EN | CZ 

Kázání 2019-09-22 - Pavel Kuchynka

27. Září 2019

1Pt 1, 13-21

Svatý nenechává Ježíše bez povšimnutí

(Farní neděle 22.9. 2019, ECM Plzeň 1, Horšovský Týn)

Existuje mnoho důvodů, proč si v životě zoufat. Ale my jsme dnes slyšeli proč už si zoufat nemusíme. Protože láska je silnější než smrt. Protože máme jistou naději na něco lepšího. Je to naděje, kterou dostáváme v Ježíši. Ježíš nabízí všem ztraceným existencím, aby mohli vnímat jeho blízkost; aby v něm mohli vnímat překvapující Boží přízeň a žít životem svatých lidí – lidí oddělených pro Boha. V souvislosti s tím však slyším ze slov 1. listu Petrova naléhavou výzvu: Nenechávejme Ježíše bez povšimnutí!

-----

Tato výzva je slyšet hned v úvodní větě našeho oddílu z listu Petrova: „Celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista.“ Tato výzva totiž prozrazuje, že i křesťan může mít v životě úplně jiné naděje než naději, kterou mu Bůh daroval v Kristu. Možná, že i ty máš ve svém životě ještě příliš mnoho jiných nadějí, které ti mají zajistit hodnotný život. Možná je toho ještě hodně na co spoléháš a co ti dodává pocit jistoty a naplnění. Možná je toho ještě příliš, kde Krista vůbec nepotřebuješ. Možná v tom dokonce vnímáš Krista jako hrozbu.

Jenže v Ježíši, k nám ze své slávy skutečně přichází sám Bůh. A přichází k nám s jedinečným důkazem své lásky, která je láskou ke každému člověku. Ježíšova láska je láskou přítele, který za tebe položil svůj život. Zřejmě máš i mezi lidmi nějakého dobrého přítele. Ale ty se smíš setkávat s přítelem, který se kvůli tobě obětoval. (?!) Kolikrát už jsi to slyšel?! Jde však o to, jestli se sním setkáváš znovu a znovu. Jestli při svých rozhodnutích a v různých životních situacích pohlédneš na něj – na Ježíše, který má na svých rukou jizvy, kvůli tvé záchraně a kvůli záchraně všech ostatních.

Pomohlo by nám, kdybychom mohli mít nejlépe na své ruce trvalé znamení zaschlé Ježíšovy krve? Asi by nám to nepomohlo o nic víc, než zlatý nebo stříbrný křížek, kteří někteří z nás mají zavěšený na řetízku a nosí ho na své hrudi. Nikdo z nás se nikdy neobejde bez nového pohledu víry k tomuto Ježíši. Bez tohoto pohledu víry totiž nemůžeme o životu odděleném pro Boha vůbec mluvit. Proto jsme tak naléhavě vyzýváni, abychom vždy znovu, s vírou pohleděli na Ježíše. Jiný způsob, jak si přivlastnit záchranu a svobodu, kterou v něm máme, neexistuje. Možná bych měl na základě 1. listu Petrova zdůraznit, že neexistuje jiný způsob, jak si záchranu a svobodu přivlastňovat (tedy znovu a znovu).

Každopádně byla doba, kdy jsme o této záchraně vůbec nic nevěděli, a podle toho jsme také žili (někdo lépe, někdo hůře). Náš problém je však stále v tom, že uprostřed různých nepříjemných situací – ale i tváří v tvář běžným potřebám a přáním – znovu saháme po jiných záchranných opatřeních, tak jako kdysi v době své nevědomosti. Bůh sice zůstává i v takových situacích naším Otcem; my ho tak ale nevnímáme. Pro nás je v takových chvílích zase jen vzdáleným tajemstvím a nevypočitatelnou mocí. V takových chvílích není tím, ke komu můžeme pozvednout své ruce a s důvěrou ho prosit o pomoc. V takových chvílích totiž spoléháme na vlastní řešení a nepotřebujeme vkládat naději do Spasitele Ježíše. Býváme pak pohlceni vinou a studem. Připadá nám, že od Boha nemůžeme nic čekat. (!) Je třeba říct jasně, že v takových chvílích si volíme život, který není oddělený pro Boha, ale oddělený od Boha!

Svatost z pohledu bible znamená zvláštnost, jinakost, oddělenost; a to i v těch nejobyčejnějších záležitostech každodenního života. Svatost však neznamená to, co si pod tímto slovem obvykle lidé představují: tedy, že všechno příjemné a zábavné je nutně zakázáno (že Bůh je tím, kdo zkazí každou zábavu). Pokud jsme ve všem s Ježíšem, víme, že teprve s ním to stojí za to.

