EN | CZ 

Kázání 2019-05-26 - Pavel Kuchynka

27. Května 2019

J 14, 23-29

Poznávat smysl pravdy – žít pravdu

(26.5. 2019, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Mnohdy se nám, křesťanům, vyčítá, že za dva tisíce let – od Ježíšova příchodu – se svět k lepšímu příliš nezměnil. (?!) Proč se Ježíš nedá poznat světu mnohem víc (nějakým účinnějším způsobem)?! Podobnou otázku položil samotnému Ježíšovi jeden z jeho Dvanácti. Ježíš to využil a odhalil způsob, kterým bude v tomto světě působit po svém návratu do Boží slávy. Takže mluvil o tom, co se dnes velmi osobním způsobem týká každého z nás. Ježíš říká, že jeho působení v tomto světě souvisí s tím, jestli osobně poznáváme smysl pravdy, kterou přinesl světu. Mluví o naší ochotě pravdu žít.

-----

Ježíš chce žít a působit v tomto světě prostřednictvím člověka, který si ho zamiloval. Nepochybuji, že každý, kdo čte evangelia bez předsudků, si Ježíše musí oblíbit. To, s jakým porozuměním a zájmem Ježíš jednal s lidmi; jak se ujímal slabých a přehlížených – když bořil nesmyslné překážky lidských předsudků a pokrytectví – to všechno je odzbrojující. Vím, že v mém životě přišel den, kdy jsem se od pouhých sympatií k Ježíši posunul k obdivu a pak i k osobní důvěře. To, když jsem v něm – v Ježíši ukřižovaném – poznal svého Spasitele. Tedy Boha, který zaplatil výkupné za mé viny. Vírou jsem si přivlastnil Boží odpuštění. Byl jsem ve svém srdci přemožený jeho láskou. Tehdy jsem se také rozhodl svěřit svůj život do jeho rukou a požádal jsem ho, aby mě udělal jiným člověkem – aby mě vedl.

Když dnes slyším Ježíšova slova: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“, probouzí to ve mně otázky. (?) Jak hodně tohoto Ježíše dnes miluji? Jak hodně dnes vnímám, že jsem milován Bohem? Vnímám Boha jako blízkého, jako toho, kdo se skrze mne projevuje v tomto světě?

Ježíš mluví o výsadě svých učedníků: Bůh v nich chce přebývat; chce se projevovat v jejich životech. Zároveň nám tím ale dává příležitost, abychom se zbavili všech falešných iluzí ohledně našeho vztahu k němu. Vždyť teprve přijetí a poslechnutí Božího promluvení je projevem skutečné lásky k Pánu a zároveň je to něco, co z nás dělá Boží příbytek v tomto světě. (Např.: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi …“) (?!) Přijímám Boží promluvení a poslouchám?! Slyšíte to?! (!) Slyšet nestačí! Ano, Duch svatý je tady; oživuje a proměňuje Ježíšovo slovo v Boží osobní promluvení ke každému z nás. Ale teprve, když na toto promluvení odpovíme poslušností, můžeme okusit, co je to moc Božího slova.

Pokud tedy někdo slýchá Ježíšova slova, ale nebere je vážně, zůstane mu skryté, kým Ježíš v té či oné záležitosti je. A neposlušnost se mu stane překážkou v tom, aby poznal, jak se v té či oné záležitosti, může proměnit jeho život. Nepozná život, který mu v té záležitosti připravil milující Bůh. Poznávat Pána a život, který nám připravil je možné jedině ve vztahu poslušné lásky. Nikoli z povinnosti nebo strachu. Pán nestojí o naši vynucenou poslušnost. To je odpověď na otázku, proč se náš svět stále příliš nepodobá tomu zaslíbenému novému světu. Vždyť i Ježíšovi učedníci někdy velmi dlouho váhají s tím, aby Ježíše v některých záležitostech svého života poslechli.

Někteří lidé prohlásí: „Ze mě žádný svatý nebude.“ A i když to může vypadat jako projev skromnosti, ve skutečnosti to bývá prohlášení plné vzdoru: „Se mnou Bůh nic nepořídí!“ V tom se nechtějme klamat. Buď svatí být nechceme, anebo nevěříme, že nás Bůh může proměnit. U každého rozhodnutí jde o to, jestli budeme klást Bohu podmínky, anebo se pokoříme před jeho láskou a dovolíme mu, aby v nás projevil svoji moc. Kdykoli k nám Pán v Duchu svatém promlouvá, dostáváme příležitost odpovědět s důvěrou a spolehnout na jeho pomoc. Častokrát jde o to vyznat svoji vinu, požádat o pomoc; a milost k pokání (ke změně smýšlení a sílu jednat jinak). A.W.Tozer v této záležitosti vyzývá: „Opomíjíme-li Ducha, nejlepším pokáním bude už nikdy jej neopomíjet … Nabídněme mu k obývání každou komnatu v chrámu svého srdce a naléhejme, aby tam vstoupil a zůstal … Aby v nás přebýval jako Pán ve svém vlastním příbytku.“

