1Pt 1, 13.25
Výzvy vyvoleným
(1.1. 2023, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves, Potvrzení smlouvy)
Je Nový rok. Mnozí si dnes dávají různá předsevzetí. Nemám vůbec nic proti, ale raději s vámi chci v tuto chvíli sdílet výzvy pro vyvolené z úvodu 1. listu Petrova. Jsou to výzvy, kterým by se většina lidí zřejmě vysmála. No, není divu. Vždyť jsou to výzvy pro vyvolené. Tedy pro ty, kteří už ví, že tyto výzvy jsou pozvánkou k realizaci skutečného lidství. Žel i vyvolení nechávají tyto výzvy občas bez povšimnutí. K vlastní škodě. Pojďme s tím něco udělat.
-----
Dobrou zprávou je, že vyvolení pro své vyvolení nemuseli vyhovět nějakým výkonnostním kritériím, ani nemuseli prokázat mimořádné dovednosti a schopnostmi podobné těm, kterým musí vyhovět např. sportovci, umělci, vědci a lidé pracující v náročných povoláních. Vyvolení prostě jen odpověděli na Boží dotyk. Nevzdorovali a nenechali to vyšumět. Poznali, že jsou tu pro něco většího. Že všechno to nádherné, co smí člověk v životě ochutnat, je vlastně jen předchuť toho, co má jednou přijít. Paradoxně se tak od jisté chvíle ocitli v situaci přistěhovalců, kteří touží po skutečném domově.
Vyvolení už ví, co je to chtění nového života. K jejich srdci totiž pronikla dobrá zpráva o tom, kým byl a co i pro ně získal Ježíš zvaný Kristus. Tato zpráva se v nich projevila jako stvořitelská a oživující síla. Poznali poklad nevyčíslitelné hodnoty, před kterým všechno jmění a majetek není ničím. Není divu, že někteří v touze patřit plně Ježíšovi se svého majetku a postavení úplně zřekli, třeba jako František z Assisi. ( V den, kdy jsem našel v Kristu svůj poklad, jsemvěděl, že i kdybych o všechno přišel, jsem už provždy bohatý a šťastný. Mnohem jasněji jsem však viděl i to, kolik bylo v mém dosavadním způsobu existence prázdnoty a zla. To všechno ale překryla touha po novém životě, ve kterém smím čerpat z pokladu nevyčerpatelného dědictví. Z pokladu, o který mě může připravit jen můj nezájem a nedůvěra. Nikdo jiný.)
Jsme zváni na cestu důvěry, která Bohu nic nepředepisuje. Vždy prostě odpovídá na jeho promluvení a vedení. Poznává v něm promluvení milujícího Otce. Důvěra vyvolených ale bývá někdy zkoušená. Jsou to většinou situace, kdy nám naplno dochází, co je to živá naděje. Naděje, se kterou můžeme čelit všemu těžkému a zlému. Bolest i zármutek se tak stávají prostorem pro Krista. Pán nás bolesti a zármutku nezbaví. Dává nám ale sílu, abychom vše překonali. Výsledkem je pak protříbená víra. (Kvalita zlata se v ohni nejen zkouší, ale také tvoří.) Ve zkouškách se o sobě, o druhých i o Bohu a jeho jednání dozvídáme to, co bychom zřejmě jinak nepoznali. Učíme se také nově rozumět Božím slibům a spoléhat na ně.
Ať chceme nebo ne, každý den se nově rozhodujeme, kde bude naše místo a jaká bude naše role v životě. (?!) Budu mezi vyvolenými, anebo mezi lidmi tohoto světa?! Výzvy pro vyvolené jsou plné živé naděje. Jsou nadějí nesené a naději probouzejí a posilují. A my je smíme poslechnout.
Jsme vyzýváni odhodlaně a pohotově využívat mysl při zvažování toho, co v životě stojí za to – do čeho jít a do čeho ne. Co je od Pána, a co je snahou, ve které si člověk chce vystačit bez Boha. Tohle není výzva jen pro zvlášť obdarované myslitele. Všichni můžeme hledat v Písmu, rozjímat a rozpoznávat, co je v té, či oné situaci třeba. Většinou jde o rozpoznávání cesty krok za krokem ve střízlivém zvažování. Je to způsob, jak se vyvarovat toho, aby v našem životě neměly navrch sobecké žádosti. Je to způsob, jak odmítat život bez Boha. Změnu života vždy způsobí Bůh, když mu člověk dá prostor a odpoví na jeho promluvení jednáním. (!) Buďme však trpěliví, ke změně dochází většinou krok za krokem! Na jejím začátku je tedy Boží promluvení a náš první krok víry.
Vyvolení jsou milované Boží děti, nikoli frackové s nějakou nebeskou protekcí. Ptejme se proto sami sebe: (?) Jednám tak, jak jednám proto, že nechci zklamat Boží důvěru a dobrotu? Projevuji Bohu úctu a respekt, anebo žiju v neustálém strachu a pochybnostech?
Vyvolení znají cenu své záchrany, kterou za ně zaplatil Boží Syn na kříži. Tohle vědomí velmi posiluje jejich důvěru v Boží jednání. Obzvlášť, když nás to vede k děkování za náš nový život, za nové příležitosti k prokázání lásky a za nové životní výzvy. Pak se i úkoly, které vypadaly jako nesplnitelné, pro nás stávají výsadou Božích služebníků. Jako vyvolení jsme vlastně pořád jen na krok od toho, abychom okusili další příchuť života, který Bůh připravil právě pro nás.
Tou nejnáročnější výzvou pro vyvolené však zůstává výzva k nepředstírané bratrské lásce. Nic si od nás totiž nežádá víc pokory, než přijímat druhé se všemi jejich odlišnostmi a vrtochy. A když přijímat tak s rozhodnutím zřeknout se snahy předělávat druhé k obrazu svému. Právě ve vztahu k druhým se nejvíce ukazuje, jak vážně bereme Boží slovo. Jakákoli rezignace, uzavírání se druhým, je prohrou lásky. Ano, všichni potřebujeme bezpečné hranice ve vztazích. Jenže to, co nás od druhých úplně odděluje už není hranice, která nám umožňuje projevovat lásku v bezpečném vztahu. Je to spíš ostnatý drát, který je pod proudem.
-----
Tváří v tvář výzvám pro vyvolené, dovolme životadárným Božím slovům, aby se v nás a skrze nás stávala i pro druhé dobrou zprávou v každé záležitosti. Žijme jako vyvolení. Žijme životem, který pro nás tak draze získal Pán. Přijměme a přijímejme výzvy pro vyvolené. Rozlišujme, co je a co není od Pána. Milujme druhé bez předstírání. Amen
Slovo na cestu: Ga 2,20
Požehnání: 1Pt 5, 10-11