- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2023-10-15 - Pavel Kuchynka
15. Října 2023
Mt 22, 1-14
Štěstí vyvolených
(15.10. 2023, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Podobenství, které jsme teď vyslechli, je úžasným sdělením o tom, že jsme všichni zváni na svatební hostinu, kterou Bůh připravil svému Synovi. Celý příběh vyznívá tak, že touto svatbou s definitivní platností začne v životech vyvolených něco velkolepého. Pravdou ale je, že v tomto příběhu nemůžeme přeslechnout ani jisté varování. Varování, které v plné síle zaznělo na závěr v jakémsi dovětku: „Mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“ Celé je to jedna velká výzva, abychom jednou byli mezi těmi, kteří budou vyvoleni. Ježíš tímto příběhem staví i před nás otázku, jestli známe štěstí těch, kteří budou vyvoleni.
-----
Šťastní vyvolení – ti, kteří se budou radovat na svatební hostině Božího Syna – jednoho dne uslyšeli z úst Božích služebníků pozvání a přijali ho. Narozdíl od těch, kteří se o účast na této hostině sami připravili, tím, že pozvání Božích služebníků vytrvale odmítali. Podobenství nám nezamlčuje, že pozvánka na hostinu království měla a má uprostřed tohoto světa celkem pestrou konkurenci. Všichni v životě nějak čelíme starostem o živobytí (někteří z nás jsou opravdu hodně vytížení). Všichni tu a tam čelíme i touze nakoupit si své štěstí z pestrobarevné nabídky světa. A v neposlední řadě pozvánka na svatební hostinu Božího království tu a tam i u nás naráží na různé předsudky a obavy vůči Božím služebníkům; nebo i na falešné obrazy Boha.
Ježíš nám však v podobenství vykresluje Boha jako umanutého krále, který trvá na tom, že slavnost bude, i když mnozí pozvání odmítli a stále odmítají. Svatební síň se prostě naplní. Bůh chce mít na svatbě svého Syna co nejvíce lidí. Zváni jsou opravdu všichni – dobří i zlí. (!) To je skvělá a velmi povzbudivá zpráva o Bohu a jeho království! Protože o našem pozvání k Bohu evidentně ani trochu nerozhodují naše zásluhy; a už vůbec ne nějaké naše morální kvality. Pozvaní pro své pozvání vlastně nemůžou udělat vůbec nic. Můžou jen projevit ochotu přijít. Dveře jsou otevřené. Bůh nechává své služebníky, aby zvali a shromažďovali každého, kdo projeví ochotu.
Přijetím pozvání to sice začíná. Podobenství nám ale ukazuje, že rozhodnutí o tom, jestli člověk nakonec bude mezi šťastnými vyvolenými udělá Bůh sám. A udělá ho evidentně na základě toho, jaký je postoj daného člověku k němu a k jeho Synu. Právě to se v příběhu skrývá za požadavkem na správné svatební oblečení. Postoj člověka k Bohu a k Božímu Synu je evidentně klíčový.
Onen nešťastník z podobenství neměl co říct na svou obhajobu. Klidně přišel na královskou svatební hostinu bez jakékoli úcty ke králi a k jeho synu. A teprve ve chvíli, kdy se ocitl před králem, poznal, komu projev své úcty odepřel – koho to urazil. Stál před velikým a mocným králem v celé nahotě své lidské pýchy, svého vzdoru a své ubohosti a nedostatečnosti. Až do této chvíle si byl tak jistý sám sebou (svými kvalitami a svým způsobem života). Tahle jeho sebejistota se však v okamžiku úplně rozplynula. Ocitl se před králem jen se svou vinou. Věděl, že je správné přijít s úctou a obléknout svatební roucho. Ale neudělal to. Zřejmě o králi i jeho synu dost pochyboval. Možná, že ho vnímal jako nespravedlivého krále. Možná k tomu měl nějaký důvod. Ale podle všeho jen podlehl svému falešnému úsudku.
Ježíš nám představuje Boha jako velikého Krále, který dává všem lidem stejnou příležitost, aby vděčně přijali jeho velkorysou nabídku. Je to Bůh, který obdarovává toho, kdo se obdarovat nechá. Je to Otec, který poslal na svět svého Syna, abychom jeho prostřednictvím mohli vstoupit do nejdůvěrnějšího vztahu lásky s ním samým.
„Příteli, jak si se sem dostal?“ Je to otázka položená každému z nás, kteří přicházíme na hostinu království, kterou Bůh už dnes prostírá ve společenství církve. Vyzývá nás, abychom pravdivě odpověděli, jestli na tuto hostinu nepřicházíme bez odpovídajícího oděvu. Nejsou to ani šaty člověka bez domova, ani šaty mecenáše podporujícího církev, ani šaty řeholníka nebo aktivního služebníka církve, ani šaty neúnavného a poctivého pracovníka apod. Je to oděv pokorné vděčnosti před Bohem.
