EN | CZ 

Kázání 2023-08-06 - Pavel Kuchynka

06. Srpena 2023

Mt 14, 13-21

Být chlebem k nasycení

(6.8. 2023, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

(?) Nepřipadáš si někdy úplně zbytečný a nevýznamný, pro svoji rodinu, pro své společenství – prostě pro lidi kolem sebe? Nevím, co všechno se skrývá v pozadí takových pocitů, ale jedno vím jistě, že nic z toho není pravda. Vyslechli jsme příběh, který je víc než jen vyvrácením lží o tom, že nemáme, co nabídnout. Je to příběh, který ukazuje, jak se to stane, že máme druhým co nabídnout – že se doslova stáváme chlebem k nasycení.

-----

Ježíš, truchlící nad smrtí Jana Křtitele, chtěl být na chvíli sám, jen se svými učedníky. Nevyšlo mu to. Když vystoupil z lodi a spatřil zástupy lidí, kteří ho už čekali, byl pohnut lítostí. Tisíce lidí za ním přišly s nadějí, že uzdraví jejich nemocné. V souladu se svým posláním bral jejich nemoci na sebe. Pak k němu ale přistoupili učedníci s varováním, že pro tolik lidí není v pustém místě dostatek jídla – a že by je měl propustit, aby si před setměním nějaké jídlo obstarali.

Pán své učedníky velmi překvapil, když jim na to řekl: „Nemusejí odcházet; dejte vy jim jíst!“ Učedníci se rychle snažili Ježíše uvést do reality: „Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby.“ Byli si jistí, že to nemůže stačit – že nemají, co nabídnout. Že mají sotva pro sebe. Žel, i mnozí dnešní Ježíšovi učedníci žijí s tím, že nemají druhým co nabídnout. I proto lidé hledají pomoc jinde a nachází pomoc, která skutečnou pomocí není a pokrm, který je nemůže nasytit. A přitom stačí, aby učedníci přinášeli svůj život a své nepatrné možnosti Ježíšovi. Pán nám říká o jejich chlebech: „Přineste mi je!“ Tedy: „Přineste mi to, co jste měli jen pro sebe!“

Chce, abychom věděli, že s tím, co nám dal k dispozici, dokáže udělat něco nádherného. Problém je ale v tom, když si člověk myslí, že toho od Pána dostal příliš málo – když své možnosti hodnotí měřítky tohoto světa (množstvím, cenou a efektivitou). Pán nás chce vyvést z omylu, nebo spíš ze lži. Ze všeho, co nám brání jednat v souladu s našimi skutečnými možnosti.

Pán v nás chce uvolnit bohatství, které nám svěřil, a o kterém dobře ví. (!) Ano, všichni v sobě máme obrovské bohatství! Přestaňme Pánu vyčítat, co nám nedal a dejme mu vždy to, co žádá. Budeme se divit, kolik lidí se z toho nají. Aby Ježíš mohl mnohé nasytit, nepotřebujeme mnoho. Stačí, když mu dáme všechno, co můžeme – svůj život.

V tom, co tehdy Pán udělal s chlebem, který mu učedníci přinesli, mnozí naprosto oprávněně vidí předzvěst Večeře Páně. Matouš tu zřejmě, víc než o zázračném sycení, mluví o eucharistickém sycení. Máme tu před sebou Boží způsob, jak se člověk stává doslova chlebem k nasycení pro mnohé. Můžeme v tom vidět, jak se to stane, že člověk může žít a dávat druhým z Božího bohatství. Pán ten přinesený chléb vzal, požehnal jej, lámal a dával. Být vzat, být žehnán, být lámán a dáván – právě to potřebujeme, aby se stalo s našimi životy. Tak se stáváme doslova chlebem k nasycení druhých.

Pán bere tvůj život do rukou. On sám se pro tebe rozhodl – vyvolil tě. Udělal to dávno před tím, než si mohl kdokoliv jiný všimnout tvé jedinečnosti, tvých darů a schopností. Bůh tě měl ve svém srdci ještě před tím, než začal existovat svět. Bůh tě tu chtěl mít. A chtěl tě mít právě takového, jaký jsi. Pán moc dobře ví, co v tobě je. Jsi jeho chtěné a milované dítě. Ale pokud je to jen nějaká poučka, kterou máš zasunutou někde v paměti, potřebuješ, aby se stala osvobozující pravdou tvého života. Proto si přivlastni následující Davidovu modlitbu, a modli se jí tak dlouho, dokud se pravda o tvém vyvolení nestane pravdou, která naplní tvé srdce jistotou. „Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.“ (Ž 139,13-16)

Nic ve tvém životě není jen tak. Jediný den tvého života není náhodou. Nedovol nikomu, aby zpochybňoval tvé vyvolení na základě nějakých pochybných měřítek efektivity. Kdykoli tě někdo zraní, urazí nebo odmítne, musíš se postavit na pravdu o svém vyvolení. Nedávej svůj život do rukou druhých lidí – jejich soudů. Nedovol svým pocitům, aby tě oklamaly. Nech svůj život v rukou Božích. Vyznávej pravdu o svém vyvolení a děkuj za to Pánu. Děkuj Pánu za každý den, který ti připravil a za všechno, co ten den bylo ve tvém životě k Boží slávě. Jedině vědomí toho, že jsi ve své jedinečnosti cenný před Bohem ti dovolí budovat vztahy s ostatními lidmi a sdílet s nimi dary, které ti Pán dal.

