EN | CZ 

Kázání 2019-06-16 - Vít Pavelek

17. Června 2019

Uvede vás do veškeré pravdy.Jan 16.12-15

Dnes je v liturgickém kalendáři uvedena neděle svaté Trojice. Text evangelia na to upomíná. Nechci vás však zahltit trojičním učením, ani vás to nehodlám nutit pochopit – nedělá to ani evangelista Jan. On poznal Ježíše tváří v tvář. Viděl, jak se modlí k nebeskému Otci, byl svědkem toho, jak na vysoké hoře hlas z oblaku říká: „Toto je můj milovaný syn, toho poslouchejte!“ A také byl svědkem toho, když jej a ostatní učedníky naplnil Duch svatý. Ač jako žid vyznával, že Hospodin je jeden, měl příležitost jej poznat ve třech osobách. Žádné vševysvětlující závěry ani definice z toho neodvozoval. Nebudu to dělat ani já. To co nám Jan o svém poznání Boha sděluje je, že všechny tři osoby vystupují ve vzájemné shodě, žádný z nich nekoná sám za sebe, ale v souladu s Otcem, Synem i Duchem. Jejich vztah je na úrovni vzájemné lásky a nikoliv soupeření. Jsou si vzájemně rovni a ve vzájemné úctě. To vše mělo být vidět na člověku, když byl stvořen k Božímu obrazu. Pak se to ovšem zkazilo. Do obrazu, který Bůh namaloval, zasáhl svým štětcem hřích. Člověk k člověku nemá takový vztah, jako je v Boží trojici. Po pádu mají k sobě lidé jiné vztahy. Předpokládám, že jste někdy viděli kreslený film Stvoření světa od Jeana Effela. Když se v něm zpívá píseň, hlavní motiv: „Milujte se a množte se!“ V jednom momentu tam ďábel dodá: „Perte se, a žerte se!“ Je to taková drobná ilustrace lidských vztahů; milujeme se a taky se pereme a žereme. A tak to známe dodnes. To, jak to bylo na počátku, už si pochopitelně nemůžeme pamatovat.

Chci se dnes soustředit na verš třináctý: Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.

Když Ježíš učedníkům říká o tom, že přijde Duch pravdy, ještě jej na sobě nepoznali. Znali to, když byl Ježíš s nimi, ale ne to, když je v nich. My všichni jsme žili v době, kdy jsme neznali ani Ježíše vedle sebe, ani v sobě. Můžete si vzpomenout na to, jaké to bylo tehdy, než se nám dal poznat a jaké to bylo čerstvě po tom, kdy jste ho pro sebe přijali. Po první fascinaci vám začali docházet jednotlivé věci. Například Ježíš už nebyl jen vzdálenou postavou historie. Tak se začal na každém z nás, kteří jsme uvěřili Ježíši, naplňovat tento verš.

Kdo je to Duch pravdy? Nepochybně je to Duch svatý. Ježíš ho však tituluje slovem Pravda. My s tím slovem máme poněkud potíž. Jsme ovlivněni antickým chápáním toho slova. Je to taková abstraktní ba filozofická kategorie. Ztrácí se nám v nesrozumitelných definicích, z nichž vyplývá pouze otázka bez jasné odpovědi: “Co je to pravda?“ Jan a ostatní učedníci ovšem rozuměli. Pro ně to bylo znamení spolehlivosti. Co je pravdivé, to je věrohodné, tomu se dá důvěřovat. Když je někdo pravdivý, tomu věříte, navážete s ním vztah. V označení Duch Pravdy se objevuje právě takový vztah; Duch je věrohodný a věrný Bohu Otci, je spolehlivý. Svým důvěrným vztahem s Otce jej může spolehlivě reprezentovat na zemi. Přitom je více než jen posel (anděl), je více než velvyslanec. Je to Bůh sám.

Tento Duch pravdy nás uvede do veškeré pravdy. To slovo uvede je důležité. Kdo studoval nějakou školu, například základní určitě někdy dostal úkol, aby si do příští hodiny z učebnice přečetl například celou kapitolu 5. Poctiví žáci si to přečetli, ti nejlepší to i pochopili. Ti méně poctiví se o přestávce zeptali těch poctivých, co že to mají udělat a pak si to přečetli. Zbytek netušil, kde má učebnici. Žáci mohli získat informaci. To ovšem Duch nedělá. Neříká ti: „Přečti si skripta na straně 98 až 123, aby ses něco dozvěděl o pravdě.“ Dokonce to neříká ani o bibli! Koneckonců učedníci kolem Ježíše neměli své bible po kapsách, v knihovnách ani v mobilu. Když je uvede do pravdy, budou právě v životních situacích, kdy se bude ta pravda projevovat, kdy si ji zažijí, budou její součásti, budou v ní. Když jsem uvěřil, udivovalo mne, jak to, co jsem si přečetl v bibli nebo slyšel v kázáních, se naplňovalo v těch životních situacích, jimiž jsem právě procházel. Doma si připomínáme událost, která nás přesadila do Třemošné. V plzeňském pronajatém bytě jsme dostali výpověď, protože majitel chtěl byt prodat. My jsme ten byt koupit nechtěli. Měli jsme osm měsíců na to, abychom našli jiné bydlení. Tehdy se nám stalo aktuálním slovo: Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? (Mt 6.31) Nám se tam doplnilo slovo: Kde budeme bydlet? Čekalo nás sedm měsíců a tři týdny neúspěšného studování inzertních novin a hledání podnájmů. Poslední týden už zůstalo při modlitbách. A tehdy se naplnilo to slovo skutkem. Najednou jsme měli místo k bydlení. Duch nás uvedl do pravdy, že je spolehlivý, věrný a nikdy nás nenechal bez pomoci.

