EN | CZ 

Kázání 2019-10-27 - Pavel Kuchynka

12. Listopadu 2019

1Pt 2, 9-10

Jedinečná služba jedinečného společenství

(27.10. 2019, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

(?!) Zmýlím se hodně, když řeknu, že pro mnohé lidi – křesťany nevyjímaje – nejsou zkušenosti s církví vždy zrovna pozitivní?! Přesto ani ty nejvíc negativní zkušenosti nemusí člověku bránit, aby v církvi mohl vidět jedinečné společenství s jedinečným posláním. Slyšeli jsme dnes z 1. listu Petrova důležité pravdy o církvi. Ale nejen to. Slyšeli jsme také, jak se to všechno osobně týká nebo může týkat každého z nás. Je to výzva, abychom správně porozuměli a zbavili se tak ve vztahu k církvi překážek falešných očekávání. Je to zároveň výzva k osobní odpovědi na Boží volání.

-----

Tím, že člověk pozve vzkříšeného Krista do svého života se zajisté mnohé změní. Ale ani ten nejcharakternější křesťan se díky tomu nestane dokonalým a bezchybným. C.S. Lewis vyslovuje oprávněné tvrzení: „Je-li křesťanství pravdivé, pak by mělo platit, že (a) každý křesťan by se měl chovat lépe, než kdyby byl nekřesťanem; a (b) každý člověk, který se stal křesťanem, by se měl chovat lépe, než se choval dříve (…) Ano, křesťanka slečna Batesová možná mluví sprostěji než nevěřící Dick Firkin. Tato skutečnost nijak nevypovídá o tom, zda křesťanství funguje. Otázkou je, jak by slečna Batesová mluvila, kdyby se křesťankou nestala, a jak by mluvil Dick, kdyby se křesťanem stal.“ C.S. Lewis pak konstatuje, že Bohu jde samozřejmě o víc, než o pouhou slušnost; a že Dick Firkin potřebuje spásu neméně než slečna Batesová.

List Petrův říká že, člověk, který přijímá záchranu od Boha, je povolán (doslova vyvolán) ze života ve tmě k životu ve světle. (?) O jakém světle je tu řeč? Nepochybně je tím myšleno světlo Ježíšova života. Světlo, které vyzařovalo ze všeho, co Ježíš dělal a říkal. Světlo, které může posvítit do života každému, kdo odkládá své předsudky, čte evangelia a nepopírá, co tato slova probouzí v jeho srdci. Je to totiž světlo, které dokáže zazářit do temnoty každé lidské beznaděje, do temnoty každé lidské nespravedlnosti, do temnoty veškeré lidské prázdnoty, i do temnoty všech ohavných skutků, které mají původ v lidské pýše a sobectví.

Na začátku je to světlo, díky kterému si člověk uvědomí, v jaké temnotě až doposud žil. Je to však světlo, které se chce a může stát světlem úplně nového života. (To, co člověk na začátku vnímá jako oslňující nádheru Ježíšova lidství se pak proměňuje ve světlo, které mu jako reflektor svítí na cestu a do všech jeho dalších rozhodnutí. V Ježíšových činech a slovech nachází měřítko, kterým smí testovat všechny své činy a pohnutky.) Právě to je slyšet z Ježíšových slov v Janově evangeliu: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ Člověk je tím světlem na začátku osvícen. Ale žít v tomto světle může jen když se tím světlem nechává vést.

Součástí tohoto osvícení je i poznání, že pro svou záchranu člověk nemůže udělat vůbec nic. Není k tomu zapotřebí žádné výjimečné úsilí. Není k tomu zapotřebí nejprve dosáhnout určité morální kvality života. Spása je dar. Ano, ale vzápětí člověk zjišťuje, že je to dar života, který zůstává až do posledního dne možností, nikoli tedy nevyhnutelnou nutností. Jsme to my, kdo se znovu a znovu rozhodujeme žít ve světle Ježíšova života. To světlo v člověku díky Kristu svítí. To ale neznamená, že se Ježíšovo světlo v našem životě nemůže stát znovu tmou. Může a díky naší pýše a sobectví se to občas stane. To působí zklamání nám samým, ale i lidem kolem nás. A bývá to také důvodem rozpaků nad církví.

