EN | CZ 

Kázání 2023-12-31 - Pavel Kuchynka

02. Ledna 2024

Lk 2, 22-40

Svědectví skutečné naděje

(31.12. 2023, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Nevím kolik zaručeně dobrých zpráv vás už v životě zklamalo. Dnes máme před očima svědectví dvou postarších, vážených lidí. Oba vydali svědectví o životním poslání právě narozeného Ježíše. To, co sdělili Marii a Josefovi se stalo svědectvím o skutečné naději, která je v Kristu připravena pro každého člověka. Svědci skutečné naděje nemusí být staří a ovdovělí. Potřebují však stejný zdroj naděje, jako Simenon a Anna.

-----

Židé věřili, že jejich Bohem vyvolený národ měl jednou být na vrcholu všeho lidstva. Někteří věřili, že sláva Izraele se ukáže v den, kdy celý národ bude dodržovat ustanovení Mojžíšova zákona. Úsilí židovských zákoníků – aby celý národ žil v souladu s ustanoveními Zákona – mělo nepochybně dobrý motiv. Velmi často však mělo děsivou a ubíjející podobu formálního a zákonického dodržování předpisů. Kvůli lpění na správném dodržování předpisů často nebyli schopni vidět člověka s jeho skutečnými možnostmi a potřebami.

Opakem byli Židé, kteří se víceméně rezignovaně smířili s faktem, že se ocitli pod vládou pohanských okupantů. V době Ježíšova narození to byla vláda mocného Říma. V důsledku toho někteří přistoupili na různé kompromisy. Mezi Židy však vždy byli i skupiny velkých horlivců, kteří za svobodný Izrael chtěli bojovat se zbraní v ruce. Neváhali si potřísnit ruce krví svých nepřátel. A pak tu byli i takzvaní „tiší v zemi“. Ti byli připraveni a odhodláni očekávat na Boha v tichu svých nekončících modliteb. Očekávali, že sám Bůh splní své dávné sliby. Sliby, které z Božího popudu vyslovili izraelští proroci Je dost možné, že právě k těmto „tichým v zemi“ patřili Simeon a Anna.

Evangelista Lukáš nám je představil jako lidi, kteří se znovu a znovu zabývali prorockými zaslíbeními o příchodu Mesiáše. Pro ně tyto Boží sliby byly zdrojem síly a živé naděje. Tato mesiášská zaslíbení jistě prostupovala jejich modlitby, když se přimlouvali za národ i za celý svět. Oba, Simeon i Anna, stáli na zaslíbeních Písma a oba při tom byli naplňováni Duchem svatým. Proto v nich také sílilo poznání, jakého Mesiáše mají čekat. Duch Kristův, který už kdysi mluvil k prorokům, teď z Písma promlouval k nim. Promlouval, protože mu k tomu dávali prostor. Byl to on, kdo je vedl v přímluvách a následně i při sdílení naděje o příchodu zaslíbeného Mesiáše, který bude záchranou pro celý svět, nejen pro Izrael. Simeon pak dostal od Boha i velmi osobní vnitřní ujištění, že zaslíbeného Spasitele spatří na vlastní oči. Tedy ještě za svého života. (Jak příhodné bylo Simeonovo jméno: „Vyslyšánek“)

Ta chvíle vyslyšení nakonec přišla. Chvíle, kdy byl vnitřně puzen, aby šel do chrámu s jistotou, že právě teď tam toho zaslíbeného uvidí. Podobně i Anna v tu chvíli poznala, že ten zaslíbený je právě v chrámě. Oba byli vnitřně vedeni k muži a ženě, kteří měli v náručí malého novorozence. Když přistoupili a uviděli to dítě, poznali, že se dívají na Mesiáše. Uviděli, protože jim nepřekáželi jejich vlastní představy. Uviděli, protože naslouchali Písmu. Byli připravení vidět Mesiáše Písma. Na tom se nic už 2000 let nezměnilo. (?) Vidíme stejného Mesiáše jako Simeon a Anna nebo se ho snažíme vidět po svém? Pokud chceme jiného Mesiáše, zůstáváme ke skutečnému Mesiáši slepí.

