- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-07-28 - Josef Červeňák
14. Srpena 2024
ECM Plzeň 1, 28.7.2024, Josef Červeňák, Jakub 1. kapitola
Začátkem léta jsme na Poušti prožili dva kurzy pro rodiče a prarodiče s dětmi. Měli jsme hlavní motto: Já a lidé kolem mne. Témata ranních skupinových meditací nad biblickým textem, biblických výkladů, dětských skupinek i skupinového rozhovoru dospělých, ale i kázání a večerníchprogramů pořád měla v základu biblické příběhy a texty. Já a lidé kolem mne. Použili jsme schéma, které se nám osvědčilo na všech předchozích kurzech, které jsme vedli. Bylo to zajímavé, zpestřené řadou doprovodných akcí, především pro děti a s dětmi, kde se zapojovali i dospělí.
Sloužil jsem na nich mj. biblickými výklady, jejichž základem byl novozákonní dopis Jakubův. Chtěl bych použít několik zamyšlení nad tímto listem i při nedělních kázáních, kterými mohu sloužit v plzeňském sboru. Jsem tu nakrátko, tak to snad s pomocí Boží bude nám všem užitečné.
Dnešní kázání má sice základ v Jk 1, ale už ze čtení biblických textů vyplývá, že najdeme řadu souvislostí na dalších místech Písma. Nadepsal jsem dnes V jaké bublině žijeme – a to bez ukončení tečkou, otazníkem nebo vykřičníkem. Myslím tím nejbližší okruh našeho lidského a mezilidského působení. Každý jsme součástí nějaké skupiny, bubliny. Nějakého menšího či většího společenství – rodiny, školy, zaměstnání, bydliště, zájmových skupin – někdy nám je milejší, jindy méně. Někdy se v tom cítíme dobře, jindy trpíme.
Jakubův list hned prozrazuje, kdo je a na koho myslí. Ta jeho skupina je docela velká. Píše dvanácti pokolením roztroušeným po světě, v cizině. Možná bychom od něj čekali pozdrav jako od apoštola Pavla: Milost vám a pokoj. Takový křesťanský. On napíše velice suše: Posílám pozdravy! Kromě tohoto místa se v Novém zákoně tento výraz objevuje jen 2x. Je to tehdejší obecný pozdrav. Nemusíme příliš rozebírat: Posílá to všem. Dnes bychom řekli všem křestanům. A používá i zvláštní označení pro odesílatele: otrok! Je jen 1 další místo takového sebeoznačení bez bez dalšího určení: list Judův. – Pavel přidá ke služebníku, otroku Ježíše Krista třeba také apoštol. Otrok – to je symbolika pro absolutní poslušnost, pokoru a důvěru. Ale tím také pro hrdost, pýchu (v dobrém slova smyslu) na svého Pána!! Protože v té službě je skutečná svoboda.
Pokračuje překvapivou výzvou – snad nám i obecně známou – radost ze zkoušek! V některých překladech pokušení! Skutečně lze přeložit tak i tak. Vysvětlí nám to použití v souvislostech jako je prověření, přezkoušení. Kde jde nejen o zjištění, rozbor, ale také očištění, přečištění. Tedy zkouška, která směřuje k určitému cíli. A cílem není svést ke hříchu, ale vyjít ze zkoušky silnější, čistší. Známe příběh královny ze Sáby, která zkoušela Šalomounovu moudrost. Nebo zkoušku Abrahama Gn 22. V knize Soudců (k. 2 a 3) je řečeno natvrdo, že místní pronárody nebyly odstraněny, protože Bůh chtěl vyzkoušet Izraelce. – Kdo sportuje, také ví, že tréninky bývají tvrdé, chce-li se dosáhnout úspěchu. – Přejme si potřebnou věrnost a vytrvalost. Protože ta vede k dokonalosti, kterou s námi Pán zamýšlí.
Jakmile zmíníme slovo moudrost, vybaví se myšlenka na nedostatek moudrosti a pak i na Šalomounův příběh. Kdo chce jít do službu, potřebuje být připraven. Rozumím tak, že mít informace je jedna důležitá věc, a neméně podstatné je, zda dovedu z přemíry informací vybrat správné řešení, najít moudrost. Nejde o filozofii a rozumovou znalost. – Nezapomínejme, že Jakub myslí na to, jak jednáme s lidmi. Ne abychom řešili, jak se budu mít líp. – To znamená ponořit se do Božího myšlení. A to je velice praktická věc. Mohu citovat spousty chytrých lidí, filozofů a mudrců, vědců i psychologů. Jenže zpravidla chci najít konkrétní praktické řešení.– Potřebuji Boží nasměrování a pak také "nekomopromisní následování". Známé zlaté pravidlo z Mt 7,12 je jednoznačné: Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi! – Mnozí tuší, že cesta vede jen přes důkladné znalosti Písma a opravdové pokoření před Hospodinem. A když prosíš, nepochybuj. Vpodstatě si musím odpovědět, zda vím, co vlastně chci – a porovnat to s Bohem. Co mě úplně nejvnitřněji láká, kam tíhne moje skutečná touha? Je správná? Je to Boží cesta pro mě?
Jakub myslí na lidi, kteří žijí vedle sebe. Nízký a pokořený, bohatý a povýšený, apod. Třídní rozdíly byly a budou. I když jim dáme třeba jinou nálepku. Kulturní, vzdělanostní, politickou, gebnderovou nebo rasovou, či úplně jinou. Kriterium: Jak mě a jak člověka vedle mě vidí Bůh? – bychom měli přece jen častěji zkoumat, chceme-li si vzájemně být oporou a spoluslužebníky. To neznamená zaslepenost a naivitu. Mám-li já v Božích očích královskou hodnost Božího dítěte, má ji jistě i můj bližní. Jsme přece Bohem stvořeni a milováni. Ale neznamená, že jsme nevnímaví k nepravostem. Micheáš nám řekne velmi srozumitelně: 8Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.
Protože Jakub to vnímá naprosto jednoznačně: Každý člověk je potřebný a důležitý. Jeden se musí učit sebeúctě, jiný sebepokoření.
Jsme ovšem nakloněni hledat vinu. To má samozřejmě nějaká omezení. Ptáme se Proč? A myslíme tím: Kdo za to může? První řešení se pak hned nabízí: viníka je třeba potrestat. Nakonec nejsnazší je obvinit Boha. Začali s tím už první lidé: To Eva, to had,… někdo dokonce dovodil, že za to může Bůh, protože nás takové stvořil a vůbec, ten zakázaný strom tam neměl dávat.
Jako vtip by to bylo možná k úsměvu, ale jako životní postoj se mi to nezdá příliš funkční. – Jde přecem o mou vlastní odpovědnost! – Vymyslel jsem si zkratku HáHáHá: myslím tím úsloví, které jsem kdesi slyšel a dávám mu za pravdu: Nemůžu zabránit Holubům (první Há), aby létali nad mou Hlavou (druhé Há). Ale mohu zabránit, aby si na ní udělali Hnízdo (třetí Há). – Cvičme se v tom rozpoznávání a odlišování a v bezpečném rozhodování! – Jsou různé teorie, ale problém neřeší. Unde malum? Odkud zlo?
Pro Jakuba má odpovědnost za hřích člověkova vlastní zlá žádost. Hřích by byl bezmocný, kdyby neměl v člověku na co působit. Žádost můžeme živit nebo potlačovat. Člověk ji může ovládat a Boží milostí i vyloučit, když se s ní vypořádá naráz. – Když však dovolí svým myšlenkám … vzpomínáte na Gn 3,6: … viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost? A čtete 1J 2,16: Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa.
Dejme Pánu Ježíši celé své srdce, buďme zaujati dobrými věcmi, neponechme žádný čas ani místo zlé žádosti. Jakub vlastně říká, to, co celá Bible: Žádost se stává skutkem.
Je velkou pravdou, že každý dar, který Bůh sesílá, je dobrý. Jakub to vyjadřuje až básnicky. Buď má smysl pro rytmus nebo cituje nějaké dílo, které neznáme. Zdůrazňuje Boží neproměnnost, používá astronomické pojmy. Bůh je stvořitelem nebeských světel – slunce, měsíce, hvězd. A jedna židovská ranní modlitba říká: „Požehnaný Hospodin Bůh, který stvořil světla.“ Jinými slovy: Světla se mění, ale Bůh se nemění nikdy. Jakub tvrdí, že Boží dary jsou nezměnitelně dobré.
Bůh chce přetvořit život pravdou evangelia tak, aby lidé poznali, že právem patří Bohu.
I další téma je výrazně praktické. Naslouchání a mluvení. Co je moudré, co je moudřejší? Každý v sobě máme nějaké sklony k tomu či onomu. Máme různé temperamenty, prožíváme různé situace, ale jsme za své jednání a činy odpovědni.
Je málo moudrých lidí, kteří nejsou příliš rychlí k mluvení a pomalí k naslouchání. To už naznačuje, že se mohou vyskytnout různé kombinace. Možná jsme si už pro sebe sestavili nějaký seznam věcí, v nichž je dobré být rychlý a věcí, v niž je dobré být pomalý.
Ve výrocích židovských otců najdeme zajímavé shrnutí: „Máme čtyři znaky učených.
Je rychlý k naslouchání a rychlý k mluvení, hněvu; jeho zisk je anulován jeho ztrátou.
