EN | CZ 

Kázání 2024-09-22 - Pavel Wittner

23. Září 2024

Kázání 22. 9. 2024; Jan 6,1-15

Pokud jsou pravdivé dohady teologů a historiků, tak to vypadá, že z knih Nového zákona (obrázek, presentace █) byly nejprve psány epištoly, pak synoptická evangelia (Mt, Mk, L) a pak evangelium podle Jana – možná s odstupem až 20 let. Janem je myšlen učedník Pána Ježíše – jeden ze 3 nejbližších spolu s Petrem a bratrem Jakubem. Jejich maminka byla zřejmě Salome, sestra Marie, matky Pána Ježíše. Byl asi nejmladší z učedníků a žil snad až do 90ti let.

Chtěl bych ve dnešním slovu provést taková 3 zastavení – 1. bude oprava nebo doplnění synoptických evangelistů z pohledu Jana, 2. zastavení bude o v textu zmíněné dvojici učedníků a 3. bude o chtění.

1. Janovo pravdivé doplňky, které ale poškozují učedníky

Představuji si, že Jan už hezkou řádku let čte a slyší od různých křesťanů o 3 evangeliích. Matouš, Marek a Lukáš popisují události, které Jan zažil. Popisují také nasycení 5000 mužů.

Obléci si Janovské roucho, usednout do židle, vzít do ruky svitek a hrát Jana:

„To ale není úplně tak, jak to tehdy bylo. Vždyť tady jsme jako učedníci dáváni do mnohem lepšího světla, než byla skutečnost!

  • Nejprve jsme uváděni jako ti, kteří iniciovali potřeby poutníků – „Místo je pusté, propusť zástupy“, jsme prý řekli. Omyl – nebyl to náš nápad, byl to Ježíš, který se otázal Filipa, kde nakoupíme pro tolik lidí chléb, aby se všichni najedli…
  • Pak to vypadá, že nikdo nemá žádné jídlo, jenom my učedníci jsme měli 5 chlebů a 2 ryby. Omyl - Možná jídlo ostatní měli, ale nechtěli se dělit. Možná ho měli i učedníci, ale nechtěli se dělit. Ten, kdo něco přinesl – možná všechno, co ještě měl – byl nějaký chlapec.
  • A do třetice hned po sebrání nalámaných chlebů prý Ježíš hned přiměl nás, učedníky, odjet. Myslím, že my učedníci jsme měli provolat Ježíše za krále. Ve skutečnosti to byli lidé, kterým jsme rozdělovali chleby – oni se chtěli zmocnit Ježíše a provolat ho králem. Kolegové to ve svých evangeliích nějak opomněli zmínit.

Je to zahanbující a pokořující, ale chtěl jsem to vyjasnit. Není dobré se vychvalovat nebo nechat jiné, aby tě stavěli do lepšího světla, než to ve skutečnosti bylo, tak i já jsem to chtěl uvést na pravou míru.“ řekl Jan.

Svléci si roucho. Postavit se za kazatelnu.


2. Jmenovitě uvedení učedníci

Zastavme se na chvíli u učedníků Filipa a Ondřeje. Autorovi zřejmě záleželo na tom, aby jejich jména byla uvedena, přesto (nebo právě proto), že u jiných evangelistů uvedená nejsou. Nejednalo se o jakékoli učedníky. Ondřej byl zřejmě společně s Janem učedníkem nejprve Jana Křtitele, který je na Ježíše upozornil. Ondřej vyhledal bratra Šimona a řekl mu o Mesiáši. Filip byl, zdá se, první, kterého sám Ježíš povolal slovy „Následuj mne!“ Všichni tři – Ondřej, Šimon i Filip byli z Betsaidy městečka nedaleko Genezaretského jezera (mapa, presentace █). V našem příběhu oslovuje Ježíš Filipa – kde nakoupíme tolik chlebů… Jsou na břehu Galilejského jezera, v okolí jsou rybářské vesnice s pečivem snad pro místní a pár návštěvníků, ale asi ne pro 5000 mužů. Zajímavé je, že Filip nepřemýšlí o tom KDE nakoupí, ale ZA KOLIK – protože jako není kde nakoupit, tak není ani za co. Také to máte tak, že když má něco jít – tak místo přemýšlení JAK by to mohlo jít, vás napadají samé důvody PROČ to nemůže jít? Možná znáte přísloví Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody. (Jan Werich, citát presentace █) Ale i když chceme, ty důvody proč to nejde, nás stejně napadají, zvlášť když k tomu přistoupíme zodpovědně a zvažujeme různé možnosti. Ale důvody proč ne, v případě, že chceme udělat, co je v Božích očích správné, nás nemají odradit. U Ondřeje je zajímavé – že na začátku on vyhledává bratra Petra, tady v příběhu jeho zřejmě vyhledal nějaký chlapec se svačinou a v J 12 k němu přichází Filip s poutníky, kteří chtěli vidět Ježíše, a spolu jdou k Ježíši.

