- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2023-04-09 - Pavel Kuchynka
09. Dubna 2023
J 20, 1-18
Co znamená osobní setkání se vzkříšeným?
(9.4. 2023, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Přátelé, málem bych podlehl pokušení, abych vám dnes předkládal hodnověrné argumenty, proč je víra ve vzkříšení Ježíše Krista rozumná. Nic takového ode mě dnes nečekejte. Slyšeli jsme, jak Janovo evangelium podává zkušenost setkání se vzkříšeným Kristem. Je to zkušenost ženy, která vzkříšeného viděla jako první. Je to však zkušenost, důvěrně známá každému člověku, který v Ježíši poznal skutečného Pána a Boha. Je to zkušenost, která čeká na každého, kdo se osobně setká se vzkříšeným Kristem. Takže, co znamená osobní setkání se vzkříšeným?
-----
Zapomeňme na anděly. Ano, každý člověk občas zažije něco jakoby z jiného světa. Nicméně, v případě Marie Magdalské to vypadá tak, že sice vnímala mimořádnost „dění“ uvnitř Ježíšova hrobu; ale evidentně tomu nepřikládala větší význam. Nebylo to pro ni nijak zvlášť důležité. Zřejmě byla úplně pohlcená smutkem z dvojité ztráty milovaného učitele Ježíše. Předevčírem ho viděla umírat potupnou smrtí. A teď už nemá ani místo, kam by mohla přicházet a s láskou a úctou vyjadřovat svému učiteli pietu (nosit květiny ke hrobu). Asi se v ní mísil smutek, hněv a lítost. Někdo – kdo ví kam – odnesl Ježíšovo tělo. Ale pak se to stalo.
Člověk, který se osobně setká se vzkříšeným někde hluboko v sobě pocítí objímající blízkost a zájem. Rád bych tu blízkost a zájem přirovnal k blízkosti a zájmu někoho z blízkých lidí. Ale tahle blízkost a zájem je blízkostí a zájmem někoho, kdo vás zná mnohem lépe než ten nejbližší mezi vašimi blízkými. Člověk prostě ví, že se ocitnul v přítomnosti někoho, kdo zná – opravdu zná – jeho rozpoložení. A umí se zeptat. Nebo lépe: Umí člověka pozvat, aby se na přítomnou chvíli – ale vlastně i na celý svůj dosavadní život – podíval jinak. Zve člověka k náhledu, který člověk zatím nepoznal. A i když ten nový náhled obsahuje něco bolestného, je to náhled plný uchvacující dobroty. Je to náhled, který přináší rozjasnění a očekávání něčeho úplně nového. „Proč pláčeš? Koho hledáš?“
Člověk, který se osobně setká se vzkříšeným si zároveň až bolestně uvědomí a přizná největší touhu svého srdce: Touhu mít ve svém životě někoho, kdo dává smysl všemu, co život přináší. Je to touha mít někoho, s kým člověk může být opravdu sám sebou; mít někoho, kdo člověku pomáhá nalézat „ztracený ráj“. Pokud tohle někdo může říct o svém životním partnerovi, je to nepochybně velký šťastlivec. Ale to, co v člověku probudí vzkříšený Ježíš je touha po něčem nesrovnatelně větším, než je i ta nejhlubší nesobecká a oddaná láska životního partnera. S přítomným Kristem smí člověk už nyní vstoupit do ráje. Tato Mariina touha se tehdy projevila ve slovech: „… řekni mi, kam jsi ho položil a já pro něj půjdu.“
Člověk, který se osobně setká se vzkříšeným je člověk, kterého živý Pán oslovil jménem. Přitom vnímá, že takovým způsobem jeho jméno ještě nikdo nevyslovil. Tedy s láskou bez nejmenšího stínu sobectví. Člověk, kterého oslovil vzkříšený Ježíš, vnímá ve svém srdci, že je pro tohoto Pána jedinečný (jediný na celém světě) a velmi drahý. Nádherně takové oslovení, už kdysi dávno, zprostředkoval ubitým izraelským exulantům v Babylónské říši prorok Izajáš. Jeho ústy tehdy promlouval sám Pán: ‚Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.“‘ Takové, a ještě hlubší – nejvíc osobní – bylo oslovení z úst vzkříšeného Ježíše tehdy na jeruzalémském hřbitově: „Marie!“ Takhle dokáže člověka oslovit jedině sám dárce života. A člověk přitom vnímá, že je doslova pohlcený životem – životem, který nemá konec.
