EN | CZ 

Kázání 2023-05-28 - Pavel Kuchynka

28. Května 2023

J 7, 37-39

Přiznejme si žízeň po životě a pijme z vody živé

(28.5. 2023, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves, křestní bohoslužba)

Bylo by zajímavé pozorovat, jakému nápoji by dali lidé přednost, kdyby si po hodinách plahočení vyprahlou pouští ve spalujícím žáru slunce – bez možnosti občerstvení – mohli vybrat, jestli se v pouštní oáze napijí z tryskajícího pramene chladivé vody anebo si otevřou vychlazenou kolu, popřípadě pivo. Nevím, jak vy, ale já bych si asi zvolil pramenitou vodu a dlouho, dlouho bych ji pil. Ježíš nám říká, že všichni žízníme po naplňujícím, smysluplném životě. Ví, že každý z nás hledá, co by tuto žízeň utišilo. Nabízí nám nový život. Chce, abychom si přiznali žízeň po skutečném životě.

-----

Při čtení dnešního textu evangelia se mi vybavila slova Exupéryho malého prince. Slova, která malý princ, řekne žíznícímu pilotovi porouchaného letadla, který nazdařbůh hledá v nekonečné poušti studnu: „Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu …“ Po těch slovech pilotovi došlo, že to, co dělá vše krásným, je neviditelné, skryté tajemství. A když pak tento pilot na úsvitě unavený a překvapený s malým princem v náručí skutečně objevil studnu, vnímal, že všechno jako by bylo připraveno právě pro ně: rumpál, provaz i vědro. Když pilot vytáhl ze studny vědro plné vody, malý princ mu řekl: „Toužím po té vodě. Dej mi, prosím, pít ...“ V tu chvíli pilot pochopil, že tato voda nebyla jen obyčejným nápojem. Zrodila se z pochodu pod hvězdnou oblohou, za zpěvu rumpálu a z úsilí jeho paží. Byla milá srdci jako nějaký dárek. Malý princ vzápětí pilotovi řekl něco moc důležitého: „U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece tam nenalézají to, co hledají … A přesto by mohli najít, co hledají, v jediné růži nebo v trošce vody … Ale oči jsou slepé, musíme hledat srdcem …“

Ježíš nás vyzývá, abychom si přiznali – uprostřed našich životních pouští – žízeň po skutečném životě. Jsou chvíle, kdy člověk naplno vnímá, že jeho život je plný nesmyslnosti, duševní vyprahlosti, nahromaděné nicoty a nicotnosti. Jsou to ty chvíle, kdy člověk prohlédne a vidí kolik je v jeho životě pouhé vnějškovosti a konzumérství – že v tom všem umírá žízní po smysluplném a naplňujícím životě. Zjišťuje, že ke skutečnému životu je třeba víc než velký dům, plná lednička a šatník; že je třeba víc, než symboly úspěchu a nové prchající zážitky skvělých akcí a dovolených. Nic proti tomu všemu, ale Ježíš nám chce nabídnout mnohem víc.

Poprvé jsem si to naplno uvědomil, když jsem začal číst Ježíšův příběh s touhou vědět víc. Postupně jsem mohl vnímat, jaký byl a jak žil Ježíš evangelií. Vnímal jsem jeho lidství, které bylo ztělesněním svobody lásky. Každopádně člověk, který vnímá žízeň po životě, ji vnímá stejně jako žízeň po vodě, když se dlouho nenapije. Člověk najednou ví, že v životě jde o mnohem víc než o to, co mu přináší všechny pomíjivé věci, kterým dal místo ve svém příběhu. Vnitřně ví, že může a chce mít víc – že se může napít skutečného života.