Věřím, že každý máte své zkušenosti s tím, jak vás Duch uvedl, nebo ještě lépe uvádí do pravdy. To vše je ovšem jen jedna stránka. Jsou mnohé další. První z nich je uvedení do pravdy o nás samých. Je až překvapivé, jak se lidé shodují na první kapitole uvádění do pravdy. Je to pravda o nás samotných. Nikdy jsem si jako nevěřící neuvědomoval, že bych byl oddělen od Boha a tedy ztracen. V podstatě mi to bylo jedno. Teprve tehdy, když jsem vyřkl svou první modlitbu, se mi otevřela oblast života, která mi byla do té doby neznámá. Předtím jsem byl oddělen od opravdového života. Kdyby mi o tom vyprávěl nějaký člověk, naléhavě se mě snažil přesvědčovat, plasticky a barvitě by se mi to snažil popsat, nic bych stejně nepochopil. Teprve Duch svatý to udělal.

Hned na první kapitolu navazuje blízké poznání Božího charakteru. Jednak je to Boží velikost a moc a jednak Boží láska. Boží velikost člověku nahání právem hrůzu. Boží láska tu hrůzu utišuje a přináší člověku pokoj. Možná jste v této lekci od Boha zaslechli takový tichý hlas, který říkal: Odpouštějí se ti hříchy. Dodnes nemohu zapomenout podobná slova: Já se na tebe nezlobím. Možná jste tuto kapitolu prožili více emočně, možná více racionálně. Každopádně se u vás něco velmi významně změnilo. John Wesley to popsal takto: „Pocítil jsem, jak se mé srdce zvláštním způsobem rozehřálo. Uvědomil jsem si, že důvěřuji Kristu, jenom Kristu, že mě spasí, a byla mi dána jistota, že on shladil mé hříchy, právě mé a že mne vykoupil od zákona hříchu a smrti.“

Dovolte mi položit každému z vás osobní otázku. Jak tebe uvádí Duch pravdy do veškeré pravdy? Nyní mi na ni neodpovídejte. Vlastně si odpovězte sami. Každý znáte tu svou odpověď.

Pravda, kterou poznáváme, není prostou shodou našeho poznání se skutečností. Není to abstraktní filozofický pojem, o němž se dá dlouze diskutovat, na nějž má každý svůj úhel pohledu, a který se proto stává relativní. Pravda v tomto pojetí je neosobní. Můžete ji nechat lhostejně stát opodál.

Pravda, do které nás uvádí Duch pravdy, se koná a je spojena s milosrdenstvím, je ve vztahu s původcem Pravdy, totiž Hospodinem. Je-li něco pravdivé, je to spolehlivé, věrohodné, lze se o to opřít. Duch nás uvádí k poznání Boží věrnosti a stálosti. Dále nás uvádí do souladu s Božím charakterem. Proměňuje nás do Boží podoby. Tím samozřejmě nemyslím vnější podobu. S dovolením si svůj obličej ponechám. Ta podoba je uvnitř osobnosti. Člověk se svou nejvnitřnější osobností stále více podobá Božímu charakteru, je jeho obrazem; myslí podobně jako On. Hovoří podobně jako On. Jedná podobně jako On. Je věrný podobně jako On. Roste v lásce, aby se přibližoval Jeho lásce.

Překážkou poznání této pravdy není nedostatek vědomostí, vzdělání, intelektu, ale hřích. Tuto překážku pro nás Ježíš překonal a odstranil. Cesta k pravdě je otevřená. Duch svatý je naším průvodcem na té cestě. Vydejme se tedy každý na tu cestu. Zavolejte v modlitbě Ducha svatého: „Duchu svatý, zde stojím, chci jít s Tebou a být uveden do veškeré pravdy. Poznávat každý den Boží Otcovskou milost, Ježíšovu lásku a být s Tebou a sestrami i bratry v církvi v jednotě, kterou dáváš.“

Co říci závěrem? Spolu s žalmistou parafrázuji: Okuste každý pravdu a vizte, jak dobrý je Hospodin, blaze člověku, který to zažije, ten doufá jen v Něj! (Ž34.9 parafráze)

SNC: J 16.13 Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší.

Požehnání: 2K 13. 11, 13 Bratři a sestry, žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2019 ECM Plzeň 1 - Lochotín