EN | CZ 

Kázání 2022-12-25 - Pavel Kuchynka

02. Ledna 2023

J 1, 1-14

Polidšťující Boží vlidštění

(25.12. 2022, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Zřejmě se shodneme, že náš svět potřebuje polidštit. Prolog Janova evangelia mluví o tom, že právě to Stvořitel nabídl člověku, který se mu vzepřel a postavil se na místo Boha. Bůh se totiž během jedné podivuhodné noci postavil na místo člověka. S pokorou sobě vlastní přišel, aby se s člověkem úplně nově spojil. Vzal na sebe naše lidství. Vlidštil se. Udělal to proto, aby nás zachránil a nabídl nám úplně nové lidství – skutečnou lidskou důstojnost. Skutečné polidštění.

-----

Prolog nám oznamuje, že naše polidštění ale není něčím automatickým. Je to dar, který je třeba přijmout. A je smutné, že ten nejvzácnější dar Vánoc nechávají mnozí bez povšimnutí a nerozbalený. Je to totiž dar, který nám che ukázat pravou hodnotu všech ostatních darů. Je to dar, který nabízí životní smysl a proměňující sílu.

Válka na Ukrajině nám všem připomněla, jak temná umí být temnota lidství. Ale ani ta nejtemnější tma nedokáže pohltit světlo Ježíšova života. Prostě proto, že zasvítilo tak silně a v jeho světle je trvalá naděje pro nás všechny. Každopádně lidé Ježíše a světlo jeho Božího synovství buď přijímají, anebo ho nevidí, vidět nechtějí; a tak ho odmítají. Ano, tato hrozivá možnost je člověku stále ponechána: Možnost odmítnout svého Stvořitele a Zachránce. Možnost odmítnout dárce smysluplného a naplňujícího života.

Člověk má neustále možnost minout se cílem: Na místo Boha stavět sebe nebo nějakého jiného člověka, popřípadě nějakou modlu. Člověku je prostě ponechána možnost žít a nepoznat své skutečné lidství – svou skutečnou identitu (kým ve skutečnosti je a pro co byl stvořen). (Marnotratný syn ze známého Ježíšova podobenství také míjel cíl. A míjel ho natolik, že se nakonec dostal do situace, kdy už nemohl klesnout níž. Ale jako špinavý a hladový pasáček vepřů šel nakonec do sebe a rozpomenul se na to, že je stále synem svého otce. Vrátil se domů, aby udiveně zjistil, že je stále milovaným synem – že je milovaný nehynoucí láskou svého otce.)

Stále poznávám, že jsou situace a někdy i oblasti mého života, kde jsem Bohu odcizený; kde nepřemýšlím, nemluvím a nejednám tak, jak by jednal Ježíš. Ale ani ta největší temnota mého sobectví nedokáže pohltit světlo Ježíšovy lásky a milosrdenství. To světlo tady bude vždy. Svým lidstvím mi Ježíš ukazuje, co to znamená být člověkem, jakým kdy člověk měl být. Ukazuje mi cestu. Ukazuje mi slova a činy, které znamenají skutečný život. Jsem to ale já, kdo se nakonec musí rozhodnout, co udělám s prázdnotou svých myšlenek, slov a činů, ve kterých se odcizuji životu, pro který jsem byl stvořen.

Životadárné věčné Slovo, chce projevit svoji moc v našich životech. Stačí jen poslechnout, když přináší světlo do našich temnot; včetně temnoty pochybností o Boží lásce k nám. Když ale člověk životadárné věčné Slovo odmítá a nedopřeje mu prostor, zbavuje se šance, aby zahlédl víc – aby se dozvěděl víc pravdy o Ježíši a o svém skutečném lidství. Lidé často volají po zázracích, ale ten největší vytrvale odmítají.

Prolog však mluví o zkušenosti mnohých, kteří svědectví o Ježíši dopřáli prostor. Ti, kteří mu ten prostor dali a dávají, přijímají a zakoušejí každý den zázrak víry v Božího Syna. Každý den získávají novou zkušenost s Božím působením ve svých životech. Poznávají v Bohu svého Otce. Svůj život žijí s vnitřní jistotou přijetí u Boha – s jistotou milovaných Božích dětí. S jistotou, která jim je darovaná zvenčí.

Bůh kdysi nabídl lidem znamení své přítomnosti ve Stánku úmluvy a později v Jeruzalémském chrámu. Dokonalým znamením Boží přítomnosti mezi lidmi se však stalo Ježíšovo lidství. Člověk smí tuto přítomnost rozpoznat nejen ve slovech a činech, o kterých čte v evangeliu, ale také ve svém životě, když dává Božímu Synu prostor. Ježíš se mu tak stává vnitřním učitelem, který mu dává zakusit realitu svého lidství. Je to cesta, po které člověk jde ke skutečné lidské důstojnosti. Kdo následuje Krista – dokonalého člověka – stává se mnohem víc člověkem. Přitom jde víc než jen o plnění a dodržování nějakých předpisů a pravidel. Nejde o literu. Je to vliv a působení živoucího Slova, které probouzí skutečné chtění a činění. Je to vliv samotného Božího Syna.

Tak se děje to, co Ježíš slíbil svým učedníkům: že v nich bude přebývat – doslova stanovat. Je to slib pro všechny, kteří mu důvěřují a přijímají život v pravdě jeho slova. Je to nabídka pro všechny. Nabídka polidštění. (Když jsem odložil své předsudky a obranné mechanismy, přesvědčil jsem se, že Ježíšův slib nebyl planý. Bez překážek jsem mohl vnímat krásu Ježíšova lidství, ale i to, že to není jen člověk. Tehdy Ježíš začal promlouvat hluboko ve mně a já poznal, že ke mně mluví sám Bůh. Uvědomil jsem si, že mám před sebou Pána, který mi ukazuje život, který jsem vždycky hledal.)

Touha být naplno člověkem – rozvinout vlastní autentické lidství a lidskost – to jsou hlavní důvody, které dodnes přivádějí lidi k Ježíši Kristu. Kdy člověk zakouší Boží dobrotu jako ten, kdo slouží, ale také jako ten, komu je slouženo. Pokaždé přitom jde o jistou míru sebedarování po způsobu Kristovu nebo spíš v radostné poddanosti Kristu.

Věčný Syn nám svým Božím vlidštěním ukázal bezpodmínečnou Boží přízeň a lásku k člověku. (Když vám na někom opravdu záleží; když ho skutečně milujete, víte to. Hledáte vůči druhému míru potřebné pomoci a jednáte. Respektujete druhého, vysíláte signály lásky. To je způsob, jak ten druhý poznává a ví, že je nesobecky milován s naprostým respektem.) S láskou Boha k nám je to stejné.

Všichni jsme zváni jít po cestě nesobecké sebedarující lásky. Taková byla Ježíšova cesta. Taková je cesta, na které smí člověk osobně zakoušet Boží blízkost, poznávat Boha a stávat se novým člověkem.

-----

Ježíš je jedinečný Syn, který člověka uschopňuje, aby také mohl být synem nebo dcerou nebeského Otce. Dovolme mu tedy, aby se stal zdrojem našich slov a činů. Kéž se stane Božím promluvením do každé naší situace. Vždy nám stojí po boku. Chce nám být světlem. Smíme to zjistit, kdykoli o to stojíme. Dávejme prostor Božímu Synu – věčnému Slovu Otce – aby v nás mohl mít svůj příbytek a stal se trvalým zdrojem našeho polidštění, realizací našeho lidství. Amen

Slovo na cestu: 1J 1, 1-3

Požehnání: 2Pt 1,2

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín