- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-07-07 - Ivona Pavelková
12. Července 2024
Kázání Mk 6,1-12
7.7.2024
Máte zkušenosti s předsudky? Uvědomujete si je i u sebe nebo je poznáváte jen na ostatních? Dnešní text popisuje událost, která s předsudky souvisela a zabránila lidem zakusit Boží království.
Text navazuje na předchozí perikopu. Ježíš byl předtím v gerasenské krajině. Pak přišel do Kafaurnam. Gerasa byla pohanská krajina. Uzdravil tam posedlého, který přebýval v hrobech. V Kafaurnam za ním přišel představený synagogy, žid Jairos s prosbou za uzdravení jeho na smrt nemocné dvanáctileté dcerky. A byla tam uzdravena žena s dvanáct let trvajícím krvácením a tudíž dvanáctiletým vyloučením ze společnosti. Jairos ještě předtím, než Ježíše požádal o pomoc, a ta žena hned poté, co ji Ježíš konfrontoval kvůli doteku na jeho šatech, padli před Ježíšem k nohám, čímž mu vyjádřili největší poctu.
Nyní Ježíš přišel do svého domova, do své otčiny, tedy místa, kde vyrůstal, a v sobotu do synagogy. O této události se zmiňují i synoptická evangelia a část informací si od nich k dnešnímu textu půjčíme.
Když Ježíš přišel do Nazareta, šel domů. Jeho příbuzní už ho dříve vyzývali, aby šel domů. Přišli si pro něj do Kafarnaum, jak je uvedeno v předchozích kapitolách, ale Ježíš je tehdy neposlechl. Dokonce všechny, kteří ho tam tehdy poslouchali, prohlásil za své bratry a matku, tedy za svou rodinu. Vrací se až teď. Již to byl rok, co z vesnice odešel. Za tu dobu toho tolik nového zakusil a také se mnohé naučil. Přináší nejen zvěst o Božím království, ale nese ho v sobě hmatatelně. Rád by, aby lidé i v jeho městě přijali pozvání do Božího království, rád by uzdravil nemocné či vysvobodil posedlé.
Přišel se svými učedníky, a to znamená, že přichází jako rabín, který už má svou školu. Víte, že v té době bylo obvyklé, že žáci nesedávali ve školních lavicích, ale že žili se svými učiteli, pozorovali je, napodobovali, přebírali jejich způsob myšlení i jednání. Takových škol a skupin bylo mnoho. V tomto Ježíš nikterak nevybočoval ze zvyklostí. Co však bylo jiné – způsob, jakým vykládal Písmo. Jeho moudrost a skutky měly zvláštní moc. I když Ježíš, v Markově evangeliu obzvlášť často, říká, ať to nikde neříkají, přesto se zvěst o něm nezadržitelně šířila. Ovšem byla zkreslená. Lidé v něm víc viděli divotvůrce, jeho moc si spojovali s magickými nebo pověrčivými představami (stačí dotyk a bude zdravý). Při Ježíšově příchodu v Nazaretu nepochybně panoval rozruch. Než Ježíš před víc než rokem odešel za Janem, aby se od něj dal pokřtít, pracoval zde jako tesař. Ale teď je známý tím, že dělá úžasné zázraky. Obyvatelé Nazaretu by moc rádi viděli, jak nějaké zázraky dělá i u nich. Možná by se k němu pak hlásili jako ke svému slavnému rodákovi. Mohli by ho jmenovat svým regionálním léčitelem.
Ježíš v sobotu, jak je zvykem, přichází do synagogy. Stoupá si doprostřed na vyvýšený stupínek, aby ho bylo lépe vidět a slyšet. Není zapsáno, co v nazaretské synagoze učil. V EvLk je v tom stejném textu uvedeno, že četl z proroka Izaiáše text „Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.“ Ježíš nejprve získal pozornost celé synagogy, oči všech jsou na něj upřeny. A pak dodal: Dnes se splnilo toto Písmo. Jenže tento text se vztahoval k Mesiáši, na jehož příchod židovský národ čekal celá staletí. Ježíšovo slovo jim zvedlo žluč. Ne, jen to, co jim to vykládá, ale v Nazaretu možná dokonce ten fakt, že vůbec vykládá Písmo. Čteme, že nazaretští byli ohromení, že si Ježíš dovolí takhle zacházet s Písmem. A právě on. Kde k tomu přišel? Kde se právě u něho vzala takováhle moudrost? A co ty mocné činy, které se i k nim donesly? Nazaretští byli Ježíšem pohoršeni. V originále je použito slovo ESKANDALIDZONTO - slyšíte v něm slovo ‚skandál‘? To všechno, co viděli a co se doslechli, bylo pro ně prostě skandální. Vždyť ho znali jako sousedovic Jošuu, takového hodného kluka. Co nám ten bude vykládat o spáse světa? Mysleli si, že ho dobře znají jako tesaře a od takového není možné ty divné skutky očekávat.
Ptají se po původu jeho moudrosti a zázraků, které koná. Místo toho, aby poopravili svoje poznání o Ježíšově totožnosti, zpochybnili jeho vyučování a zázraky. Nepřijímají jeho řeč jako prorockou, ani jeho zázraky jako projev moci od Boha a jsou tak blízko k vyjádření farizeů v Jeruzalémě, kteří říkali, že to má od Belzebula. Mohli být pyšní, že někdo od nich ze vsi je ten slavný a mocný král. Jejich předporozumění i předsudky jim zabránilo zahlédnout přicházející boží království.
