- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2023-01-15 - Zdeněk Eberle
15. Ledna 2023
Kázání Lochotín, 15. ledna 2023
Ž 40,1-11; Iz 49,1-7; 1K 1,1-9; J 1,29-42 Ježíš je Mesiáš a povolal a povolává učedníky
Přátelé, nevím, jak stíháte vnímat čtené biblické texty při bohoslužbě. Moje povinnost je, když si připravuji kázání, je číst pozorně, opakovaně a hledat souvislosti, protože do lekcionáře nejsou jen tak dané, „naházené lopatou“.
Dnešní texty nám říkají, že Mesiáš přišel jako člověk Ježíš, že si povolal učedníky a také si je stále povolává. V těchto textech je to jaksi dohromady. Podobně, jako Hospodin při poslání Mesiáše jedná paralelně ve více vrstvách. Jde mu o záchranu lidí jedinečnou obětí svého Syna Ježíše, ale zároveň jedná tak, aby všichni lidé se o této záchraně dověděli.
Minule jsme slyšeli texty o zjevení Páně, kým Ježíš je, někde se kázalo o křtu Ježíše a dnes, po týdnu, sledujeme Jana Křtitele a Ježíše při začátku jeho pozemské služby. Takové jsou ty Boží časy: za týden od minulé neděle 30 let jako nic… J Doufám, že této nadsázce rozumíte. Rychle jsme se přesunuli v evangelijním příběhu o 30 let dále.
Dnes chci mluvit o dvou věcech: 1. O Pánu Ježíši jako o Beránkovi a 2. o učednících.
Dnešní evangelijní příběh je z Janova evangelia. Janovo evangelium vzniká nejpozději, už v církvi, která znala svého Pána. Často se u nás o Ježíši mluví; známe ho? Jan mluví o Ježíši jako o Beránkovi. To tehdejší lidé dobře znali. Co asi měl Jan Křtitel tehdy na mysli?
Velice pravděpodobně myslel paschálního beránka, jak o něm čteme, když Izraelci odcházeli z Egypta. Jeho krev chránila domy Izraelitů. Apoštol Pavel v listu do Korintu myslí na velikonočního beránka. Ale Pán Ježíš v tu chvíli mohl být obrazem beránka, který se zabíjel jako velikonoční oběť. To Jan Křtitel, jako syn kněze, musel dobře znát. Denně se tato oběť konala v jeruzalémském chrámě až do roku 70!! A o beránkovi také čteme u proroků!! U Jeremjáše (Jr 11,19) a Izajáše (53)!! Ale je možné, že myslel i na Judu Makabejského, protože to si pořád tehdy v Izraeli pamatovali. Bylo to Židům velice blízké. Juda Makabejský byl takový beránek, který ale symbolizoval vítěze, přemožitele. Trochu nám to připomíná Beránka ve znaku JB. Má pod pravou pacičkou prapor, který je na žerdi z kříže.
Všimněte si, že Jan Křtitel říká, že Ježíše neznal. Říká: „Já jsem ho neznal.“ Divné, že? Byli příbuzní. Jak to, že ho neznal? Znal ho!! Jenže nevěděl, kým je!!! A jako prorok říká to, co má vyřídit, co mu Bůh zjevuje. Nedomýšlí, nekomentuje, nenapovídá.
My, v roce 2023, jsme v situaci (doufám!!!), že můžeme bez nějakých dalších a dalších důkazů říct: Ježíš je Mesiáš, jak se nám zjevuje v Písmech. Můžeme?
Povolání učedníků
V tomto oddílu máme jasný obraz Boží iniciativy směrem k člověku, dnes je to oblasti povolání učedníků.
Pán Bůh zná každého člověka, ví, co si řeší, po čem touží, co by člověk rád. A Bůh dělá k člověku první krok. Vychází na půl cesty nebo ještě dál. Jako v podobenství o ztraceném synu, když se ten mladší po životním debaklu vrací potichu domů. Otec ho už vyhlíží!! Vidí ho dřív, než si ho syn všimne. Augustin řekl, že Pán Bůh vychází, aby se s námi setkal. Nemohli bychom ani začít Boha hledat, kdyby on napřed nezačal hledat nás!! A tak se Ježíš ptá těch dvou učedníků Jana: „Po čem toužíte?“ To je jinak řečeno, než co doslova čteme: „Co hledáte?“ Přátelé, co hledáte? Po čem toužíte? Co je priorita vašeho života? Bibličtí komentátoři této scény nám napovídají, co by to u lidí mohlo také být: bezpečí, postavení, peníze na klidný život, nějakou lidskou smysluplnou relaxaci po práci? Co hledáme my? Co hledáme? Víte to, když to tady dnes ani nemusíme vyslovit nahlas?
