EN | CZ 

Kázání 2023-11-19 - Zdeněk Eberle

19. Listopadu 2023

Kázání na Lochotíně v neděli 19. listopadu 2023

Ž 76; Sd 4,1-7; 1Te 5,1-11; Mt 25,14-30 Jak správně hospodařit

Jsem rád, že když tu většinou kážeme podle perikop církevního roku, že se tak postupně dostane na všechny důrazy evangelií (tedy: snad!!). A tak už teď, na konci církevního roku si vlastně připomínáme důrazy druhého Adventu, tedy času, kdy přijde Pán Ježíš podruhé.

Podkladem z Písma pro letošní tři neděle na konci církevního roku je kapitola 25. evangelia podle Matouše, která navazuje na kapitolu 24., a obě kapitoly spolu tvoří velkou eschatologickou řeč Pána Ježíše. Eschatologie = nauka o posledních věcech. A když se na to podíváme z perspektivy těchto tří nedělí, tak tato, 25. kapitola ev.Mt, ve všech třech podobenstvích nám dává obraz správného křesťanského života a jak máme být připraveni na druhý příchod Pána Ježíše. Z podobenství o deseti družičkách se dozvídáme, že každý člověk je zodpovědný za svůj duchovní stav. A také to, že jsou věci/skutečnosti, které se nedají koupit, ani si je není možné na poslední chvíli vypůjčit. Dnešní podobenství nás učí o nutnosti dobře hospodařit s tím, co nám (každému!!!) Pán Bůh svěřil. A jistě navazuje na to první, tedy na duchovní stav každého křesťana. Respektive: má to s duchovním stavem každého křesťana souvislost. A poslední podobenství - příběh o konečném rozdělení lidstva - zdůrazňuje význam služby těm, kteří potřebují naši pomoc a učí nás v potřebných vidět Krista. Naše příprava na druhý Advent je složitější, širší, než aby se její obraz vešel do jednoho podobenství.

Podobenství o hřivnách (o talentech, o svěřených penězích, o správném hospodaření, …) je z peněžnictví a bankovnictví. Poměrně jasné, že?

Chci okomentovat jen pár základních pojmů tohoto podobenství a co s tím… a myslím, že to znáte.

Pán Ježíš nás každého velice dobře zná. Každému z nás dal (či je ochoten dát), lépe řečeno svěřil, něco, co má investiční povahu či schopnost se zvětšit, a to přesně podle našich schopností. Něco, co má přinést růst, užitek, větší sklizeň, než je setba. (Pojem „investice“ je z ekonomiky a vyjadřuje konání/čin v očekávání budoucího zisku.) Mluvíme-li o investici v souvislosti se životem církve, je to především nemateriální zisk, resp. čin ve prospěch či k budování Kristova těla. A nikdo z nás nemá právo se stát pohodlným lakomcem, který si myslí, že to, co dostal svěřeno, je jen jeho a chodí se na to koukat při zatažených žaluziích a těší se z toho, že to má dobře schované. Hospodaření se svěřeným darem je mezi křesťany už tak otřepaná věc, že o tom mluvím jako dement, který říká něco, co ostatní přece dobře vědí. Ano, vědí, ale neinvestují. Vědí, a nerozmnožují. Mají, a nehospodaří s tím moudře a vytrvale. Proč to tak je? Řekněte, co nám v tom brání??! Lenost? Špatně uspořádané priority života? Únava? Přetíženost? Jsi přetížený, protože hodně pracuješ a tím pádem i hodně vyděláváš? Tak to je také dobré: nemáš čas na službu ve farnosti, ale můžeš dát víc peněz a za ty peníze to udělá třeba někdo jiný. Zklamání či deziluze? Pokud ano, tak z čeho? Ta deziluze? Myslím na sebe, protože obvykle kážu především sobě; musím se přiznat, že je to u mne únava stáří. Ale pořád ještě hledám, co bych mohl při svém stárnutí a svém po vyhoření a následné únavě dělat smysluplného pro Boží království. S Danielou se modlíme, máme modlitební seznamy. A občas mne stejně znervózní ono „Ora et labora“. Také si to řešíte? Ne? Neřešíte? Potom je u vás něco špatně nebo nejste k sobě a ke společenství upřímní a nechce se vám s tím na světlo. Nebo to řešíte po straně. To je špatně!!! Podívejme se na podobenství, co bránilo tomu, který dostal nejméně a neinvestoval. Bál se. Bál se, aby neprodělal, bál se, protože měl takovou představu o svém pánu, která mu (možná) svazovala ruce. Bál se a to do Božího království přece nepatří. Mluvíme-li o Boží bázni, je to především hluboká lidská úcta k Bohu a před Bohem. Bál se, a na konci má cejch lenocha.

Vsaď se, o co chceš, žes něco (jako hřivnu, talent) dostal/a. Možná, že to ani nechceš vědět, protože tušíš, že vědět to zavazuje. Víš také, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Jo, nezkazí… Zkazí!!! Hřích je, když neděláme to, co dělat máme!!!

