- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2023-07-02 - Pavel Kuchynka
08. Července 2023
Mt 10, 40-42
Pít vodu z číše pro Ježíše
(2.7. 2023, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Těsně před tím, než Ježíš poprvé poslal své učedníky do izraelských vesnic a měst se zvěstí o přicházejícím Božím království, rozhodl se posílit jejich odvahu. Řekl jim, že v osobě toho nejmenšího z nich přichází za druhými on sám. Na tom se za 2000 let vůbec nic nezměnilo. Způsob, jakým chce být Ježíš dnes mezi lidmi spočívá v tom, že mezi ně přichází v nás – naším prostřednictvím. A vůbec se netají tím, že nás všichni nepřijmou. Někteří nám však číši vody podají a Boží nabídce vyjdou vstříc. (?) Kdy naposled někdo projevil zájem dozvědět se od tebe – od Ježíšova učedníka – víc o Bohu? Co nám nesmí chybět, pokud máme obrazně pít vodu z číše pro Ježíše? Tím, co s vámi budu sdílet vás asi nepřekvapím. Nebo něčím snad ano. Jsou to zkušenosti mnohých, kteří zvěstovali Boží království.
-----
Tak tedy pití vody z číše pro Ježíše v žádném případě nepředchází snaha upozorňovat druhé na svou důstojnost Božího posla (ať už slovy o vlastní důležitosti, prázdnými gesty nebo třeba způsobem oblečení/kolárková košile „duchovního“). K tomu, abychom mohli pít vodu z číše pro Ježíše vlastně nepotřebujeme ani velké množství teologických znalostí (i když v jistých situacích mohou být velmi užitečné). Tím rozhodujícím však pokaždé bude skutečnost, že jsme lidé, ve kterých žije sám Ježíš – milosrdný a milující Boží Syn. Je to vždy Ježíšova pokora, jeho bezpodmínečná láska, jeho odvaha a důvěra, co způsobuje, že lidé v našich slovech a činech, slyší Boží promluvení a vidí Boží jednání. Tohle lidé zachytí, i když hned nevědí, co s tím.
Z toho, co Ježíš říká, je naprosto zřejmé, že chce jít tam, kam jdeš ty. „Kdo přijímá vás, přijímá mne …“ Chce být s lidmi, se kterými se setkáváš, kterých se dotýkáš, a se kterými mluvíš. Chce je navštívit právě v těch situacích, ve kterých je zastihneš. Je zbytečné o tom pochybovat. Jde jen o to být tu s Ježíšem a poddat se tomu, co v tobě probouzí svou láskou. Vždy se to projeví nesobeckým chtěním a jednáním, které je plné respektu k druhým.
Na začátku každého dne si tedy smíme nově a směle přivlastnit jistotu, že Ježíš chce i tento den prožít v nás. Chce být s námi mezi dnešními lidmi. (Setká se s každým, kdo vstoupí do našich domovů; s každým s kým se setkáme a mluvíme s ním na ulici nebo kdekoli jinde.) Jde však o to, aby to mohli vnímat také oni. Ježíš chce, aby se vlny jeho lásky mohly šířit naším prostřednictvím a prostřednictvím těch, kteří je zachytí, až na sám konec země. A je třeba zdůraznit, že jsou to vlny jeho lásky. My sami bychom je nikdy nevytvořili. Jde o to poslechnout pokyny, které nám dává Boží láska.
K tomu, co jsme si řekli o projevech Ježíšovy lásky a milosrdenství v našich životech však ještě dodejme, že Boží posel by měl mluvit Ježíšovým jazykem. Tím nemyslím aramejštinu, ale náš způsob vyjadřování/jazyk, kterému by měli naši posluchači rozumět. Vždycky to bude jazyk života. Života, který je pro druhé pravdivý a věrohodný. Každopádně Boží posel může s druhými sdílet Boží lásku, která je pro něj samotného skutečná. Tedy stejně skutečná nebo ještě skutečnější než láska, kterou cítí k blízkému člověku. Je to láska, která od jisté chvíle plní jeho srdce a ovlivňuje celý jeho život. Boží posel přitom zároveň velmi silně vnímá, že je to láska k člověku, kterému bylo mnoho odpuštěno. Ví, že mu Bůh odpustil víc, než by mohl splatit. Je to láska, která ho přemáhá. Je to láska, kterou si Boží posel nechce nechat pro sebe. Tak ji bezpečně poznáme.
