- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-09-15 - Ivona Pavelková
17. Září 2024
Kázání 15.9.2024 Jednou vyznat nestačí Ivona Pavelková
Dnešní perikopa stojí uprostřed Markova evangelia. Je jakýmsi bodem obratu v dosavadním Ježíšově působení. V předchozích kapitolách se píše o Ježíšových mocných skutcích i slovech (křest od Jana, trojí pokušení na poušti, uzdravení nemocných, osvobození posedlých, utišení bouře, vzkříšení Jairovy dcery, nasycení tisíců…). Odteď, od této kapitoly se začíná vysvětlovat smysl těchto skutků. Ježíš mluví o sobě a svém poslání, které nějak souvisí s utrpením, odsouzením a smrtí. Ježíš odteď přestává působit v Galilei a vydává se na jih, na cestu do Jeruzaléma. My, čtenáři Písma, na rozdíl od učedníků, již víme, že tam bude ukřižován. Ale to učedníci ještě nevědí.
Za Ježíšem přicházelo plno lidí. Přitahovaly je zázraky uzdravení, osvobození od démonů i nasycení hladových žaludků. Ale přitahovalo je také nové učení, slova o Božím království, slova, která měla moc a byla zcela odlišná od slov farizeů a zákoníků. I učedníci byli hrdí na to, jakého učitele mají.
Nyní Ježíš s učedníky odchází na okraji Palestiny do pohanského města Cezarea Filipova, až za hranice Galileje. Dál na sever bylo už jen cizí a pohanské území. V EvJ chtěl lid, po nasycení tisíců, Ježíše provolat mesiášský králem, ale Ježíš jim svým odchodem tento úmysl zmařil. Lidé byli zklamáni a výslovně se v Janově ev. uvádí: Od té doby mnoho z jeho učedníků odešlo pryč a už s ním nechodili J 6,66.Tedy nejen lid, ale i Ježíšovi stoupenci.
Ježíš potřeboval svých dvanácti oddělit od davového šílenství. Případně ať mohou zpracovat všechny události a třeba si rozmyslet, zdali od něj nechtějí také odejít. Cestou otevírá otázku své pravé totožnosti, která už v minulých kapitolách vyvstala, ale nebyla zodpovězena. Třeba když učedníci slyšeli nečistého ducha vykřikovat: „Ty jsi svatý Boží“, ale Ježíš mu tam přísně pohrozil, ať zmlkne. Ptá se jich: „Za koho mě pokládají ti lidé“? Mezi lidem se říkalo, že je Jan Křtitel, Eliáš či nějaký prorok. Byly to postavy spojené s eschatologickým očekáváním. Ježíš by se prorokem jistě mohl nazývat a ani se tomu nebránil. Ale tím, že klade další otázku, naznačuje, že jeho poslání jde ještě dál. Za koho mě pokládáte vy? Petr promluvil za všechny učedníky. Ty jsi Mesiáš.
Ježíšova reakce je překvapivá. On Petra nechválí, jak je všímavý a má bystrý úsudek. Naopak přikáže učedníkům, aby o tom nemluvili. Překlad v naší bibli zní tak obyčejně: přikázal. Ale ono tam patří stejné sloveso, jako když přísně nakazoval nečistým duchům, aby odešli, nebo když pohrozil větru, aby se utišil. To byl skutečně přísný/důrazný příkaz. Ale proč?
Udělám malou vsuvku. Vy, kdo zde sedíte, v převážné většině již pojem Mesiáš znáte. Ale i tak se o něm musím zmínit. Mesiáš se řecky řekne Christos, Kristus. Není to Ježíšovo příjmení. Znamená to doslova ‚pomazaný‘. Pomazáním olejem byli v Izraeli uváděni do úřadu kněží a králové. U králů jsme to viděli i v Evropě při korunovaci britského krále Karla III. Znamenalo to, že na nich spočine Boží Duch. Izraelci na konci věků očekávali ideálního pomazaného panovníka, Mesiáše. Tradovaly se dva typy Mesiáše. Mesiášský král, tedy politický z rodu Davidova, válečník, bojovník, mocný, silný, spravedlivý vládce podle vzoru krále Davida. Od něho očekávali zničení římské říše a osvobození národní i politické. Druhá skupina, tzv. apokalyptická, očekávala mesiášského velekněze, Božího posla nebeského původu. Ten přijde lidem zjevit Boží tajemství, lidi spasit a soudit, protože k tomuto soudu vstanou všichni lidé z mrtvých. Zničí zlo i jeho vládce satana a přinese z nebe věčné Boží království. V Ježíšově době již byly oba myšlenkové kruhy smíchány a prolínaly se.
Takže proč o tom nesměli učedníci mluvit, že je Mesiáš? Ježíš nechtěl vystupovat jako žádný z uvedených mesiášů. On se nikdy Mesiášem ani nenazval. Nepřijímá titul Mesiáš v tom pojetí, v jakém byl tehdy chápán. V následujícím poučení: ‚A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát‘ o sobě mluví jako o Synu člověka. Předpověď utrpení je začátkem procesu, na jehož konci mají Ježíšovi žáci pochopit pravou povahu jeho poslání. My víme, že je to poslání od Boha, k němuž patří překonávání překážek, ba i krajní utrpení a smrt. Utrpení jak vnitřní, tedy zavržení od tehdejších představitelů Izraele, tak vnější, fyzické, tedy být zabit. Tohle ale učedníci měli teprve pochopit.