Hoden svatební hostiny království je ten, kdo ví, že je to nezasloužený dar. Kdo ví, že potřebuje Boží odpuštění, přijme jej a pak znovu a znovu. Jen ten, kdo uzná, že je sám ze sebe zlý, může mít podíl na Boží dobrotě a může už dnes vědět, co je to štěstí vyvolených. Je to člověk přemožený Boží dobrotou, který se dává Bohu k dispozici. Nechce už žít podle sebe, ale pod Boží vládou. Zamiloval si Božího Syna a díky němu víc a víc poznává život, kterým chtěl vždycky žít – jenom to nevěděl. Pokorná vděčnost před Bohem je oděvem šťastlivců, kteří se už dnes sytí z hostiny Božího království.
Štěstí těch, kteří budou vyvoleni, aby se zúčastnili svatby církve a jejího ženicha Krista, je štěstím lidí, kteří vnímají, že každý den jejich života je novou pozvánkou k hostině Božího království. Díky tomu můžou vidět a vnímat to, co jim dříve unikalo (v sobě samých, ve druhých lidech a vlastně i ve všech životních událostech, ať jsou příjemné nebo nepříjemné). Vědomí, že člověk míří na Ježíšovu svatební hostinu je velmi osvobozující. Mnohé z toho, co pro nás bylo důležitým, už tak důležitým není a naopak. Mnohé z toho, co se nám nebo druhým děje, díky tomu dostává úplně nový význam. Člověk díky tomu úplně nově poznává Boha a to, kým pro něj Bůh je. A i když mnohé zůstává nepochopitelným tajemstvím, člověk ví, že je to tajemství Boží dobroty.
Ježíšovo podobenství mluví o rozhodujícím postoji, se kterým do Božího domu a do Boží přítomnosti přichází šťastlivci, kteří jdou po cestě vyvolených. Mluví o postoji pokorné vděčnosti. O postoji, který onomu nešťastníkovi z příběhu o svatební hostině a svatebním šatu evidentně chyběl. Zůstal lhostejný vůči králi i vůči jeho synovi. A skončilo to jeho věčným zavržením a pádem do temnoty.
Člověk, který už nyní zakouší, co je to štěstí vyvolených, je člověk, který když rozpozná Boží promluvení, nenechá to vyšumět. Neodmítá aktuální pozvánku na hostinu království, kterou právě dostal. A i když už byl třeba před mnoha lety pokřtěný, nyní se stává úplně nově ponořeným/oblečeným do Krista.
Pokud se z tvého života někde vytratila pokora a vděčnost před Bohem, je to výzva ke změně. Pán se tě ptá: „Příteli, jak si se sem dostal?“ A můžeš si být jistý, že se tě neptá proto, aby tě nechal vyhodit. Ptá se tě proto, aby tě jednou definitivně vyhodit nemusel. Člověku sluší pokora a vděčnost před Bohem. Ale nejenom, že mu sluší. Díky nim člověk v každodenních událostech okouší, co je to štěstí vyvolených – co je to život pod Boží vládou. Život zbavený drtícího tlaku starostí, honby za falešnými nabídkami štěstí a život zbavený zničujících předsudků.
I když se z Ježíšovy otázky ozývá varovný tón, jsou to slova milosti. I když nás jeho slova soudí, neodsuzují nás, ale zachraňují a zvou k životu vyvolených. Zvou nás k pravdivým odpovědím na otázky: „Proč bych měl být dnes vyvolen? Co pro mě osobně znamená Bůh a jeho Syn? Co pro mě znamená společenství, do kterého mě postavil? Mám v sobě touhu po slyšení Božího promluvení z Písma a touhu na základě tohoto promluvení žít? Znám bolest, kterou působí sobectví hříchu a jsem rozhodnutý činit pokání – odvracet se od zlého?“
Svatební roucho pokory a vděčnosti před Bohem nelze ničím nahradit. Pokud ho nemám, ničím to neomluvím. Pokud ho nemám, můžu si o štěstí vyvolených nechat jen zdát. Bůh nás chce učinit šťastnými. Jsme to však my, kdo mu to můžeme, ale nemusíme dovolit. Nikdy nejde jen o to, jestli jsem přijali pozvání na hostinu království. Jde také o to, s čím na tuto hostinu přicházíme. Kým pro nás je hostitel. Co pro nás osobně znamená. Oblečme si skutečnou pokoru a vděčnost. Vykročme ve víře po cestě, po které už před námi šel Boží Syn.
-----
Je to veliká milost, že na otázku, kterou král položil onomu muži bez svatebních šatů, smíme odpovědět teď, když ještě máme příležitost ke změně. Jsme pozváni, abychom mohli být i vybráni. V tom, kdo nakonec bude vybrán, není ani stín Královy libovůle. Je to volba, kterou nechává na nás. Vše už je připraveno. (!) Odmítněme cokoliv, jen ne Syna a život, který nám dává on! Buďme skutečně šťastní. Amen
Slovo na cestu: 1J 5, 11b-12
Požehnání: 2Te 2, 16-17
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010