- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2022-09-18 - Pavel Kuchynka
18. Září 2022
Lk 16, 1-13
Zachraňující prozíravost
(18.9. 2022, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
Jakýsi prohnaný správce (manažer), který tuneluje firmu a je odhalen, se na poslední chvíli pokusí postarat o svoji budoucnost tím, že ještě více pustí majiteli žilou při získávání (kupování) přátel. (?!) Tak to má být můj vzor?! Je to šokující, ale na prozíravosti tohoto správce ve vztahu ke své budoucnosti nám Ježíš ukazuje, co je to skutečně zachraňující prozíravost.
-----
Ježíš toto provokativní podobenství říkal svým učedníkům. Ale my se vzápětí dozvídáme, že si ho vyslechli i farizeové – kteří měli rádi peníze. Moc je to pobavilo. Dávat za vzor takového grázla. Byl to pro ně důvod, aby se Ježíšovi vysmáli.
V příběhu máme vykresleného manažera v krizi, který je doslova odstřižen od svého zaběhaného způsobu života. Je postaven před rozhodnutí, co podnikne pro svoji další budoucnost. A musí jednat rychle. Rozhodne se svoji budoucnost zajistit odpouštěním dluhů – a to odpouštěním z cizího (z majetku majitele firmy). Šokující skutečností – a nejen pro farizeje – byla pochvala udělená tomuto nepoctivému manažerovi od majitele firmy. Pochvala za to, že jednal prozíravě, když odpustil dluhy jeho dlužníkům.
Podle všeho byli tedy všichni aktéři příběhu nakonec spokojeni. Všichni vlastně ne. (?) Kdo byli ti nespokojení? Byli to ti, kteří manažera obvinili ze zpronevěry. Pro ně to byl naprosto pobuřující výsledek. Jejich cit pro spravedlnost jim napovídal, že správné bylo nemilosrdně soudit a odsoudit. Nic jiného si podle jejich spravedlnosti tento nepoctivý manažer nezasloužil. Tušíte správně, pokud v těchto nespokojencích vidíte farizeje.
Farizeové měli přehnaně „zodpovědný“ přístup k majetku. Majetek pro ně byl symbolem Božího požehnání. Představa velkorysého odpouštění dluhů ze strany onoho manažera se jim ani trochu nezamlouvala: „Co má ten správce co odpouštět z cizího?!“ Vůbec bych se nedivil, kdyby k tomuto postoji chtěl přitakat i někdo z nás. (!) Jenže když slovo dluh nahradíme slovem hřích, celé podobenství najednou vyznívá jinak! Ježíš nemluví jen o pouhopouhém odpouštění dluhů. Jde tu o mnohem víc. Po celou dobu má Ježíš na mysli odpouštění hříchů. A říká, že Bůh je nejspokojenější právě ve chvíli, kdy hříšníci přijímají nabídku velkorysého odpuštění. Farizejskou spravedlnost tím staví záměrně na hlavu.
Pánem – majitelem firmy, který v Ježíšově podobenství všechny překvapil, je skutečně sám Bůh. A tím pánovým manažerem jsme my – každý z nás. Potřebujeme vědět, že všechno, co máme, máme svěřené jako správci. Manažer v příběhu selhal. A nepochybně i my jsme toho v životě už hodně promarnili. A zřejmě ještě něco promarníme. Jistě jste si už také vyslechli nějakou kritiku nebo obvinění ohledně svých selhání. Bůh o našich selháních ví úplně všechno. A my sami snad už také víme, že nejsme bez viny.
Manažer v podobenství, když zjistil, že před majitelem nemůže obstát, pokusil se před svým vyhazovem využít čas a začal si zajišťovat budoucnost. Rozhodl se, že si z majitelových dlužníků udělá přátele – že si je zaváže tím, že jim odpustí velkou část z jejich dluhu. A přestože to znamenalo rozdávání z majitelova majetku, ten ho za tohle odpouštění dluhů dlužníkům nakonec pochválil.
Ježíš nám ukazuje, že všichni rozdáváme z toho, co nám ve skutečnosti vůbec nepatří. Rozdáváme z toho, co nám svěřil Bůh. A Bůh chce, abychom poznávali, jak veliké je to bohatství; a chce abychom v tom rozdávání byli velkoryse štědří. Je to naše poslání. Chce, abychom měli jasno také v tom, že všechno to, čím disponujeme, jsou ve skutečnosti pouhé maličkosti ve srovnání s darem Božího odpuštění a nového života. Ježíš pro nás získal přístup k Bohu. Dává nám podíl na svém vlastním životě. V něm máme přístup k nevyčerpatelnému oceánu Boží lásky. Je to láska nesmírně vynalézavá, která nám dovoluje vnímat příležitosti k dávání a pomáhání. Je to také síla našeho nového života.
Bůh chce, abychom jako správcové v jeho službách nabízeli jeho velkorysé odpouštění. (!) Musí to však být autentické! A autentické to je jen tehdy, když my sami žijeme z Božího odpouštění. Když se zodpovědně stavíme ke svým vlastním hříchům. Když naše láska k druhému člověku je láskou omilostněného hříšníka k jinému hříšníkovi. Když jsme v srdci přemáháni Boží dobrotou, kterou Bůh projevil v Ježíšově vykupující oběti vůči všem lidem. Přístup k srdci druhého člověka se nám otevírá, jen když my sami dovolujeme Kristu, aby měl přístup k našemu srdci. Dobrota, kterou od nás díky tomu pak druzí pocítí, je otevírá pro skutečného dárce této dobroty. (Živě si vzpomínám, jak mě přemáhala dobrota mých křesťanských přátel – jejich nefalšovaný a nevtíravý zájem o mě a můj život; jejich laskavá velkorysost prostá všech soudů. Výsledkem bylo probuzení vědomí mých dluhů v lásce, ale především touhy po odpuštění.)
Ježíš ve svém podobenství chválí nepoctivého správce/manažera, aby v nás probudil touhu být poctivými správci všeho, co nám svěřil Bůh. A říká, že poctivé správcovství se vždy projeví viditelně. Ukáže se to na našem vztahu k majeteku. Člověk, který se chce stále zajišťovat svým majetkem, nejen že nic neví o svém pravém bohatství, ale také se stává otrokem toho, co si myslí, že vlastní. Spoléhat na majetek je velmi ošemetné. Můžeme s ním však moudře zacházet. Nic si odtud neodneseme, ale můžeme zde mnohé získat pro nebe. (Když někdo místo mrhání peněz za zbytečnosti, přispěje z lásky k Pánu na překlad a vydání Janova evangelia pro nějaký zapomenutý kmen pralesních indiánů, je možné že získá mnoho nebeských přátel, kteří se stanou provždy součástí jeho nekončící nebeské radosti.)
(?) Jde nám o budoucnost? O jakou budoucnost? Kdybychom věděli, že dnešní den je náš poslední, chtěli bychom něco rychle změnit ve způsobu, jakým nakládáme se svým majetkem? Co nám v takové změně brání? Chtě nechtě to, jestli známe své pravé/věčné vlastnictví, se vždy ukazuje v tom, jakým způsobem nakládáme s pomíjivými věcmi, které jsou nám dočasně svěřeny.
-----
Žijme z Boží dobroty. A s tím, co nám zde bylo pouze svěřeno, nakládejme tak, jak nám velí láska. To je zachraňující prozíravost. Pravé bohatství člověka nespočívá v tom, co má, ale v tom, co dá. Neslužme pomíjivému majetku, ale Bohu, který velkoryse odpouští. Kéž slova modlitby: „A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům ...“, jsou v našich ústech modlitbou dobrých správců, kterým nic nebrání sdílet s druhými to pravé bohatství. Amen
Slovo na cestu: Jk 2,12
Požehnání: 2Te 2, 16-17
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010