- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-09-08 - Zdeněk Eberle
07. Září 2024
Kázání na Lochotíně, neděle 8. září 2024
Ž 50,1-15; 2 Kor 8,1-15; 1Tm 5,17+18; Neh 10,32-39 Peníze „na chrám“
Dnes chci kázat tematicky, a proto, než přečtu biblický text, dovolte mi říct pár vět pro souvislost. (Prosím, je tu někdo, kdo nepřečetl celou Bibli?) Tak proto považuji za potřebné uvést souvislosti.
Pán Bůh, Hospodin, si vyvolil Izrael za svůj lid. A měl s ním trápení. To vše se dočtete historických knihách Starého zákona. Existence Izraele, resp. jeho jižní části, Judy jako suverénního království skončila vojenskou porážkou od Babylóňanů roku 586 př.Kr. Nabukadnézar odvedl do Mezopotámie jako zajatce většinu obyvatel judského království, především elitu národa. Ale Pán Bůh nemyslel, že to bude napořád. Byl to výchovný trest. Po 50ti letech se mohla první část přesídlenců vrátit zpět do Jeruzaléma a pak následovali další návraty. S poslední částí navrátilců se do Jeruzaléma vrátil i Nehemjáš, vrchní číšník už perského krále. To „už perského králem“ říkám proto, že mezitím Babylon dobyli Peršané.
Takže si nemůžeme myslet, že Nehemjáš, číšník velkokrále Artaxerxe I., přišel do Jeruzaléma mezi prvními navrátilci ze zajetí a našel Jeruzalém v sutinách. Vůbec ne!! První přesídlenci se vrátili do Judska už 50 let po přesídlení do Babylónu. A zakrátko se pustili do stavby (znovuobnovení) chrámu, aby jej asi po 15 letech dokončili. Po dalších 60 letech přichází do Jeruzaléma kněz Ezdráš. A poměrně krátce po něm (asi po 13 letech), přišel Nehemjáš který proslul jako schopný manažer. Prospěch Judy a Jeruzaléma mu velice ležel na srdci a asi víte, že se mu podařilo dobrou organizační prací (s Boží pomocí!!!) dostavět jeruzalémské hradby, zavedl dobrý řád do života Jeruzaléma. A ten řád mohl Nehemjáš zavést právě proto, že spolu s obyvateli Jeruzaléma četli Hospodinův Zákon a mohli se začít vracet ke kořenům. Ke kořenům života vyvoleného národa ve vztahu k Hospodinu a jeden ke druhému. Četli Zákon, kněz Ezdráš vedl lid k pokání a pak obnovili smlouvu s Hospodinem. (Už jsem to tu kdysi říkal, ale je zajímavé, že celý proces nezačíná pokáním, ale porozuměním Božím principů na základě čtení Zákona.) Představitelé kněží a rodů podepsali tuto smlouvu za všechny lidi, zavázali se k dalším věcem a také k tomu, aby mohla být funkční bohoslužba.
A dál čtu Neh 10,32-39
Proč chci o tom kázat? Jednak proto, že jsme si doma o prázdninách četli mj. právě Nehemjáše, a také proto, že když se u nás, při bohoslužbách, posílají kasičky na sbírku na provozní potřeby sboru, často to vedoucí bohoslužby uvádí, že potřebujeme v kostele topit, svítit, atd. Ale když nahlédnete do finanční zprávy pro jakoukoliv Farní konferenci, zjistíte, že asi dvě třetiny všech příjmů jde na mzdy zaměstnanců farnosti. Stydíme se, že tolik peněz z našich finančních darů jde na mzdy? Je to v pořádku, není to v pořádku…?