Trochu ironie: Takové předsudky, ty brání člověku vidět věci správně a také nově. Jsou založené na pouhém mínění a nevyžadují žádné další přemýšlení a námahu, což je pro někoho velmi pohodlné. Hlavně
nepřemýšlet. Co kdyby to ohrozilo můj současný názor? Bůh nás povzbuzuje – nebojme se přemýšlet nově. Pojďme bortit vetché konstrukce
Ježíš na nastalou situaci reaguje starozákonním rčením: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě“. A uzdravil tam několik málo nemocných, a odešel učit do okolních vesnic.
Podle Lukášova evangelia je Ježíš pěkně naštval. Dovolil si totiž zmínit dva příběhy oblíbených izraelských proroků Eliáše a Elíšy. Řekne jim, že Eliáš zachránil vdovu z pohanské Sarepty během sucha, které vyhlásil a které tvrdě dolehlo na severní Izrael (1. Královská 17:8–16). Proč zachránil právě tuto vdovu a ne vdovy Izraelců? A Elíša uzdravil z malomocenství pohana, Syrského Námana (2. Královská 5:1, 8–14), ač bylo mnoho jiných malomocných v Izraeli. Ačkoli oba proroci přinášeli Boží poselství všem lidem bez rozdílu, přijali je pouze pohané. Bůh tehdy pominul ty, kteří nejevili o jeho zvěst zájem, a pomohl těm, kdo upřímně žili podle svého poznání dobra a stranili se zla, i když třeba nepatřili k izraelskému národu a nevěděli mnoho o Bohu Izraelců. Co nám tím chceš, Ježíši, říct? Že my nejsme hodni uzdravení? Ježíšovi posluchači v synagoze to vnímali jako nelichotivé historické paralely, které odhalily jejich sobectví a nedostatek víry.
Ježíš tak nemohl doma udělat stejné zázraky jako v Gerase nebo v Kafarnaum. Stejně jako Eliáš a Elíša našel ve své domovině nejméně víry. Nemohl tam udělat žádný zázrak. To neznamená, že by ho tam nebyl schopný udělat, ani to, že nechtěl. Ježíš nedělal zázraky jen tak pro zábavu, jako kejklíř. Jako zázraky je vyhodnocovali lidé, kteří se svými lidskými silami, lidským umem, byli již v koncích. Mezi vírou a zázraky je úzké spojení. Příčinou chybějících zázraků je chybějící víra posluchačů. Přesto tam někoho uzdravil. Boží moc může přemoci nevíru. Ale větší silou koná v těch, kdo věří. Víra nutně zázraky doprovází, což bylo patrné v předchozích oddílech u Jaira a té ženy. Božímu milosrdenství nepřekáží lidská zatvrzelost. Bůh je rozhodnutý nenarušit svobodu člověka, proto respektuje i odmítnutí z lidské strany.
S uzdravením, které přináší Ježíš, je spojena změna celého způsobu života uzdraveného člověka. Ta změna přichází zevnitř uzdraveného člověka, z vděčnosti za novou šanci, kterou dostal. Být vděčný se z dnešního způsobu života poněkud vytrácí. Vděčnost je emoce, která výrazně zlepšuje kvalitu lidského života a dává zažívat pocit štěstí, a tím i zdraví.
Ježíš poté poslal své učedníky mezi lidi. Volali k pokání, vymítali zlé duchy, potírali olejem nemocné a uzdravovali je. Zpráva o Boží lásce se donesla až k nám. Byla pro nás tehdy ta zpráva skandální?
Jaké jednání Ježíše, potažmo jeho učedníků, vyvolávalo skandál mezi lidmi v dalších staletí? Co třeba zrušení otroctví. Služba žen v církvi, a to teď nemyslím v nedělní škole, i když i to bylo převratné, ale služba slovem nebo dokonce jako farářky? Co třeba úvahy vedoucí ke zrušení celibátu nebo svěcení žen v katolické církvi? A žhavé téma týkající se i metodistické církve sňatky pro všechny? A našly by se i další. Co všechno z toho je pro nás ESKANDALIDZONTO, že se církve štěpí, lidé se hádají, odvolávají ze služby…
Ježíš nás znal ještě dřív, než jsme se narodili. Stvořil nás v lůně naší matky. Opakovaně se vrací do svého, do toho svého srdce, které v nás stvořil. Promlouvá k nám, má na nás nějaké požadavky. A co my? Zabedníme se v našem názoru, který jsme si jednou už udělali a nehodláme na něm nic měnit? Nebo se Ježíšem necháme nově překvapit, třeba zůstaneme stát s pusou dokořán a řekneme mu: tak takový jsi Bůh. Já jsem tě takhle vůbec neznala.
Můžeme se rozhodnout, zda budeme jako Nazaretší nebo jako ta žena či Jairos. Buď Ježíše vyženeme, můžeme ho ignorovat, ale já bych nám nejvíce přála, abychom se jím nechali překvapovat a s vděčností se mu poklonili. Amen.
Slovo na cestu: 1Pt 3, 8-9: Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, 9 neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání.
Požehnání: Ať Hospodin ti požehná a každý den tě chrání. A jeho milost ať zůstává a naplňuje život tvůj. A Ježíšova krev ať tě obmývá. Buď sláva mu na věky věků. Amen.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010