Ti dva něco podstatného hledají, ale nechtějí o tom mluvit jen tak na rohu. Venku. Před ostatními. Chtějí o tom mluvit soukromě. A tak se nadechnou a řeknou: „Mistře, kde bydlíš?“ A Ježíš jim odpoví: „Tak jo, pojďte!“
V tom příběhu můžeme vyčíst mezi řádky i to, jak se Ježíš dívá na lidi, na jednotlivého člověka. Ježíš nevidí člověka jako ty a já. Nevidí pouze skutečnosti, ale také možnosti. Vidí, čím se člověk může stát.
Traduje se, že jednou kdosi přišel k Michelangelovi, když otesával obrovský beztvarý kus kamene. Ptal se Michelangela/sochaře, co to dělá. „Uvolňuji anděla uvězněného v tomto mramoru,“ odpověděl.
Pán Ježíš je ten, který vidí a uvolňuje skutečného člověka v každém člověku.
A teď se s vámi chci zastavit u jednoho verše ze čteného oddílu proroka Izajáše. Je to 49.2: „Učinil má ústa ostrým mečem, skryl mě ve stínu své ruky. Udělal ze mne výborný šíp, ukryl mě ve svém toulci.“
Jsem hluboce přesvědčený, že prvoplánově tento text myslí Pán Ježíše. A teprve pak i každého, koho si Bůh, a dneska musím říct, koho si Pán Ježíš povolá.
Už jsem to tu před dávnými roky říkal, ale na začátku devadesátých let o tom v Praze na KK mluvil Bob Logan. Vyprávěl, jak se dělají šípy.
Vybere se správné dřevo a naštípe se.
Několikrát se to naštípané dřevo namáčí a suší, aby pak šíp zůstal rovný za jakýchkoliv podmínek. Je to dlouhý, nepříjemný proces. Zdůrazňuji: je to dlouhý!!! a nepříjemný proces!!
Pak se dřevo opracuje, vybrousí, opatří se špicí a křidélky.
Hotový šíp se vloží do toulce. Ale v toulci nemá zůstat napořád!!!
Těch šípů v toulci je řada nebo hodně. A šíp je tam proto, aby byl vystřelen, užit v souladu s jeho smyslem.
Střelec má toulec na zádech, a když si sahá pro šíp, dotkne se i dalších šípů. A každý už si myslí, že bude použit. Už se každý, o kterého střelec zavadí, tetelí a v duchu volá: mne si vezmi, mne!! mne!!
Všimněte si, že šíp v toulci je připraven. Nestřílí se sám, jeho užití není podle jeho nápadů.
Je to dobrý obraz i novozákonního učedníka.
Dovolte mi, starci, abych vám řekl, že v životě v církvi jsem poznal řadu lidí, kteří nechtěli projít bolestivým procesem výroby či přípravy šípu, ale chtěli být už na tětivě!!! Nečekali, až je Ježíš povolá, připraví a vloží do pomyslného toulce. A také bych vám mohl vyprávět, kam se jejich život potom ubíral. S boží bázní na to vzpomínám. Jistě je tento proces ovlivněn i dnešní instantní dobou.
Dovolte, abych vám třeba řekl, jak si biskup vybírá superintendenty. Vyhlíží si lidi, kteří se připravují, jsem si jistý, že se za to modlí, aby dobře viděl, a pak se přes někoho dotáže, jestli je pro tuto službu ten dotyčný připravený. A když si ho vybere, při nejbližší příležitosti mu veřejně poděkuje, že byl připravený, že se připravoval. A superintendentem se nemohou stát všichni faráři!! Třeba řada se jich připravuje (vždyť jde také mj. o jazyky, o schopnost vedení, apod.), ale nadále zůstávají v tom toulci. Podobně je to s biskupem, atd, atd.
A víte, co říkají naši američtí kolegové, když je např. na nějaké konferenci osloví a mají dostat nějaký úkol a přijímají ho? „I am ready to serve.“ Jsem připraven sloužit. Hluboce mne to kdysi oslovilo!!! A přátelé, musím vás – za sebe – ujistit, že sloužit není úplně snadné. To ne!!
A také musím zmínit, že povolání se zpravidla děje jaksi „dvoukolově“; musí tam být hlas vnitřní, to je povolání Ježíšem jednak za učedníka, jednak ke konkrétní službě. A musí tam být i ten hlas vnější, hlas církve, která rozeznává za spolupráce Ducha svatého potřebu povolání konkrétního učedníka ke konkrétní službě.
Pozval tě Ježíš jako učedníka či učednici? Připravuješ se? A jsi už třeba v tom pomyslném toulci a zavadil třeba o tebe střelec, ale nevybral si tě? Přeji ti trpělivost a důvěru, že nejsi v toulci pro parádu.
Amen.
Poslání: (Ř 8,28–30) Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.
Požehnání: Ef 1,17-19: Prosím a žehnám vám, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010