- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2023-02-12 - Zdeněk Eberle
13. Února 2023
Kázání na Lochotíně – neděle 12. února 2023
Ž 119,1-8; Dt 30,15-20; 1K 3,1-9; Mt 5,21-37 Prevence hříchu; je to vůbec možné?
Budeme se věnovat části Kázání na hoře, ale pojďme se nejprve podívat do knihy Dt na východisko k Božím přikázáním. Pokud se bez znalosti Bible mluví jaksi „zákonicky“ o Božích přikázáních, obyčejně se zjednodušeně konstatuje, že se něco nemá dělat, protože si to Pán Bůh nepřeje. Tečka! Ale právě už Starý zákon moc srozumitelně mluví, proč je pro nás dobré dělat to, co si Pán Bůh přeje a nedělat to, co si nepřeje. Je za tím vlastně Boží láska, protože žijeme v pokřiveném světě. Jistě, je tu zatím vždy možnost pokání a odpuštění; dokud je čas milosti. Ale moc se nepřipomíná, že hřích má následky. Musím jasně říct, že Pán Bůh na upřímné pokání odpovídá odpuštěním, ale následky přetrvávají. To není strašení; studujte život např. krále Davida. Ale to nemusíme, prosím, tak daleko. Podívejte se na svůj život. Když vám Pán Bůh kvůli oběti Pána Ježíše odpustil, nezůstal ve vašem životě opravdu nikdy žádný následek? Ve vztazích, na zdraví, v pošramocené pověsti, která může mít vliv na naší věrohodnost svědků evangelia? Boží milost na druhou je, když následek nezůstal. Ano, i to je možné kvůli nezměrné Boží milosti. Je na nás, jestli se přimkneme k Hospodinu (pro nás lidi z pohanů je to vždycky kvůli Kristu), jestli nám půjde o život nebo o smrt. Chápu to tak, že pokaždé, když se nerozhodneme pro život, volíme smrt. Máš svobodu!!! Co si zvolíš?
Při studiu takových míst, které máme před sebou (ale dnes nemáme čas na studium, dnes je to vlastně takové „instantní“ shrnutí v kázání), nám hrozí nebezpečí, že nás jednotlivosti pohltí a ztratíme pohled na podstatu učení a základní principy. Proto vás dnes zvu k celkovému pohledu na tento oddíl v Duchu Kristovu.
Pro zopakování a připomenutí: Pán Ježíš stále popisuje občany nebeského království. Nejprve v blahoslavenstvích (to bylo předminule), pak když hovoří o působení křesťana a jeho životě (to bylo minule). Teď následuje vztah křesťana k zákonu. (Řekněme, že to bylo kvůli tomu, že mezi posluchači převažovali Židé a u nich bych vztah k zákonu prioritní. ???) Nyní máme před sebou oddíly vztahu křesťana ke konkrétním ustanovením zákona, ale především jako výklad ducha zákona (a to je Duch svatý!!). Pán Ježíš předkládá svůj pozitivní výklad zákona na pozadí tradičního, ale nesprávného (lépe řečeno: neúplného!!!) výkladu zákoníků a farizeů.(V 6. kapitole to bude o správném společenství člověka s Bohem, ale stejným způsobem; v kapitole 7. pak o spravedlnosti při pohledu na sebe a na jiné, opět ve srovnání s praxí farizeů a zákoníků.)
Máme před sebou šesterý výrok. Dnes se podíváme pouze na dva výroky, jednak abychom se mohli pokusit najít principy, jednak abychom něco měli i pro praktický život. (Je dokonce velice pravděpodobné, že Ježíši šlo víc o principy než o jednotlivosti!!)
Pán Ježíš nestanovil nový kodex etických pravidel. Nemůžeme proto vyjmout tyto příklady a ilustrace a udělat z nich další zákon. Pán Ježíš se nám nepokouší předložit sadu pravidel (což pro nás bývá nejsnazší), nezachází s námi jako s dětmi, ale chce, abychom jednali jako lidé v souvislostech a principech. (Tento princip je stejný, i když jde v jednom případě o mravnost v sexuální oblasti, ve druhém se jedná o vraždu, pak o rozvod.) Jde o ducha zákona, ale i o Ducha zákona. Podobně píše apoštol Pavel (2K 3,6): Litera zabíjí, ale Duch dává život. To je dnešní 1. princip.
Nejde pouze o naše činy; myšlenky, motivy a žádosti jsou také důležité. Ba, co to říkám? Myšlenky, motivy a naše žádosti vždycky naše předcházejí činům!!! Ano? Není to tedy pouze skutek, který je důležitý. Boží zákon má nároky i tam, kde se rodí pohnutky činů. Kdo jste četli Denní čtení v pondělí: bylo to tam popsané správně? (Trochu mi to připomíná principy práce se závislými: nejprve – když to „hoří“ nejvíc - práce s těmito lidmi, následně s tím, co v nich závislost způsobilo, nyní i plošná práce s dětmi a mládeží. Tak jsem to viděl v devadesátých letech, když se nejprve začaly hasit následky, až později se přešlo k předcházení, k prevenci!!) Jde o srdce a mysl člověka. Pán Bůh zná náš vnitřní stav. Viz Lk 16,15a. Pán Ježíš řekl farizeům: Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce..
Zákon nesmíme chápat jen záporně, ale i kladně. Cílem zákona není jen bránit tomu, abychom nedělali určité věci, ale vést nás pozitivně; tedy nejen dělat to, co je správné, ale abychom to měli rádi, milovali to. Lačnět po spravedlnosti. Tedy nejen se vyhýbat zlému, ale chtít dobré. Svatost a posvěcení nelze chápat mechanickým způsobem (nedělám, co je špatné), dávat pozor na oblasti, kde zlo má živnou půdu (vlastní nitro!!).
Nepustit zlé do našeho nitra – 2. princip!! (či už jej eliminovat ve „dveřích“ našeho nitra!!)
Vlastní přesvědčení o tom, že přemýšlíme o svatém charakteru jako o něčem radostném a pozitivním – to je další, 3. princip. Kdo smýšlí o poslušnosti Boha jako o otrocké službě, je vedle. Ježíš chce, abychom se svobodně rozvíjeli na základě principů svobody Božích dětí. Viz 1J 5,3: V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká.. Pokud smýšlíme o učení Nové smlouvy jako o něčem, co nás omezuje, znamená to nepochopení. Záměrem evangelia je přenést nás do svobody a slávy Božích dětí (Ř 8,21). Pavel tam mluví o konečném Božím plánu, o svobodě. O svobodě pro celé tvorstvo.
Princip 4.:Vše nám má napomáhat poznat Boha, a to i Boží zákon a všechna etická ponaučení Bible. Nesmíme považovat zákon za samoúčelný ani v tom smyslu, že když nebudu vinný ze žádného přikázání, jsem v pořádku a můj vztah k Bohu je také v pořádku. Je to takové statické pojímání zákona. Máme se neustále testovat otázkami: „Jaký je můj vztah k Bohu? Znám Boha? Líbím se mu?“ Sebezkoumání je důležité. Nejen ovšem tak, jestli jsem někoho zabil nebo přestoupil jiné přikázání.
Je to duch, na čem záleží. Litera zabíjí, Duch dává život. Disciplína v křesťanském životě je dobrá a základní věc; ale pokud je tvým hlavním cílem přizpůsobit se disciplíně, může se to stát samoúčelnou skutečností.
- Když zákon říká: „Nezabiješ.“, neznamená to jen „Nedopustíš se vraždy.“. Pán Ježíš říká, že tam patří i
- Pokud přikázání „Nesesmilníš.“ spojíme s přikázáním „Nepožádáš.. “, začne nám zjevovat správný
- Co s hříchem? Začněme nejprve výkladem verše 29. Náš problém není v tom, že máme pravé oko (a
- Rozpoznat povahu hříchu a jeho následky.