Dnešní výzva tedy zní velmi prostě: „Přestaňme obhajovat svoji neposlušnost Pánu a dovolme Duchu svatému, aby projevil svoji moc.“ Tam, kde zatím jen známe Ježíšovu pravdu, potřebujeme začít poznávat její smysl. Potřebujeme pravdu žít. Potřebujeme svá rozhodnutí prověřit Ježíšovými slovy. Skutečný smysl pravdy jeho slov ale začneme poznávat, až když ho poslechneme a dovolíme tak Duchu svatému, aby nás zmocnil k jejímu uskutečnění. Duch svatý není učitel teoretik. Nezve nás k nekonečnému přemítaní o pravdě, ale k životu pravdy. Pravda osvobozuje. Lež spoutává.

Duch svatý je tady, aby v nás mohl vypůsobit vše, co je třeba. Stačí jen poslechnout to, o čem k nám mluví. Pokud ti chyběla odvaha, pokora, láska, už ti chybět nemusí. Duch svatý je tady, aby náš poraženecký a někdy i prázdný život proměnil v život vítězný a naplněný. Je připravený nás vést a zmocnit. (!) Nechtějme žít tak, jako by tu nebyl! Vstupujme do školy Ducha svatého. Dovolme mu svou poslušností, aby pro nás Ježíšova slova udělal tou nejskutečnější skutečností našeho života. Žádný jiný život nás uspokojit nemůže; ani ten nejpohodlnější a nejpříjemnější život, jaký si umíme představit.

Aby nezůstal ani stín pochybností, Ježíš řekne, jak se pozná člověk, který se stal Božím příbytkem a podílí se na uskutečňování Božích záměrů. Jeho život plní pokoj, který znamená víc než nepřítomnost neklidu. Ježíšův pokoj je vnitřní jistotou těch, kteří přijali Boží odpuštění a přijetí. Je to jistota lidí, kteří poznali, jak jsou Bohem milovaní. Tento pokoj je darem Boha. Nikdo jiný jej člověku darovat nemůže. Pokoj, který nabízí Ježíš, je pokojem vítězství. Žádná životní zkušenost nám ho nemůže vzít a žádná bolest, žádné nebezpečí, žádné utrpení jej nemůže zmenšit. Je nezávislý na vnějších okolnostech. Tento pokoj je Boží pečetí naší poslušnosti. Když poslechneme Pána, pak ani ty největší problémy se nikdy nestanou překážkou mezi Bohem a námi. Naopak nás ještě více posílí v tom, abychom spolehli na Boha.

Vzdor vůči Bohu – život na základě vlastních představ, v rozporu s tím, co říká Pán – nás o Boží pokoj spolehlivě připraví. Pokoj toho, kdo Ježíše neposlouchá je vždy falešný – je to sebeklam. Jenom člověku, který Boha hledá se Bůh zjevuje. A jenom k tomu člověku, který i navzdory svým selháním s pokorou sahá vzhůru, se Bůh sklání. Jestliže Pána posloucháme, rozumíme mu mnohem víc. Kráčíme-li po jeho cestě, nevyhnutelně kráčíme s ním. Každopádně ve vztahu k Ježíši nemůžeme zůstat neutrální. Buď Ježíše a jeho slova přijímáme, anebo odmítáme.

-----

Musíme se i dnes rozhodnout, koho poslechneme. Buď to budou naše výhrady, výmluvy a pochybnosti, anebo to bude Pán. Ježíš je hoden naší poslušnosti; ne našich klamavých slov o lásce. To, co následuje po jakékoli naší neposlušnosti, jsou vždy jen prázdná slova a mrtvé skutky – tedy život, který je hluboko pod našimi možnostmi. A nic na tom nemění ani fakt, že ta slova a skutky mohou znít, nebo vypadat zajímavě. Nesnažme se hledat svá vlastní řešení, když Pán žádá prostou poslušnost. Dovolme Duchu svatému, aby se postaral o všechno ostatní; a všechno nám připomene; všemu nás vyučí. Všemu, čemu nás neposlušnost nikdy naučit nedovede. Nebuďme bláhoví, nechme se vést. Chápejme smysl Ježíšových slov. Pán říká: „Ať se vaše srdce nechvěje úzkostí.“ Chce nám totiž dát odvahu žít v síle své lásky. To je ten způsob, kdy se Pán v tomto světě projevuje mocně. Amen

Slovo na cestu: 1J 3, 18-19

Požehnání: 2K 13,13

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2019 ECM Plzeň 1 - Lochotín