EN | CZ 

Kázání 2019-08-04 - Vít Pavelek

12. Srpena 2019

Bohatství naruby – Lk 12,13-21

„Vyhrát tak milion ve sportce, to bych měl život hned snadnější.“ Kdo si takovou větu ještě neřekl? Člověk se pak snadno zasní a přemítá, co by s tím obnosem udělal. Rozvažoval by, zda konečně vyřešit nejnaléhavější životní potřebu, třeba koupit byt, nebo zda by si už konečně splnil svůj sen. Pak se mu do toho rozjímání vetřou takové myšlenky, že si to přece nemůže nechat všechno pro sebe a celé to přemýšlení se zatáhne jako letní obloha. Už to není ono. „To bych z toho měl asi odvézt desátky? No jo, ale to je sto tisíc!“ Bohatý sedlák z podobenství si to ani nepřipustil. Ten zůstal ve svých úvahách sám a nikoho tam nepřizval.

Když jsem četl některé komentáře k tomuto oddílu, tak někteří komentátoři po pár slovech ve zkratce sklouzli k tomu, že bohatství je léčka a není klíčem do Božího království. Záměrně říkám, že ti komentátoři sklouzli, protože klouzali po povrchu textu jako děti po skluzavce. To se snadno může stát i nám.

Když si klademe otázku po tom, jaké je moje místo v tomto podobenství, tak nám moc místa nezbývá. Těžko se můžeme postavit do role Boha v podobenství. Asi se neumíme dostat do role těch neznámých, kteří si vyžádali život toho bohatého sedláka. A kdo z nás je tak bohatý, že má vystaráno až do konce života a může si život užívat bez starostí a bez práce? Prakticky bychom si mohli toto podobenství odškrtnout. Jenže zde hraje klíčovou roli okolí toho textu, kontext.

Svým podobenstvím Ježíš vysvětluje člověku z davu, proč nechce být rozhodčím soudcem mezi ním a jeho bratrem ve věci dědictví. To celé nám evangelista Lukáš dává do souvislosti s roztržkou s farizei (k. 11) a varováním před „kvasem“ farizeů (12.1-12). Označení farizeus má v našem porozumění ty nejhorší konotace; představujeme si pod ním pokrytce nejtvrdšího zrna. Je to však velmi omezené a jednostranné pochopení ba nespravedlivé. Sami farizeové byli ve své době lidmi hnutí svatosti. Zkoumali Písma, a snažili se je uplatňovat ve své současnosti, a především sami na sobě. Farizeové dokonce mysleli na chudé lidi, rozdávali almužny. Ve skrytu ovšem byl jediný motiv; totiž aby se ten konkrétní farizeus zalíbil Bohu podle svých představ, aby se zalíbil lidem, aby byl chválen a oceňován. Tento motiv stál pravděpodobně za skoro všemi jejich činy. Dával-li žebrákovi almužnu, pak proto, aby si ukázal, že je správný svatý muž a nikoliv proto, že měl s tím chudákem soucit. Dával-li dar do pokladnice, postaral se o to, aby to okolí poznalo. Jejich motivem nebyla láska k bližním, ale uspokojení vlastního já. To je ten kvas, který může prokvasit každého, tedy i nás aniž si toho všimneme. Můžeme si pak zcela farizejsky o sobě myslet, že jsme lepší než naši sousedé: nelžeme, nepomlouváme, nepodvádíme, nekrademe ani nevraždíme. Dokonce si o sobě můžeme myslet, že jsme svatější ve svém konání, než kterýkoliv bratr nebo kterákoliv sestra ve sboru, protože se jistě více modlíme a to jak během bohoslužby, tak i ve skrytu doma, svědčíme o Bohu lidem ve svém okolí, bibli s sebou nosíme i na záchod. Svoje myšlenky zpytujeme v modlitbě. Vážíme svá slova, abychom o nikom neřekli nic zlého, a naše skutky mluví o tom, že jsme Božími dětmi. Jenom jeden malý ukrytý háček to má; myslíme jenom na sebe, na svou pověst dobrého křesťana. Uvnitř v skrytu úpíme, jak těžké břemeno to vlastně neseme.

Těsně před naším textem Ježíš varuje nespočetné zástupy, aby nic nedělali navenek naoko, ale aby všechno dělali upřímně bez předstírání. Zejména aby jejich víra byla upřímná i v čase pronásledování, vyslýchání soudu a třeba i na popravišti. Povzbuzuje posluchače, aby se plně spoléhali na Boha v čase pokoje i pronásledování, soudu i smrti.

