- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-09-22 - Josef Červeňák v H. Týnu
04. Října 2024
Moudrost učitelů Jakub 3 Horšovský Týn, 22. 9. 2024
V srpnovém Magazínu DNES (č. 32 z 8.8. 2024) je zajímavý rozhovor s profesorem Janem Háblem. (kopie článku je dole pod tímto kázáním) Pedagog a filozof výchovy prosazuje revoluční myšlenku. Ve shodě s Komenským je přesvědčen, že škola by měla hlavně vychovávat dobré lidi a studijní výsledky mají být až vedlejším produktem. Charakter je možné vypěstovat, pokud to rodiče i učitelé vezmou za správný konec.
Zmiňuje ze zkušenosti z USA a z V. Británie: Kde se výchovu podařilo zavést, tam mají děti i lepší studijní výsledky. – A nemusíme chodit daleko: Jan Amos Komenský k podobným závěrům dospěl už před staletími. – (Prof. Hábl se na něj odkazuje. Napsal také Labyrint upgrade. Je členem CB)
Když čtu Bibli, nacházím poměrně dost pobídek, abychom usilovali o moudrost, jednali moudře, žili moudře apod. Je několik starozákonních biblických knih, které badatelé zařadili do tzv. literatury mudroslovné. Pro židy i křesťany je moudrost úzce spojená s Pánem, s Hospodinem.
Výslovně nebo tiše se předpokládá, že učitel i rodič vychovávající děti opravdu nejprve vychovává, teprve potom dává důraz na studijní výsledky.
Ovšem nejen ve Starém, ale i v Novém zákoně najdeme řadu zmínek a rad i doporučení, abychom žili a jednali moudře. Jakubova epištola sem patří docela výrazně.
Myslím, že to téma prochází celou epištolou. Hned v začátku (k. 1.) vybízí: Kdo myslí, že moudrost nemá, ať žádá od Boha. A v k.3. je to zvýrazněno. A převedeno do současné terminologie: tam, kde Bible mluví na některých místech o vědomostech, poznávání, my mluvíme o informacích. A tam, kde Bible mluví o moudrosti, my řekneme uplatnění správných informací na správném místě ve správném smyslu. – Každému je jasné, že je můžeme využít pro dobrou věc, k prospěchu všech, a můžeme je také využít pro nesprávnou věc, třeba někomu ke škodě nebo k vlastnímu sobeckému prospěchu.
Jistě se nám vybaví biblický příběh Davidova syna Šalomouna, královského nástupce. Žádal moudrost k prospěchu svého lidu. Nebo podobenství Pána Ježíše o dvou stavitelích, kteří budovali svůj dům – jeden stavěl na písku, druhý na skále.
V Jk 3 se otevírá zamyšlení nad učiteli. A řekl bych, že se to netýká jen učitelů, jak je známe v podobě naší civilizace. Přece učiteli jsme – svým způsobem – všichni. Ať jako rodiče, nebo vychovatelé, jako přímo školní učitelé, ale třeba i ti, kdo někoho zacvičují, jak je třeba udělat to či ono. Jak zacházet s nějakým nástrojem, s novým telefonem nebo mixérem. Jak si koupíte v cizině lístek na autobus a kam je třeba platit. Najdeme spoustu příkladů.
Jakub (3.k.) uvádí téma pravé moudrosti. Je jasně nasměrováno k Hospodinu, odkud je možno čerpat. Ale mluví o jazyku. Nepřekvapilo by to, kdybychom neslyšeli o krocení jazyka. Vždyť k vyučování potřebujeme jazyk, nějaký způsob dorozumění.
Ano, ale! … Máte rádi návody? Manuály? Čtete je? Rozumíte jim? – Někteří výrobci malují ilustrace, aby názorně vysvětlili správný postup.
Ale přece spoustu vyučování potřebujete doprovodit slovním výkladem. Učili jste někdy někoho. Máte k tomu trpělivost? – Občas slyším na ulici: Poď sem, seš blbej? Kam lezeš? Kolikrát ti to mám říkat? – nebo podobně. - Otočím se, zjistím, že to není určeno mně, ale pejskovi, který se zastavil u nějakého odpadku.
Jak učíme, jsme učili, své děti? Jak vysvětlíme někomu cestu? Nebo třeba i cestu života, smysl života? – Jací jsme rodiče a učitelé?
Jakub říká, že to je velice vážná věc. Víme, že i pro náš křesťanský život je velmi důležité, jakého jsme měli učitele, jakými jsme učiteli. Obecně ale platí, že je důležité, jak dovedeme předávat své životní zkušenosti, své poznatky. Jak umíme zprostředkovat informace, které máme, aby byly užitečné i jiným.
Řadu zajímavých věcí i ze starověké výchovy jsem se dověděl ve výkladové řadě komentářů Williama Barclaye právě k listu Jakubovu.
