- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2023-06-11 - Zdeněk Eberle
12. Června 2023
Kázání, Lochotín, neděle 11. června 2023
Ž 33,1-12; Gn 12,1-9; Ř 4,13-25; Mt 9,9-13.18-26 „Pojď za mnou! Já jsem vstal a šel za ním.“
Nadpis dnešního kázání je dvojznačný. Schválně. Především se vztahuje na Matouše, protože on tu píše sám o sobě, jenže v evangelijním podání ve třetí osobě. A potom se tento titulek vztahuje i na každého z nás, kteří jsme slyšeli Ježíšovo „Pojď za mnou“ a zvedli jsme se a šli za ním. Poslyšte, pamatujete si na to? A pořád ještě jdete? (Vám, kteří jste tu byli minulou neděli, asi neuniká, že jde o to samé: jděte!!)
Dnešní texty začínají u našeho otce víry, Abrama. Tomu Pán Bůh neřekl: “Pojď za mnou!“, ale „Vyjdi!“. Jenže já si myslím, že je to skoro jedno. Vždy jde o to, že aktivita je na Boží straně a na člověku je buď vstát a jít nebo na zavolání a vybídnutí nereagovat. Vy, co jste se zvedli a vyšli!! Litujete toho?Matoušovo evangelium je nám svědectvím, že Matouš, původním povoláním celník, zřejmě nelitoval. Přece by nepsal po dlouhých letech „své“ podání evangelia jen jako vzpomínku na to, co bylo!!
Promiňte, pokud máte špatný pocit, že vás házím do stejného pytle s celníkem Matoušem. Matouš byl ve chvíli povolání mezi židy odepsaným člověkem. Vyloučený od Boha, národa a vlasti, soustavně těžce se prohřešující proti Bohu i vlastnímu národu, lpí na něm opovržení všech slušných lidí a podle židovského názoru očekával věčný pekelný trest. To vše proto, že měl postavení člověka, který chtěl zbohatnout, a to rychle. Byl na stejné úrovni společenského žebříčku s lichváři, lupiči, vrahy a prostitutkami. Tito lidé byli pod prokletím (J 7,49). A já vás (nás) teď dávám na stejnou úroveň v okamžiku zavolání Ježíšem proto, že člověk v hříchu (bez Božího odpuštění) je pod prokletím hříchu. Pramálo záleží na člověčí slupce; vnitřek je totálně zkažený. Jestliže dneska jistojistě víte, že bez Ježíše byste byli odepsaní, je to výborné znamení. Jestli ovšem připouštíte, že by to mohlo být i jinak, je to na pováženou. Za sebe mohu říct, že tuším, jak by se můj život ubíral, kdybych nepatřil Pánu Ježíši. Vím to podle mých přirozených sklonů, podle mého rodinného dědictví, mých rodových dispozic. Velice vážně tuším, že by v mém životě nechyběl alkohol a ženy. Ale mohu vyznat, že co se alkoholu týká, nemusím ani abstinovat, smím střídmě konzumovat a nikdy jsem s tím neměl problémy, a co se žen týká, chybí mi úplně všechny, až na jednu. A co vy? Tušíte, kde byste byli, kdyby vás Ježíš nezavolal? Nebo si, jednoduše řečeno, myslíte, že jste tak dobří?
Jestlipak víte, že Ježíšovo povolání je napořád? Je totální. Na rozdíl od učedníků židovských učitelů – rabínů, kdy to bylo na dva roky, Ježíšovo povolání je totální. Ježíšův učedník, pokud řekne, že byl Ježíšovým učedníkem, už Ježíšovým učedníkem není. Říci „byl jsem Ježíšovým učedníkem“ je smutné konstatování. Něco jiného je to třeba u jakéhokoliv jiného žáka. Dobrý učitel – i nežijící – je vylepšením životopisu. U Ježíše je to jiné proto, že Ježíš je živý a učednictví u Ježíše je na celý život; u Ježíše totiž platí, že učedník není nad mistra. V umění, ve vědě, v řemesle - tam je to jiné. Tam žáci šmahem překonávají své „mistry“.