Nyní se dostáváme k naší perikopě. Na Ježíše z davu volá neznámý člověk: „Rabi, řekni mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“ Už to asi dlouho nosil v sobě jako nespravedlnost. Jistě měl právo na svůj podíl; Mojžíšův zákon mu část dědictví přiznává (Dt 21.17). Zřejmě čekal, že Ježíš bude mít nějaké mimořádně moudré řešení, například jako měl Šalomoun. Jenže Ježíš důrazně odmítá roli rozhodčího soudce. Na první pohled by se mohlo zdát, že se tou kauzou nechce pošpinit, ale důvod je jiný. On rozpoznal motivy toho nejmenovaného člověka i důsledky toho sporu. Říká, aby si posluchači dali pozor na chamtivost. Z původního řeckého slova by se to dalo přeložit jako hladovost po tom mít víc. Chamtivost je soustředění na sebe, uspokojení sebe sama.

Jistě jste někdy slyšeli písničky Iva Jahelky. On o takových případech zpívá:

Soudili se, soudili se sourozenci mezi věnci,

mezi věnci, pozůstalí, kdo co zdědí, kdo co sbalí.

Byl to spor urputnej, /: bez slitování :/,

bez slitování,

byl na hrobě plevel a /: devátý stání :/,

devátý stání.

Spory nevedou ke konci, rozvrátí rodiny, rozeštvou sourozence. Někdo sice u soudu vyhraje, získá dědictví, majetek, ale ztratí to, co se nedá koupit ani těmi penězi, které vysoudil. Výsledkem je hořké poznání, že má sice věci kolem sebe, ale nemá dobré vztahy s blízkými lidmi. Draze koupená samota.

Jsou i jiné způsoby, kterými uspokojujeme něco uvnitř sebe. Nemusí to být tak křiklavé jako je touha po majetku, chamtivost. Může to být hladovost po větší moci, ovládání jiných lidí. Metody jsou různé: bagatelizování názorů jiných lidí, pasivní agrese, vědomá nebo nevědomá manipulace. Přitom nám říkají, že myslí na naše dobro. Ve skutečnosti je za tím touha po uspokojení vlastního já, totiž ovládat druhé.

Někdy jsou to jen drobnější věci; prosazení vlastní vůle navzdory jiným lidem. Takoví lidé si dělají věci po svém. Sice se na něčem s ostatními domluví, ale nakonec to stejně udělají po svém. Malé dítě můžete napomenout, když se vzteká, že chce, aby bylo po jeho vůli. Jak naložit s dospělým, který už ví, jak se v tom chodí. „Chci, aby bohoslužba probíhala tak, jak se líbí mně, jinak mě tu už neuvidíte.“ Domnívám se, že lidé občas takto nutí svou vůli i Bohu. Takový člověk se modlí za mnoho věcí, které by chtěl. Jenže Bůh, se nedá manipulovat, takové modlitby zřídka kdy vyslyší. Je za tím touha člověka po uspokojení vlastního já.

Naše bohatství má různé formy a nemusí to být konto v bance. Jsou to obvykle věci, na které jsme náležitě pyšní.

Být bohatý v Bohu, co to znamená? Někteří říkají, s poukazem na onoho bohatého sedláka, že to znamená být štědrý k chudým lidem, být laskavý. To je do jisté míry pravda, ale to je důsledek toho bohatství v Bohu. Otázka zní, Jak se mohu stát v Bohu bohatým, když On shledává každé lidské dílo, každé lidské snažení zkažené? Odpovědí je přiznání. Přiznání sobě samotnému a zároveň Bohu Hospodinu, že nemám nic, pro co bych mohl být zachráněn. Nemám nic, čím bych na Něj mohl udělat dojem. Přiznání, že jediné co má hodnotu, je to co On pro mne udělal prostřednictvím Ježíše, když se za mne vydal na soud. Jediné bohatství je Boží láska, která mne miluje a která vzbuzuje (indukuje) moji lásku k Němu. Vědomí, že jsem milován, zbavuje strachu, odvrací moje soustředění ze mne na mé okolí. Pominula ta vnitřní motivace o farizejské snažení zachránit sám sebe. Protože jsem přijal bohatství boží lásky, chci se o ni podělit s lidmi kolem, chci jim předat alespoň něco z toho, co jsem dostal. Nedělám to ve snaze o svoje spasení, ale v soucitu s lidmi kolem sebe. Ten soucit, ta láska, má svůj původ u Boha a je to jeho bohatství, kterým disponuji a které dávám. Dnešní řečí: Bůh na váš účet v srdci vložil obrovskou částku své lásky, z níž můžete kdykoliv brát a rozdávat. To je bohatství v Bohu.

SNC: Ko 3.1-2 1Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. 2K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.

Požehnání: 2K 13. 11, 13 Bratři a sestry, žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2019 ECM Plzeň 1 - Lochotín