EN | CZ 

Kázání 2019-10-20 - Pavel Kuchynka

12. Listopadu 2019

1Pt 2, 4-8

Být součástí jedinečné stavby

(20.10. 2019, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Na světě existuje mnoho skvělých projektů, které významně ovlivňují dění ve světě a snad tento svět mění k lepšímu. Některé z nich jsou dlouhodobé; jiné trvají jen krátce. Bible říká, že existuje jeden projekt, který trvá už tisíciletí a přetrvá až do posledních dnů tohoto světa. List Petrův ho nazývá duchovním domem. Je budován z lidí, kteří spojili svůj život s Ježíšem. Z toho, co jsme dnes četli je ale evidentní, že někteří se z této stavby vylučují. Podívejme se na jejich důvody, ale i na důvody proč být součástí této jedinečné stavby; a co to znamená.

-----

Jsme vyzýváni, abychom přicházeli ke vzkříšenému Ježíši. Což znamená s důvěrou naslouchat jeho slovům, kterými chce dnes promluvit k nám osobně – do naší situace. Znamená to mluvit k němu s důvěrou, že nás slyší a rozumí (ať už mu děkujeme, vyznáváme své viny, nebo ho žádáme o pomoc). Znamená to ale také spolehnout na to, co nám říká a zařídit se podle toho.

Jsme zváni k Ježíši, který byl po svém působení v Izraeli mnohými odmítnut a zavržen. Tím, že Ježíše odmítli, o něj ale doslova zakopli. Zakopli a padli. Tento lidmi odmítnutý, zavržený a umučený Ježíš je však Ježíš vzkříšený. Je to Ježíš vyvolený Bohem a Bohu nesmírně vzácný. A je to Ježíš, který chce být zdrojem obrovské vnitřní síly pro všechny, kteří s ním spojili a spojují svůj život. Křesťané totiž v tomto světě prožívají mnohé z toho, čím prošel jejich Pán. Jsou – podobně jako Ježíš – považováni za lidi, kteří nezapadají do života většinové společnosti.

Proto je podle listu Petrova tak důležité, jestli přicházíme k Ježíši a jestli vidíme kým opravdu je; a jaký vlastně je. Celé se to láme na tom, jestli je Ježíš vzácný pro nás osobně – jestli v něm přijímáme Pána, který má právo na náš život; a jestli ve svém srdci máme touhu žít jako on. To všechno souvisí s tím, co pro nás znamenají Ježíšova slova. Jestli vnímáme jejich autoritu – to, jak silně promlouvají k nám osobně.

Jedině v takovém vztahu k živému Kameni Kristu se člověk stává živým kamenem v duchovní stavbě, kterou je živé společenství církve. Společenství, které je prostorem ke službě tomuto světu. A kritériem této služby je sám Ježíš – jeho slova a skutky. (!) Ale jestli je pro někoho Ježíš jen skvělým učitelem, který lidstvu zanechal mnoho moudrých myšlenek; jestli je pro něj jen člověkem vysokých morálních kvalit, je to málo! Ježíš totiž po člověku žádá, aby ve svých úsudcích a jednání nepodléhal předsudkům a běžným společenským normám. Naopak, velmi často vede člověka k tomu, aby se jim vzepřel a zachoval se úplně jinak. Člověk, pro kterého Ježíš není vzácným Pánem a Spasitelem, nemůže v takových situacích dlouhodobě obstát.

Ke vzkříšenému Ježíši člověk přichází tehdy, když je jeho srdce přemoženo láskou. Je to jediný způsob, jak se může podílet na kněžské službě, ke které jsme všichni voláni. Je nesena vědomím, že tu nejsme sami pro sebe, ale pro ostatní. To nám brání, abychom církev vnímali jako opevněný hrad, který nás má chránit před vetřelci a problémy okolního nepřátelského světa. Naopak, církev je pro nás prostorem, ve kterém chceme to nejvzácnější a společné bohatství sdílet s dalšími lidmi. Toužíme, aby přicházeli. Vítáme je. A jsme pro ně živou pozvánkou.

Pokud je Ježíš úhelným kamenem našeho života, pak je pro nás tím nejdůležitějším. Je tím, díky komu poznáváme, kde je v té, či oné záležitosti naše místo – co od nás žádá Bůh. Nesloužíme proto, že se to má. Nepotřebujeme si svou službou nic dokazovat. Nejsme ve službě Bohu sami, ale objevujeme důležitost svých vztahů s ostatními a jsme vděčni za své duchovní sourozence. Celé je to pro nás živou, překvapující, občerstvující a nesmírně posilující zkušeností.