Pán tě vyvolil a chce ti také žehnat. Boží požehnání je síla, která ve tvém životě vytváří novou skutečnost. Je to právě ta skutečnost, o které k tobě Bůh mluví. Tím, co o tobě Pán říká, potvrzuje hluboko ve tvém nitru, kým skutečně jsi. On to nejen potvrzuje, on to v tobě svým Duchem i vytváří. Jenomže hlas Božího Ducha je velmi tichý a lze ho slyšet jen ztišeným srdcem. Naproti tomu kletby přicházejí velmi hlučně. A i když jsou to lži, někdy jim dopřáváme příliš hodně pozornosti. Proto se potřebujeme učit naslouchat Bohu ve ztišení. Dovolme Duchu svatému, aby v nás při modlitbě a meditaci na Písmem, posiloval vědomí, kdo doopravdy jsme, a co všechno nám Bůh dává.

Pán nám často posílá požehnání prostřednictvím druhých, když o nás nebo o tom, co děláme, mluví dobře. Jenomže my takové požehnání často odmítáme slovy falešné skromnosti: „To nestojí za řeč“, nebo: „To nic není.“ Neodmítej požehnání, které se ti dává! Nauč se vnímat požehnání, kterým tě Pán každý den zahrnuje přímo ve tvém srdci nebo prostřednictvím dobrých slov a darů. My žehnání potřebujeme. Jen požehnaní mohou žehnání dávat dál. Pomysli na to, že nepřijetí požehnání je místem pro přijetí kletby. (!) Přijmi to lepší! Buď požehnaný a žehnej! Přijaté požehnání v tobě vždy probudí touhu žehnat ostatním.

Jsi vyvolený. Bůh ti chce žehnat. Ale musí tě také lámat. Protože teprve naše zlomení ukazuje, kým ve skutečnosti jsme a co opravdu máme. Když procházíme nějakou životní bolestí něco ztrácíme, abychom mohli něco cennějšího najít. Snad nejvíc nás bolí opuštění, odmítnutí, přehlížení nebo pohrdání od druhých.

Ne všechno utrpení máme přijímat. Ale když je jeho příčinou naše sobectví nebo nezodpovědnost, stává se bolest naším učitelem. Někdy je bolest jediný způsob, jak můžeme být osvobozeni od prázdných a zlých věcí, a jak poznat skutečné dobro a bohatství. Když nechceme opustit prázdné a zlé věci nebo vztahy, které nás ničí, musí přijít a přichází lámání.

Když procházíme nějakým lámáním, chceme většinou bolest, kterou nám to působí něčím utišit nebo před ní chceme nějak utéct. (!) My však potřebujeme takovou bolest přijmout! Musíme zlé věci oplakat a opustit, abychom mohli své srdce otevřít tomu, co nám chce dát Pán. Jít vstříc bolesti lze ale jen s jistotou, že Bůh pro nás má něco lepšího – skutečný život. Zármutek podle Boží vůle vždycky vede k životu. K životu, který ví, v čem je pravé bohatství a radost. Díky bolesti ze zlomení dokážeme také s druhými lépe sdílet naději a Boží útěchu.

Jestliže jsme v Božích rukou, otevřeni žehnání a odděleni od prázdných a zlých věcí, můžeme být dáváni. Pán může naším prostřednictvím mluvit k druhým a dotýkat se jich svou mocí. Stáváme se stejně jako náš Pán těmi, kdo jsou tu pro druhé. Jestli se dáváš druhým z nesobecké lásky – ne z povinnosti nebo ze strachu – víš, co je to pravé štěstí. To je také jediný způsob, jak od nás můžou druzí přijmout skutečnou pomoc a nemusí jít hledat někam jinam. Henri Nouwen řekl: „Naším skutečným darem není to, co umíme, ale to, kdo jsme. Skutečnou otázkou není, co si můžeme vzájemně nabídnout, ale čím pro sebe můžeme vzájemně být.“

-----

Přinášet Bohu s vděčností to, co mám, otevírat se požehnání, nebránit se bolesti lámání – to znamená mít se o co rozdělit. Znamená to sdílet s nimi život, který je skutečným životem. Neříkej: „Nic nemám.“ Přinášej Pánu svůj život a sdílej s druhými pravé bohatství. Amen

Slovo na cestu: J 15,16

Požehnání: 2K 9, 10-11

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín