- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2024-02-04 - Pavel Kuchynka
04. Února 2024
Mk 1, 29-39
V čem spočívá úspěch Ježíšových učedníků
(4.2. 2024, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Každý z nás se setkává s různými požadavky a očekáváními lidí. Někdy mají lidé kolem nás úplně jasnou představu o tom, jak bychom jim měli jako křesťané pomoct. Co bychom pro ně mohli a měli udělat. Příběh o vyjití Ježíše z Kafarnaum nám však ukazuje, že úspěch jeho učedníků nespočívá v tom, že vyhoví všem přáním a očekáváním druhých lidí. (?) V čem tedy spočívá úspěch Ježíšových učedníků?
-----
Z textu, který předchází našemu příběhu, se dozvídáme, že Ježíš po svém příchodu do Kafarnaum zašel do synagogy – byla totiž sobota. Ježíš tam onoho rána osvobodil muže, který byl v moci nečistého ducha. Všichni přítomní tehdy viděli, že tento učitel z Nazaretu vládne velikou mocí. Důsledek tohoto Ježíšova činu na sebe nenechal dlouho čekat. Navečer, když končila sobota, se zápraží Šimonova a Ondřejova domu proměnilo v novou – mnohem prostornější „synagogu“ – shromaždiště. Shromáždilo se tam téměř celé Kafarnaum. Bylo to shromáždění plné naděje a očekávání. Tu naději velmi pravděpodobně posílila i zpráva o uzdravení Petrovy tchyně. „Ten Nazaretský prý dokáže uzdravit pouhým dotykem.“
Mnozí spoutaní byli tehdy – na sklonku soboty – osvobozeni; mnozí nemocní byli uzdraveni. Člověk by řekl: „Tak tomu říkám úspěch ve službě Božího království!“ Nad ránem ale nastal zlom. Ježíš vyšel z města k modlitbě. Z příběhu ale víme, že nevyšel jen k modlitbě. Ježíš vyšel proto, aby šel dál. Jeho úkolem sice bylo zvěstování Boží království a osvobozování, které se v sobotu a na jejím sklonku odehrálo v Kafarnaum. To poslání se ale týkalo celé Galiley. Nejen Kafarnaum.
Vžijme se na chvíli do lidí z Kafarnaum, kteří se ráno probouzí s myšlenkou na to, o co by ještě rádi toho Nazaretského požádali. Možná se v nich ozývala myšlenka, že by bylo dobré, aby ho měli stále nablízku. Pro všechny případy, až zase budou potřebovat pomoc. Stačilo by mu vždy jen říct a on už by se postaral. Ježíš jako oddaný služebníček jejich potřeb.
Mám za to, že mnozí lidé by takového Ježíše služebníčka docela brali. Určitě by i tady, každý den, stál před velkým množstvím lidských potřeb v souvislosti s nemocemi a různými projevy lidské nesvobody. Život člověka je skutečně velmi křehký. I my, naši blízcí, naši přátelé a známí – všichni máme spoustu různých neduhů a problémů. A každý den se objevují nové a nové. V příběhu se to ozývá ze slov učedníků: „Všichni tě hledají.“
Mnohým z nás, při čtení tohoto příběhu, možná prolétla hlavou myšlenka: „Kéž by i lidé kolem nás měli důvod shánět se po Ježíšovi!“ Ano, kéž by. Ale chceme si dopovědět: „Kéž by důvod jejich shánění se po Ježíši, byl přeci jen odlišný od důvodu, který měli lidé z Galilejského Kafarnaum.“ Většina z nich zřejmě chtěla mít nablízku Ježíše služebníčka svých potřeb. „Kéž by chtěli víc! Kéž by se chtěli setkat s Ježíšem jako Pánem. Jako s Pánem, kterého pozvou, aby byl na každý den dárcem jejich nových životů. Kéž by chtěli žít z plnosti, která na každého z nás čeká ve skutečném vztahu (ve společenství) s Bohem.
Ježíš vnímal své poslání. Byl poslán, aby lidem nabídl mnohem víc než uzdravení tělesných neduhů. Ježíš přišel do Galiley s nabídkou skutečné svobody – s nabídkou života v Božím království. S nabídkou života, který už není určován diktátem ega a falešnými představami o tom, co člověku zajistí pocit spokojenosti. Z příběhu o vyjití z Kafarnaum je však evidentní také to, že Ježíš chce, aby jeho učedníci poznávali svůj osobní podíl na jeho poslání. Aby se podíleli na službě evangelia v moci jeho Ducha.
Ježíšova zvěst byla a je zvěstí o životě v dokonalé svobodě. Je to zvěst, která chtě nechtě obnažuje kořeny zla – příčiny lidské nesvobody. Odhaluje lži, destruktivní návyky a jednání, které ničí vztahy; odhaluje strukturální zlo, které působí rozklad celé společnosti. Zvěstování Božího království je pozvánkou k životu, ve kterém vládne nesobecká láska a určující jsou v něm Boží záměry. Tohle zvěstování bylo Ježíšovou jasnou prioritou. A jeho život byl potvrzením toho, co kázal a vyučoval.
