- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2023-09-24 - Vít Pavelek
26. Září 2023
Mt 20, 1-16
Podobenství o pracovní agentuře
(24.9. 2023, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Podobenství o pracovní agentuře Mt 20, 1-16
Neboť –dnešní perikopa začíná spojkou souřadící, vysvětlovací. Podobenství, které jste si snad přečetli, vysvětluje něco, co se ve vyprávění stalo předtím. To znamená, že se nemůžeme vrhnout do výkladu, aniž bychom se nejprve nepodívali, na to, co se stalo předtím.
Ježíš hovořil s bohatým mladíkem, který od mládí dodržoval desatero a ten od něj odešel smutný, protože měl hodně majetku a vlastní spravedlnosti. A takový to má těžké vejít do Božího království. To, co bylo obvyklé a zažité, obrací Ježíš naruby. To vyplašilo učedníky a ptali se: „Kdo potom může být spasen?“ Skoro to vypadá, že dobrým předpokladem je chudoba od majetku a peněz. To učedníci splňují – opustili vše, co měli. Ti bohatí penězi nebo pověstí, kteří jsou u lidí v úctě, kteří jsou považováni za první a přední, se zařadí na konec fronty. Takový sociálně-demokratický princip spravedlnosti. (Přečti si Mt 19 od 16. verše) Ježíš ovšem ještě nedomluvil.
Aby to nebylo jednoduché, přidává Ježíš naše dnešní podobenství. I tady obrací mnohé naruby.
Máme sklony koukat na lidi kolem sebe a posuzovat, kdo je kdo a jaký asi je uvnitř. Podle vzhledu nebo podle toho co dělá. V našem církevním kontextu, snadno usuzujeme na to, kdo má předplacenou vstupenku do Božího království, a kdo to bude mít těžké. Na sociálních sítích se pak můžete dozvědět, kdo zaručeně do Božího království nevstoupí.
Učedníci, protože opustili svůj majetek a mnozí i své rodiny, aby mohli následovat Ježíše a učit se od něj to měli přece jasné. Když je Ježíš vyvolil za apoštoly, jako by dostali certifikát kvality, voucher do věčné blaženosti a vízum do království božího. Sice si ještě něco odpracují a pak —— eden. Ostatní na to koukají a obdivně pokyvují hlavami: „Apoštolové dostali svůj denár. Já takový apoštol nejsem a ani nebudu. Já si to budu muset také těžce odpracovat, ale mám obavy, že to nezvládnu. Jsem ten poslední.“ Koukáme na oddané boží služebníky s obdivem. Zdá se, že Bůh je má tak nějak víc rád. Jsou zaslouženě svého druhu „Superstar“ křesťanské obce. Sami si můžete v mysli vybavit nějakou osobnost křesťanské církve, o níž si myslíte, že bezpochyby zaujme přední VIP místo nedaleko Božího trůnu v Božím království. To jsou ti první mezi prvními. To jsou ti, kteří stáli před svítáním na agoře, tj. veřejné místo, shromaždiště, kde si mohli sjednat práci, kde si mohl kdokoliv najmout pracanta. Drahá sestro, drahý bratře, koukáš na někoho podobným způsobem, s obdivem a obavou, že ty si z denáru nezasloužíš ani haléř? Pak ti říkám: Hospodář se rozhodl dát tobě stejnou odměnu jako jim.
Podobenství se tradičně nazývá „O dělnících na vinici“. Proč? V podobenství není vůbec nic o tom, že by tam pracovali. Vidíme je odcházet tím směrem, ale nevidíme je tam pracovat. Slyšíme, jak si stěžují na tíhu dne a vedro, ale na práci si nestěžují. Ještě před pár dny bylo horko k padnutí, a to nikdo z nás tady v modlitebně nemusel být celý den na poli natož tam pracovat.
Toto podobenství mluví o výkonnostní zbožnosti, jako minutí se cílem. Nedostaneš více za svou úžasnou a příkladnou zbožnost. Duchovnějším tě nedělá tvoje ohromující charismatická zkušenost vystavovaná na odiv, ani obětavá služba, o níž se všude ví a pověst o ní ohromuje všechny farníky a která tě pomalu a jistě přivádí do stavu vyhoření. Ani hodiny strávené na kolenou v modlitbách, dny naplněné půsty nevybudují svatost, která by na Hospodáře udělala větší dojem. Tvá radikální zbožnost ti nepřinese více radosti z Ducha svatého. A tvému okolí už vůbec ne. Jediné, co to vše přináší, je porovnávání se s ostatními, pocit vlastní exkluzivity, výjimečnosti a časem vyčerpanosti. Studium na teologické fakultě nebo v teologickém semináři, úžasné výsledky a krásný diplom, který jsi tam dostal ti nepřinesou větší odměnu. Možná snad obdiv těch, kteří si na to netroufnou. Ten obdiv tě může nadmout pýchou a povýšeností tak metr na zem.
