- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2023-04-02 - Pavel Kuchynka
02. Dubna 2023
Mt 21, 1-11
Jiný král, jiné království
(2.4. 2023, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Křesťané jsou lidé, kteří v Ježíši Kristu mají svého krále. Ale přesto, že mají křesťané jednoho krále, přesto se velmi často nepohodnou. Někdy spolu vedou i otevřené spory a boje. I jejich chování k druhým lidem je někdy velmi odlišné. Člověk se někdy neubrání dojmu, jako by různí křesťané měli za krále úplně jiné Ježíše. Přijměme dnes novou pozvánku na cestu za králem, který jednoho dne blízko Velikonoc vjel do Jeruzaléma na oslu.
-----
Evangelista Matouš nám sděluje, že Ježíšův vjezd do Jeruzaléma se stal naplněním prorockého slova o příchodu pokorného krále Izraele. Líčí krále na oslu jako krále, kterému tehdy projevili určitou poctu především galilejští venkované (svými rozprostřenými plášti a ratolestmi ze stromů u cesty) a také svým nadšeným skandováním. Celé to bylo takovým spontánním happeningem, který spíš působil jako nějaká studentská recese. Ježíš na oslu je evidentně král, který si na žádné pocty nepotrpí. Není to žádný triumfátor, jakých v té době bylo všude dost. Ježíš na oslu se – nad všemi triumfátory toužících po poctách a triumfálních vjezdech – usmívá.
A přesto tento král na oslu jede vstříc největšímu triumfu všech dob. Cesta k tomuto triumfu však povede přes jeruzalémské popraviště, kde svou smrtí na kříži zaplatí drahé výkupné za nás za všechny. Ježíšův triumf se však v našem životě uskutečnil teprve tehdy, když jsme ho osobně přijali jako vzkříšeného Spasitele a Pána. Když nás před tím přemohl svým odzbrojujícím lidstvím a probudil v nás touhu být jiným člověkem. Je to král, který chce i v našem životě – ve všech našich vztazích – triumfovat svou láskou. Jakýkoli jiný triumf je mu cizí.
Všichni asi tušíme, že právě to byl důvod, proč ho někteří příznivci z onoho jásající davu tak rychle zavrhli. Tento král na oslu jim totiž nenabídl to, co chtěli oni: rychlé vyřešení jejich problémů; neodstranil nespravedlnost a nepřemohl jejich nepřátele. A teď už začínáme tušit, že celý tenhle podivný happenig s oslem, plášti a ratolestmi obsahoval i něco velmi smutného (až k slzám). Bylo to velké nepochopení tohoto krále na oslu.
(?!) Jak často i my jásáme nad tím, co vlastně žádným důvodem k jásání není?! Jak často jsme sami se sebou spokojení, protože splňujeme jakási kritéria kvality a schopností?! Na rozdíl od druhých, o kterých toho ale velmi často víme jen zoufale málo. (?!) Jak často je naše jásání plné předsudků?! Jak často jásáme jako nespravedliví soudci, kteří své soudy opírají o velmi vratké poznání a o svá vlastní pravidla?!
Kéž by i o mně mnohem víc platilo, že v mém jednání s druhými triumfuje jen a jen láska. Příliš často jsem teď svědkem toho, že i letité vztahy důvěry, přátelství a spolupráce berou za své. Žel mnozí z nás už se přesvědčili, jak snadné je položit svůj plášť před krále, který je ztělesněním jen a jen našich představ o spravedlivém světě. Jásající davy vítající Ježíše na oslu se v tomto králi velmi zmýlily. Uctili Ježíše jako krále svých vlastních představ a očekávání. Nikoli krále, který přináší spásu všem.
Všichni uprostřed tohoto světa toužíme po skutečných jistotách. Ježíš je král, který nám chce jistotu dát. On sám chce být naší jistotou. Chce nám darovat vnitřní jistotu: že náš život – to, co žijeme – má navzdory očekáváním světa skutečný smysl. Tato jistota dokáže proměnit i obyčejné věci v něco neobyčejného – ve skutky Božího království. Ať už to jsou jakkoli velké nebo malé věci, jejich motivem je vděčnost vůči králi, který se za nás obětoval a také láska k tomuto králi a k člověku, kterého máme zrovna před sebou. Ve službě Božího království se člověk opravdu nestará o pochybné pocty. Vždycky se zajímá o člověka a jeho situaci. Rozhodující jsou vztahy.