(?!) Jak zoufale s touto zkušeností kontrastuje postoj těch, kteří Ježíše odmítají?! Je to však postoj, který má svůj závažný důsledek. Všichni, kteří jsou si jistí tím, že se obejdou bez Ježíše a jeho nabídky, nemají nejmenší potřebu svůj život jakkoli poměřovat s lidstvím Ježíše Nazaretského. Slova o Ježíši vzkříšeném považují za pouhý mýtus. Současnou církev ve většině případů považují za přežitek z období, kdy poznávání světa bylo ještě velice omezené.

Ale ať už jsou důvody proč lidé odmítají Krista jakékoli, ti, kdo ho odmítají jsou jen dalšími, kteří o něj zakopávají a padají. A je nutné zdůraznit, že je to jejich volba. Prostě nepřijímají Ježíše jako Pána ani jeho slova. Nemají potřebu těmito slovy poměřovat své jednání – své životy. Odmítají Ježíše jako základní kámen, který by měl určovat stavbu jejich života. Odhazují ho jako nevýznamného, aby o něj neustále zakopávali a padali. A pokud v tom vytrvají, bude to nakonec znamenat jejich definitivní pád do věčné nicoty. Je to volba odmítnout Bohem vyvoleného a vzácného Ježíše jako Pána a Spasitele. Je to volba vidět v něm někoho bez významu a ceny pro jejich život.

Bůh ale trvá na tom, že z nás chce mít živé kameny ve stavbě nového chrámu své církve. Je to obraz, který mluví: Kámen, který je při stavbě chrámu umístěný například ve zdi, je kámen, který je doslova obklopený ostatními kameny. Je tedy nesený jinými kameny. Zároveň ale pomáhá nést zase jiné. A je jasné, že než byl spojen pojivem malty s ostatními kameny, byl zřejmě také opracován mistrnými údery dláta a kladiva. Jasné je, že pokud se člověk oddá Pánu – dá se mu plně k dispozici – stává se součástí společenství služebné lásky.

(Obraz toho, co to znamená nebýt živým kamenem, jsem viděl krátce poté, co proběhla oprava střechy kaple v Praze – Strašnicích. Každý, kdo vyšel ven z kaple, dal se vlevo na zahradu a podíval se k plotu zahrady, mohl tam uvidět ležet na trávě několik tašek a hřebenáčů, které nebyly použity při opravě střechy. Tyto nepoužité tašky a hřebenáče tam čekaly jen na to, až budou uklizeny do přítmí půdy. Dnes už dávno leží na půdě a sedá na ně prach.) (?) Kde jsem dnes já? Jaký je můj vztah ke společenství, do kterého mě Pán postavil?

Pokud se někdo dobrovolně a z lásky dá k dispozici Pánu, stává se příjemnou obětí pro Boha. Cokoli pak říká a dělá – i když tomu může hodně chybět k dokonalosti – je milou vůní pro Boha. Je to tak proto, že se to rodí v srdci, které je naplněné přítomností Krista. Je to doslova od Ježíše, protože to v člověku stvořil On sám.

Možná ti v tom stále něco překáží. To jediné, co potřebuješ, je uvidět Ježíše jako vzácného a milovaného Božího Syna. Pro Boží stavbu jsme použitelní jedině, když je naše srdce uchvácené jeho láskou – když vidíme, jak vzácný je ten, kdo žádá náš život. Teprve tehdy skončí všechny naše výhrady. Možná je čas, abys dnes přišel k Pánu a zjistil, že On může a musí od tebe žádat vše.

Skončila doba neurčitosti. Bůh položil na Sionu úhelný kámen vyvolený a vzácný. Kámen, který je základem stavby, která jediná tu bude stát na věky věků. Jde o to, abychom se rozhodli dát se Pánu k dispozici pro něco většího, než jsme schopni udělat my sami. Nic nevymýšlej. On sám ti v pravý čas všechno ukáže. To On v tobě stvoří to nové.

-----

Jakmile se člověk setká s Ježíšem evangelií, stojí před rozhodnutím: pro něj nebo proti němu. Možná, že některé stavební kameny, které Pán chce použít ke stavbě svého společenství, dosud leží někde v trávě. Naléhavě tě prosím, ty se rozhodni jinak. Rozhodni se být živým kamenem. Přicházej k němu a přijmi své místo ve stavbě. Žij životem, ve kterém nebudeš zahanben. Amen

Slovo na cestu: Ef 1, 17-19

Požehnání: Ef 3,20

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2020 ECM Plzeň 1 - Lochotín