EN | CZ 

Kázání 2019-07-28 - Pavel Kuchynka

29. Července 2019

Lk 10, 51-62

Jak jsem na tom s uskutečňováním přikázání lásky?

(28.7. 2019, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Kdo z nás by nechtěl žít s příslibem dobré budoucnosti. Mnozí se svoji budoucnost snaží všemožně zajistit. Z toho, co řekl Ježíš jakémusi učiteli Zákona, je zřejmé, že dobrá budoucnost člověka se vždy ukazuje už v jeho přítomném jednání – v tom, jak uskutečňuje přikázání lásky. Pokud je motivem našeho jednání láska, pak to, co děláme má svůj smysl. Pak jdeme vstříc dobré budoucnosti. (?) Jak jsme na tom s uskutečňováním přikázání lásky?

-----

Stejně jako onen učitel Zákona známe správnou odpověď na otázku, co je třeba pro to, aby člověk dosáhl věčného života. Bible mluví o tom, že skutečný život bude vždy nesený láskou k Bohu a k bližnímu. Ježíš svou výzvou „To čiň a budeš živ.“, ale zdůraznil, že nejde o pouhou teorii (o správné učení). Důkazem správného chápání Písma je jeho uskutečňování v praktickém životě. (?!) Ale jak často se i my pereme s otázkou, co jsou to zdravé meze při prokazování pomoci druhým?! Onen zákoník měl meze případné pomoci druhým nastavené hodně natěsno, stejně jako mnozí další. Zřejmě doufal, že mu Ježíš ty jeho zdravé meze v lásce schválí. Proto položil Ježíšovi svoji otázku: „A kdo je můj bližní?“

Z této otázky se ozývá: „Jak blízký mi musí být druhý člověk, abych ho mohl považovat za svého bližního – tedy za člověka, který je hoden mé lásky? Týká se to jen mé rodiny – mých příbuzných? Nebo se to týká hlavně názorové příbuznosti? Nebo to nějak souvisí s místem mého bydliště; s mým pracovištěm? Každopádně bych nerad překročil zdravou mez.“

Ježíš na tuto otázku neodpověděl žádnou definicí. To nebyl Ježíšův způsob. Odpověděl příběhem o neznámém muži, kterého na cestě mezi Jeruzalémem a Jerichem přepadli lupiči. Zbili ho, o všechno ho obrali a nechali ho tam polomrtvého ležet. To znamená, že ten ubožák tam ležel odkázaný na cizí pomoc a postupně z něho vyprchával život. Ježíš tím naznačil, že ti lupiči odvedli jen poloviční práci. O zbytek se pravděpodobně postarají ti poctiví a slušní lidé – nějaký kněz a nějaký levita – kteří projdou kolem něho a nechají ho tam ležet bez pomoci. Protože, kdo ví, co je zač, když takhle dopadl. O obou Ježíš řekl, že ho uviděli a obloukem se mu vyhnuli – šli dál, jakoby nic. O tom, proč mu nepomohli, se můžeme jen dohadovat. Vlastně to není vůbec důležité. Prostě nepomohli. Celá jejich zbožnost (chrámoví služebníci) byla jejich nekonáním zpochybněna. Svoji službu Bohu nespojili s potřebným projevem lásky k bližnímu. Neexistuje žádná skutečná služba Bohu, která není službou bližnímu.

V případě třetího kolemjdoucího se však něco o motivu jeho jednání dozvídáme. „Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem …“ Vzápětí se dozvídáme, co všechno ten Samařan pro onoho nebožáka udělal. Jeho soucit se vlil do skutků praktické pomoci. Jeho jednání bylo zcela konkrétní, střízlivé a věcné. Samařan je vzorem, který ukazuje, jak se projevuje skutečná láska k bližnímu. Ten nejméně pravděpodobný činitel Zákona – pochybný Samařan (nepřítel, nečistý, duchovní mimoň) – Boží přikázání lásky bezezbytku naplnil (poskytl potřebnou pomoc). Asi víte, že někteří lidé Ježíše považovali za nečistého Samařana posedlého zlým duchem.

No, a to je celý příběh. To je Ježíšova odpověď na otázku, kterou se chtěl učitel Zákona vymluvit: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš se nakonec onoho zákoníka zeptal na mnohem důležitější otázku. „Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který padl mezi lupiče?“ Ježíš tím vlastně říká: „Neptej se, kdo je tvůj bližní, ale jak ty můžeš být bližním pro ostatní. (!) Pozor na všechno naše rychlé vymezování se! Pozor na všechno omezování lásky! (Někdy nám brání hněv; někdy pohrdání; předsudky …)

Každopádně Pán nečeká teoretickou odpověď na otázku: „Kdo je můj bližní – kdo je ten, komu mám prokázat lásku?“ Nemůžeme to nijak vydefinovat – předem stanovit nějaké pravidlo, komu pomáhat a komu ne. Vždycky, když se setkáme s lidskou bezmocí, záleží na konkrétní situaci. Je třeba vidět a vnímat konkrétního člověka a chtít porozumět. Pak poznáš, kdo je tvůj bližní. Jdi a dívej se kolem sebe. A když uvidíš potřebného člověka, kterému můžeš nabídnout svoji pomoc, jednej jako milosrdný Samařan – jednej jako bližní toho člověka.

Ježíš nám svým příběhem ukazuje také skutečnost, že bližním pro druhého se člověk musí vždy znovu stát. Není to nic automatického. Dostáváme různé příležitosti. Musíme se však vždy znovu rozhodnout jít jednat jako milosrdný Samařan. Tím největším Samařanem všech dob se stal Ježíš. Přišel za námi do naší bezmoci a beznaděje. Svou obětí zaplatil předem za to, abychom jednoho dne mohli vstoupit do života v Boží slávě. Pokud přitakáme tomu, co v nás on sám probouzí, bude moci naším prostřednictvím obvazovat rány zbitých polomrtvých a zachraňovat je pro Boží království. Z našich životů bude mizet polovičatost a prázdnota.

Nesnažme se s Ježíšem nezávazně debatovat o tom, co by kdyby. Ježíš pro nás má výzvu: „Jdi a jednej také tak.“ V pohledu Ježíše není znalcem ten, kdo hodně (teoreticky) ví, ale ten, kdo správně jedná. Cesta z Jeruzaléma do Jericha je 27 km dlouhá a dělí poutníky do dvou skupin. Jedni dělají, že nevidí a jdou si svou vlastní cestou. Ti druzí, vidí, zajímají se (projeví zájem) a snaží se zmírnit utrpení, jak jen to jde. Nad těmi 27 km cesty bdí sám Bůh. Vidí, kdo jde cestou Božího království. Tou cestou z Jeruzaléma do Jericha se ubíráme, kdykoli vykročíme z kostela. Když na této cestě ztratím pár hodin, abych někomu prokázal milosrdenství, ocitám se na cestě zachraňující lásky – na cestě věčného života. Jsem to však já, kdo se v té, či oné situaci rozhoduje pro svoji roli. Vždycky se najdou důvody, proč nároky boží lásky odmítnout. Můžeme si však být jistý, že to jsou špatné důvody. Z Božího pohledu má dobrý důvod jenom ten, kdo se zastaví a projeví zájem. Tato cesta z Jeruzaléma do Jericha zůstává stále nebezpečná. Není to však kvůli řádění lupičů. Je to proto, že na ní občas chybí láska. Je to proto, že na ní občas vládne lhostejnost dobrých lidí.

Jsme zváni být bližními, kteří prokazují druhým milosrdenství na základě toho, co je nám dáno. Vždycky ale s odvahou, touhou a silou překračovat hranice lidských předsudků, povýšenosti, strachu a nenávisti. Pokud v setkání s potřebnými dáme ve svém srdci místo Kristu, bude tam dostatek místa i pro ty, které jsme potkali, nebo potkáme, polomrtvé u cesty.

-----

Pán po nás nechce nemožné. On sám chce být milosrdným Samařanem v každém z nás. Kdykoli se v nás pohne (kdykoli v nás probudí soucit), pohněme se také. Nehrajme si na milosrdné Samařany. Prostě jen poslouchejme milosrdného Samařana Ježíše. Amen

Slovo na cestu: Ga 5,6

Požehnání: 2Te 2, 16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2020 ECM Plzeň 1 - Lochotín