EN | CZ 

Kázání 2019-04-28 - Pavel Kuchynka

29. Dubna 2019

J 20, 19-31

Poslání vysvobozených

(28.4. 2019, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Když člověk v různých situacích vsadí na špatnou kartu, prožívá pak často chvíle nejistoty a strachu. Často přijdou i ztráty – ne-li ještě něco horšího. Zřejmě i mnozí z nás by mohli mluvit o situacích velikého zklamání. A to včetně zklamání ve vztahu s Ježíšem. Velké zklamání ve vztahu k Ježíši zažili i jeho první učedníci poté, co se stali svědky jeho ponižování, mučení, smrti na kříži a pohřbu. Vždyť byli opuštění a vydaní napospas svým nepřátelům. Třetího dne se ale všechno změnilo. Navečer o velikonoční neděli se stalo něco, co smíme do jisté míry zažívat uprostřed našich shromáždění také my. I naše strachy a pochybnosti dnes mohou být překonány. I my jsme dnes znovu zváni k novému životu s jedinečným posláním.

-----

Ježíšovým učedníkům bylo jasné, že teď jsou na řadě oni. V obavách se skrývali před pronásledovateli. Mám za to, že zvuky kroků, které se ten den ozývaly za dveřmi, vnímali s obrovským napětím, že už si pro ně jdou. Jenže nakonec nepřišli nepřátelé. Najednou, z ničeho nic, mezi nimi stál sám Ježíš. Přišel za nimi do jejich úkrytu. Překonal jejich uzavřenost. Přišel přes zavřené dveře a zvěstoval jim pokoj. Pozdravil je běžným orientálním pozdravem: „Pokoj vám.“ Když viděl jejich překvapené pohledy, ukázal jim své probodené ruce a bok. Dal se jim poznat jako ten ukřižovaný, který vstal. Zaradovali se, když poznali, že je to on.

Znovu jim řekl: „Pokoj vám.“ Ale teď už to pro ně znamenalo víc než jen slova pozdravu. Byla to zvěst pokoje. Byla to zvěst o tom, že Bůh jeho oběť přijal – že je zaplaceno za jejich viny a mají otevřenou cestu k Bohu. Nevím, jestli jim to všechno v té chvíli docvaklo, ale přesně to ta dvě slova znamenala. Nepochybuji, že z jejich srdcí začal mizet strach a obavy. Naopak je začala plnit jistota, navzdory tomu, že ulice Jeruzaléma byly plné jejich nepřátel. Vzkříšený Ježíš jim přinesl pokoj, který dokáže ochránit lidské srdce a mysl v bezpečí i uprostřed těch největších zkoušek. Je to pokoj, který nemůže člověku dát nikdo jiný jedině vítěz nad smrtí. Každý, kdo se ocitne v přítomnosti Pána, který prošel utrpením a přemohl smrt, přestává se bát života. Jeho životem se totiž stává Ježíš sám.

Evangelium nám ukazuje, že vzkříšený Ježíš přichází do prostoru našich životů, do našich vztahů, do našeho společenství. Dostáváme tak výsadu, společně se účastnit uctívání Pána. Smíme mu naslouchat svým srdcem; přinášet mu své prosby. Kéž se o tu výsadu nenecháme ničím a nikým připravit. Proto za všechno děkujme Pánu. Děkujme mu za naše vykoupení; za možnost žít úplně novým životem. Opravdu není nic většího, než když Bůh člověka naplní svým pokojem. Když ho ujistí o své lásce, o svém odpuštění a přijetí. Když uprostřed svých obav a bolestí smíš najít sílu vykročit k něčemu novému – k tomu, co ti připravil Bůh sám. Teprve pak člověk poznává, že nevsadil na špatnou kartu, když se rozhodl následovat Ježíše.

Jedním dechem tehdy Ježíš dodal: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Byla to slova o poslání jejich nového života. Řekl jim, že s nimi počítá. (?) V čem? Že budou pokračovat v jeho poslání zvát ostatní do vztahu s Bohem. Chce z nich mít svá ústa, své nohy a ruce. Bude teď v tomto světě působit jejich prostřednictvím. S tím můžou zas počítat oni. A ukázal jim, bez čeho se v tomto poslání neobejdou. Proto na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“

Můžeme být 1000 x přesvědčeni o tom, co Ježíš pro nás i pro druhé udělal; můžeme být sebevíc výřeční, ale nic z toho nezpůsobí, že budeme schopni druhým ukázat na Krista. To dokáže jen jeden jediný, který zná situaci a srdce každého člověka – Duch svatý. Jedině on může způsobit, že člověk pocítí Boží blízkost; uvidí a uslyší, že k němu naším prostřednictvím promlouvá Bůh. Jedině Duch svatý může také způsobit, že člověk uvidí své hříchy takové, jaké jsou před Bohem.