Podezřívám Matouše, že toto provokativní podobenství poněkud oslabil, že ztupil jeho hrot. Totiž ještě stále ponechal alespoň malinkou možnost nějak si zasloužit onen denár, jako odměnu za trochu práce. I když… Co to bylo za „makáče“, když je nikdo za celý den nenajal?! Proč nebyli na agoře ráno nebo dopoledne? Vyspávali po včerejší pijatice? Nechtělo se jim dělat v horku? O co více by bylo celé podobenství provokativnější a pohoršující, kdyby správce dostal od hospodáře příkaz vyplatit denár i těm, kteří na vinici vůbec nedošli a neodpracovali ani vteřinu. Když občas někoho slyším, že on je ten poslední, kterého by Bůh mohl brát vážně a upřímně pochybuje o možnosti nějakého svého osobního spasení, pak nám právě toto podobenství napovídá, že takovým lidem nesmíme ani náznakem uzavírat možnost Boží záchrany. Ta je totiž darem a Bůh sám má v rukou to, komu dá svůj denár, tedy to, co je spravedlivé. V tom mu nezabrání ani naše po léta pilovaná a precizovaná teologie.
Klíčovým slovem toho dnešního textu je spravedlnost – „já vám dám, co bude spravedlivé“ v.4 Spravedlnost tak, jak ji chápou lidé, se dostává do kolize se spravedlností, která je vlastní Božímu království. Všichni víme, že spravedlivé odměňování za odvedenou práci vypadá jinak. Pracovník dostane poměrnou částku za odpracovaný čas. Tomu všichni rozumíme. Tak je to v lidské společnosti správné a bylo by zcela nesmyslné zavádět odměňování z podobenství do našich pracovních smluv. To by skoro nikdo nepracoval, a nakonec by všichni skončili špatně. Spravedlivým se označuje vše, co je přímé, pevné, správné, náležité, co odpovídá předpokládané a uznávané normě, co je ve shodě s právem a pravdou, co má být.
Boží spravedlivé má ještě něco navíc. Zachraňuje nuzné z bídy, poskytuje útočiště, je milostivé, plné slitování. Boží spravedlivé tedy znamená přímo pomoc, vysvobození a spásu. Na některých místech se původní hebrejské kořen s-d-k (צדק spravedlnost) překládá jako slitování nebo soucit. Ze soucitu chodí hospodář sám osobně po tržišti, aby najal dělníky a chodí tam často, ze stejného soucitu pověřil správce, aby všem vyplatil stejnou mzdu. Taková je totiž Boží spravedlnost – slitování, soucit, pomoc, vysvobození a spása. Povšimni si, hospodář tam chodí osobně. Nenajal si žádnou agenturu na zprostředkování práce, nevyužil služeb head-hunterů. Je to hospodářova osobní angažovanost.
Když toto vše víme, pak si snadno domyslíme, kdo je kdo v podobenství a co znamená onen denár.
Čteme poslední veš: první budou poslední a poslední první. To rozhodně neznamená, že je někdo vyloučen. Zahrnuti jsou všichni. To je skvělá zpráva evangelia pro všechny, zejména pro tebe. Co nám chce ten verš na konci podobenství mj. říci je, že ty, které považujeme s velikou úctou za znalce, sloupy církve a významné teology, osobnosti žijící v radostné blízkosti Ducha, tak tito lidé nejsou před Bohem ani o milimetr zvýhodněni, než jsi ty, který se cítíš být Bohu vzdálený, nemáš prorocké dary ani nemáš ponětí o Boží vůli pro sebe. Ty, který nevnímáš, že by tvoje modlitby byly skutečným rozhovorem s Bohem; vlastně jsou nudným mluvením do zdi nebo podlahy, nejsi na tom o nic hůř než ten, který má pocit, že je s Bohem na trvalém on-line meetingu. Ani počet osobních modlitbohodin tě neuschopňuje k většímu nebo menšímu nároku na darované milosti. Ty, který čteš bibli jenom občas, protože ti to nic neříká, nejsi na tom hůř než biblický knihomol. Pro tebe má Bůh připravený stejný denár spravedlivého soucitu, pomoci a milosti, který ti předává Správce Ježíš.
Chci zakončit shrnutím, které za mne napsal jiný autor již před více než rokem. Je zapsaná v Denním čtení pro 24. září: „Když se někdo stane křesťanem, není to proto, že je lepší než ostatní nebo že by měl něco navíc, co by mohl Bohu přinést. Když se někdo stane křesťanem, tak to zkrátka znamená, že Bůh měl soucit nad chudákem, který neměl co nabídnout. Možná se často ptáme: „Proč bych měl milovat zrovna tyhle lidi?“ Dobrá zpráva křesťanství je, že Bůh si tuhle otázku nepokládá a nemusíme si ji pokládat ani my.“
SNC: Mt 20,14 „Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci dát i tomu poslednímu stejně jako tobě.“
Požehnání:
2Te 2,16n Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu.
Amen.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010