Simeon plný Ducha a vděčnosti bere toto dítě do náruče a dává průchod slovům díků a slovům, kterými oznamuje Ježíšovo poslání. Pak požehnal Josefovi i Marii, kterým Bůh svěřil Mesiáše do péče. Do téhle šťastné chvíle pak ale vzápětí zazněly tóny bolesti. Duch svatý náhle přiměl Simeona soustředit se na Marii a na bolest, kterou bude muset jako Ježíšova matka projít. Mluvil k ní o tom, jak bude její syn odmítán židovskými autoritami. Mluvil i o bolesti nad odpadnutím mnohých Ježíšových následovníků; o bolesti rozdělení, kterým kvůli Ježíši projde její rodina; ale hlavně mluvil o bolesti Marie jako matky, která uvidí trpět a umírat svého syna. Po této bolestné zvěsti však dodal, že právě to je Boží cesta k vykoupení pro Izrael i pro celý svět. Marie tak byla už předem připravena přijmout to nejhorší, aniž by ztratila naději.

(?) Proč mnozí kvůli tomuto Mesiáši padli a padají? Proč se mnozí vzpouzeli a vzpouzejí? Kvůli jeho kříži, který tolik pohoršuje. Mluví totiž jasnou řečí ke každému člověku. Apoštol Pavel říká, že Kristův kříž bere falešné naděje lidem, kteří chtějí spoléhat na své zásluhy a na svůj morální život. Stejně boří i falešné naděje těch, kteří se ohánějí svou moudrostí a věděním. Pod Kristovým křížem ztrácejí lesk veškeré naše dobré skutky, veškeré naše přednosti i všechno naše poznání a moudrost. Pod Kristovým křížem totiž člověk stojí jen se svou nedostatečností a se svými proviněními. Teprve pod Kristovým křížem člověk vidí svou ztracenost. Kristův kříž je pro každého výzvou, aby odhodil svou pýchu, pokořil se před Bohem, uznal své selhání a požádal milosrdného Boha s vírou o odpuštění. Ve vztahu ke Kristu ukřižovanému neexistuje žádná neutrální půda. Lidé ho buď radostně a ochotně přijmou, nebo ho zavrhnou.

Je marné snažit se nabízet druhým nějakého přijatelnějšího Krista. Nabídnout člověku odpuštění vin a nový naplněný život může jedině Kristus ukřižovaný a vzkříšený. (!) Evangelium bez Kristova kříže nemůže být evangeliem! Pokušení vylepšovat evangelium o spáse nejlépe odoláme tak, že my sami budeme stát pod Kristovým křížem s vděčností za to, co pro nás udělal. Pravdou je, že jakého Krista vidíme, takového přinášíme druhým. Proto se potřebujeme stejně jako Simeon sklonit před Boží spravedlností a nechtít nějakou vlastní.

Simeonovo svědectví následně potvrdila Josefovi a Marii také prorokyně Anna. Anna, která modlitbami a posty vytvářela ve svém životě prostor pro Boha a jeho slovo. Její život byl pro mnohé doslova ztělesněním naděje, že to lepší nás teprve čeká; že existují hodnoty, které jsou nad všechny dobré dary života. Byla pro všechny připomínkou, že člověk hluboko v sobě nosí touhu po spravedlivém a naplňujícím životě. A že takto touha je stejně skutečná, jako život po kterém člověk v hloubi svého srdce touží.

Při naslouchání příběhu o Simeonovi a Anně se v nás ozývá otázka: (?) Jakého Krista druhým zvěstujeme my? Je to Kristus, o kterém vydává svědectví Duch svatý? Je to Kristus zaslíbený v Bibli? Simeon očekával Hospodinova Mesiáše. Bůh mu slíbil, že na vlastní oči uvidí spasitele, kterého dávno před tím v duchu uviděl v Bibli. Příběh nám ukazuje, že svědci skutečné naděje vždy stojí na zaslíbeních Písma. Dosvědčují Krista ukřižovaného, který jediný může člověka vysvobodit z jeho vin a pozvednout ho k úplně novému životu. V modlitbách a půstu dávají prostor zachraňujícímu Bohu, který je na prvním místě jejich vlastním spasitelem.

-----

Buďme svědky skutečné naděje. Přinášejme lidem Hospodinova Mesiáše. Jiný Mesiáš je totiž nezachrání. Zachrání je jedině Ježíš, kterého najdou a budou nacházet pod křížem. Ten, který se jim stane vším nebo pro ně nebude ničím. Amen

Slovo na cestu: Žd 10,23

Požehnání: Ř 15,13

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín