- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-03-24 - Zdeněk Eberle
24. Března 2024
Kázání na Lochotíně- Květná neděle, 24. března 2024
Ž 118,1-2.19-29; Za 9,9; Mk 11,1-11
Nemusím snad opakovat, že dnes je Květná neděle a nemusím snad ani říkat, proč se tak jmenuje.
Zvu vás (ve vašich představách) do Jeruzaléma a jeho okolí do doby před necelými dvěma tisíci lety. Budeme se přitom držet evangelia podle Markova sepsání.
Odbočka: ve všech evangeliích je napsáno o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma! Mt: Ježíš jako král, jakási parodie na vjezdy císařů; Lk: Ježíši jde o chrám; Jan: po vzkříšení Lazara je důsledkem slávy Ježíšův vjezd. Marek, nejstarší evangelium nám podává Ježíše jako tichého a pokorného Mesiáše a jeho vítězství je paradoxně skrze prohru a smrt.
Jeruzalém a jeho okolí je plné lidí – poutníků na Velikonoce. Pán Ježíš se skupinou učedníků jde do Jeruzaléma směrem od Jericha. Už učedníkům třikrát řekl o svém utrpení, které ho čeká, ale zdá se, že učedníci to neberou vážně. Dokonce se některým z nich honí hlavou úplně jiné myšlenky: chtěli by být v budoucí Ježíšově slávě hned vedle svého Mistra. Důsledkem bylo, že se ostatní naštvali. V Jerichu Pán Ježíš uzdravuje slepého Bartimea a zdá se, že ten se k nim přidává. Cesta z Jericha do Jeruzaléma vede rozbrázděnou krajinou judské pouště a pořád stoupá. Před Jeruzalémem stoupá po svahu hory Olivové a přetíná její hřeben. Ještě předtím však museli projít dvěma vesnicemi; Nejprve Betanií asi 3 km od Jeruzaléma (jméno znamená „Dům chudoby- nebo utrpení“), (tu spíš minuly), a vesničkou Betfage („Dům nezralých fíků“). Na Jeruzalém ještě není vidět, protože ho skrývá hřbet Olivové hory. V tomto místě posílá Ježíš dva ze svých učedníků do vesnice před nimi, pravděpodobně do Betfage, protože Betanie ležela přece jen poněkud stranou cesty. Ti mají za úkol přivést oslátko a také jej skoro hned přivádějí. „Heslo“ „Pán jej potřebuje“ tehdejší lidé znali z nároků římského císaře, zde je to mesiášský nárok Ježíše. Ježíš si na něj sedá a nám se naskýtá poněkud bizardní obraz skupiny venkovanů, s nimiž jede jeden muž na oslátku. Jeho nohy se téměř dotýkají země. Tohle že je ten Král židovský? Není to scéna spíš z nějaké grotesky? Budou se lidé hodně smát?
Ale to není zdaleka všechno: lidé svlékají své pláště, dělají z nich slavnostní koberec a důsledkem je, že jsou ve spodním prádle. Chtějí uctít Ježíše, proto musejí odložit společenské ohledy, svou důležitost a důstojnost. A podle Marka neodsekávají palmové ratolesti, ale trhají to, co roste na poli, květiny a trávu. A když se květiny rozšlápnou, rozdrtí, voní a zrovna tak voní čerstvě posekaná tráva a dává to celé události punc jedinečnosti.
Nepochybuji o tom, že tento text známe, zrovna tak jako jeho pokračování. V tomto textu se situace najednou vyvíjí jinak, než jak bychom si logicky představovali.
Začíná to vlastně už tajemným opatřením oslátka pro Ježíše. Proč je to tak?? Aby se splnilo to, co zapsáno v Písmu. Aby Ježíš mohl hluboce symbolicky vyjádřit poměrně jednoduše celou škálu skutečností, aniž by sáhodlouze něco vysvětloval.
Najednou se ta bláznivá situace začíná ubírat jiným směrem: ze skupiny venkovanů s Ježíše na oslátku se stává král, ke kterému lidé vzhlížejí s nadějí (volají „hosanna“ – zachraň nás!!), protože jsou před ním jakoby nazí a využívají všech prostředků, aby jej uctili jako krále způsobem, kterému celá tehdejší společnost moc dobře rozuměla. Jak je to možné? Jak se to stalo? Pán Ježíš v poslušnosti Božího Syna dělá to, k čemu byl poslán a jeho nebeský Otec se k tomu přiznává. A tím pádem se děje něco v té neviditelné oblasti a má to dosah až to oblasti viditelné.
Ten scénář si nevymyslel Pán Ježíš s tím, aby mu ho jeho Otec odsouhlasil a požehnal. Scénář Ježíšovy služby připravil věčný Bůh. A když jej jeho Syn uskutečňuje, Bůh nad tím drží ochrannou a žehnající ruku.
Ježíšův vjezd do Jeruzaléma na oslátku, zvířeti pokoje, znamená vjezd Krále pokoje. K tomu pláště místo sedla i místo červeného koberce, uvázané oslátko jako součást Jákobova požehnání Judovi. Jako vystřižené s „liturgie“ slavnosti stánků (slavnost sklizně a proseb za déšť) dávající průchod radosti za úrodu (dožínky). Je tu opravdu hodně symboliky. Olivetská hora jako místo odkud má přijít Mesiáš a kde Ježíš prožije pašijový týden a kde ho také zatknou. A především naplnění proroctví z knih Starého zákona, ale pro dnešek bych zdůraznil jen to, Pán Ježíš jde poslušně připravenou cestou, a ta je ozdobená Boží slávou a Boží mocí.
Přátelé, co chceme? Aby se Pán Bůh a Boží Duch přiznal k našim připraveným scénářům? Nebo se necháme povzbudit k cestě poslušnosti s nadějí, že nás v tom Bůh nejen nenechá, ale změní okolnosti způsobem, o jakém se nám ani nezdálo?
A když už jsem zmínil proroctví ze Starého zákona, musím připomenout, že verš, který jsem si k dnešnímu čtení z evangelia přidal, je ze svitku proroka Zacharjáše. Poslední knihy Starého zákona jsou Ageus, Zacharjáš a Malachijáš. I současníci Ježíše tyto menší svitky znali, především duchovní autority národa. Četli jsme si doma právě v této předvelikonoční době tyto proroky, a čeho jsem si nemohl nevšimnout, jak rychle to s židovským poexilním národem šlo „s kopce“. Napřed návrat z exilu, obnova Jeruzaléma a hradeb a pak také chrámu, na slovo Agea se jeruzalémští zvedli a konečně obnovili chrám, pak povzbuzování Zacharjáše (asi 500 let před Kristem) a jasné slovo o příchodu Mesiáše (pokorný vjezd na malém oslátku, a slovo o prvním a druhém příchodu Mesiáše) a jako poslední píšící prorok a poslední prorok vůbec, Malachiáš (430 let před Kristem) naléhavě mluví o úpadku bohoslužby, její formalitě, varuje laxnost kněží i lid.
Jak je to s námi? Máme pořád před svým zrakem Mesiáše, který přišel, nepřijatý především duchovními autoritami Jeruzaléma, protože nesplňoval jejich lidské představy, které si vytvořili a z kterých nechtěli za žádnou cenu ustoupit? Obrovská výzva i pro nás, kdo kážeme Krista a to Krista ukřižovaného!!! Je v tom tolik Božích paradoxů. Víte, čím končí Starý zákon na konci svitku Malachiáše? O vyvoleném národě se tam píše, že ti věrní spolu rozmlouvají a ptají se: „K čemu je nám úcta k Hospodinu? Vždyť ničemníkům se vede dobře.“ A Bůh ústy proroka odpovídá: „Až se jednou vrátím, přijmu tyto lidi za vlastní a prokážu jim svou milost jako každý otec, který má slitování se svým synem. Pak poznáte rozdíl…!“ A my jsme Boha poznali jako Otce díky Pánu Ježíši.
A zpátky do 11. kapitoly Marka. Po příchodu do Jeruzaléma se Pán Ježíš rozhlédl po chrámu (dá se to číst, že to přejel očima od hlavy až k patě) a odešel do Betánie na úpatí Olivové hory. A proč? Mimo jiné? Šeřilo se, přicházel večer. Doslova i přeneseně. Chvilku předtím jásali ti, kteří šli před Ježíšem a za Ježíšem. Jeruzalém nejásal. Tam se šeřilo.
Přeji vám požehnaný svatý týden, ale především vám přeji stále stejně jasný pohled na Ježíše jako Mesiáše.
Amen.
Slovo vyslání: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách! Ž 128,1
Požehnání: Sám pak Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. (1Te 5,23-24)
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010