Příval Ducha svatého tehdy způsobil především to, že oni sami byli doslova znovustvořeni. Nepochybně v té chvíli pocítili příval Boží lásky a moci. Bytostně pocítili, co je to moc nového života. Zřejmě pocítili i touhu sdílet s druhými Boží nabídku – touhu zvát druhé ke smíření s Bohem. Možná i my potřebujeme, aby na nás Pán nově dechl (Boží resuscitaci – obživení). Možná se potřebujeme znovu učit spoléhat na Ducha svatého a jeho vedení. Protože jedině tak můžeme druhé přivést k Bohu; ukázat jim na Ježíše. Protože jedině tak se stáváme nástrojem Ducha svatého a můžeme s druhými autenticky mluvit o nabídce Božího odpuštění. Pán, který mezi nás přichází, je připravený dechnout nově na každého z nás. Na nás je pak poslechnout touhy, které nám dá Duch svatý. Tehdy se rozhoduje o tom, jestli budeme ve službě odkázáni na vlastní moudrost, na vlastní zkušenosti a sílu, a nebo jestli naše služba bude službou v moci Ducha svatého.

Jeden z Ježíšových apoštolů tam tehdy o velikonoční neděli nebyl – Tomáš. Ježíšova smrt mu zřejmě zlomila srdce. Dost možná chtěl být se svou bolestí sám. A i když mu pak všichni nadšeně říkali, že viděli vzkříšeného Pána, on nemohl uvěřit. Zpráva o Ježíšově vzkříšení byla příliš dobrá, než aby to mohla být pravda. Řekl, že se potřebuje dotknout Ježíšových ran. „Dokud neuvidím, … neuvěřím.“ Ale myslet si kvůli tomu o Tomášovi, že to byl nějaký zarytý odpírač a pochybovač, by byla chyba. Naopak, Tomáš si řekl o znamení Ježíšova vzkříšení proto, že chtěl mít pevnou jistotu. Byl to člověk ryzího charakteru, kterému nikdy nechyběla odvaha. Byl velmi oddaným Ježíšovým učedníkem. Nikdy nic nepředstíral (na nic si nehrál). To byla jeho největší přednost. (!) A je to přednost hodná následování! Nesnažme se uprostřed pochybností předstírat víru. Ježíš ví o našich pochybnostech všechno. Neodsuzuje nás pro ně. Naopak, kdykoli pochybujeme jde nám naproti, stejně jako Tomášovi.

Ježíš Tomáše vyzval, aby provedl test, který si žádal a vyzval ho k víře. Když Tomáš uviděl Ježíšovy jizvy, jeho srdce se rozběhlo k Ježíšovi s vyznáním, které nikdo z učedníků ještě nevyslovil: „Můj Pán a můj Bůh!“ Vidíme, že jediné dveře, kterými Ježíš neprochází bez pozvání, jsou dveře lidského srdce. Na ty pouze tluče. Jsou to dveře, které musí Ježíši otevřít každý sám.

Zdá se, že po týdnu mezi ně Ježíš přišel jen kvůli Tomášovi. Ale zdání klame. Ježíš přišel proto, aby všem dovolil slyšet Tomášovo vyznání. Oni už sice viděli vzkříšeného Pána, ale stále ještě zůstávali za zavřenými dveřmi. Teprve po Tomášově vyznání se otevřely všechny dveře, které byly až do teď zavřené. Tehdy ustoupily i ty nejskrytější obavy. Je to výzva, abychom se svými obavami nezůstávali sami. Je to pozvání pro nás všechny: Přicházejme tam, kam přichází Pán – mezi další, kteří sdílejí svoji lásku, víru a naději. Přicházejme tam, kde smíme zaslechnout Pánovo promlouvání; tam, kde ožívají Ježíšova znamení, která byla v evangeliích zapsána také kvůli nám a probouzejí naši víru.

-----

Ježíš je dnes mezi námi, aby nás naplnil svým pokojem, vysvobodil od našich obav, zklamání a nově nás zmocnil svým Duchem. Nikdo jiný nemá právo říct: „Pokoj vám“, a darovat nám skutečný pokoj s Bohem, než ukřižovaný a vzkříšený Ježíš. Nikdo jiný na nás nemůže dechnout, aby nám zjevil skutečnou pravdu o nás samých a o skutečných potřebách těch, za kterými nás posílá. Možná budeme překvapeni, kolik lidí kolem nás čeká na nabídku Božího odpuštění. Blaze nám, když naše pochybnosti vystřídá víra. Amen

Slovo na cestu: 1Pt 1, 8-9

Požehnání: Žd 13, 20-21

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2019 ECM Plzeň 1 - Lochotín