- Musíme znát důležitost duše a její určení. … neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů,
- Nenávidět hřích a vytlačit jej ze života za každou cenu. Musíme se v tom trénovat. Znát hřích, vědět,
- Umrtvovat hřích. V prvotní církvi si lidé utínali ruce. Je to cesta? Jak tedy umrtvovat hřích??
hněv, bezdůvodný hněv v srdci vůči bratrovi. Soud hrozí i tehdy, když se někdo hněvá bez příčiny na bratra. Najednou vidíme, že mám-li naplnit zákon, týká se mne i toto. Nenávidět, a přitom (fyzicky) nevražit, mít nepřátelské a nelaskavé myšlenky vůči nějakému člověku bez příčiny – to je vlastně vražda. (Slova „bez příčiny“ v některých rukopisech chybí: pokud tato slova tam číst nebudeme, je to ještě větší požadavek.)
Nejde ovšem jen o hněv; jde i o pohrdání. (Ráka – Rácha(Kral.) = hlupák, prázdná hlava, blázen, bezbožník, „patříš do pekla“.) Pohrdání, podceňování, to je výplod ducha, který vede k vraždě. (Nadřazenost rasy = pohrdání ostatními, …) Zničení člověka není jen dokonanou vraždou, ale je to zničení pověsti člověka, duševní trýzeň, v oblasti ducha a duše.
„…kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“ (ČEP); „Kdo by řekl: `Blázne´, propadne ohnivé Gehenně.“ (KMS); „a kdokoli by řekl: `Blázne!´ bude vydán pekelnému ohni.“ (21) Je to tatáž nevraživost v srdci, vyjádřená ve slovech.
Je hněv vždy nesprávný? Pán Ježíš vynesl podobné výroky nad zákoníky a farizeji. Odsoudil tak falešné náboženství. Odsoudil jejich samospravedlnost. Podobně to platí o kletbách v celé řadě žalmů. Je to hněv proti hříchu.
Nejen že nemáme zabíjet, ale máme podnikat kroky k usmíření sporů. Nejde tedy „pouze“ o to nedopustit se vraždy, nemluvit nelaskavě o druhých, pokud mám myšlenku, nevyslovit ji. Nepřechovávat v srdci zlé myšlenky nelze „přebít“ pozitivním myšlením. Je to třeba urovnat. Odstranit příčinu těžkostí. Nelze to také udělat tak, že bychom to jaksi vynahradili v obřadní oblasti (nejsem smířen s bratrem, ale vynahradím to zbožností). Pán Bůh je ochoten i čekat, dokud se nesmíříš. Jinak tvoje bohoslužba nemá cenu.
Naléhavost v této věci vyplývá z našeho vztahu k Bohu. V. 25a: Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu…!! Na cestě: naše cesta života, ve významu našeho života.
Je to Bůh, který vyslovuje požadavky zákona. Já se musím pokořit. Dohodni se rychle: Bůh připravil vše k odpuštění.
systém zákona. Vidíme, že i zákon klade důraz na osobnost člověka, na srdce.
Pán Ježíš nám předkládá učení o povaze hříchu. To první co vidíme (nebo máme vidět), je odhalení zdrcující povahy hříchu. V Písmu je učení o hříchu centrální, resp. odvíjí se od něj celé evangelium. Jak ho bereme vážně? (Vtip o bohoslužbách – kázání o hříchu.) Jenže v hříchu je počátek všech našich těžkostí. Hřích mění podstatu věcí; Bůh nám dal dobré věci, hřích je transformuje (degeneruje!!) na věci a skutečnosti zhoubné. Na cizoložství je dobře vidět, jak sex (Boží dar) se může změnit na devastující schopnost. Hřích ničí. A to i ten nedokonaný činem. Nikdy to nesmíme ztratit ze zřetele!!
pravou ruku). Možná, že si to tak někdo vykládal a Pán Ježíš tento přístup zesměšňuje. Když se zbavíme pravého oka, zbude nám levé; také se ho máme zbavit? Postupně tak přestaneme být člověkem. Pak kvůli hříchu přestaneme být člověkem. Je v tom jistá hluboká výpověď, ale není to zřejmě nejlepší výklad.
Pán Ježíš především ukazuje na reálnou a hroznou povahu hříchu, na jeho nesmírné nebezpečí. Užívá pojmu pravá ruka (a pravé oko), protože v Ježíšově době lidé zastávali názor, že tyto pravé údy jsou důležitější než levé. Výklad: pokud je ta nejvzácnější věc, kterou máš, příčinou hříchu, zbav se jí. Hřích v životě je natolik vážná věc, nakolik je důležitá ta věc, skrze kterou přichází hřích. Je to obraz. Zbav se „živné půdy“ hříchu!!
Co s tím?
Je jisté, že neadekvátní představy o hříchu jsou hlavní překážkou svatosti a posvěcení. Hřích je moc, která vede k vině a existuje něco, co se nazývá poskvrnění hříchem. (Nejde „jen“ o chybné teologické nahlížení na hřích.) Musíme stále vědět, že naše přirozenost je hříšná. Hřích je tak vážná skutečnost, že kvůli němu zemřel Boží Syn. Myslíme-li na pašijní události, stojí za nimi náš hřích. Nejde jen o skutky, ale o naše nitro.
než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. Duše je důležitější než ruka či oko (obraz!!). Máme být rozhodnými nepřáteli všeho, co nás stojí mezi Ním a námi. (Srv. Lk 14,26. Tam říká Pán Ježíš, že když někdo za ním přichází a nedovede se zříci…) Jde o vědomí stupnice důležitosti hodnot. Hřích nás ale současně vede např. k překrucování hodnot. Poskytuje velmi dobré výmluvy. Realita je ovšem naprosto jiná. Pokud jde o duši, je to vážné. Jde vlastně o život…….. Jsme tu proto, abychom se připravili pro věčnost. Co je v tomto případě důležitější? Nejsme v tom nedbalí? Co je důležitější? Kariéra? Životní úroveň? (Srv. Mt 10,28: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v pekle..)
co dělá. Ideál je mít čisté srdce, zbavené žádostí. Srv. Mt 5,8:Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha!! Nemít myšlení, že se nemáme dopouštět určitých věcí. To je vlastně negativní defenzivní způsob myšlení.
Pravé učení je vždy pozitivní!! Naše ambice: mít čisté srdce, které nezná hořkost, žárlivost, závist, nenávist, hněv, … ale je plné lásky. Pokud máme jen zápornou představu o svatosti, můžeme se cítit spokojení. Je to taková hra na četníky a zloděje. Zloději mají vždycky náskok!! Je lepší hříchu předcházet.
a) „nekrmit tělo“ Ř 13,14!! Nevyhovujte svým sklonům!! (Obraz: Kde jsou výpary benzinu, nemůžeš tam s otevřeným ohněm či naopak.) Co čteš, na co se díváš, o čem mluvíš a o čem přemýšlíš – to je velice důležité. Nečti, nedívej se, … vyrvi, utni, ..profilaxe!! Prevence!! Musíš něco „obětovat“. Čas, pozornost, …obětovat i ty (zdánlivě) nejcennější věci. (Nedávno – i pod tlakem tohoto slova – jsem odešel z fb skupiny „Srandičky, srandičky, vono vás to přejde“. Hodně „srandiček“ bylo na sexuální téma.)
b) omezovat tělo, „umrtvovat“, bdít a modlit se. (V dorostu- pamatuji si dodnes, a je to víc než 60 let!! – nám br.kazatel říkal o pomůcce, co je a není dobré dělat: můžeš se v tu chvíli začít modlit?)
c) mít stále na mysli cenu, kterou stál náš hřích (Boží muka u cest?). Láska k Pánu Ježíši je obrovský stimul.
d) absolutní potřeba mít Ducha svatého. Křesťan má Ducha Božího. Zapoj ho do procesu umrtvování hříchu. Neděláme jen to, co víme, že nemáme; jednáme jako ti, které Duch zmocnil k dělání správných věcí. Amen.
Slovo vyslání: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům. Ga 5,16 SNC: Jednejte podle rady Božího Ducha, pak si vás nepodmaní vaše sobecké touhy. To, na čem záleží, je nové stvoření. Ga 6,16
Požehnání:(Apoštol Pavel píše, že záleží na novém stvoření…) Na všechny, kdo se budou řídit tímto pravidlem, ať přijde pokoj a milosrdenství jakožto na Boží Izrael. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vaším duchem. Amen. Ga 6,16+18
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010