1.list Petrův – tváří v tvář veškeré lidské chatrnosti křesťanů a církve – ukazuje na důležité duchovní skutečnosti, které čekají na to, až je osobně objevíme a přijmeme za své. (?) Co pro mě osobně znamená nebo může znamenat, že církev je rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu? (?!) Není to tak, že pro nás jsou tyto skutečnosti téměř bez významu?! Učit se je přijímat od nás totiž žádá, abychom v tom spoléhali na Boha, ne na sebe. My jsme „jen“ vyvolení lidé, pro které se Bůh rozhodl; jsme „jen“ královské kněžstvo, které si Bůh ustanovil; jsme „jen“ lidé, které tu Bůh chce mít pro sebe, a které si chce použít pro své záměry. On a jenom on je a bude tím mocným Bohem. (!) Nechtějme si na něco hrát: na vyvolené, na kněze, na zvláštní Boží lid a na požehnané nástroje v jeho ruce! To Bůh říká, že jsme jeho vyvolení; že jsme jeho kněží; že jsme lidé, které si oddělil; a kteří jsou jeho zvláštním vlastnictvím.

Křesťané nejsou a nemusí být lepší než ostatní lidé. Jsou však jedinečným způsobem požehnaní. Je osvobozující vědět, že Bůh si nás nevyvolil kvůli nějakým našim kvalitám, ale prostě proto, že se rozhodl svou lásku a milosrdenství ukázat právě na nás. V Kristu se nemusíme snažit být vyvolenými. V Kristu jsme vyvolenými.

Díky oběti velekněze Ježíše, který vstoupil před Boží tvář se svou vlastní krví, jsme i my získali úplný a trvalý přístup k Bohu. Ten přístup si ani na chvíli nezískáváme svým bezchybným životem a svými dobrými skutky. Stačí tedy, když se přimlouváme v jistotě, že Bůh slyší; a když druhým ukazujeme cestu na základě Božího slova, které nám pro ně dává Pán; ne na základě nějakých svých vlastních úvah.

V Kristu máme Krále, který chce vládnout a projevit svou moc v životě všech svých služebníků ať jsou kdekoli; a ať si připadají sebevíc bezvýznamní. Jen, když se jeho vládě z lásky k němu poddávají. To je způsob, jak se v tomto světě projevuje Boží království prostřednictvím slabých a nedokonalých lidí.

V Kristu jsme lidé, kteří byli velmi draze koupení. Už nepatříme sami sobě. Chceme se mi říct, už nemusíme patřit sami sobě. Dostáváme privilegium, abychom se mohli podílet na Ježíšově poslání v tomto světě – na záchraně ztracených. Pokud náležíme Bohu a chceme být v jeho ruce, budeme nástrojem, který si může jedinečným způsobem použít, aby ho poznali také ostatní. (Často se stává, že hodnota věci záleží na tom, že ji někdo vlastní. I velice obyčejná věc získává novou hodnotu, jestliže ji vlastní nějaká slavná osobnost. V kdejakém muzeu najdeme zcela obyčejné věci – oděvy, vycházkové hole, pera, knihy, kusy nábytku – které mají cenu jenom proto, že byly kdysi vlastnictvím nějaké významné osobnosti. Většina z nás jsme jen obyčejnými lidmi. Ale zároveň jsme lidmi, kteří teď patří Bohu. Nikdo z nás určitě nepochybuje o tom, že i obyčejný štětec může sloužit k vytvoření mistrovského díla. Stačí jen jediné, aby ten štětec vzal do své ruky Mistr.)

-----

Pokud jsme pozvali do života vzkříšeného Krista, máme v sobě Boží život. Odvažme se ho žít, ale nikdy při tom nezapomínejme, že jsme kdysi byli ztracení. Život zachráněných není životem dokonalých. Je životem těch, kteří byli Bohem nazaslouženě omilostněni. Povídejme si s Bohem o lidech. A pak pojďme a mluvme s lidmi o Bohu a o jeho úžasných činech. Nepochybuji, že v tom lidé poznají Ježíše. Vždyť tím – navzdory vší své lidské slabosti a nedokonalosti –hlásáme skutky, které jediné můžou lidem přinést Boží odpuštění a záchranu. Dělejme to s důvěrou, vděčností a pokorou. Amen

Slovo na cestu: Ga 2,20

Požehnání: Iz 43, 1-3

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2020 ECM Plzeň 1 - Lochotín