- Zvuková stopa není dostupná
- poslední kázání >>
Kázání 2022-07-10 - Pavel Kuchynka
12. Července 2022
Lk 10, 25-37
Jde o víc než o správné odpovědi
(10.7. 2022, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)
V životě nejde o nic menšího než o život. Tahle skutečnost prostupuje celý Ježíšův rozhovor s oním znalcem Zákona. Zákoník Ježíšovi položil velmi závažnou otázku: „Jak má člověk žít, aby měl podíl na věčném životě?“ Během chvilky vyšlo najevo, že onen zákoník správnou odpověď znal. Ale vzápětí se ukázalo, že znát správnou odpověď nestačí. Ježíš mu nabídl podobenství, ve kterém měl tento muž najít sebe. Byla to jedinečná nabídka a výzva k životu. (?) Kde jsme se v tom podobenství našli my? K čemu v něm Pán dnes vyzývá nás osobně?
-----
Milovat Boha a lidi je cestou života. Tahle pravdivá a správná odpověď Písma se však dá naplnit velmi různorodým obsahem (velmi odlišnou realizací). Záleží na tom, kde člověk vidí zdravé hranice pro svou lásku. Ježíš ve svém podobenství jednoznačně ukazuje princip Božího království: Člověk, který jedná v souladu s principem Božího království, vychází ze sebe a podává druhému ruku jako první. Takové bylo jednání Samařana. Bylo plné milosrdného soucitu vůči neznámému člověku, který se ocitl v bryndě.
Nevíme, jestli se náš zvědavý zákoník nakonec chtěl ztotožnit s jednáním Samařana z Ježíšova podobenství. Důležité je to, jestli se s jeho jednáním chceme ztotožnit my. Ježíš se s ním ztotožnil na 100 %. Celý Ježíšův život byl zviditelněním Božího zájmu o člověka – i o toho nejubožejšího zoufalce. Celý Ježíšův život byl jedním velkým podobenstvím o milosrdném Bohu.
Jednání kněze a levity v příběhu je naprostým protikladem jednání Samařana. Na rozdíl od tohoto muže, který – navzdory svému pochybnému původu – voní Božím královstvím, oni dva kolem sebe šíří zápach lhostejné povýšenosti. Jsou to „misionáři“, kteří k lidem přichází vybaveni seznamem, co musí člověk splnit, aby se mohl stát součástí jejich exkluzivního klubu. Proto některé rovnou obchází obloukem.
Můžeme se jen domýšlet, co mnohým skutečným kněžím a levitům přicházelo na mysl, když se na cestě z chrámové bohoslužby potkali s nějakým zoufalcem. Ale nechme ty kněze a levity na pokoji. Ptejme se raději sami sebe, jestli jsme ochotní připustit, že se můžeme kvůli něčemu ocitnout v podobné situaci jako ten polomrtvý přepadený z Ježíšova podobenství. (?!) Nebo snad chceme věřit tomu, že když budeme jen trochu chtít – když se podrobíme přiměřené životní disciplíně – že my se takovým pohromám zcela jistě vyhneme?! V příběhu vidíme, že podobná mentalita povýšené lhostejnosti má smrtící účinky a může dokonat polovičatou práci lupičů – nechá člověka v bryndě zemřít.
Ano, existuje zlo, vůči kterému se musíme v životě jasně vymezit. Takové vymezení se musí opírat o poctivé a kompetentní rozlišení. Kéž by ale i v takových případech naše vymezení vůči zlu nepostrádalo vůni Božího království – vůni Božího zájmu o člověka. Ježíšovo podobenství nás varuje před vymezováním se vůči lidem, o kterých nic nevíme. Odmítat druhého jen proto, že je jiný – tedy ze strachu a ve snaze držet si od těla všechno, co by nějak mohlo ohrozit hodnoty, se kterými spojujeme svou identitu – před tím nás Pán v podobenství varuje. (?!) Kdo jiný než křesťan, který vyznává Boha, který jde za člověkem až do hlubin jeho ponížení, do největšího utrpení i do smrti – kdo jiný by měl projevit druhým stejnou empatii a soucit?!
Podobenství nás varuje před sebestřednou zahleděností do sebe, která brání vidět a vnímat výzvy současného světa a člověka. Kéž bychom se dokázali vždy se zájmem a s maximálním úsilím o porozumění přiblížit a nabídnout druhým to, co nám pro ně dává největší milosrdný Samařan Ježíš. (?) Co nám pro ně dává? Dává nám sama sebe – své milosrdenství, které je neúnavnou silou při zmírňování všech křivd. A je také silou, která dokáže druhého skutečně pozvednout.
Ježíšovo podobenství nám ukazuje cestu života. Ukazuje nám, jak se naše poselství o Boží nabídce stane pro druhé věrohodným, srozumitelným a přijatelným. Ježíšovo podobenství nás nutí se ptát: „Chodíme z bohoslužby svou vlastní cestou, anebo přijímáme cestu, kterou pro nás připravil Bůh?“ Nutí nás ptát se, jak se Boží království projeví právě dnes a uprostřed situací, ve kterých potkáváme lidi, se kterými nám je dáno se potkat. Vidíme, že skutečná identita křesťana se rodí a roste v neustálém vycházení k druhým a v poctivé konfrontaci s jejich jinakostí. Nerodí se v uzavřenosti a odstupu vůči druhým – těm jiným.
Církev, která se schovává za papírové poučky, za katechismové formulky, za naučené křesťanství, bude míjet mnohé lidi. Lidi, kteří čekají na kraji cesty a zoufale potřebují někoho, kdo by s nimi sdílel skutečnou naději, kterou máme v živém Bohu.
Samařan z příběhu zřejmě viděl, jak se onen přepadený zotavil. Toť vše. Další ovoce svého prokázaného milosrdenství asi neviděl. (?) Anebo přeci jen nějaké ano – snad ve svém vlastním životě? Mám za to, že celým svým srdcem vnímal, že nemohl jednat jinak. Samařan zřejmě úplně nově prožil své lidství. Všechno ostatní s důvěrou a vděčností nechal v Božích rukách. Pomoc, kterou nabídl tento Samařan byla podle Ježíše projevem věčného života. A stala se setbou k životu. Byla opakem sobecké sebestředné setby kněze a levity, která vždy člověka ubíjí. Je to obrovská výsada a odměna, když smíme ve svém jednání poznat jednání milosrdného Samařana Krista.
Pán nám ve své trpělivosti dává tímto podobenstvím příležitost k zavržení všeho, čím omlouváme svoji lhostejnost a povýšenost vůči lidem, když jsme na cestě z bohoslužby – na cestách mezi nedělemi. Toto podobenství je Ježíšova trpělivá výzva, abychom rozpoznávali, na čem v životě opravdu záleží a žili jako lidé jeho království. Vždy jde o to, abychom v setkáních s lidmi na okraji cesty poslechli Smařana Krista, který v nás probouzí potřebný soucit.
-----
Naslouchejme v takových situacích touhám, které nosíme v srdci nejhlouběji. Ve skutečném životě jde o víc než o správné odpovědi. Odhoďme své výmluvy ať vidíme své příležitosti. A buďme v nich k dispozici největšímu milosrdnému Samařanovi všech dob. On chce, abychom mu byli podobní – abychom voněli životem. Amen
Slovo na cestu: 1J 4,18
Požehnání: 2Te 2, 16-17
Telefon | +420 774 354 374
Email | lochotin@umc.cz
Ukázat na mapách | Přejít na Facebook
Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň
Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010