- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2022-12-04 - Pavel Kuchynka
06. Prosince 2022
Mt 3, 1-12
Volání k životu
(4.12. 2022, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Každý z nás má na dosah úplně nový život, který znamená skutečnou realizaci našeho lidství. Život, který je v souladu s naším skutečným já a s posláním, které nám připravil Stvořitel. Jan Křtitel říká, že stačí jen přitakat. Tohle je podstata jeho poselství – jeho volání k životu. Vyzývá nás, abychom chtěli od života víc.
-----
Všichni máme potřebu dát svému životu smysl. Nikdo to však nechce víc než náš Stvořitel. Ten, který ví, co v nás je; a jak má právě v našem případě vypadat naplňování jeho záměrů s naším životem. Boží hlas, který kdysi zněl v judské poušti prostřednictvím Jana Křtitele, zní stále i v poušti naší současnosti a v poušti našich srdcí. Vyzývá nás, abychom do svých životů zvali Pána – dárce toho, co skutečně potřebujeme. Všichni teď pod tlakem okolností mnohem více rozlišují, co potřebují a co si jen přejí – bez čeho se dokáží obejít. Jan nás však volá k životu, který není možný, pokud v něm nemá místo Bůh. „Připravte cestu Páně.“
(?) Ale kdo může připravit cestu Bohu? A co to ve skutečnosti obnáší? K Janovi do pouště přicházeli mnozí, aby si poslechli jeho poselství. Viděli a slyšeli v něm muže, kterému mohli věřit. Jeho způsob života a jeho autentické kázání k nim mluvily jasnou řečí. Díky Janovi mohli vnímat, co dělá lidský život skutečným životem. Viděli v něm člověka, který – ačkoli je na poušti – žije a čerpá přímo z pramene života. Viděli člověka, který neulpívá na něčem povrchním; který nic nepředstírá; neuhýbá před pravdou a na nic si nehraje. Viděli člověka, který je skutečně sám sebou.
Vším, čím byl, v nich probouzel chuť po životě svobodných lidí – chuť po opravdovosti. Tváří v tvář Janovi a jeho svobodě, si uvědomovali, že jim samým z této svobody hodně chybí. Vyznávali svá selhání a litovali zla, kterému dali místo ve svých životech. Uviděli pozlátko a prázdnotu svých životů. Ale o to silněji vnímali potřebu a možnost změny. Takže když jim Jan nabídl křest na znamení toho, že si opravdu přejí změnu, neváhali ani chvíli.
Ale – světe div se – mezi těmi, kteří toužili po změně byli i ti, kteří tuto touhu jen předstírali. Byli to ti, kteří si byli jistí tím, že oni jsou ti spravedliví. Ti viděli ve křtu jen další příležitost, jak ukázat svou „zbožnost“ před ostatními. Bylo to od nich jen divadlo. Ve skutečnosti ničeho nelitovali. Chtěli si jen udržet svůj vliv. Chtěli tím jen upevnit svou pověst svatých lidí. Svatí však nebyli. Byli jedovatí – nebo spíš byli jedem. Otravným jedem přetvářky a prospěchářství. Jedem, který dokáže spolehlivě umrtvit skutečný duchovní život. Ztělesňovali mrtvé náboženství s jeho ubíjejícím kupením pochybných zásluh a s jeho honbou za uznáním.
A přestože to tak nevyznívá, Jan měl dobrou zprávu i pro ně. Byla však ukrytá za velmi ostrými slovy, která odhalovala jejich přetvářku a samolibost. „Plemeno zmijí …!“ Jan jim velmi důrazně řekl, že s tím divadlem můžou skončit. Že je ještě čas. Říkal jim: „Nehrajte si na děti Abrahamovi! Buďte jimi! Buďte lidmi, kteří nespoléhají na svou dobrotu a schopnosti, ale na dobrotu a moc Boží. Důvěřujte Bohu stejně jako praotec Abraham! Spolehněte se na to, co vám Bůh říká. Žijte v důvěře v Boží sliby a v Boží působení! Dávejte ve svém životě prostor Bohu skutečně – nejen naoko. Nechtějte být režiséry, kteří v závěrečných titulcích filmu svého života prozradí, že Bohu přiřkli roli odborného poradce pro náboženské scény!“
Jan nás tedy nenechává na pochybách o tom, co to znamená připravovat cestu pro Pána – cestu, po které k člověku přichází Pán. Není to cesta vlastního sebezdokonalení. Je to cesta, na které dáváme Pánu místo, které mu právem náleží: Když zveme Ježíše do středu svého života. (?) A co to znamená prakticky? Že ho prosíme o světlo a vedení v jakékoli záležitosti. Prosíme ho, aby k nám mluvil skrze Písmo; aby nám daroval ujištění skrze své vnuknutí a pokoj, který naplní naše srdce. A pak vykročíme stejně jako kdysi Abraham, když se na Boží pokyn vydal na cestu vstříc neznámé budoucnosti. Čím více prostoru má v našem životě Pán, tím více se můžeme podílet na jeho životě – tím více se den po dni náš život mísí s tím jeho.
Nechtějme si po vzoru farizeů a saduceů namlouvat, že jsme ušlechtilými stromy s krásným botanickým názvem. Pokud v našem životě chybí dobré ovoce nesobecké lásky, je zbytečné a nebezpečné chtít se ohánět svým původem a postavením. A nechtějme si to namlouvat tím spíš, když víme, že je tu Pán, který nás chce cele ponořit do své přítomnosti. Je to Pán, který nekřtí vodou, ale Božím Duchem a ohněm. Jan říká, že život, ke kterému jsme pozváni, se plně uskutečňuje právě jen ve chvílích, kdy jsme Pánem ponořeni do jeho přítomnosti. Když se stáváme vnitřně svobodnými, a když nám nic nebrání jednat s druhými stejně, jak bychom si přáli, aby oni jednali ve stejné situaci s námi.
Vykročme s důvěrou po cestě Božích slibů. Vykročme k životu ve svobodě. Nepleťme si ji však se slibnými cestami, na kterých člověk spoléhá jen na sebe a na to, co sám dokáže. Člověk, který jde slibnou cestou se pak nestačí divit, co všechno dokáže – čeho všeho je schopen ve snaze uspět. To myslím ironicky. Připomínají se mi slova J.K. Rowlingové: „O tom, jací opravdu jsme, nesvědčí naše schopnosti, ale naše volby.“ Vždycky bude platit, že skutky mluví pravdivěji než slova (ať v dobrém nebo ve zlém). Na cestě Božích slibů člověk spoléhá na Boha. Jan nezakrývá, že je to cesta velkého tříbení. Ale nemusíme se bát. To, co na této cestě ztrácíme, jsou jen prázdné a bezcenné plevy naší pyšné samolibosti a sobectví. Zbavuje nás jich oheň Ježíšovy nesobecké lásky, když jí dovolíme vládnout v našich srdcích. To je způsob, jak z nás Pán dělá – na cestě důvěry – lidi ryzího zrna.
-----
Ať se s námi na cestě důvěry děje cokoli, Pán je vždy po našem boku. Je to Pán, který má moc, aby přemohl všechny naše nedostatky a slabosti. Dokáže je svou mocí obléknout a proměnit. Je to moc jeho nesobecké lásky. Nebojme se tříbení lásky. Pojďme vstříc životu. Dávejme Pánu místo, které mu náleží. Amen
Slovo na cestu: Fp 2, 12c-14
Požehnání: Ř 15,13
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010