Ještě něco úplně z druhé strany: nechtěj něco, na co nemáš schopnosti. Zároveň však: nevymlouvej se na to, že na to nemáš schopnosti. To určuje tvůj Pán!!! To on dává každému, jak chce. Je to na něm!! Věřím, že Ježíš, Pán Církve, to zařídil tak, že každé společenství chce opatřit vším, co potřebuje. Svěřuje kapitál.

Na mojí straně není dnes jen Řád ECM, ale také evangelium. Když vstupujeme do ECM, tak slibujeme!!! Podobně, jako slibujeme při promoci, při svatbě, vojáci při vojenské přísaze, podobně jako nám nezpochybnitelně slibuje spoustu věcí sám Bůh!!!

Co při vstupu do ECM slibujeme?

PŘIJETÍ DO ČLENSTVÍ Křtem jsi byl vštípen do velkého společenství křesťanů. Své zvláštní místo jsi nalezl v evangelické církvi metodistické. Proto se tě táži: Chceš být členem evangelické církve metodistické? Chceš ji podpírat svou přímluvnou modlitbou, účastí na sborovém životě a svými hmotnými dary a spoluprací? To byla stará liturgie. V té nové je to kratší: „Budete se jako členové tohoto sboru věrně podílet na jeho službě svými modlitbami, svou účastí, svými dary a svou službou? Odpověď je: Ano, budu. Je tu nějaký vyznávající člen, který to neslíbil? To není vyděračství, to je životní nutnost ve vztahu ke sboru či farnosti.

Jde mi teď jen o službu. Uznávám, že mám máslo na hlavě ohledně trpělivého učení dříve z této kazatelny a svého příkladu, ale i v křesťanské službě (spolupráci) se to děje jaksi plošně, kde zdrojem služby jsou všichni. Je to dnes moderní slovo, myslí se rozdělení z více zdrojů, tzv. diverzifikace. A je to proto, aby se při výpadku jednoho zdroje systém nezhroutil. Nechceme být (a, díky Bohu nejsme) jako sbor farářský model. Alespoň doufám!!! Ale vždycky budeme balancovat mezi nabídkou a poptávkou; asi vyjma doby zřetelného duchovního probuzení. Při probuzení to jde tzv. „samo“. Pořád zůstává v napětí kapacita služebníků a potřeby, co je třeba udělat. Jistě, velikou roli v tom hraje ta skutečnost, abychom něco nedělali zbytečně, ze setrvačnosti, z hlubokého (chybného) přesvědčení, že to by v církvi chybět nemělo. Ale klidně to chybět může!! Některé služby mají charakter, řekl bych, „mandatorních výdajů“. Ať jde o větší či menší sbor, služba vypadá skoro stejně. Například zvukař zvučí skoro stejně pro 20 nebo 120 posluchačů. Podobné je to i v jiných službách. Ale další služby velikost sboru zohledňují, například do jisté míry počet besídkářů nebo skupinkářů. Kristus má zájem o to, aby se místní tělo, co se týká darů a služeb, o sebe dovedlo postarat. Něco je zbytné, něco nesmí scházet. Nelze tvrdošíjně na něčem trvat jen proto, že to tak vždycky bylo, ale na straně druhé naložit na pár „tažných“ úplně všechno, to je začátek konce. Přetíženost předchází invaliditu.

Bez čeho se obejde vaše biologické tělo? Pravděpodobně bez jedné ledviny, bez slepého střeva, bez mandlí (i když to už je takový risk, jako s jednou ledvinou), bez jednoho oka, když na to přijde, tak bez obou očí, že? Vidíte, kam to směřuje? Směřuje to k invaliditě!!! K okleštěnosti funkcí organizmu. V jistém ohledu je to pohyb od plnohodnotné funkce k funkci omezené. Ale nemusím uvádět tak drastické příklady. Stačí, když vás bolí jedna noha a abyste si ji šetřili, zatěžujeme víc nohu druhou. A je problém.

Ježíš se už teď ptá po věrnosti našim slibům. Myslím, že je laskavý Pán a už teď nás chce opravovat z našeho pohodlného kurzu, strachu a připomíná nám už dnes, že jednou už bude na opravu pozdě. Ozve se: „Ty lenochu, ty ničemo!!“ A ostatním řekne: „Toho lenocha vyžeňte ven.“

To není happy end!! Jenže když to slyšíme ještě dneska, je to milost, protože to ještě můžeme změnit. Nebo ne? A co ti, kteří to neslyší? Jsou na tom úplně stejně, protože to tu už pravděpodobně slyšeli; pravděpodobně vícekrát.

Amen.

Slovo na cestu: Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. 1K 12,27

Požehnání: Kéž..... A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce. Milost Pána Ježíše buď s vámi. 1K 15,58;16,14+23

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2023 ECM Plzeň 1 - Lochotín