(!) V tom se nechtějme klamat! Tohle je zásadní. V našich vztazích se sousedy a známými nedojde k opravdovému setkání a náš hlas k nim nedolehne, budeme-li s nimi jen jako s bližními jednat, ale my sami se jejich bližními nestaneme. Tedy, když se jim skutečně neotevřeme a nebude s nimi sdílet jejich břemena a naděje; když o ně neprojevíme skutečný zájem. Pro ty druhé jsme tedy bližními teprve ve chvíli, kdy nám nic nebrání vidět, že jsou pro Boha stejně vzácní jako my.
Nic na světě nám neumožní přístup k srdci druhého člověka, jako rozhodnutí, že my sami umožňujeme Ježíšovi, aby měl přístup k našemu srdci. Teprve dobrota, kterou nám ve vztahu k druhým dává Pán, připravuje jejich srdce na setkání s Bohem. Opravdu milovat vždy znamená dávat sebe sama druhému. Při tom dochází k tomu, že běžné kontakty s lidmi se promění v opravdovou blízkost.
S Boží láskou v srdci se nemusíme bát ani konfrontace s výčitkami a výhradami druhých vůči Bohu a církvi. A je víc než pravděpodobné, že výhrady zazní. A už vůbec se nemusíme bát jejich strachu. (I když to do nás druzí perou ze všech laufů, s námi to ani nepohne.) Svědectví, i toho nejmenšího z Ježíšových učedníků, je mocné, když o Bohu mluví jeho přístup k životu; když je zřejmé, že neviditelný a nedotknutelný Bůh je pro nás někým skutečným a přítomným. Takže i když na adresu Ježíše a církve zazní sebeostřejší kritika, nic z toho není překážkou. Láska vytrvá. Vždy to bude láska omilostněných hříšníků k jiným hříšníkům. Lidé poznají, jestli stojíme vedle nich nebo se stavíme nad ně. Do skutečné blízkosti druhého člověka nás přivádí jedině láska.
S Boží láskou v srdci nemusíme na tom, co s druhými sdílíme vůbec nic vylepšovat. Nemusíme se pokoušet udělat Boží nabídku pro druhé přijatelnější. Můžeme klidně uznat a přiznat, že mnohému nerozumíme. Boží láska a skutečný zájem o druhého člověka je naprosto dostačující.
Každý, kdo přijal nabídku Božího odpuštění a smíření – každý, kdo přijal nový život – je poslán, aby tuto nabídku sdílel s ostatními. Každý, kdo přijal Krista je jeho vyslancem. Je pověřen, aby zpřítomňoval Pána a jeho království ostatním. My už ale víme, že pouhé pověření nestačí. Víme, že se neobejdeme bez Ježíšovy lásky a milosrdenství; bez Ježíšova srozumitelného jazyku, který je v souladu se způsobem našeho života. A neobejdeme se ve svém poslání ani bez skutečné otevřenosti a bez skutečného zájmu o druhé.
-----
Když tedy říkám: „Buďme vyslanci Kristovi!“, říkám: „Buďme tu pro Pána a pro druhé jako omilostnění hříšníci, kteří si na nic nehrají a přijímají pokyny nesobecké lásky. To úplně stačí.“ Pán říká, že někdy dostaneme číši vody, ale někdy také vůbec nic. Přeji nám, abychom mohli mnohem častěji pít vodu z číše pro Ježíše. Amen
Slovo na cestu: 1Te 2,4
Požehnání: 2Te 2, 16-17
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010