V prvotní církvi měli učitelé výjimečnou důležitost. Mluví se o nich s úctou. V Antiochii jsou řazeni společně s proroky, kteří vyslali Pavla a Barnabáše na první misijní cestu (Sk 13,1). V Pavlově seznamu těch, kteří mají velké dary jsou přiřazeni hned za apoštoly a proroky (1 K 12,28; srov. Ef 4,11). Apoštolové a proroci byli neustále na cestách. Jejich pracovním polem byla celá církev a v žádném sboru se nezdrželi dlouhou dobu. Učitelé však pracovali ve sborech. Jejich hlavním úkolem bylo vyučovat nově obrácené, budovat jejich křesťanskou víru. Měli odpovědnost. Nebezpečím bylo, že jim mohli vtisknout svou vlastní víru a poznání.
V Novém zákoně máme zmínky o učitelích, kteří ve své odpovědnosti selhali a stali se falešnými učiteli. Někteří se snažili změnit křesťanství na určitý druh judaismu. Jiní nežili podle pravd, kterým učili. Jejich život byl opakem jejich slov. Jiní učili, aniž by sami něco znali a další se snažili vyhovět falešným žádostem davu.
Jakub byl přesvědčen, že učitelství je pro každého nebezpečným zaměstnáním. Snaží se zdůraznit „odpovědnost učitelů a nebezpečný charakter nástroje, který musí užívat.“
Zůstaneme-li u učitelů v církvi, uvědomme si, že jsou dvě nebezpečí, jichž se musí učitel vyvarovat. Mocí svého úřadu bude zřejmě učit buď ty, kteří jsou mladí věkem, nebo ty, kteří jsou dětmi vírou. Musí všemožně dbát na to, aby učil pravdu, a ne své vlastní názory nebo dokonce své předsudky. Pro učitele je strašně snadné překroutit pravdu a neučit Boží verzi, ale tu svou. Učitel se musí všemožně snažit, aby svým životem neprotiřečil svému učení, aby platilo, „dělej, jak to dělám,“ a ne, „dělej, jak to říkám.“ Nikdy se nesmí dostat do situace, kdy jeho žáci a studenti nebudou schopni slyšet, co říká, protože naslouchají tomu, čím je. Sami židovští rabíni říkají: „Základem není učení, ale činění. A kdo hromadí slova, hromadí hřích (Výroky otců 1,18).
Jakub varuje, že učitel si sice může zvolit, zda vstoupí do zvláštního úřadu, ale pak ho čeká větší odsouzení, jestliže selže. Jakub píše lidem, kteří toužili po prestiži učitele a připomíná jim, že nikdy nesmějí zapomenout na odpovědnost.
Všeobecnost hříchu probíhá celou Biblí. To je známo i z jiných zdrojů, z pohanské literatury. I dnes dobře víme, že nikdo není dokonalý. Jakub zmiňuje dvě myšlenky ze židovského myšlení a literatury:
a) Na světě není člověk, který by v něčem nezhřešil.
b) Není snazšího hříchu, do nějž lze upadnout a který má závažnější důsledky než hřích jazyka.
Hřích často není úmyslný, je však důsledkem uklouznutí, když jsme nebyli ve střehu.
Jakub má hrůzu z malého údu těla. Nedělá mnoho povyku pro nic? On ovšem používá dva názorné obrazy, jimiž to vysvětluje. Udidlo huby koně řídí celé jeho tělo. My také můžeme kontrolovat svůj jazyk a řídit celé tělo. Když je jazyk nekontrolovatelný, celý život se pohybuje špatným směrem. - Kormidlo je velice malé ve srovnání s rozměry lodi, a přece vyvoláním tlaku na malé kormidlo mění kormidelník kurz lodi a bezpečně ji řídí. – Neříká, že mlčet je lepší než mluvit. Není pro zbabělé mlčení, ale moudré používání řeči.
Člověk má od stvoření určitý úkol. Nemá se to mu vyhýbat. Verše 7.-8. to ilustrují: Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.
Jakub vlastně říká: Člověk důmyslně zkrotil každé divoké stvoření ve smyslu, že ho ovládal a používal. A právě to má člověk učinit i se svým jazykem.
Používat jazyk ke chválení i zlořečení, k čistotě i k nečistotě? To přece každý považuje za nesmyslné. Najdeme řadu příkladů. Třeba ze židovství, kde se při vyslovení označení pro Hospodina hned přidávalo: Ať je pochváleno jeho jméno! Nebo i z různé literatury. Snad je známo všem, že některé léky mohou být zároveň jedem a zároveň lékem. Záleží, jak se užívají.
Zkusme tedy vyslovovat a mluvit jen taková slova, jaká bychom si přáli, aby slyšel Bůh.
Pak (od v. 13.) se vrací jakoby na začátek kapitoly. Říká: Přeje si někdo z vás být skutečný mudrc a skutečný učitel? Pak nechť žije krásným životem, aby všem dokazoval, že v jeho srdci je řídící silou laskavost.
Má-li někdo hořkost a je viditelně řízen sobeckými a osobními ambicemi, pak jakákoli prohlášení učiněná v pýše a vše, co dělá, je falšováním pravdy. Dává určitá měřítka k posouzení. Horlivost sama o sobě nemusí být jen zlá nebo jen dobrá. Záleží, co prosazuje. I sama moudrost může být použita jako zástěrka pýchy a nadutosti, prosazení vlastního já. Jsou tu velká nebezpečí, na která se sluší upozorňovat.
Ve Výrocích otců je záznam: „Kdo je nadutý v rozhodování je pošetilý, nemravný, chvástavého ducha.“ Jeden moudrý člověk radil: „Je na tvých spolupracovnících, aby volili, zda přijmou tvůj názor; není na tobě, abys je k tomu nutil silou.“ Učitelé i kazatelé mohou být ve stálém duchovním nebezpečí. Zvykli si na to, že je lidé poslouchají a přijímají jejich slovo. - Je velice těžké být učitelem nebo kazatelem a zůstat skromný; je to však absolutně nezbytné.
Hořká a nadutá moudrost se velice liší od pravé moudrosti. Jakub popisuje ji samu a potom její účinky. Pokud jde o samotnou moudrost jsou zde tři věci: Je zemská. Je charakteristická pro přirozeného člověka. Je to moudrost ďábelská.
Jakub pak popisuje účinky této naduté hořké moudrosti. Nejpozoruhodnější je, že vyúsťuje ve zmatek. Můžeme říct, že místo aby moudrost tmelila lidi dohromady, rozděluje je. Místo aby vytvářela pokoj, vytváří svár. Existuje druh lidí, kteří jsou chytří, myslí jim to a umějí mluvit, ale v každé komisi, v každém sboru, v každé skupině působí jen těžkosti a narušují osobní vztahy. Musíme si skutečně uvědomovat, že moudrost, kterou vlastní tito lidé je víc ďábelská než božská.
Jakub popisuje pravou moudrost osmi slovy.
1) Je čistá. Základní význam slova je dostatečně čistý, aby se přiblížil k bohům. Pravá moudrost je natolik očištěna od všech vzdálených motivů a od svého já, že se stává dostatečně čistá, aby spatřila Boha. Je schopna snést Boží zkoumavý pohled.
2) Je pokojná. Základní význam je správný vztah mezi člověkem a člověkem a mezi člověkem a Bohem. Tato moudrost vytváří správné vztahy, přivádí lidi blíž k sobě i k Bohu.
3) Je ohleduplná, mírná, laskavá. Slovo řecké je nejhůře přeložitelné. To, „co vstupuje, aby napravilo věci, když zákon sám se stává nespravedlivý“. Ví, jak a kdy odpustit, když přísná spravedlnost dává plné právo odsoudit. Ví, kdy mít ohled a kdy nestát na svých právech, ví, jak zmírnit spravedlnost milosrdenstvím, vždy má na paměti, že jsou větší věci na světě než pravidla a nařízení.
4) Je vždy připravena poslechnout. Moudrý člověk je vždy připraven poslechnout Boží hlas, který k němu doléhá. Ale může také znamenat snadno přesvědčitelný, ne ve smyslu, že by byl povolný a slabý, ale ve smyslu nebýt kamenem úrazu a být ochoten naslouchat důvodům a výzvě. Pravá moudrost není strnulá, ale ochotná naslouchat, ochotná poučit se, pokud je to moudré.
5 a 6) Je plná milosrdenství a dobrého ovoce. V křesťanském myšlení znamená milosrdenství s člověkem, který je v těžkostech, i když si je přivodil vlastní vinou. Křesťanská lítost je odrazem lítosti Boží a ta vychází vstříc lidem, nejen tehdy když trpí nespravedlivě, ale i když trpí pro své vlastní chyby. Milosrdenství, které vyúsťuje v dobré ovoce, v praktickou pomoc. Není pouhou emocí; je to čin.
7) Je nerozdělená. Nemění se, nekolísá, je založena na křesťanské jistotě, která přichází od Boha skrze Ježíše Krista.
8) Je bez pokrytectví. Nepózuje a neklame. Je čestná, nedělá se tím, čím není, nejedná, aby získala něco pro své cíle.
Nakonec (v. 18.): „Sklizeň spravedlnosti v pokoji rozsévají ti, kteří působí pokoj.“ Velice nahuštěná věta. Snažíme se sklízet žeň, kterou přináší dobrý život. Semeno, které přináší bohatou úrodu, prospívá tam, kde jsou správné vztahy mezi lidmi. Mezi těmi, kdo žijí životem, který správné vztahy vytváří.
Nic dobrého nemůže vyrůst tam, kde se lidé vzájemně přou. Hořkost a svár je jalovou půdou, kde semeno spravedlnosti neporoste. Kdo narušuje mezilidské vztahy, kdo je odpovědný za spory a hořkost, nezíská odměnu, kterou dává Bůh.
Prosme o moudrost podobnou odpovědi Pána Ježíše, třeba když jej chtěli nachytat otázkou: Komu patří peníz? – Dejme Pánu Bohu, co mu patří!
Kéž nás Pán požehná, abychom se stali požehnáním. Amen.
(S použitím myšlenek z komentáře William Barclay: List Jakubův, přeložil Vlastislav Maláč.)
Příloha str. 1
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010