EN | CZ 

Kázání 2019-04-07 - Pavel Kuchynka

16. Dubna 2019

J 12, 1-8

Vystihovat potřebu chvíle

(7.4. 2019, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Některé věci můžeme dělat téměř kdykoli, ale jiné věci nikdy neuděláme, pokud se nechopíme jedinečné příležitosti, která se nám naskytne. Přemýšlíme o vyslovení slov díků, chvály nebo lásky, ale odložíme je; a často pak ta slova už nikdy nevyslovíme. Příběh, který se odehrál v Betanii – když Ježíš zavítal ke svým přátelům – prozrazuje, jak důležité je vystihovat potřebu chvíle. Ukazuje, co nám v tom bude spolehlivě bránit a co nám to spolehlivě umožní.

-----

Ježíš přichází do Betanie navštívit své dobré přátele (sourozence: Lazara a jeho sestry Martu a Marii). Tak rádi ho zas vidí. Jakmile se objevil ve dveřích, jejich srdce musela přetékat vděčností. Opět je s nimi ten, který vrátil Lazara do života. Nikomu nebyli víc vděční. Nikoho neměli tolik rádi jako Ježíše. Přítele, učitele a pomazaného Božího v jedné osobě. Samozřejmě, že rádi viděli a přijali do svého domu i ty, které si vyvolil za své apoštoly.

Láska těchto tří sourozenců z Betanie se projevila několikero způsoby. Připravili pro Ježíše i jeho druhy večeři. Nepochybuji, že na stole se postupně objevilo to nejlepší, co doma měli. Marta byla, tak jako vždy, v pohybu a obsluhovala. Kmitala, a přesto, že to byla nečekaná větší návštěva, nikomu nic nevyčítala. Byla šťastná, že smí pro Ježíše v této chvíli udělat to nejlepší, co dokáže. Všechna její služba při obsluhování Ježíše a jeho apoštolů vyvěrala ze srdce přetékajícího láskou a vděčností. Byla by nešťastná, kdyby nemohla tímto způsobem projevit Ježíši svoji lásku a vděčnost.

Lazar seděl u stolu s Ježíšem a jeho druhy. Před nějakou dobou dostal od Ježíše dar nového života. Lazarův život se stal svědectvím o Ježíšově moci, která vítězí nad smrtí. Tuším, že Ježíš byl asi nejčastějším tématem Lazarových rozhovorů. A předpokládám, že všichni mohli z Lazarových slov slyšet o lásce k Ježíši; a mohli vidět, že se stal středem Lazarova života. Domnívám se, že všichni, kdo s Lazarem mluvili mohli slyšet, co pro Lazara znamenal onen nový život, který mu Ježíš překvapujícím způsobem daroval. Pořád ten život žil v Betanii, a přesto už ho vlastně žil v království, do kterého byl pozván Ježíšem. (Mnozí Lazarové žijí v tomto království v Plzni a jinde.) To království se stalo doslova hmatatelnou skutečností v jejich životě. Každý, kdo vstoupil do jejich domu, to mohl zakusit. Ve chvíli, kdy pod jejich střechu znovu vstoupil Ježíš, se to projevilo mimořádným způsobem.

V jistý okamžik všichni, kdo u toho byli, nejen že slyšeli slova vděčnosti a lásky; nejen že cítili vůni a chuť dobrého jídla a vína; v jistou chvíli pocítili také nádhernou vůni vzácného oleje, která zaplavila celý dům. Stalo se to krátce poté, co se Maria sklonila k Ježíšovým nohám a vylila na ně vzácný nardový olej, který měla každá dívka přichystaný pro svého ženicha jako součást svého věna.

Všichni tři sourozenci z Betanie, vystihli potřebu chvíle a projevili svoji oddanost a lásku vůči Ježíšovi. Mariin projev lásky byl velmi extravagantní. Marie tím jasně řekla, že v jejím životě už nikdo nebude tak vzácný jako Ježíš. Byl to projev lásky, vděčnosti, úcty a oddanosti vůči Ježíši. A Ježíš vzápětí dodal, že to byl prorocký čin. Ukazoval totiž k tomu, co se mělo za několik dní odehrát v Jeruzalémě.

Obhajoval tím Mariino jednání před Jidášem, který to pokrytecky označil za mrhání prostředky, které mohly být použity ve prospěch chudých. Jidáš v tomhle činu překypující lásky totiž viděl jen zbytečné plýtvání. Ježíš ale možná Mariino jednání obhajoval i před dalšími, kteří tehdy byli v jejich domě a viděli tu „marnivost“. Nádobka se vzácným obsahem, kterou si Marie uchovávala pro den své svatby, byla totiž použita jinak. Ježíš o tomhle pomazání olejem prohlásil, že je to pomazání k pohřbu. Tím jistě překvapil všechny, včetně Marie. Z toho, co řekl bylo naprosto zřejmé, že Marii její láska nevědomky přiměla k činu, který Ježíši přinesl obrovskou útěchu. Ježíš totiž věděl, že jde vstříc blízké a potupné smrti.

Na činu Marie bylo krásné to, že nic nepřepočítávala. Udělala to z lásky a vděčnosti vůči milovanému mistrovi. Dala mu víc než svou službu. Dala mu sama sebe. Nic pro ni nebylo vzácnější než Ježíš. Tento postoj oddanosti stojí u zrodu všech skutků, které jsou pro Pána libou vůní a pro druhé svědectvím. (?) Znáte to, když máte v srdci puzení udělat z lásky k Pánu něco, ne proto, že by to bylo užitečné; ne proto, že je to vaše povinnost; ne proto, že z tohoto něco budete mít, ale prostě jen proto, že Pána milujete? (Jeden velmi zamilovaný, velmi chudý pár měl touhu navzájem se obdarovat krásným vánočním dárkem. Ona měla krásné dlouhé vlasy. On měl krásné zlaté hodinky po svém otci. Aby manželka mohla koupit dárek manželovi rozhodla se den před Vánoci prodat své krásné vlasy. Koupila mu pak krásný zlatý přívěšek k jeho hodinkám. Když manžel přišel večer domů a uviděl manželčinu na krátko ostříhanou hlavu zůstal stát jako omráčený. Byla stále krásná. Podal jí však svůj dárek – soupravu vzácných hřebínků ze želvoviny zdobených drahými kameny. Kvůli tomu prodal své hodinky po otci. Láska je pudila dát tomu druhému něco vzácného i za tu cenu, že prodají svůj vzácný dar.) My se snažíme být v prokazování lásky mnohem praktičtějšími. (!) Někdy až moc!

V příběhu z Betanie vystupují do popředí dvě postavy: Jidáš a Marie. Jidášovo srdce se postupně uzavřelo a zúžilo. Jidáš se nořil do stále větších výhrad, námitek a kalkulací vůči Ježíši. Marie naopak složila u Ježíšových nohou celý svůj život: úspory (možná věno) v podobě drahocenného oleje. Její srdce bylo víc a víc otevřené pro Ježíše. Nesla – nevědomky – spolu s Ježíšem jeho břemeno – a tím se mu stala v jeho poslání pomocí.

Jidáš měl evidentně úplně odlišné představy o tom, jak by měl Ježíš využívat svoji moc. A toho nakonec přivedlo až ke zpronevěře peněz a k Ježíšově zradě. Nutí nás to přemýšlet o tom, že člověka můžou k Ježíši – do církve – vést různé motivy. Některé motivy jsou ušlechtilé, některé ušlechtilé nejsou! Ale na původní motivaci zas až tolik nezáleží! Záleží na tom, co si nakonec vybereme – a na čem začneme budovat svou křesťanskou existenci. Jediné, oč nepřijdeme – ve světě i v církvi – je Ježíš. Naše přátelství s Kristem. Zklamou lidé, církev. Zklameme my sami – sebe i druhé. Tím, kdo nezklame je Ježíš. Soustřeďme se na něho. Marie nám ukazuje, kdo Ježíš je – ne slovy, ale velmi podivným, extravagantním, marnotratným skutkem. Marie tehdy pomazala svého Krále. Krále svého života. Marie tím nevědomky prokazuje Ježíši službu lásky, milosrdenství, s něhou a láskou slouží Pánu, je mu útěchou v okamžiku, kdy se blíží utrpení a samota umírání a smrti. Vystihuje potřebu chvíle. Vystihuje ji, protože miluje.

-----

Peníze mohli Ježíšovi učedníci dávat chudým kdykoli. Ale ta laskavost vonící milostí musela být Ježíšovi prokázána teď a tady – v Betanii – protože taková příležitost už brzy pomine. Existuje čas pro určitá slova a činy. Když pomine, už na ně bude pozdě. Proto, když jsme puzeni láskou, poslechněme její nádherné bláznovství. Vystihujme potřebu chvíle. Amen

Slovo na cestu: Ř 12,11 var.

Požehnání: 2 Te 2, 16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2019 ECM Plzeň 1 - Lochotín