Člověk, který se osobně setká se vzkříšeným najednou ví, co je to touha poznávat Boží království. Chce být uváděn do tajemství života, který je životem z Boha. Ví, že je marné chtít, aby mu někdo vysvětlil tohle tajemství. Ví totiž, že je tu jedinečný učitel, se kterým Boží království přichází. Ví to. A proto jeho srdce oslovuje Ježíše, tak jako srdce Marie z Magdaly – s odevzdaností lásky a s úctou: „Rabbuni!“ Tedy: „Můj mistře!“
Člověk, který se osobně setká se vzkříšeným si velmi rychle uvědomí, že naplňující přítomnost a blízkost vzkříšeného Ježíše je pro něj víc než jakýkoli hmatatelný důkaz, který by to mohl podepřít. „Nedotýkej se mne …“, říká Marii vzkříšený Ježíš. Navzdory jistému Pánovu odstupu je to zkušenost té největší možné intimity vztahu – největší možné blízkosti, kterou člověk zažívá s někým jiným. Člověk, prostě ví, že o něm nikdo jiný neví tolik; že nikdo jiný mu nemůže darovat víc.
Člověk, který se osobně setká se vzkříšeným je zároveň povolán být jeho poslem pro ostatní. Nemůže to být jinak, protože vzkříšený Ježíš zaplavuje život člověka láskou a živou nadějí – tedy něčím, co je darem pro všechny. Člověk je díky tomu – i díky tomu, co mu Ježíš říká – člověkem, který v druhých lidech vidí Pánovy blízké (lidi, které chce mít Pán ve své rodině). Život člověka, který se setká se vzkříšeným je životem, který navzdory své lidské omezenosti/nedokonalosti promlouvá k druhým o naději. Promlouvá tom, že je tu Pán, který nám dává život skutečných Božích dětí. Takové promlouvání nemá nic společného se zbožnými frázemi. (!) Vzkříšený Ježíš je dárce života, nikoli dárce frází! (Každý den teď mám před očima citát: „Blahoslavený je člověk, který nemá, co říct a nedokazuje to slovy.“ Aneb: „Mluviti stříbro. Mlčeti zlato.“ Jak marné je chtít sdílet život vzkříšeného frázemi.) Kéž z nás promlouvá Ježíšův život, tak jako z Máří Magdalské: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“
Nechtějme vzkříšeného omezovat svými schopnostmi; svým chabým rozumem. Buďme opravdu rozumní. Chtějme vzkříšeného – chtějme život, který dává on. Chtějme ho pro sebe i pro druhé. Obraťme se od svých prázdných představ stejně jako se obrátila Marie od prázdného hrobu. Obraťme se stejně jako ona i od svých snah o zajištění naplňujícího života. Obraťme se k tomu, kdo stojí za námi. Nechme si darovat život a staňme se posly skutečné naděje.
-----
Možná vám to, o čem mluvím, je nějak povědomé. Vůbec bych se tomu nedivil. Vzkříšený Pán totiž neustále přichází a hledá cestu k našim srdcím. (?) Co myslíte, že vám překáží v osobním setkání se vzkříšeným? Sice pro vás nemám žádný návod. Ale mám pro vás povzbuzení: Když zachytíte to, co jsem s vámi v tuto chvíli sdílel, neodmítejte to na základně nějakého rádoby rozumného vysvětlení. Od svých blízkých přece také nečekáte vysvětlení toho, proč vás milují. Proč byste chtěli vysvětlovat lásku toho, kdo vám daroval život a chtěl vás tu mít. Nechte se vést svým srdcem. Nic víc člověk při setkání se vzkříšeným nepotřebuje. Amen
Slovo na cestu: J 11,25a
Požehnání: Žd 13, 20-21
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010