Je pomalý k naslouchání a pomalý k mluvení, hněvu; jeho ztráta je anulována jeho ziskem.
Je rychlý k naslouchání a pomalý k mluvení, hněvu; je moudrý.
Je pomalý k naslouchání a rychlý k mluvení, hněvu; to je zlý los.“
Možná bychom to vyjádřili třeba matematicky: 0, 0, 1, -1. Můžeme najít řadu výroků, citátů moudřejších lidí. Ovidius nabádá, aby byli pomalí k trestání, ale svižní k odměňování. Filo radí člověku, aby byl svižně prospěšný druhým a pomalý při jejich zraňování. Zvlášť moudří lidé cítili nezbytnost být pomalí k mluvení. Rabín Simeon: „Po všechny své dny jsem vyrůstal mezi moudrými a nenašel jsem nic dobrého pro člověka s výjimkou tichosti… Kdokoli hromadí slova, dává příležitost hříchu.“
Jéšua syn Sírachův píše: „Neotálej někoho vyslechnout, ale s odpovědí nepospíchej. Rozumíš-li něčemu, odpověz bližnímu, ne-li, polož si ruku na ústa“ (Sír 5,11–12).
V knize Přísloví jsou varování pro příliš uspěchanou mluvu. „Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý“ (Př 10,19). „Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život, kdo se pošklebuje, toho stihne zkáza“ (Př 13,3). „I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného“ (Př 17,28). „Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on“ (Př 29,20).
Za všechny další hromady citátů, životní hodnocení: Jednomu velkému lingvistovi platila kdysi velká úcta, že byl schopen mlčet v sedmi různých jazycích. - Mnohým z nás by udělalo dobře, kdybychom víc naslouchali a méně mluvili. – Ach!! To si připomínám často, dokonce i latinsky!
Ještě k té pomalosti k hněvu. Jsou i argumenty, že je možné vzplanout hněvem při kárání. To je možná pravda. Svět by byl chudší bez těch, kdo vzplanou proti zneužívání a tyranii hříchu. Avšak není to jen omluva pro nedůtklivé a soběstředné podráždění.
Učitel se může hněvat na pomalé, zaostalé a ještě víc na líné žáky. Avšak, až na malé výjimky, dosáhne víc povzbuzováním, než plísněním. Kazatel může také být v pokušení se hněvat. K hněvu budou pokoušeni i rodiče. - Avšak nezpůsobíme ještě zatvrzelejší odpor, než abychom usměrnili a řídili? Důraz na lásku má větší moc než důraz na hněv. Jakub říká: Být pomalý k mluvení, k hněvu, a být rychlý k naslouchání je vždy dobrou životní politikou.
Stojí tedy za to zbavit se neřestí a špíny. Jakub používá slovo pro odložení, které se používá pro svlékání šatů. Odlož poskvrnu, jako člověk svléká špinavé šaty nebo jako had svléká svou kůži.
A pro špínu užívá slovo z lékařského slovníku, jehož smyslem je, aby se zbavili všeho, co brání slyšet pravé Boží slovo. A to je v naší moci!! To slovo tichost (v. 21) je pokus přeložit nepřeložitelné řecké slovo. Rozumějme, že je to kvalita člověka, který má své city a emoce pod kontrolou. Můžeme definovat jako klid a moc, které nejsou ovládány emocemi, ale emoce kontrolují, jak diktuje zdravý rozum. Jenom nám prospěje, když ovládneme svůj temperament, všechno namícháme ve správných proporcích. Buďme dostatečně pokorní, abychom se učili.
Nastavuje nám zrcadlo. Nabízí, abychom se podívali na sebe až do nitra, nejen na povrch. My dnes máme zrcadla jiné kvality. Starověká zrcadla nebyla ze skla, ale z kovu s vysokým leskem – viděla špínu, rozcuchané vlasy. A člověk odchází, zapomíná, jak vypadá a nic se sebou neudělá.
Jakoby mluvil o člověku, který chodí do kostela a čte nebo poslouchá a výklad slova a přitom si myslí, že naslouchání z něj učiní křesťana. Zapomíná, že co četl a slyšel musí také žít. Je skutečně důležité, aby to, co četl, vyslechl, změnil v čin. Viděl, co je špatné a co je třeba dát do pořádku.
Správně nám připomíná, že co slyšíme na svatém místě, musíme žít na tržišti, ve světě. Z bubliny vyjít do světa s radostným poselstvím, dobrou zprávou, evangeliem.
Nazývá to dokonalým zákonem. a) Je to Boží zákon, jím daný a zjevený. b) Zákon je dokonalý a nemůže být vylepšován. c) Je tu však ještě jiný význam, v němž je křesťanská láska dokonalá. Je to popis dokonalosti pro nějaký daný účel. Je to zákon svobody. Máme to pochopit tak, že člověk jeho dodržováním najde pravou svobodu
Závěrem Jakub vlastně říká: „Ten nejlepší rituál a nejlepší liturgie, kterou můžeš nabídnout Bohu, je služba chudým a osobní čistota.“ Bohoslužba pro pro Jakuba spočívá v praktické službě lidstvu a v čistotě vlastního osobního života.
Jakub opakuje jen to, co říkali proroci dávno před ním. Žalmista říká, že Hospodin je „Otec sirotků, obhájce vdov“ (68,6). Zacharjáš pobízel lidi, aby vynášeli pravdivé rozsudky a prokazovali milosrdenství. Aby měli soucit, neutiskovali vdovy, sirotky, bezdomovce a trpící a nesmýšleli proti nikomu nic zlého. (Za 7,9,12). Micheáš říká, že rituální oběti jsou k ničemu, když člověk nezachovává právo, nemiluje milosrdenství, nechodí pokorně s Bohem. (Mi 6,6–8).
Žijeme ve svých skupinách, možná i v bublinách. Je dobře, když prožijeme důležitou část života v bublině s Pánem. A když také další část života uplatníme to, co jsme se v té své bublině s Pánem dověděli a naučili.
Požehnej nás Pán, abychom se stali požehnáním. Amen.
Jk 1
1 Jakub, otrok Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdravy dvanácti pokolením, která jsou roztroušena po světě.
2–4 Moji bratří považujte to za velkou radost, že jste zahrnuti do zkoušek všeho druhu, protože jste si dobře vědomi toho, že zkoušky vaší víry vytvoří neuchylující se stálost. A nechť stálost pokračuje, aby způsobila dokonalý skutek, abyste mohli být dokonalí a neporušení, prosti každé vady.
5–8 Jestli kdokoli z vás má nedostatek moudrosti, nechť si ji vyprošuje od Boha, který dává štědře všem lidem a nikdy dávat neodmítá, a dostane ji. Nechť prosí s vírou bez jakékoli pochybnosti v mysli, protože ten, kdo kolísá, je jako vlna na moři zmítaná větrem sem a tam. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane, je to člověk rozdělené mysli, ve všem nestálý.
9–11 Nechť nízký bratr je hrdý na své povznesení a nechť bohatý bratr je hrdý na své pokoření, protože pomine jako polní květina. Slunce vychází se žhnoucím větrem a tráva usychá, květ vadne a jejich krása je zničena. Tak zajde bohatý se vším.
12 Šťastný je člověk, který čelí zkoušce s nezdolnou stálostí, protože když prokáže ryzí hodnotu, obdrží korunu života, jež byla zaslíbena těm, kteří jej milují.
13–15 Ať nikdo neříká, když je pokoušen: „Mé pokušení přichází od Boha.“ Protože Bůh sám nepodléhá pokušení k zlému a nikoho nepokouší. Pokušení však přicházejí na každého člověka, protože je lákán a váben vlastní žádostí. Žádost pak počne a zrodí hřích a když se hřích naplno rozvine, zplodí smrt.
16-18 Moji drazí bratří, nebuďte zklamáni. Každý dobrý dar a každá dokonalá laskavost přichází shora od Otce světel, u kterého není žádná proměnlivost, která vystupuje z měňavých stínů. Svým záměrem nás zplodil slovem pravdy tak, abychom mohli být, jak se stalo, prvotinou jeho stvoření.
19–20 To všechno, moji drazí bratří, již znáte. Nechť je každý člověk rychlý k slyšení a pomalý k hněvu, protože hněv člověka nevytvoří spravedlnost, kterou si přeje Bůh.
21 Odložte tedy všechnu špínu a výhonky neřesti a s mírností přijměte vsáté slovo, které je schopno spasit vaše duše.
22–24 Ukažte se jako činitelé slova a nejen posluchači. Protože ti, kteří si myslí že slyšení stačí, se klamou. Kkdyž je totiž člověk posluchačem slova a ne činitelem, podobá se člověku, který se podívá do zrcadla na tvář, jakou mu dala příroda. Zběžně se podívá a jde; a okamžitě zapomíná, jakým že je člověkem.
25 Kdo se podívá do dokonalého zákona, jež je zákonem, jehož dodržování člověka osvobozuje, a kdo v něm zůstává a ukazuje, že není zapomětlivým posluchačem, ale aktivním činitelem slova, bude požehnán ve všem, co dělá.
26–27 Jestli si někdy myslí, že slouží Bohu, a přesto nedrží na uzdě svůj jazyk, jeho služba je prázdná. Toto je čistá a neposkvrněná bohoslužba, jak ji vidí Bůh Otec, navštěvovat sirotky a vdovy a neposkvrňovat se světem.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010