- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-08-04 - Zdeněk Eberle
03. Srpena 2024
Kázání na Lochotíně, 4. srpna 2024
Ž 51,3-12; 2 S 11,26-12,13a; Ef 4,1-16, J 6,24-35 Chleba života
Čím jsem starší, čím déle čtu Písmo, tím víc žasnu nad jednoduchou skutečností: lidé (lidstvo) se od svého vyhnání ze zahrady Eden nezměnili. A přeci to s nimi (s námi) Pán Bůh neskončil. Pro nás, lidi období Nové smlouvy, je stále záchrana pro věčnost v Pánu Ježíši. Křesťané říkávají, že Boží odpovědí na všechny lidské potřeby je Ježíš. Je to vyjádřeno zkratkovitě, ale můžeme říci, že je to pravda, i když se to třeba náhodnému posluchači zrovna nezdá. Nechci to podkládat argumenty, abych dokázal, že je to pravda. Myslím, že drtivá většina z nás tomu věří a dokonce jsme si to už vyzkoušeli. Přesto prožíváme napětí mezi skutečnostmi dočasnými (pozemskými, časnými) a skutečnostmi věčnými. Nechci mluvit o lidech nebo k lidem, kteří o Pánu Ježíši neslyšeli, a je pro ně zcela novou postavou. Budu mluvit k vám jako k těm, kteří znají nebo poznávají Ježíše, jako k těm, kdo už slyšeli hodně nebo alespoň znají nějaké křesťanské učení, nebo dokonce jako k těm, kteří, slovy ep. k Židům (6,4nn), "byli už jednou osvíceni a okusili nebeskéhodaru, kdo se stali účastníky Ducha svatého a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku".
Přátelé, nezažilijste nebo dokonceneprobíhá ve vásto napětí mezi časným avěčným? Nemluví k vám to slovo: "Hledáte Ježíše ne proto, že jste viděli znamení, ale protože hledáte ukojení v časných věcech?" Když připomenu onen klasický výrok církevního Otce Augustina:"Stvořil jsi nás, Bože, pro sebe a srdce lidské je nepokojné, dokud nespočine v tobě", musím říci, že nevěřím, že to lidskou situaci řeší jednou provždy. Úzké společenství s Bohem a Pánem Ježíšem skrze Ducha svatého je ohrožováno po dobu celé naší časnosti.Slyšeli jsme tady nebo jinde mnoho rad, jak o toho společenství nepřijít, neztratit jej, ale ne vždy jich dbáme. Protože Satan také nespí, stará se o to, aby nám do tohoto společenství vnesl trhliny: okolnostmi našeho života, starostmi o náš pozemský život, starostmi o to, jak se mít ještě lepší, dokonce i skrze narušené vztahy lidí, a to i v církvi nebo skrze těžké otázky, na které nejsme schopni rychle najít odpověď. Známe (vždy snad alespoň teoreticky) cenu věčnosti, ale žijeme pod tlakem časnosti. Jeden z tlaků časnosti je i tlak obhájit se, prosadit, podat omračující výkon, udělat něco, že si ostatní sednou na zadek a dojdou jim slova, .... a to ve věcech pozemským i tzv. duchovních.Ale co žádá Bůh? Bůh žádá lidi, aby věřili v Ježíše. Vy víte spolu se mnou, že to není filozofická záležitost, ale rada pro celý náš život. Bůh po nás žádá, abychom důvěřovali Ježíši. Důvěrou Ježíši se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. Tato důvěra má pak skutky a projevuje se láskou. Stačí vám to, nebo potřebujete mít od Ježíše nějaké znamení a záruky?
Pán Ježíš sám sebe přirovnává ke chlebu, resp. on sám je chlebem života. Pán Bůh oddělil člověka od stromu života, protože se člověk tak v zahradě Eden rozhodl. Protože však Pán Bůh chce, abychom měli život, posílá nám chléb života ve svém Synu.Není to chleba pro život jen Izraele nebo jen pro pár křesťanů, je to chléb života pro každého. Máš ten chleba života? Pro mne je velký problém, když nemám chleba. Rád jej nakupuji, rád jej krájím, hlavně jej rád jím. Skoro ke všemu. Mám také rád maso, sýr, vajíčka- ale bez chleba to není ono. Mám pocit, že bez chleba mne to všechno ostatní nenasytí.Nemít chleba -to je pro mne poloviční půst.
Jak rád bych to tak vždycky měl s Pánem Ježíšem: Pán Bůh mi dává hodně věcí, ale to první, co mi dává, je jeho Syn, Pán Ježíš Kristus. Dal mi to nejvzácnější, co měl; proč by mi nedal i to ostatní? Proto bych chtěl mít ke všemu Ježíše. Vidím v tom i záruku dobrého užívání všech těch přidaných věcí a skutečností. Má-li v mém životě správné místo Pána Ježíše, mám jistotu, že všechny ty přílohy mají také to správné místo, ať je to jídlo, bydlení, všechny věci, které život usnadňují, ale také vztahy s lidmi, dokonce i ty nenaplněné nebo dosud nenaplněné.
Pán Ježíš říká:"Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit." Máte ten chleba života a důvěřujete mu? O tom se nedá jen slyšet, to se musí zakusit. Ale to není všechno: kdo má ten chleba jen pro sebe, je sobec.Stává se spaseným, ale je to přece jen sobec a je otázkou, co se mu s tím jeho chlebem života stane.
Pán Bůh nečeká, až budeme ve všem dokonalí a bezúhonní, abychom potom ukázali lidem na chleba života, Pána Ježíše. Je jisté, že hřích naše svědectví devalvuje a může jej úplně zničit. Na začátku jsme četli o Davidovi a jeho hříchu. Ale David činil pokání a zůstal Božím člověkem. Četli jsme z ep. Ef o tom, že Pán Ježíš nás připravuje k dílu služby. Neexistuje výmluva pro to, abychom si chleba života nechávali pro sebe. Ale můžeme se při tom dopouštět takových chyb, že lidi totálně otrávíme. Ty chyby mohou plynout z naší duchovní pýchy a přezíravosti, denominační pýchy, která nakonec stejně vede k uzavřenosti. Ale nemyslím si, že by to u nás bylo akutní nebezpečí. Jen si to musíme pořád připomínat.
Chtěl bych to říct příběhem, který napsal Max Lucado.
ŽEBRÁK A CHLÉB
Jednou přišel žebrák a posadil se přede mnou. „Chtěl bych chleba,“ řekl.
„To je moudré,“ ujistil jsem ho. „Chléb je přesně to, co potřebuješ. A navíc sis pro něj přišel na správnou adresu.“ Vytáhl jsem z knihovny svou kuchařku, abych mu o chlebu řekl všechno, co vím.
Mluvil jsem o mouce a pšenici, o zrnu a ječmeni. Mé znalosti dělaly dobrý dojem dokonce i na mě, jak jsem tak citoval z paměti poměry přísad a celé části receptu. Když jsem na něj pohlédl, překvapilo mě, že se neusmívá. „Já sem jenom chtěl ten chleba,“ povídá.
„No to je správné.“ Schvaloval jsem jeho volbu. „Pojď, provedu tě naším pekařstvím.“ Vedl jsem ho osvětlenými chodbami, občas jsem zastavil, abych mu ukázal místnosti, kde se připravuje těsto a pece, kde se peče chléb.
„Málokdo to má takhle pěkně vybavené. Jsme schopni pokrýt jakoukoli poptávku. Ale počkej, teď přijde to nejlepší,“ navnadil jsem ho, když jsme vešli do dalších dveří. „Tady získáváme inspiraci.“ Věděl jsem, že to s ním zamává, když jsme vešli do posluchárny s velkými okny v chromovaných rámech.
Žebrák nic neříkal. Chápal jsem jeho mlčení. Položil jsem mu ruku kolem ramen a zašeptal: „Také mě to vždycky vezme.“ Vyskočil jsem na pódium za pultík a zaujal svůj oblíbený postoj. „Lidé se sjíždí ze širokého okolí, aby si mě poslechli. Jednou týdně se tu scházíme i se všemi, kdo zde pracují a já jim předčítám z kuchařky života Recept.
Žebrák přede mnou usedl na sedadlo v první řadě. Věděl jsem, co chce. „Chceš něco slyšet?“
„Ne,“ odpověděl, „ale rád bych ten chleba.“ „Máš pravdu,“ řekl jsem a vedl ho k hlavnímu vchodu. „Ještě ti musím říct něco velmi důležitého. Tady v ulici jsou ještě další pekařství, ale dej si pozor, oni nepodávají ten pravý chléb. Vím o jednom, kde místo jedné lžíce soli dávají do těsta dvě. V jiném zase mají pec příliš přetopenou, myslím o dva stupně. Možná tomu říkají chléb,“ varoval jsem ho, „ale není to podle knihy.
Žebrák se otočil a odchází. „Nechtěl jsi chléb?“ Volal jsem na něj.
Zastavil se, podíval se na mě a pokrčil rameny: „Myslím, že už jsem ztratil chuť.“
Zavrtěl jsem hlavou a vrátil se do své kanceláře. „Jaká škoda,“ říkal jsem si, „svět zkrátka po pravém chlebu ještě dostatečně nehladoví.“
Nevím, co je neuvěřitelnější, jestli to, že Bůh chléb života zabalil do těla vesnického tesaře nebo to, že klíčky od dodávky svěřil nám. Obojí bylo dost riskantní. Tesař už svou část udělal. A kdo ví, možná že se zvládneme i my tu svou.
(Max Lucado: A Gentle Thunder – Hearing God Trought the Storm, str. 41-42, překlad Karel Řežábek)
Slovo na cestu: Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Mt 5,6
Požehnání: 1 Te 3,12a+13 Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem, (tak jako i my vás milujeme,) 13 ať posílí vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. (nebo podle liturgie večeře Páně)
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010