vychází padlému člověku znovu vstříc, je trpělivý. Dává nám možnosti, abychom dělali chyby a ihned se nezničili. Nechtějme ho však zkoušet. Věřím, že ho to vede k hněvu. Myslím, že jedním z Božích trestů je, když nás nechává v tom, v čem chceme být.
Apoštol Petr píše (1P 1,23), že Boží slovo je živé a mocné. Tak, jak nacházíme písmenka v Bibli, je biblický text pouze písmenky, literou. I Nová smlouva je založena na Duchu, nikoliv na liteře. Nejde o slovíčka, o písmenka, ale o (s jistou odvahou říkám) smysl, duchovní smysl. (2 Korintským 3:6… který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život. )
Když se biblického textu chopí Duch svatý, je z toho Boží slovo v duchu celé Bible.
Židům 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. 13 Není tvora, který by se před ním mohl skrýt.
Když takové slovo proniká ke mně, proniká celou mou osobností, rozebírá dokonce moje pocity a myšlenky. Když nestavím u sebe překážky Duchu svatému, nemám vůbec žádnou výmluvu, pokud nejsem svévolník.
Všimněte si, že „natvrdo“ Pán Ježíš neodpověděl těm, kteří jej přišli zkoušet, ale těm, s kterými měl úzké společenství. Farizeům neřekl „kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní ciloložství“; řekl to učedníkům.
Příteli, co chceš z Písma slyšet? Zdá se, že v tom hraje roli, jsi-li farizeus nebo učedník.
Amen.
Slovo na cestu: Jk 1,21 A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
Požehnání: Ž 139,23+24; Kéž Hospodin učiní před vámi svou cestu přímou (Ž 5,9c), kéž Hospodinovo žehnání spravedlivému vás obklopuje přízní a chrání vás (Ž 5,13). Amen.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010