Kamkoli Ježíš přišel, docházelo ke konfrontaci se silami temnoty. Ježíš je umlčoval a přemáhal svou mocí/autoritou. (!) Pozor! My sami nikoho neumlčíme ani nepřemůžeme. Nečisté síly dokáže umlčet a přemoci jedině Pán. My se na této službě přinášející osvobození a uzdravení můžeme „jen“ podílet – když spoléháme na Ježíšovo působení. Tedy když jednáme a mluvíme na základě toho, co nám v konkrétní situaci ukazuje Pán. Osvobozování a uzdravování je opravdu víc než přesvědčování druhých dobrými argumenty.
Velmi často se však Boží moc projeví nejsilněji v naší lidské bezmoci. Když tváří v tvář zlu stojíme s láskou. Když zlo neodplácíme zlem, ale přemáháme ho dobrem. Tedy dobrem, které v nás roste v síle Božího Ducha. Takovému dobru nikdy nechybí úcta k druhým. Nechybí mu ani respekt k druhým. A vždycky ho provází snaha o porozumění druhým. (Takové bylo dobro apoštola Pavla, který se při sdílení naděje evangelia všem stával vším. A pokud se přece jen musel vymezit vůči zlému jednání druhého člověka, pak to udělal bez pomstychtivých úmyslů – bez snahy druhému uškodit. Pomstu vždy přenechával tomu, kdo je skutečně spravedlivý – tedy Pánu, který jediný ví o člověku opravdu všechno. Se zlem ve svém životě i v životě druhých tedy Pavel bojoval v modlitbách.) (?!) Jak často máme tváří v tvář zlu nabroušené meče obviňujících a odsuzujících slov plných hněvu?! Taková slova sice leccos způsobí. Spravedlnost Božího království to však zcela jistě nebude.
Příběh o vyjití Ježíše z Kafarnaum nám jasným způsobem ukazuje, o co běží i v té naší Galileji. Jde o Boží království, které přichází jedině s mocí Ducha. Jde o osvobození a uzdravení, na kterém se mohou podílet jen lidé Ducha – Ducha Kristova. Jde o kristovské činy a slova. O slova a činy těch, kteří jdou za druhými s Pánem. Ne jako povýšení mravokárci, ale jako lidé naděje a lásky.
(!) Obojí máme! Obojí – naděje a láska – nás předurčují ke službě. Obojí je projevem Božího království a jeho moci. Obojí nás přivádí k lidem. Ale nikdy ne s postojem služebníčků, kteří se snaží vyhovět přáním a očekáváním druhých. Naděje a láska nám dovoluje být tam, kde nás chce mít Pán; a být tam, aby se uskutečnily jeho záměry.
Z příběhu o vyjití z Kafarnaum nemůžeme přehlédnout, že skutečnou lásku a naději vždy provází chvíle modliteb. Chvíle, kdy jedinečným způsobem dochází ke tříbení motivů, postojů – tedy toho, jak se člověk dívá na druhé lidi. (Když za někoho děkujeme, protože je Bohem milovaný; když prosíme za to, abychom mu mohli prokázat Boží dobro, pak dáváme prostor tomu, co pro něj chce udělat Pán.) Snad ani nemusím říkat, že z Božích záměrů uvidíme mnohem víc, když si budeme taková zastavení v modlitbách – uprostřed velkých očekávání druhých – dopřávat častěji.
V příběhu o vyjití Ježíše z Kafarnaum vidíme, že potenciální překážkou pro zvěst a činy Božího království bylo právě očekávání lidí v Kafarnaum. A také snaha učedníků přimět Ježíše, aby těmto očekáváním vyhověl: „Všichni tě hledají!“ (?) Slyšíte tu výčitku? „No, kde jsi?! Lidé v Kafarnaum si žádají tvé služby!“ Mnozí v této snaze učedníků vidí přímo „hon na Ježíše“. (!) Pozor na to, když chceme – samozřejmě v dobrém – předepisovat Pánu, co by měl pro lidi udělat. Nikdy totiž pro druhé neuděláme víc, než když pro ně uděláme to, co nám pro ně svěřuje Pán; když jdeme za druhými spolu s ním. Nebuďme však překvapení, když nás Pán povede dál. Jinam. Za jinými lidmi.
Učedníci tehdy za Ježíšem přiběhli s výčitkou a požadavky lidí z Kafarnaum. On je ale pozval k následování na základě poznání Boží vůle. Kafarnaum nechali přinejmenším na několik týdnů za svými zády.
-----
Klidně přibíhejme za Ježíšem. (!) Ale pojďme dál s ním! Ani na chvíli nemusíme pochybovat o tom, že i naše Galilea čeká na osvobozování; že Pán má slova naděje a činy lásky i pro lidi v naší Galileji. Kéž pro naši Galileu má také nás – své učedníky a následovníky. Nesnažme se nutit Ježíše ke službě na základě lidských přání a očekávání. Buďme mu prostě k dispozici. Kéž zažíváme úspěch při sdílení naděje evangelia. Kéž je to ale úspěch podle Ježíšových představ. Amen
Slovo na cestu: Mk 1, 38
Požehnání: 2K 13, 5a-b.13
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010