A Petr ho stranou začal kárat. Co to povídáš, jaké být zabit. To totiž nezapadalo do představ o Mesiáši, jak jsme o něm mluvili před chvílí. Petr ho pokáral také důrazně, stejnými slovy, jako když Ježíš poroučel démonům, aby zmlkli. Ježíš na to reaguje: Jdi mi z cesty, satane. Ježíš se od Petra odvrátilpředstavme si fyzicky obrátil zády, aby Petrovi ukázal, kde je ho místo. Za ním. Petr se stal pokušitelem jako satan, který Ježíše třikrát pokoušel na poušti. Nyní ho pokouší opět a odrazuje od těžkého úkolu, který před Ježíšem stojí. A Ježíš pokušiteli vymezuje místo, na které patří. „Za mne. Jdi za mne. Tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka. Za mnou je tvoje místo, i vás, učedníků, respektive i nás, učedníků. A neraď mi, co a jak mám dělat“.
Petr vyznal zásadní vyznání ‚ty jsi Mesiáš‘, ale ještě vůbec nechápe do důsledku, co vlastně vyznal. Je to podobné, jako uzdravení slepého v Betsaidě v předchozích verších 22 až 26. Pro připomenutí: Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl. I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: "Vidíš něco?" On pozvedl oči a řekl: "Vidím lidi, vypadají jako stromy a chodí." Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně. Petrovo poznání bylo zatím jen částečné. Jako u prvního prohlédnutí slepce. Až po Ježíšově vzkříšení poznal a uviděl nový, dosud skrytý význam pojmu Mesiáš.
Nežijí takoví Petrové i v nás? Skutečně si myslíš, že to, co vidíš, je správné? Děláš si názory na lidi, situace podle svého částečného poznání a předporozumění?
Vezměme si proroky. Mají blízký vztah s Bohem a Bůh si je používá, aby mluvili k lidem. Ale ten prorok vždy promlouvá jen určitou, dílčí část pravdy, která je platná zrovna na tu danou chvíli/situaci, tady a teď, ačkoli ten prorok má zrovna pocit, že ví všechno, protože to Boží zjevení, které v něm je, v něm najednou žije, objasňuje mu to slovo/všechno v plných barvách zcela plasticky, dynamicky. A přesto má jen část té pravdy. I Petr, který řekne, ty jsi Mesiáš, neví, jaký Mesiáš. Petr v něm viděl toho Pomazaného, podobně jako ho chtěli pomazat a provolat za krále ty nasycené tisíce/davy. Ale ještě nevidí dál. Vidí v něm toho politického krále, sjednotitele Izraele. Ježíš nechtěl být spojován s politickým Mesiášem. Jeho pojetí Mesiáše bylo spojeno se službou, utrpením, smrtí a vzkříšením. Markovo ev. tají až do konce, Mesiáš je Boží syn.
Nyní je nasnadě otázka pro nás, pro tebe: za koho mě pokládáte vy, ty? Již jsi sám poznal, že je to tvůj Mesiáš? Je to důležité pro lidský život. Pokud ne, pak ať je ti Bůh milostiv a dá ti to poznat jako Petrovi. Přijď po bohoslužbě a dáme o tom řeč. A pokud ano, kým je pro tebe dnes? Nezevšedněl ti? Za koho Ježíše pokládáš, když jde do tuhého v osobních těžkostech nebo veřejném životě? Nyní např. v souvislosti s intenzivními válkami, s počasím. Vnímáme ho stále jako krále našeho života, důvěřujeme mu, i když okolo zuří živly? Nechceme mu radit, jak to má zařídit? Anebo naopak, kým je pro nás Ježíš, když se nám v životě daří dobře?
Vždycky o něm máme nějakou představu, která se různě proměňuje. Nejhorší varianta může být, že už pro mě Ježíš není nic a už na něj ani nespoléhám. Možná ho vyznávám, ale vlastně nevím, kdo je pro mne. Člověk si musí čas od času tyto otázky pokládat, svůj pohled na Ježíše reflektovat a aktualizovat.
Dodržet smysl druhého přikázání „Nezpodobníš si Boha/Ježíše ani ve svých představách“ je ošidné. My nejsme schopni ve svém myšlení Boha postihnout, vždy vidíme jen část toho, co on je, jaký je. A vždy ho popisujeme v souvislosti s nějakou naší zkušeností, ze své perspektivy, která je velmi omezená. Je to moje zkušenost. Špatně je, když trváme na tom, že moje představa je fakt dobrá, správná. A svůj názor nejen na Boha, ale na porozumění třeba Písmu servírujeme lidem, bratrům, sestrám jako ten správný, biblický. Že tam není červíček ‚hele dej si bacha, buď otevřený tomu, že to může být jinak nebo dokonce i špatně“? Ty nemáš jistotu v tom, že to, co si myslíš, je konečné poznání, správné a trvalé. Ty musíš být otevřen tomu, že tě Ježíš může opravdu překvapit, že je od tvé představy úplně jinde.
Všichni jdeme za Ježíšem. Ježíš jde první, naše místo je za ním. Říká nám ‚následuj mne. Já vás povedu jako všechny ostatní. Jste na tom všichni stejně, nikdo na tom není líp. Všichni máte jít za mnou. Každý máte své částečné poznání, teprve spolu vytvoříte plastický obraz, který ale nikdy nebude dokonalý‘. To se stane až na konci věků, ale to už ho pak v plnosti i uvidíme. Amen.
Slovo na cestu: Ř 14,11 Neboť je psáno: `Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.´
Požehnání:
Boží milosrdenství sahá až k nebi, kéž se s ním neminete;
a Boží věrnost dotýká se mraků, kéž zastihne a promění i vás;
ať ve vás přebývá láska, jež i poušť mění v zahradu,
a naděje na dobrou Boží budoucnost kéž vás neopouští.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010