(?) Jak nás vnímají lidé kolem nás? Někdy to jen tušíme; dokud nám to někdo zpříma neřekne. (?!) Jsme pro ně podivíni, kteří se divně oblékají, divně se stravují, divně mluví; a ještě divněji se tváří (většinou s nepřítomným pohledem zahleděným do nějakého jiného světa)? Anebo jsme pro ně lidé vonící nadějí a svobodou, kteří v nich probouzejí touhu, aby chtěli poznat to, co máme a oni ne – lidé, kteří všechno, co dělají, dělají naplno a zúčastněně s ohledem na druhé? Ježíš evangelií takový byl. Svědčí o tom všechna ta místa, která se dají shrnout slovy: „Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: ‚On přijímá hříšníky a jí s nimi.‘“ Nevím jak vám, ale mně na Krista ukázali křesťané, kteří voněli nadějí a svobodou. Také díky nim jsem začal poznávat, že V Kristu už se nemusím přizpůsobovat žádostem, které mě kdysi ovládaly. Poznal jsem, že v Kristu můžu svléknout všechny své železné košile zvyků a zlozvyků. Přesně to se stane, když všechno probíráme s tím, kdo pro nás má porozumění a má nás nezměrně rád.

Protože Bůh si člověka povolává celého. Všechny oblasti života smí patřit Bohu. Smíme poslechnout jeho vůli ve všem. Smíme poslechnout to, co nám k tomu říká ve svém slově. Proto v 1. listu Petrově čteme: „Vždyť je psáno: Svatí buďte …“ Je to zřejmý odkaz na Zákon svatosti z knihy Leviticus. Je to výzva, abychom i my nežidé přijali výzvu k jinakosti způsobu našeho života. Je to výzva žít svůj život z Boha, který se nám stal Otcem.

Někdo by to ale možná mohl vnímat jako život s protekcí. Leccos, co by jinému neprošlo, nám projde, protože tatínek přimhouří oči. Ale je to naopak. V modlitbě Páně nás Ježíš učí modlit se (vzývat Boha) s vědomím, že nám bylo mnoho dáno, a proto od nás Bůh smí žádat úplně vše. Bůh je jako Otec naprosto nestranný: Nenechá se oklamat nějakým zbožným obličejem. Soudí každého podle jeho činů. Bůh ví, co jaký čin znamená a neznamená. A ví to i o každém našem slově, které vypustíme ze svých úst; včetně slov při našich modlitbách.

Skutečná bázeň (úcta a respekt) před nebeským Otcem se projevuje tak, že ho nechceme zklamat. S bázní člověk nevnímá jeho výzvy jako vyčerpávající a omezující úkoly, ale jako jedinečné příležitosti projevit svoji vděčnost a lásku. Pokud však svůj život stále vnímáš spíš jako řadu nesplnitelných úkolů, je to důvod, abys upnul celou svou naději k milosti, kterou Bůh dává člověku v Ježíši Kristu. Pohled na Ježíše a jeho zjizvené ruce osvobozuje. Je to pohled, který nás ujišťuje o tom, že to lepší máme stále ještě před sebou; a že o to nepřijdeme. Jen díky tomu můžeme být připraveni vzdát se všeho, co není důležité – všeho, co by nám bránilo jít Ježíšovou cestou. Jen díky tomu můžeme leccos skousnout – neodplácet zlo zlem, ale přemáhat ho dobrem. Proto také můžeme být velkoryse štědří. Díky tomu totiž víme, že náš skutečný poklad není ukrytý někde na zemi mezi tím, co pomíjí.

Nepřehlížejme Ježíše v ničem. Skutečná svatost je poddanost života tomuto Ježíši. Skutečná svatost není výsledek toho, co dokážeme na základě svých lidských kvalit. Ježíš byl ztělesněním života ve skutečné svatosti. A je zdrojem takového života napořád. (?) A jaký to byl život? Byl plný vášně, horlivosti, statečnosti, ale také přátelství a humoru.

Skutečná svatost je osobním přitakáním takovému životu – tomuto Kristu, který chce žít ve mně a mým prostřednictvím i pro druhé. Jen díky němu se můžu vyrovnat se zlozvyky svého minulého života. Život ve svatosti je každopádně životem pro dobro druhých. Nejsme tu pro sebe samé – to by bylo pochybné, zbožné sobectví. (!) Bez osobního vztahu s Ježíšem můžeme žít jako slušní lidé, ale ne jako lidé oddělení pro Boha a jeho království!

-----

Nepřehlížejme v ničem vzkříšeného Ježíše. Žijme život lidí oddělených pro Boha. Žijme život dětí poslušnosti, které jsou si skutečně jisté svou nadějí. Nepřehlížejme Ježíše a buďme svobodní od všeho marného; od všech zbytečných překážek. Buďme lidmi, kteří i druhým voní neodolatelnou nadějí na něco lepšího. Amen

Slovo na cestu: J 20, 27-28

Požehnání: 2Te 2, 16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2020 ECM Plzeň 1 - Lochotín