Člověk potřebuje najít zdroj naplňujícího života. Potřebuje vědět proč tu je. Teprve když pozná smysl svého života, najednou poznává i správné místo, hodnotu, účel a potřebnou míru všeho ostatního. Když je člověk ochoten naslouchat Ježíšovi a vnímá jeho život zachycený v evangeliích, je blízko toho, aby řekl to, co řekli členové chrámové stráže, kteří tehdy o Svátku stánků v Jeruzalémě byli součástí davu. Byli tam s jasným úkolem: zatknout Ježíše. (?) A co že to členové tohoto zatýkacího komanda nakonec prohlásili? Farizeům, kteří je poslali zatknout Ježíše, řekli: „Nikdy nikdo takhle nemluvil.“ Nikdy neslyšeli tak autentická a mocná slova, tak autentické a mocné pozvání k hledání skutečného bohatství života. Oni, a od té doby už mnozí další pocítili, že Ježíš to bohatství života vlastní – že on sám je dárcem takového života. A pocítí to každý, kdo je ochotný naslouchat Ježíšovým slovům a vnímat srdcem, co Ježíš říká jemu osobně.

Ale tehdy jako dnes se najdou lidé, kteří Ježíše odmítají předem. Aniž by mu skutečně naslouchali. Pro tehdejší farizeje byl Ježíš lžimesiášem a pomateným Galilejcem, který svádí lidi na scestí. Tito farizeové byli se sebou velmi spokojení. Se svým téměř dokonalým životem – ve kterém se snažili žít podle přísných pravidel – se stavěli vysoko nad ostatní. Právě na farizejích vidíme, že člověk, který je opilý pocitem vlastní dokonalosti, nebo aspoň uspokojujícím vědomím, že je lepší než ti druzí, nemůže vědět, co je to žízeň po životě.

A přitom síla Ježíšovy nesobecké lásky – je člověku na dosah. Je to síla lásky, která se naplno ukázala v jeho vykupující oběti na kříži. Je to láska Spasitele, který pro nás svou obětí získal Boží odpuštění. Je to láska Ježíše, který kvůli nám prošel nepředstavitelným utrpením a tou nejpotupnější smrtí. Je to láska vzkříšeného Ježíše. Ježíše, ke kterému člověk může přijít s vírou a pít – přijímat.

Každý, kdo zatouží po životě, ke kterému zve Ježíš – každý, kdo Ježíšovi otevře své srdce – okusí, co je to síla této lásky. Okusí největší zázrak svého života: Duch Boží totiž naplní jeho srdce a rozlije v něm Ježíšovu lásku. Duch svatý se v nitru člověka stane vyvěrajícím pramenem a silou nového života. Silou, která všechno proměňuje. Jak to někdo krásně vyjádřil: „Láskou se všechny věci tohoto světa mění ve svátosti.“ Člověk, ve kterém vytryskne tento pramen Boží lásky, začne velmi intenzivně vnímat Ježíšovu blízkost. Ježíš se pro něj stane někým skutečným.

Proudy vody živé, o kterých mluví Ježíš jsou tajemným působením Ducha svatého v životě člověka. Každopádně je to působení, které člověka osvobozuje od pouhého existenčního zajištění a umožňuje mu žít z hlubšího pramene. Zbavuje ho povrchnosti a probouzí v něm skutečně niterný život. A ještě něco: Člověk naplněný Božím Duchem zjišťuje, že nejšťastnějším je, když to, co přijímá od Pána, může sdílet s dalšími.

-----

Ježíš mluví o existenci nevyčerpatelného obživujícího a uzdravujícího pramene. Je to pramen silnější než ty nejvíc vzrušující zážitky; silnější než všechny nemoci, než nemohoucnost stárnutí; silnější než všechny urážky a ponížení, které na člověka doléhají. Je to pramen, ve kterém člověk není odkázán na své úsilí a na své omezené možnosti. Je to pramen úplně nových možností. Je to pramen realizace našeho lidství, ze kterého můžeme pít my i lidé kolem nás. Přiznejme si žízeň po životě! Přicházejme k Pánu a pijme! Amen

Slovo na cestu: J 4,14

Požehnání: 2K 13,13

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín