EN | CZ 

Kázání 2019-12-15 - Pavel Kuchynka

30. Prosince 2019

Iz 11, 1-10

Vize nového světa a naše vztahy

(15.12. 2019, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Stav současného vládnutí v naší zemi, ale i jinde ve světě, působí mezi lidmi rozdělení, nedůvěru a nepřátelství. U mnohých to oprávněně vyvolává velké obavy o budoucnost. Podobná situace názorových rozdílů, nedůvěry a nepřátelství proniká velmi často i do církve. Prorocká slova o podceňovaném výhonku (potomku) z pařezu Jišajova (z rodu Izraelského krále Davida), jsou ale trvalým zdrojem naděje: že naše vzájemné vztahy můžou získat úplně novou kvalitu. Je to Boží nabídka, která se týká každého z nás osobně.

-----

Prorocký text mluví o tom, že ze zničeného davidovského rodu jednou povstane mesiášský král. Ovoce jeho služby bude zachraňující a bude se týkat úplně všech. Na tomto zaslíbeném davidovském potomku totiž spočine duch Hospodinův; a to natrvalo. V jeho zachraňující službě se bude projevovat moudrost, která bude pronikat do všech životních situací; síla a odvaha, které mu nikdy nedovolí utéct z boje, i když to bude znamenat kříž. Jeho služba bude vycházet z respektu a úcty k Bohu. Prostoupí celé jeho myšlení, mluvení i jednání a zprostředkují mu plné poznání Boha a porozumění jeho vůli. Díky tomu bude schopen udělat si úsudek o druhých ne na základě toho, co vidí oči a slyší uši. Když bude soudit, tak spravedlivě – na základě toho, co vidí Bůh.

Spravedlivě se zastane nuzných – tedy těch bez zastání. Nepřehlédne nikoho z pokorných. Před jeho výroky nikdo neunikne. Co řekne, to se stane. Svévolníci, ti, kdo si z Boží spravedlnosti nic nedělají, budou jeho výroky odhaleni. A pokud neopustí svoji svévoli, budou těmito výroky také odsouzeni. Bedra tohoto mesiášského krále budou opásána spravedlností a věrností Bohu. To znamená, že bude neúnavně pracovat na uskutečnění království spravedlnosti – nic ho neodradí. Nezadá si přitom s žádným zlem. (Mnozí si zřejmě mysleli, že by tím zaslíbeným davidovským králem mohl být Jóšijáš, který nastoupil na trůn v Jeruzalémě v osmi letech a byl vnímán jako věrný ctitel Boha a obnovitel země.)

Ale ani u toho nejlepšího judského krále se nikdy neprojevilo ono mesiášské ovoce v plnosti. Tato plnost přišla teprve s Ježíšem. S Ježíšem podceňovaným, pohrdaným, nepohodlným a falešně obviněným. S Ježíšem ponižovaným, ukřižovaným a vzkříšeným. Tehdejší svévolníci – obzvláště ti, co se považovali za „spravedlivé“ a Ježíše sebejistě odmítli – si na chvíli mohli připadat jako vítězové. Ztratili tím ale úplně všechno. (Opakuje se to znovu a znovu: Vždycky, když lidé s pohrdavým postojem žádají, aby jim Ježíš daroval nějaký průkazný důkaz o svém vzkříšení. Jejich srdce se tím stává víc a víc zatvrzelým.)

Proto, když dnes slyšíme prorockou výzvu knihy Izajáš ocitáme se před otázkami: (?) Jaký je náš život; jaké jsou skutečné motivy našeho jednání a jaké má toto jednání váhu před králem Ježíšem? Co pro nás znamenají jeho slova – tedy to, když slyšíme, jak jimi promlouvá do našeho života, do našeho rozhodování? Při tom všem smíme vědět, že k nám nemluví proto, aby nás odsoudil; ale proto, aby nás osvobodil a zachránil. Takže si máme přát: (!) „Mluv Pane, a usmrť svévolníka, který se někde ve mně stále ozývá. Usmrť svévolníka, který se chce stále zařídit po svém.“ To je začátek zrodu úplně nových vztahů. Právě to je slyšet z prorocké vize nového světa, který žije v rajském souladu. Dnes jsou to zatím jen ostrůvky v našich rodinách, v církvi a v našich přátelstvích.

Mohli bychom si asi myslet, že v církvi dostáváme příležitost zakusit tento soulad více než jinde – vždyť je nám slíbena plnost darů Ducha. (!) Ale ouha! Ani společenství, kde se projevuje veliká pestrost duchovních darů, nemá zaručeno, že v něm musí nastat soulad (např. církev v Korintě). (?!) Kdo z nás by si troufl prohlásit, že nepáchá žádné zlo na této svaté hoře?! Prorocká slova nám říkají, že tam, kde je nesoulad a bratrovražedné boje, tam zcela jistě chybí potřebné poznání Boha. Poznání, které se dostaví, když dáme přednost Ježíšovu osobnímu promluvení před marným úsilím o zajištění svého vlastního štěstí, vlastního naplnění nebo snad i před snahou získat si svou vlastní spravedlnost.

Všechno, co z Ježíšovi vlády můžeme zakusit už teď, je sice jen malý závdavek. Je to však závdavek, který stojí za to. Je to nabídka souladu, kdy dřívější predátoři a jejich oběti už žijí jinak. Pobývají spolu, protože se proměnil a stále proměňuje jejich charakter. Jsou stále víc svobodní od sebe sama – od svých sobeckých zájmů a od pohrdání druhými, kteří nemají stejné schopnosti a jim příjemné povahové rysy. Pobývají spolu, protože jsou přemáháni Ježíšovou láskou. Láskou, která je učí, že jsou pro Boha všichni stejně cenní. Soulad pak nastává tam, kde rozdílné povahy a obdarování přestávají být překážkou, ale stávají se Božím záměrem, darem a výzvou ke spolupráci – ke vzájemnému doplňování se.

Asi nejsme tak naivní, abychom si mysleli, že něco takového je snadné. Není. (!) Ale není to nemožné! Tento zaslíbený soulad tedy není jen nabídkou; je zároveň i výzvou. Smíme prosit Boha, aby nám pomohl rozpoznat a přijmout svoji roli a své místo ve společné službě. Je to tedy soulad, který znamená, že zůstaneme sami sebou, a přesto jsme už někým úplně jiným – člověkem smířeným se sebou samým i s druhými. Už si nepotřebujeme na nic hrát. Už nepotřebujeme sobě ani druhým něco dokazovat. Už nepotřebujeme druhé předělávat. Potřebujeme přijmout skutečnost, že žádný člověk není schopen splnit moje nejniternější přání. Pak už člověku ve vztahu s druhými nepřekáží přepjatá očekávání. Silní přestávají zlehčovat slabé a slabí přestávají soudit silné.

I ti nejslabší a nejzranitelnější pak můžou žít v bezpečí společenství, kterému vládne spravedlivý král pokoje. To, co by pro tyto slabé a zranitelné mohlo být smrtícím jedem a hrozbou, už hrozbou není. Díky spravedlivému králi totiž všechna úlisná a zákeřná hadovitost ze svaté Boží hory postupně mizí. Duch Hospodinův, který trvale spočinul na davidovském králi Ježíši, je totiž Duchem, který chce přebývat a působit v každém z nás. Smíme ho žádat o všechno, co od něj měl Ježíš. Díky tomu smíme i my získávat potřebný vhled, který znamená víc než to, co vidíme očima a slyšíme ušima. (!) Žádejme tedy víc!

Smíme si oblíbit Boží bázeň. Smíme se vzepřít a odmítat vše, co v nás probouzí neklid. Mluvme tedy a jednejme s respektem a úctou vůči Bohu. Pak budeme mluvit a jednat s respektem a úctou i vůči lidem; ať už je napomínáme nebo povzbuzujeme. Potom se nám nestane, že bychom jim mazali med kolem úst, ale ani to, že bychom je sráželi. Boží bázeň je zdrojem naší přímosti a ochranou našich vztahů vůči slabým i silným.

Nevím, jestli se cítíš být svým založením spíše vlkem (silným) nebo beránkem (slabým). Rozhodující je ale to, jestli ti nic nebrání být s tím, kdo je jiné povahy. Jde o to, jestli dokážeš vnímat svoji hodnotu i hodnotu druhého. Jestli přijímáš druhého bez podmínek, stejně jako Ježíš. Jestli se ale pořád díváš jen očima a slyšíš jen ušima, žádej od Ježíše víc. Bázeň Boží se projevuje tím, že víc žádáš. A žádat smíme hned teď. Hned teď se můžeme vypořádat se vším, co je v našich životech zlé – co může šířit zkázu. (Bázeň je jako antivirový program pro náš život: Když se objeví hlášení, že byla detekována virová hrozba, antivir se zpravidla zeptá, co si přejeme s tou hrozbou udělat. „Přejete si hrozbu odstranit?“)

Bázeň je podmínkou poznávání Boha. A je i podmínkou toho, že toto poznání můžeme autenticky sdílet s ostatními – tedy bez toho, že by to vnímali jako naši povýšenost. Naopak bázeň provází svědectví o Božím jednání, které má moc druhé zasáhnout a oslovit. Takové svědectví se stává důvodem, proč k Ježíši přichází další lidé. Dnes je ten den, kdy navzdory všem dřívějším předsudkům, zklamání a skepsi, můžou začít věřit a osobně vyhledávat krále spravedlnosti. Dnes se na této svaté hoře Ježíš dívá a rozhlíží také tvýma očima; chce mluvit tvými ústy a jednat tvýma rukama.

-----

Tam, kde Ježíš působí – tam, kde se jím necháme vést – tam nastává Boží soulad. A to je prorocká výzva izajášovského textu: Nechejme se vést Kristem navzdory vší lidské dravosti, bojům a úskočnosti. To je poselství adventu: Nechat se vést Kristem – silou jeho Ducha – k pokoji a plnosti života, aby už nyní proměňoval naše srdce, naše vztahy, náš svět. Amen.

Slovo na cestu: 2Pt 3,13-14

Požehnání: 2Te 2, 16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2020 ECM Plzeň 1 - Lochotín