(Kandidát na prezidenta Petr Pavel ve mně probudil naději, že by v naší společnosti opět mohly získat na váze čest, ohleduplnost, vzájemnost a solidarita, respekt ke smluvním závazkům atd. Krátce po jeho zvolení prezidentem jsem na sobě začal pozorovat něco zvláštního: že se s tímto muže začínám podvědomě srovnávat. Ve způsobu svého chování, mluvení, a dokonce i ve svém oblékání. Asi jsem na sobě v praxi pocítil, jaký vliv má na člověka dobrý vzor.) Král Ježíš s námi chce být způsobem, kterému se však nevyrovná ani ten nejlepší lidský vzor. Chce být ve všem s námi a my můžeme být ve všem s ním. (Můžu s ním být, když se se mnou chce modlit; když ke mně chce mluvit při čtení Písma; když se mnou chce vyrazit za přáteli, do práce a vlastně kamkoli jinam.) Chce tam všude být jedinečným způsobem také mým prostřednictvím.
(?) Jaký Ježíš tam chce být? (?!) Snad ne Ježíš triumfátor, který už se nemůže dočkat chvíle, kdy hříšníci pocítí, jak jsou nemožní?! Věřím, že se mnou chce být Ježíš, který překročil sebe sama, a proto mu nikdy nic nepřekáží, aby tu byl pro druhé. Kéž mu tedy nepřekážím já, když mi chce pro druhé dát něco opravdu dobrého. Kéž díky němu můžu vnímat druhého člověka a jeho situaci bez odsuzování. V triumfalistickém křesťanství totiž pro krále na oslu moc místa nezbývá. Je totiž příliš často zahleděné do sebe a do představ, které jsou skutečnému pokornému a tichému králi Ježíši cizí. V triumfalistickém křesťanství si člověk docela dobře vystačí se svými zaručenými návody na úspěšný a zbožný život.
Slyšeli jsme dnes slova Hospodinova služebníka z knihy Izajáš (50, 4-9a). Tento služebník nemluvil o tom, že věří, že se mu vyhne tupení, hrozby a útoky. Nic takového. To všechno na něj doléhalo. V tom všem ale věděl a vnitřně zakoušel, že jeho pomocí je Bůh. Byl si jistý Boží blízkostí. A věděl i to, že všechno, co říká a dělá v síle Boží lásky, je spravedlivé – že už v tom mu Bůh zjednává svou spravedlnost. Služebník Hospodinův, který vjel do Jeruzaléma na oslu, a který pak umíral na popravišti přibitý na kříž, je služebník, kterého Bůh vzkřísil. Je to král – a nejen Židů – kterého Bůh potvrdil jako Pána všech pánů.
Možná vás překvapím, ale velmi mě povzbuzuje, že služebníka Ježíše vydali do rukou cizáckých Římanů, jeho soukmenovci. Tedy ti Židé, kteří nemohli vystát, že porušoval jejich tradice, zvyky, a to, jak Ježíš poukazoval na jejich pýchu, pokrytectví a tvrdost. Nelekejme se tedy, když totéž pocítíme od svých přátel a členů církve. Nedivme se. Ale o to víc, sami zkoumejme, co a proč hájíme my. A také, jakým způsobem to hájíme.
(!) Nechtějme triumfovat nad druhými! Dovolme králi, který vjel do Jeruzaléma na oslu, aby nás zbavoval našich falešných očekávání. Nechtějme si z Ježíše dělat sluhu našich dobrých a snad i zbožných přání. Ježíš se nám dává a chce v nás být služebníkem skutečné spravedlnosti. Chce jím být pro všechny. Chce nám dát uši a jazyk skutečných služebníků, kteří slyší, co jim pro druhé svěřuje on. Tak mu to dovolme. Je to úplně jiný král. A úplně jiné je i jeho království.
-----
Překračujme v sobě všechno, co baží po triumfu a poctách. Překračujme svou zahleděnost do sebe. S pokorným a tichým králem Ježíšem to není nemožné. Služme s ním skutečné spravedlnosti. Amen
Slovo na cestu: Ga 2,20
Požehnání: 2Te 2, 16-17
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010