EN | CZ 

Kázání 2024-02-18 - Zdeněk Eberle

26. Února 2024

Kázání na Lochotíně – neděle 18. února 2024

Ž 25,1-10; 1 Pt 3,18-22; Mk 1,9-15; Gn 9,8-17 Smlouva

Pojďme se podívat na první smlouvu, kterou Pán Bůh uzavřel s člověkem, ve smyslu „s lidstvem“. Je to ve čteném oddílu z knihy Genesis (Na počátku). Tento oddíl uvádí nové téma Bible: smlouva. Výraz „smlouva“ je sice už v šesté kapitole, ale tam je to uvedeno ve smyslu milostivého Božího sklonění a v budoucím čase. Zde jde o smlouvu pro celou další existenci lidstva, dokonce i všeho tvorstva. Není tu řeč o uzavření smlouvy, jak tomu bylo u dvou rovnocenných partnerů. Bůh smlouvu „ustanovuje“. On ji dává a člověk s ní pak může počítat. Ale víte, že je to ještě silnější? Člověk s touto smlouvou musí počítat. Ale není to už od nejstarších dob něco zcela výjimečné; už od nepaměti smlouva s nerovností stran počítala. Vzpomeňte třeba na Lábana!! Lában Jákobovi říká: „… všechno co vidíš, patří mně…Nuže, uzavřeme teď spolu smlouvu…“ (Gn 31,42-44)

Boží smlouva se dá srovnat přede vším se smlouvou představitele moci s podmaněným, např. se smlouvou mezi státem a občanem. K takové smlouvě buď člověk přistoupí, nebo jí vzdoruje, ale s odpovídajícími důsledky. Boží smlouva má právě takový charakter, ovšem s jedinou výjimkou: není možné k ní nepřistoupit. Člověk z ní má prospěch, ať už ji přijme nebo nepřijme. Ať je zlý nebo dobrý, sluníčko na něj stejně svítí. Ať je spravedlivý nebo nespravedlivý, má užitek z deště!! Má profit na Božích dobrodiních a má život, ať už Boží vůli respektuje nebo ne. Co ale dál provede se svým životem – to si zodpoví sám. To zůstává na člověku. Člověk sám sobě může škodit a může dokonce sám sebe zahubit navzdory vší Boží dobrotě. Pán Bůh však sám nikoho zahubit nechce. K tomu se zavázal svou smlouvou: „Už nebude vyhlazeno všechno tělo“ (v. 11) (SNC: „Už nikdy nezničím zemi vodou a nesešlu na ní potopu, která by smetla vše živé.“)

Smlouva má své znamení. Starověk si na znamení potrpěl. Šlo o takové „zhmotnění“ slova. Protože tu jde o tvorstvo zachráněné z vody, znamení má co do činění s vodou; je to duha. V hebrejštině jde ovšem o slovo, které znamená „válečný luk“, resp. oblouk válečného luku. Je to vlastně znamení proměny zbraně na zabíjení ve znamení k životu.

Poslyšte, potřebuje Pán Bůh nějaké připomínky, aby nezapomněl? Je to znamení pro člověka, že Bůh nezapomíná. To my, lidé, potřebujeme připomínky v mobilech, lístečky v předsíni… To my, lidé, se potřebujeme neustále ujišťovat, jestli ten druhý to tak doopravdy myslel a jestli smlouva ještě trvá. A protože nás Pán Bůh zná v naší pokaženosti, sestupuje v tomto znamení na naší, lidskou rovinu a bere na sebe vlastnosti člověka (antropomorfismus). Tak to je s připomínkou duhy, pokud o tom člověk vůbec ví.

Ale Pán Bůh nezapomíná. Člověk ovšem potřebuje víc, než připomínky. Často potřebuje šok, něco, co s ním vskutku zatřese. Šok, kam až se dostal, kam až utekl z Boží přítomnosti. Někdy na to ani nestačí rakovina blízkého člověka, demence vrstevníka, válka v jiné části světa, …

Tím šokem může být pohled na umírajícího Božího Syna, zbičovaného a zkrvaveného. Když se Bůh dívá na svého Syna, „rozpomíná se na věčnou smlouvu“. A když se na Ukřižovaného dívám já, vidím Boha, který ustavil smlouvu života a pokoje. Vidím Boha takového, jaký je. Vidím proměnu smrtícího nástroje (kříže) na znamení k životu.(Pramen: Vl. Žák: Na počátku; Výklad knihy Gn)

Protože pojem „smlouva“ prolíná celým Písmem i celým vztahem Boha a člověka (a nejen to: také vztahem mezi člověkem a člověkem), tak se pokusím říct několik základních věcí, co se smlouvy týká.

(Malá odbočka: český právní řád smlouvu mezi nerovnými partnery – pochopitelně – nezná. V českém právním řádu se jedná vždy o kontrakt či dohodu.)