Poznámka: Filip znamená milovník koní, ve starověkém Řecku si koně mohl dovolit jen dobře zaopatřený člověk, který měl dost prostředků, aby koně uživil. Filip neměl dost prostředků na nasycení – ani 200 denárů nebude stačit (pro představu denár je denní mzda, takže se může jednat o roční výdělek – ani ten by nestačil). Možná také někdy řešíme nedostatek prostředků, když má jít o naše chtění (odkazuji na nedávné kázání Zdeňka 8.9. o potřebě dávat desátky do sboru).

Ondřej znamená „mužný, statný, odvážný“ a zdá se, že jeho odvaha se mj. projevuje tím, že přichází za Ježíšem i s rizikem odmítnutí – jenom s malou svačinou od nějakého chlapce nebo o pár kapitol dál s nějakými poutníky, kteří chtějí Ježíše okukovat… Přesto si neodpustí poznámku „… ale co je to pro tolik lidí.“ Asi aby bylo Ježíši jasné, že přece není blázen, aby si myslel, že malá svačina bude stačit pro zástupy. To může napadnout tak nějaké dítě s bujnou fantazií. „Zmenší nás na antmeny, abychom byli velcí jako mravenci (antman na mravenci, presentace █) a moje svačina vystačí na celé zástupy.“ Nicméně to vypadá, že Ondřej toho chlapce neodmítl. Možná měl přece jen trochu víry, že by Ježíš mohl něco… a třeba si vzpomněl, že nedávno v Káně stačila Pánu Ježíši jen voda, aby z ní udělal víno.


3. Zastavme se ještě u slovesa chtít.

v. 6: …sám totiž věděl, co chce učinit

v. 11: …rozdílel sedícím, kolik kdo chtěl

v. 15: …Ježíš poznal, že (lidé) chtějí přijít a zmocnit se ho

Všechno, co Hospodin chce, to činí. Ž 135, 6

Co chceš, abych pro tebe učinil? L 18,41

Jan zřejmě chtěl, aby čtenáři evangelií neměli zkreslený obrázek o učednících. Chlapec zřejmě chtěl dát Pánu Ježíši to málo, co měl. Král David z dnešního starozákonního čtení se chtěl s manželkou Urijáše vyspat, a pak chtěl zakrýt svůj hřích.

Chtění je hybnou silou mnoha úkonů, mnohého našeho chování, ale ne všeho.

  • něco děláme, protože nám to někdo přikázal (šéf ti řekne: „Rozešli členům hromadný dopis…“), nebo
  • něco děláme, protože je to potřeba (potkal jsem ve středu Libora ze skupinky – „Jdu nakoupit pečivo, nenašel se doma žádný dobrovolník…“), nebo
  • něco děláme automaticky - aniž bychom o tom přemýšleli (ranní zatípnutí budíku a otočení se na druhý bok, za hodinu vylítnutí z postele se slovy „Já zase zaspal…“).

Někdy může být důvodem to, že prostě chceme něco udělat. Je dobré posuzovat, zdali naše chtění je to, co po nás chce Bůh. Pokud se chtění dostane na úroveň činění, dostává nový rozměr. Stává se viditelným. Náš dobrý Bůh v nás působí, že chceme i činíme, co se mu líbí (F 2,13). Přestože nás zná, chce vidět, že se chceme ptát. (Ž 14,2) Líba mluvila na začátku září v kázání o tom, že náš Pán chce, abychom vstoupili do mileneckého vztahu lásky s Bohem. Zdeněk následující neděli mluvil o chtění přinášet Bohu oběti (myšleno finance). Ivona mluvila o chtění poznávat Pána. Myslím, že dnešní text je jednoduše o chtění přicházet k Pánu Ježíši. Četli jsme „Šel za ním velký zástup…“ – protože chtěli, nikdo je nenutil, nedělali to automaticky ani protože to byla obecná potřeba, bez které by se neobešli… Chtít jít za Ježíšem. Chtít žít s Ježíšem. Chtít mu naslouchat. Chtít vidět znamení, kterými na nás mává: „Jsem tady! Vím o Tobě! Jsi mi vzácný! Miluji Tě! Vážím si toho, co pro mne děláš!“

Kéž se nám daří svým chtěním i činěním naplňovat Boží vůli. Amen.

Slovo na cestu: Chtějte a čiňte to dobré.

Požehnání (podle Ef 3,20-21): Hospodine, ty, který působením své moci mezi námi můžeš učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, ty nás požehnej, uschopňuj a působ v nás chtění i činění podle Tvojí vůle.

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín