EN | CZ 

Kázání 2022-07-03 - Pavel Kuchynka

03. Července 2022

Lk 10, 1-11.16-20

Poslové království a jejich svoboda

(3.7. 2022, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Slyšeli jsme dnes, že Ježíšův učedník má nádherný úkol. Má se podílet na tom, že lidé přijmou Boží nabídku odpuštění a nového života, anebo se aspoň stanou trochu víc připravenějšími pro její přijetí. Přitom nejde o nic jiného než o to, abychom s druhými sdíleli to, co vzkříšený Ježíš znamená pro nás osobně, v našem životě. Svým prvním učedníkům řekl, že tento úkol je rozsáhlý jako veliká žeň. Stále trvá a Pán v něm dnes počítá také s námi. Jsme Ježíšovi poslové. Poslové, kteří tváří v tvář svému úkolu, potřebují znát svoji svobodu.

-----

Dobrou zprávou je, že úkol, ve kterém s námi Pán počítá, je od počátku do konce jeho dílem. Je osvobozující vědět to. Tohle vědomí nám smí být oporou zejména v situacích, kdy zažíváme od lidí kolem nás odmítnutí nebo nezájem. V takových chvílích totiž čelíme různým pokušením. Někdo pocítí chuť celé své poslání zabalit. Někdo to chce naopak vzít mnohem víc do svých rukou – chce se při tom opřít o své schopnosti a různé vymoženosti. Ježíš ale říká, že Boží poslové jsou svobodní od snahy dovést lidi k poznání Boha svým umem a úsilím.

Všichni, kdo byli v životě přemoženi Ježíšovou láskou, mají pro druhé jedinečnou nabídku. Mají pro ně svědectví o tom, že je možné žít ve skutečném vztahu s Bohem a díky tomu mnohem víc nacházet sám sebe a žít ve skutečné svobodě. Je to nabídka Božího pokoje, která vždy hledá Bohem připravené příjemce. (?) No a ty nepřipravené …? Ty může nabídka Božího pokoje trochu víc připravit pro příště. Boží království prostě přichází. Ať už ho lidé přijímají, anebo odmítají.

Pomyslete na to, že skrze vaše svědectví promlouvá k druhým lidem Pán. Někdo si možná řekne: „No, tak to si neumím vůbec představit. Skrze mě … Ne, lituji.“ Pán to však neřekl, proto, aby nás tím znejistil nebo nějak zatížil. Naopak chce těmito slovy i nás ujistit a osvobodit. To, jak účinně může našimi ústy k lidem promluvit – co si z toho nakonec vezmou – to je vždy jen mezi Pánem a těmi lidmi. Z evangelií každopádně víme, jakým způsobem Ježíš k lidem promlouval – tedy v jakém Duchu. Duch svatý rád pomůže i nám příliš nevybočovat (nemoralizovat, neodsuzovat, projevit zájem, respekt a úctu). (?) Když prosíme Pána, aby vyslal dělníky na žeň, prosíme v první řadě za koho? Sami za sebe! Za to, aby nás Pán vedl, dával nám vnímavé srdce, které je schopné rozpoznat bolesti, zápasy a skutečné potřeby lidí. A také prosíme za správné slovo, které má chuť života a Boží milosti – Boží nabídky.

Někdy jsme přímo udiveni, jak mocně se Boží moc skrze naši službu lidem projeví. Když vidíme, jak temné síly ustupují z životů lidí. Když vidíme, jak jsou lidé uzdravováni. Děje se to tam, kde lidé otevřou svůj život pravdě a moci živého Pána. V tomto zápase nikdy nejde o naše schopnosti, ale o dílo a moc Boha. Tehdy – a jenom tehdy – je zjevné, že satan je poražený nepřítel. Vždycky je to ale nepřítel, který se stále snaží držet lidi v zajetí a klamu. Je to někdo, kdo umí klamat opravdu mistrně. Proto sami o sobě nemáme schopnost satanovi a démonskému světu jakkoli vzdorovat. Ale pokud vůči temnotě stojíme jako ti, jejichž jména jsou zapsána v nebesích (jako ti, kdo jsou skryti v Kristu), stojíme na straně vítěze s jeho autoritou a mocí. Před Ježíšem a Duchem pravdy žádná satanská lež neobstojí.

Být Božím vyvoleným a poslaným – být Božím poslem – je nádherný úkol. Nikdy však nespojujme svoji lidskou hodnotu s úspěchy na poli misie. Naše hodnota je už dávno dána. Jsme lidé, kteří žijí z Božího přijetí a odpuštění. Nový život, který jsme přijali nepostává z našich schopností a zásluh. (!) Chvála Pánu! V našem životě i ve službě Božímu království není nejdůležitější, co děláme, ale to, kým jsme a jak hodně tomu věříme.

To, jestli lidé přijmou Boží nabídku smíření a pokoje, není v naší moci. Ano, budeme šťastní, když ji přijmou, ale smíme přijmout i to, že ji odmítnou. V tu chvíli se nabízený pokoj vrátí k nám, říká Pán. Identita Božích poslů se tedy projevuje postojem vnitřní svobody: Když si je služebník evangelia vědomý svého jedinečného poslání, ale zároveň i své plné závislosti na tom, co způsobí Bůh. To nás chrání před snahou dosahovat misijních úspěchů po svém: moralizováním a manipulováním. A osvobozuje nás to vůči druhým i od povýšené arogance. Boží posel, který spoléhá na působení Boží milosti, je tím, kdo dává plně prostor Bohu. To je to poslání, po kterém v hloubi svého srdce toužíme.

Pán stojí za svými posly. Nepochybuj, že stojí i za tebou. Moc dobře ví, jak zranitelní poslové jsme uprostřed lidí, kteří nás mají za divné; kteří v nás vidí hrozbu atd. Pán ví, že mnozí vůči našemu poselství reagují podrážděně, nepřátelsky, agresivně a odmítavě. Mají k tomu 1000 + 1 důvod. A my máme 1000 + 1 důvod se s tím vypořádat po svém. Hledat nějaké účinnější misijní metody a nástroje. Nic proti vylepšování. Ať to ale nejsou naše skrýše a falešné jistoty. Pán nechce, abychom ve svém misijním poslání spoléhali na prostředky sebezajištění, ale na to, že je to on, kdo se postará v této službě o vše potřebné. Když se mu dáme k dispozici. (Když přestaneme spoléhat na sebe, smíme skutečně spoléhat na přítomného Krista a na to, co nám pro druhé dá on. Podobně jako, když Elíša nabídl pohanskému Naamanovi koupel ve špinavém Jordánu. A protože tuto nabídku Naaman nakonec přijal, byl uzdraven Boží mocí. Jistě jste si všimli, že se to vše stalo bez velkých slov a gest proroka Elíši.)

Boží pokoj smíme sdílet s tím, kdo přijímá i s tím, kdo odmítá. Skutečně je to tak. Jen se to v každém případě liší. V prvním případě Boží pokoj lidé vnímají jako přemáhající sílu, o jejímž původci chtějí vědět víc. V druhém případě si naše přesvědčení, naše zkušenosti a život nějak sami zdůvodní a někam zařadí. Boží pokoj je každopádně zdrojem naší vnitřní svobody. Je bohatstvím, které není možné najít v žádné z nabídek tohoto světa. A pokud to tak máme, je tento pokoj přirozeně také tím, o co se chceme s ostatními podělit. Přemáhající silou se však stane jen pro ty, kdo jsou připraveni Bohem.

Jistě už jste zjistili, že Pán nás vždy nepřivede k připraveným lidem. Vždy si ale chce naše sdílení naděje a zvěstování pokoje použít k jejich přípravě pro případnou pozdější nabídku (třeba od úplně jiných služebníků evangelia). Ty připravené ale poznáme. (?) Jak? Přijmou nás. Přijmou lidi s opravdovým zájmem o ně. Lidi, kteří jsou tu pro ně. Připravení přijmou naše autentické svědectví a otevřou se. Zakusí něco z našeho pokoje.

I nás Pán velmi povzbuzuje, když říká, že služebníci Božího pokoje o svůj pokoj nepřijdou. A to ani tváří v tvář odmítnutí. Jsou totiž skryti v Pánu, který je s nimi. Jsou plni respektu k druhým lidem, tak jako vždy byl a je Pán plný respektu k nimi samým. Jsou v jakékoli situaci přítomní s Pánem. Pán je vede. Jsou součástí Božího díla, nikoli nějakého vlastního. Jsou posly, jejichž prostřednictvím Pán dává zakusit druhým něco ze svého království. Je to on, kdo způsobí, že jména dalších lidí budou zapsána v nebesích.

-----

Jsme povoláni být Božími posly. Přivlastněme si svou svobodu. Spoléhejme v díle záchrany na Pána, který nás posílá k druhým se svou nabídkou. Pán říká: „Jděte!“ Tak prosme za naplňování svého poslání a pojďme. Amen

Slovo na cestu: Ko 4, 5-6

Požehnání: 2Te 2, 16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2024 ECM Plzeň 1 - Lochotín