První smlouvy jsou velmi staré. Najdete je ve starověkém Blízkém východě. I tam najdeme smlouvy mezi sobě rovnými partnery (pak se často ve smlouvě mluví o bratrech) a sobě nerovnými partnery, kde je na jedné straně blahosklonný velkokrál a na straně druhé vazal. Z toho, pochopitelně, vychází a vycházela i představa lidí o smlouvě mezi Hospodinem a člověkem, resp. Pán Bůh navázal na to, co člověk znal. A všechno, co starověký člověk znal i ohledně smluvních rituálů a jídle, jako součástí smluvního rituálu, se přeneslo do jisté míry i do smlouvy Hospodina a člověka či národem. Součástí smlouvy jsou většinou i sankce za nedodržení smlouvy. Často se smlouvy uzavírali kletbami a požehnáním. U Hospodina nedodržení smlouvy nepřichází v úvahu, protože on smlouvy drží, jde především tedy o člověka. Dnes jsme si četli o první smlouvě Hospodina s člověkem. Připomenu jen jako z „rychlíku“ smlouvy další:

  1. Hospodin s Abrahamem; na tom příběhu můžeme dobře vidět i to, že obě smluvní strany procházeli prostředkem rozetnutých zvířat, což bylo součástí smluvního rituálu (jeden z významů je ten, že když nedodržíš smlouvu, dopadneš jako ta zvířata).
  2. Smlouva ze Sinaje. Tu Izraelci velmi brzy porušili, takže tam záhy dochází k obnově smlouvy.
  3. Smlouva před smrtí Jozua, jako obnova smlouvy s lidem v Šekemu.
  4. Davidovská smlouva, která je především souborem zaslíbení!!
  5. Proroci velmi často smlouvu lidu s Hospodinem připomínají, protože ji Izrael nedodržoval. Proto Izaijáš, Jeremjiáš začali mluvit o Nové smlouvě, jejíž obrysy jen načrtli.
  6. V meziobdobí mezi Starou a Novou smlouvou lidé velmi prožívali myšlenku obnovy smlouvy.
  7. Pak je tu pro nás už známější smlouva, a to smlouva Nová. Odkazuje na starosmluvního beránka, zabitého o Velké noci, kdy zabitým beránkem ve smlouvě Nové je Kristus. A smluvním jídlem, jako součástí smluvního rituálu, je večeře Páně. A všechny Hospodinovy smlouvy s člověkem ve Staré smlouvě jsou předznamenáním smlouvy v Kristu. K obnově smlouvy i v době trvání smlouvy Nové dochází při porušení smlouvy a k ratifikaci dochází, pokud se obnovuje, i když nebyla porušena.

A od toho jsou odvozeny všechny ostatní smlouvy v církvi: mezi společenstvím a člověkem (vždy je to oboustranné a do určité míry jako mezi rovnými partnery), ať už je to vstup do církve, novoroční Obnova smlouvy, atd. A nemohu na konci nezmínit smlouvu manželskou, která obsahuje ty samé náležitosti, jako kdekterá biblická smlouva (závazek, smluvní jídlo, rituál, až po prstýnky jako znamení a připomínka manželské smlouvy). A může se obnovovat nebo ratifikovat.

Žijeme v době, o které už dávno předtím apoštol Pavel psal, že budou lidé „nespolehliví“(„21“) či „smluv nezdrženliví“ (Kral) Ř 1,31. Mimochodem: toto provází člověka stále s ohledem na jeho porušené lidství.

S vděčností vzpomínám na drobnou událost krátce poté, kdy jsem přišel na Bolevec. Jedna maminka z Mateřského centra chtěla mít pro ostatní maminky kurzy angličtiny a chtěla si pronajmout asi na jedno pozdní odpoledne v týdnu nahoře místnost Mateřského centra. Mluvili jsme spolu, já říkal:“ Tak dobře, zastavte se někdy v kanceláři a uzavřeme krátkou písemnou smlouvu.“ A ona na to: „Můj manžel je právník a říkal, že stačí uzavřít jen slovní/ústní dohodu.“ Překvapilo mne to, ale byl jsem rád, že i slovo platí. Řekli jsme si podmínky pronájmu, podmínky placení, podali si ruce a platilo to. Po celou dobu, co měla Petra Vlastová v době její rodičovské nahoře angličtinu pro ostatní maminky. Petro, děkuji za tuto zkušenost. Nesmírně mne to povzbudilo. Tedy: že slovo ještě platí. Říkám to proto, že každý slib je do jisté míry i smlouvou. A nemusí se vždy uvádět požehnání a prokletí. Vaše `ano´ ať je vždy `ano´ a `ne´ ať je `ne´, abyste nepropadli soudu. Jk 5,12 A nemusíte se zapřísahat na kohokoliv či cokoliv.

A ještě jedno musím zmínit: hnutí Promise Keepers. „Držitelé slibů“. Promise Keepers založil v roce 1990 Bill McCartney, tehdejší hlavní trenér fotbalistů na University of Colorado Boulder.[3][4] Organizace byla začleněna jako nezisková ve státě Colorado 3. prosince 1990.[5]Vznikla jako hnutí mužů, naddenominační organizace, která měla vést k probuzení. Nechci jim dělat reklamu, jen se mi moc líbí ono „držitelé slibů“ na rozdíl od Promise Makers, tj. „Dělači slibů“ (odpusťte ten ohavný překlad, ale myslím, že vystihující). Toužím být tím „Držitelem slibů“ i smluv. A vy? Amen.

Slovo vyslání:Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. Ž 25,14

Požehnání: Pokoj všem vám, kteří jste v Kristu Ježíši. Amen. 1P 5,14b

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín