- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-07-21 - Zdeněk Eberle
01. Srpena 2024
Kázání Lochotín, neděle 21. července 2024
Ž 89,20-37; 2S 7,1-14a; Ef 2,11-22; Mk 6,30-34.53-56 „Ježíš – osobní pastýř“
Když se učedníci vrátili ze své mise, oznámili Ježíšovi všechno, co dělali. Žádostivý zástup byl tak vytrvalý, že neměli čas ani se najíst. Ježíš jim řekl, aby s ním odpluli na osamělé místo na druhé straně jezera, kde by měli klid a trochu si odpočinuli.
Zde vidíme to, co bychom mohli nazvat rytmem křesťanského života. Křesťanský život je neustálé vstupování do společenství s Bohem ze společenství lidí a vstupování do společenství lidí ze společenství s Bohem. Je to jako rytmus spánku a práce. Nemůžeme pracovat, pokud nemáme čas k odpočinku; a spánek se nedostaví, pokud se neunavíme prací.
V životě jsou dvě nebezpečí. Za prvé je to nebezpečí neustále trvající aktivity. Nikdo není schopen pracovat bez odpočinku. A nikdo nemůže žít křesťanským životem, pokud nejprve nemá svůj čas s Bohem. Možná celý problém našeho života spočívá v tom, že nedáváme Bohu příležitost, aby k nám mluvil, protože nevíme, jak se ztišit a naslouchat. Nedáme Bohu žádnou příležitost, aby nás nabil duchovní energií a silou, neboť nemáme čas na něho čekat. Jak můžeme nést břemena života, jestliže nejsme v kontaktu s tím, který je Pánem veškerého dobrého života? Jak můžeme dělat Boží dílo, když je neděláme v Boží síle? A jak můžeme přijmout Boží sílu, když nehledáme ztišení a osamocenost v Boží přítomnosti?
Za druhé je tu nebezpečí příliš velkého vzdalování. Zbožnost, která nevyústí v čin, není pravou zbožností. Modlitba, která nevyústí v práci, není skutečnou modlitbou. Nikdy nesmíme hledat společenství s Bohem, abychom se vyhnuli společenství s lidmi, nýbrž proto, abychom se mu lépe přizpůsobili. Rytmus křesťanského života je střídavé setkávání s Bohem na skrytém místě a služba lidem na veřejnosti.
---------------------------
Avšak k odpočinku, který Ježíš zamýšlel pro sebe a své učedníky, nedošlo. Zástupy viděli Ježíše a jeho muže odplouvat. Na tomto místě je to člunem čtyři míle (6,5 km) přes jezero a deset mil (16 km) kolem horního cípu jezera pěšky. Přeplout jezero zabere za bezvětří nebo s protivětrem člunu určitý čas a ráznou chůzí se lze dostat kolem jezera rychleji než člunem. Přesně to se stalo, a když Ježíš a jeho muži vystupovali z člunu, právě ten dav, od kterého si chtěli na chvíli odpočinout, na ně již čekal. Každého obyčejného člověka by to strašně otrávilo. Ježíš velice toužil po odpočinku; a co už málem měl, mu teď bylo odepřeno. Jeho soukromí bylo narušeno. Každý normální člověk by tomu vzdoroval, ale Ježíš byl pohnut lítostí nad zástupem. Díval se na ně; byli tak zoufale očekávající; tolik chtěli, co jim mohl dát jen on; pro něj byli jako ovce bez pastýře.
Náš text ukazuje na nouzi, která byla v Ježíšově době, a která doposud nepřestala. Je zřejmě naivní myslet si, že lidé jednoho dne jakožto celek "dospějí" tak, že nebudou potřebovat "pastýře", že každý bude schopen se sám o sebe postarat, vést sám sebe v životě, sám sebe zajistit. Dějiny ukazují, že se lidé stále na pastýře obracejí, stále se jimi nechávají vést a stále jsou mnozí, kteří se trápí tím, že žádného pastýře nemají. Ovšem zdaleka ne všichni pastýři jsou dobrými pastýři. Lidé se nechávali a nechávají vést špatnými pastýři na bludné cesty.
Máme-li dobře rozumět slovům o Ježíšově lítosti nad zástupem, bude dobré vzít v úvahu čtení (dnešní neděle) z dopisu do Efezu. Jde totiž stále o totéž - o Boží příklon k člověku, který je v neutěšené situaci, do níž se dostal převážně vlastní vinou. Tento Boží příklon se v Pánu Ježíši naplnil a nikdy to nemůže být jinak! Tedy i dnes je Ježíš tím, kdo sám i prostřednictvím učedníků hledá to, co se ztratilo. I dnes je mu "líto zástupu", ale i dnes je chce "učit mnohým věcem", a chce je nasytit. Pokud si lidé stěžují, že se Bůh nestará o ty nebo ony lidi, je třeba, aby se také ptali, jestli ti, kdo jsou na tom v životě jakkoli špatně, by se také chtěli od Ježíše učit.
Snad mnohokrát za život si může a má křesťan položit otázku, co vlastně od Ježíše očekává. Jestli očekává to, co mu on nabízí. Jestli věří, že Bůh se v Ježíši k člověku přišel. Jestli věří, že Boží péče o člověka stále trvá. Domnívá-li se křesťan, že když ve škole "vychodil náboženství", pak už umí nadosmrti dost, že se už od Krista všemu naučil, velmi se mýlí. S takovými lidmi jsme se přece také setkali, že? Dnes jsou prakticky mimo církev, jako ovce bez pastýře, žijí a hlavně smýšlejí jako většina kolem nich. Nebo jejich nedospělá víra ztuhla, stala se slepým a tvrdým rigorismem (přísnou, nesmlouvavou a nekompromisní mravní zásadovostí).
Vraťme se tedy k obrazu Krista, chodícího a učícího po Palestině. Uvědomme si, že křesťanství se nelze jednou provždy "naučit". Jistě, křesťanství-evangelium je nutno přijmout, to je jakoby jednorázový akt. Ale to znamená, že člověk přijímá Krista za pastýře svého života, že už není jako ovce bez pastýře, ale že se musí dále starat o to, jestli za tímto pastýřem - Kristem jde a hlavně, že se musí od něho učit dalším a dalším věcem. Protože některé věci se zpravidla člověk učí v mládí, jiné později. Jak postupuje život, neučí se už člověk té základní životní orientaci, to má už za sebou, ale má se třeba víc od Krista učit, jak odpouštět, jak se utkávat se zlem, jak přijímat životní prohry, jak se vyrovnávat s tím, že není nejen na světě, ale i v mém životě vše tak, jak jsem chtěl a předpokládal. A potom dál se člověk musí od Krista učit, jak trpět, jak se vyrovnávat se ztrátou dalších a dalších sil, s bezmocností, s umíráním. Víra předpokládá, že se člověk pastýřem - Kristem nechá vést celý život a že se tedy celý život bude od něho učit. Ustrnutí, nechuť učit se dál, pocit, že už vše vím, je velice nebezpečný, pro víru někdy i smrtelně nebezpečný... Kristus prošel celým lidským životem. Proto i my můžeme jít celým svým životem s očima upřenýma na něho a nemusíme být tedy jako zmatená ovce bez pastýře, ani jako ovce trapně hloupá, která si myslí, že nikoho a nic nepotřebuje.
Amen.
Slovo poslání: Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte! Mk 6,31
Požehnání: Kéž vám Bůh Otec. Bůh Syn i Bůh Duch svatý žehná, abyste byli společně budováni v duchovní příbytek Boží. (Podle Ef 2,22.)
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010