O Matoušovi je napsáno, že vstal. My jsme na zavolání Ježíše také obrazně vstali, že? O koni se říká, že když si lehne, loučí se se životem. (Kdysi jsem to viděl u jednoho nemocného srnce za plotem naší zahrady: zoufale se snažil vstát a udržet se na nohou. Nešlo mu to. Možná, že byl dehydrovaný a ještě nemocný. Musel přijet myslivec s malorážkou a ….) Mám dojem, že to u Ježíšova učedníka platí podobně. Dokud Ježíše následuješ, možná všelijak, tak žiješ. Když to vzdáš a obrazně si sedneš nebo lehneš, i bez zavolání je tam černý myslivec. Promiňte mi ten naturalismus.
Možná, že máš dojem, že už nemůžeš. K následování Krista se ti postupně přidalo hodně dalších starostí. (Kdybych nějaké uváděl, měli byste dojem, že o mnohých z vás mluvím. Jsou to ale typické starosti a břemena současné doby.) Třeba tě napadá ulevit si tak, že „dáš k ledu“ následování Krista. Ale možná to ani nechceš, ale jaksi „samo“ se ti to následování ztrácí. Tak i pro tebe platí to Ježíšovo „pojďte se mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny……“. Jen tak mimochodem: je to také z Matoušova pera. Nechceš dneska Ježíši říct, co všechno z toho, co jsem se tu ostýchal vyjmenovat, tě zatěžuje na cestě následování Ježíše tak zásadně, že to ohrožuje samo následování? Přiznání tohoto stavu není jen polehčující okolnost, ale východisko z nouze, aby s námi mohl Mistr něco udělat. Přiznání stavu je východisko k naší diagnóze a stanovení diagnózy je východisko ke změně stavu.
Rádi bychom zvládli všechno; celou zátěž současného materiálně bohatého života tak, abychom byli ve společnosti „in“ a ještě následovníky Krista. Mnozí lidé toho dokážou opravdu hodně. Někteří na to ale „nemají“ a pouští z ruky to hůře uchopitelné, věčné – minulé, současné a budoucí ve prospěch toho snáze uchopitelného, ale neperspektivního.
V tomto poklusu této doby (taková doba byla ovšem vždycky!!) pak není čas a chuť na milosrdenství. Milosrdenství zdržuje. Máme sklony k chování „buď a nebo“; buď to uděláš a zůstaneš členem týmu, nebo si hledej něco jiného. „Tak už se konečně rozhodneš pro následování Krista? Je to přece ve tvém zájmu!!“ Podívejme se na Ježíše: Leží si u stolu s těmi proklatými a dává jim poznat své milosrdenství. To v textu doslova není, ale tak to zřejmě bylo!! Jsem přesvědčen, že jinak by ta slova Pán Ježíš neříkal. Domněle zdravých je v naší společnosti většina. Dává vám Duch svatý poznat, kteří jsou ti, kteří lékaře potřebují a hledají jej? Máte-li srdce plné milosti, buďte s nimi!! Napodobíte tak Krista.
Ještě se vrátím k tomu srnci za plotem a černému myslivci. Pán Ježíš křísí i mrtvé. Věřím tomu, že křísí biologicky mrtvé, když je to potřeba, že křísí duchovně mrtvé a že je to potřeba ještě větší. Předpokládám, že jsou tu lidé v duchovní depresi. Myslím, že duchovní a duševní deprese mají mnoho společného: nechuť vstát a něco, byť sebedůležitějšího udělat, sucho v ústech, nechuť žít. Může tu být člověk, který vzdor svému poznání nemá chuť duchovně žít. Má chuť se na všechno vykašlat, má chuť utéct, ale neví kam. Ještě jsi neumřel, ale spíš. Jediná rada, stejně jako pro duševně depresivního člověka, která se tak špatně poslouchá, je: „Vstaň!!“. Věřím, že tě Ježíš bere za ruku. Bere tě za ruku, ale vstát musíš ty!! Možná, že máš člověka, který se za tebe u Ježíše přimlouvá, možná, že, vzdor všem slibům v církvi, ve sboru, nikoho takového nemáš. Tvůj „spánek“ je ke smrti. Ježíš tě bere za ruku. Vstaň!!Amen.
Slovo poslání: Nemyslete, že jste již u cíle anebo že jste již dosáhli dokonalosti; běžte, abyste se zmocnili dokonalosti, protože se vás zmocnil Kristus Ježíš. Běžte k cíli, abyste získali nebeskou cenu, nový život v Ježíši. (Podle Fp 3)
Požehnání: Žehnám vám pokojem a milostí, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil `vnitřní člověk´ a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.
(Podle Ef 3)
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010