Z dějin Izraele na nás „čouhá“ mj. jedna skutečnost: když fungovala v Jeruzalémě bohoslužba, Izraeli se vedlo dobře. Když nefungovala, vedlo se zle. Proč? To nebylo tou skutečností, že se dělaly správně ty správné obřady, ale Izrael měl dobré duchovní vedení ve věcech bohoslužby i fungování společnosti. Království bylo dobře vedeno podle Božích principů. Když přišly krize a lidé začali polevovat i v materiálních principech, scházelo materiální zajištění jedné desetiny národa, kmene Lévi, přestávala bohoslužba, protože kněžské rodiny chtěli také jíst, místo bohoslužby si začali kněžské rodiny a rodiny chrámových pomocníků obdělávat své „záhumenky“ a se státem Izrael to šlo k horšímu, protože bohoslužba skomírala. Tento princip je stále platný. Na Izraeli ho vidíme za ta dlouhá staletí jako pravdivý. A tak se na to můžeme dívat jako na princip i v církvi Nového Zákona, když pominu velice bouřlivé období vzniku Církve. Samozřejmě se vždy nejedná jaksi o „krystalicky“ čistý princip, protože jsou i přechodná období, kdy to jde dolů a kdy nahoru. Například středověká církev mělo veliké potíže právě s tím, že byla bohatá a zdravé duchovní principy opouštěla a některé ty „poločasy rozpadu církve“ jsou velice dlouhé. Tedy: od opuštění duchovních principů až do krize samotné existence. A pořád existují nebezpečí zneužití financí, špatné hospodaření, atd., ale zjednodušeně řečeno, platí: „Jsou desátky, je bohoslužba; nejsou desátky, bohoslužba není nebo není dlouhodobě.“
Pojem „Desátky“ ovšem patří do Staré smlouvy (Starého zákona), ale my tento pojem často užíváme jako terminus technikus, jako výraz pro finance patřící církvi a někdy se říká, že patří Bohu.
V Nové smlouvě, v novozákonní době, platí, že každý dá tolik, kolik může. Jenže to my, lidé, nemáme moc rádi, když to není určené, abychom třeba nedali moc… Věřím, že jsou lidé, kteří by mohli dát desetinu svých příjmů s velikou obětí. Jsou však lidé, kteří mohou dát daleko víc, aniž by to nějako snížilo jejich pohodlí života nebo pohodlí života jejich dětí. No, ale ta desetina se nám lidsky zdá docela spravedlivá, že? Malý příjem – malé desátky, velký příjem – velké desátky. Pokud někdo s velkým příjmem nekrade nebo ho nemá nezákonně, má ho – podle mého názoru – především proto, že ho Pán Bůh obdařil schopnostmi a je třeba pracovitý. A schopnosti – to je také dar shůry, že?
V našem řádu je uvedeno, že každý vyznávající člen ECM podporuje metodistickou církev podle svých možností. Vy, kdo jste byli přijímáni do místního ECM, jste slibovali, že se budete jako členové sboru věrně (!!!) podílet na jeho službě svými modlitbami, svou účastí, svými dary a svou službou. Ano, byl jsem dlouhá léta placen za svou duchovenskou službu a byl jsem vděčný, že jsem veškerý svůj pracovní čas mohl věnovat farnosti i některým službám celé ECM v ČR. Byla to výsada. Uvědomuji si, že farář ve službě třeba nerad káže o dávání, protože si tak nechce zajišťovat prostředky pro svůj plat. Jenže: principy jsou neúprosné. Nedá se to „okecat“. A podle známé písně Hany Hegerové platí: „Někdo z nás to říci musí, ,…“.
Ještě jednu věc musím zmínit: ze své zkušenosti vím, že se stává, že když někdo nemůže dát desátky, nedává vůbec nic. Nevím úplně proč to tak je, hraje-li v tom nějakou roli stud…? A dá se na to rychle zvyknout!! Nedávám, protože na to nemám…. Domnívám se ale, že každý může něco dát. Dokonce si myslím, že kdyby třeba mladí lidé, kteří ještě nevydělávají, se naučili dávat, prospělo by to jim i nám ostatním. Myslím, že mají z čeho dávat! Pán Bůh to totiž dělá velice zvláštně: neposuzuje absolutní hodnoty darů, ale ochotu dát a také to, jestli dar je z nedostatku nebo z přebytku.
A jako předposlední věc kolem dávání musím zmínit radost z dávání. To se asi naučit nedá, to bych zařadil nějak mezi duchovní růst osobnosti. Mít radost, že mohu dát. Dokonce si myslím, že to patří k vděčnosti křesťana, která se odehrává mezi ním a Bohem. A už jste zkusili něco materiálního dát rovnou Hospodinu? Opravdu nevím, jak se to dělá. Hospodin má na to zvláštní „sběrná“ místa tady na zemi a lidi, kteří to přijímají místo něj. Protože jemu vlastně patří všechno. To, co patří Bohu, tady na zemi sbírají vdovy, sirotci, chudí, bezdomovci a také kazatelé evangelia.
Už jsem to tady vlastně nakousl, ale uvědomuji si, že jistou roli v dávání hraje důvěra či nedůvěra vůči managementu farnosti. To bylo, je a bude. S čistým svědomím ale mohu prohlásit, že patříme k denominacím, kde existují kontrolní mechanizmy, a vím, že je užíváme. A ty jsou od toho, aby byla důvěra, nikoliv nedůvěra. Ale, jak mi řekl nedávno Pavel Wittner, pořád je co zlepšovat.
Dovolte mi ještě zmínit princip, jak ho napsal apoštol Pavel: při sbírce pro Jeruzalém Pavel povzbuzuje Korintské těmito slovy: (SNC) …ochotně dávejte, kolik můžete. Kdo více dát nemůže, ať se netrápí, Bohu záleží na ochotě, a ne na velikosti daru. Nejde o to, aby si jiní mohli dopřávat na váš účet. Ale jestliže se vám nyní vede lépe, rozdělte se s potřebnějšími. Vždyť oni zase mohou pomoci vám, když se situace změní. Tak budete mít každý právě tolik, kolik potřebujete 2 Kor 8,…
A ještě ze zkušenosti mohu říci pro dnes poslední věty: Znáte slovo diverzifikace? Je to rozprostření naplnění potřeb z různých zdrojů. Kdysi nám ve farnosti „vyschl“ výrazný zdroj peněz a mně nezbývalo nic jiného, než začít obcházet vyznávající členy a mluvit s nimi, jestli chybějící peníze pro farnost nejsou právě u nich. A víte, co se stalo? Nikdo na mne nepustil psa, řada bratrů a sester přehodnotila své dávání a došel jsem sluchu i u těch, kterým se moji předchůdci styděli o peníze říct. Bylo to pro mne povzbuzující a bylo to pro mne vnitřním ujištěním, že se má o penězích mluvit, pokud se tedy o nich nemluví „až na prvním místě“.
Určitě k dnešnímu slovu patří slovo uznání pro vás všechny, kteří jste ochotní, dávající; ať už z lásky k Ježíši a jeho církvi, nebo prostě třeba jen proto, že jste to slíbili. Jsem jeden z farnosti a nemám mandát za vedení farnosti, abych vám za vaši vytrvalost poděkoval. Ale děkuji vám alespoň za sebe, za jednoho z této farnosti.
Textem z historické knihy Nehemjáš jsem dnes povzbuzen, abych se vás zeptal, nechcete-li udělat podobné rozhodnutí, jako Izraelci. Z 9. kapitoly plyne, že hříchem se Izraelci stali otroky cizích králů. Já si dovolím odvážnou paralelu: Buď budeš vládnout svými penězi ty, nebo tvé peníze budou vládnout tobě. To je princip bez ohledu na absolutní výše částek. Věřte mi, je mi už 76 let a opírám se o Písmo. Chceš hospodařit se svými financemi správně? Nejde jen o jakési „novoroční“ předsevzetí… Dobré rozhodnutí nemusí být v jistém smyslu laciné. Pán Bůh nechce, abychom kvůli tomu měli existenční problémy. Chce, aby náš postoj byl vůči němu a tomu, co nám svěřil, správný. Nikoho k tomuto rozhodnutí nenutím, rozmyslete si to sami v sobě, s Boží pomocí. A já bych se modlil, aby to Duch svatý ve vašem nitru potvrdil či zapečetil. Rozmyslete si to, zbavte se všech společenských tlaků, osvoboďte se i od toho, kdybyste měli dojem, že vás manipuluji. Bude to mezi vámi a Bohem. Ten, kdo sedí vedle vás, nemusí ani tušit. Amen?
Modlitba.
Slovo vyslání: Ježíš tě vysvobodil od skutků starého života a dal ti svobodu od hříchu.
Požehnání: Prosím Boha, aby vás obdaroval poznáním a moudrostí a zdokonalil vás v lásce, abyste vždy správně rozlišovali dobré od zlého a neposkvrnili se ničím špatným až do příchodu Ježíšova. Fp 1,9-10 SNC
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010