EN | CZ 

Kázání 2019-04-14 - Radim Škaloud

15. Dubna 2019

J 12,12-19 – Vjezd do Jeruzaléma (Úvod - Zach 9,9, starý zákon - Ž 118,19-29)

V13 Volali, že Ježíš je jejich král - král Izraele.

Nedávno jsem jel autem a přede mnou měl někdo na autě samolepku s obrázkem Miloše Zemana. Zaujalo mne to, a tak jsem na semaforech jel co nejblíže, abych si přečetl, nápis, který u toho měl a tam bylo napsáno „stydím se za svého prezidenta“.

Tehdy se ještě auty nejezdilo, ale možná by si mnoho lidí rádo dalo samolepku s fotkou Heroda na auto a připsalo: Stydím se za svého krále. Ale mohli maximálně na zadek svého vypelíchaného osla napsat uhlem „Herodes“. A třeba přikreslit šipku… Byl to vnucený král, král, kterého jim dosadili… Herodes byl král Izraele a přece pro mnohé nebyl jejich král. Nebyl jim vlastní. Nepřijali ho za svého.

Jestliže jako křesťan vyznávám, že Ježíš je král, pak to není vyznání proto, že to druzí říkají, proto, že mi to někdo vnutil – je to vyznání osobní, které navazuje na osobní setkání s tímto králem. Je to stejné vyznání, jako když apoštol Tomáš po vzkříšení, když se setká s Kristem, říká: „Můj Pán a můj Bůh.“

Je to osobní vyznání: „Nestydím se za svého Pána.“ A nejde o to si to dát na auto – byť nejsem proti. Jde o to, nestydět se za něj v čase, kdy to nám přinese ostudu a posměch.

„Jsem pyšný na svého Pána.“ Jsem pyšný na svého Pána, že se neřídí hodnotami tohoto světa a prostě vezme zástěru, klekne si a omyje nohy svým učedníkům.

Jsem na něj pyšný a chci být stejný. Nechci, aby mi bylo zatěžko jednat stejně.

… A jsem pyšný na církev, na všechny Ježíšovi učedníky, když jednají jako jejích Pán. Ale také se občas stydím. Stydím se, když se církev nechá zlákat tímto světem.

V13 Vítali krále, který přicházel ve jménu Hospodinově – ale nepřicházel tak, že by se jménem Hospodina zaštítil. Ježíš neříkal: Já jsem Boží služebník. Prostě s ním přicházelo Boží království. Boží království přicházelo s Ježíšem, v Ježíši.

Když mluvíme s druhými lidmi o Bohu, neměli bychom se dovolávat váženosti a úcty proto, že zvěstujeme živého Boha. Měli bychom Boha lidem zvěstovat bytostně, aby se s ním mohli setkat. Nejde o to lidem o Božím království vyprávět, ale jde o to, aby lidé Boží království okusili.

Církev by měla velmi dbát na to, aby se Bohem nezaštiťovala, ale aby Boží byla. Pavel si povzdechl, že naší vinou je jméno Boží mezi národy v posměchu (Ř 2,24). Je to naše vina, že lidé nevidí Krista jasně, že Boží svatost je zakrývána našimi hříchy.

Minulý týden na OK jsme se dozvěděli, že v jednom sboru došlo k výměně manželek. Rozpadla se tam manželství a muž z jednoho manželství žije na hromádce s ženou z druhého manželství. Bylo mi z toho smutno. Bylo mi smutno, protože chybělo pokání. Místo toho jen padaly návrhy na vyloučení. Chyběl ten, kdo by řekl, že to je i jeho vina. Nebyl tam žádný Kristův učedník, který by vzal jejich nemoci a bolesti na sebe. To, že selže náš bližní, někdo z našeho společenství, není jen jeho selhání, je to i naše bolest a naše trápení.

A k tomu jednu poznámku - toto je skutečný smysl liturgické modlitby před VP, v níž společně vyznáváme své hříchy. To není katalog hříchů, ze kterého si mám vybrat ten svůj. Nevyznáváme jen své osobní hříchy a selhání, ale vyznáváme společně i slabosti a selhání našich bližních.

Nezastaneme-li se utištěný, nevezmeme-li bolesti druhých na sebe, nevezmeme-li vážně jejich trápení, není-li jejich bolest i naší bolestí… nejsme církev. Myslím, že v tomto ohledu máme mnoho co dohánět.

V14 - Jak je psáno. Nejde tu o náhodné naplnění Božího slova, ale o plné vědomí toho, že se na Ježíši má naplnit vše, co je psáno. Za pár dní se pak ještě v Getsemane bude Ježíš modlit, zda je skutečně třeba, aby pil onen kalich až do dna. A i v Getsemane se podrobní všemu, co je třeba, jak je psáno.

Dnes – při vjedu do Jeruzaléma - je to ale ještě taková pohoda. Prostě si nenajde koně nebo nekyne davu jako nějaký slavný, ale usedá na oslátko, aby se naplnilo slovo proroka Zachariáše.

Je to rozporuplná chvíle – taková tragikomická. Je tu ten zástup vítající krále Izraele a je tu ten osel, který se co chvíli zastaví a kouše čerstvé ratolesti, které, jako by právě jemu připravoval zástup ke snídani. A pak se zase ten osel puberťák rozběhne a s hýkáním pádí k Jeruzalému, až Ježíš nadskakuje, div že nespadne… Je to naprosté zesměšnění všech těch pěkných obleků, drahých limuzín, červených koberců.

Zároveň ale ten jásající dav nedokáže přehlučet hlas budoucích událostí, který jako by k nám již z Jeruzaléma doléhal.

Přichází král, jehož království se s tímto světem neslučuje.

Ježíš to vše udělal proto, aby se naplnilo Písmo - jedno je tedy z Ježíšova jednání zřejmé: na prvním místě je Bůh. Plnit Boží vůli je Jeho záměr. Takto to je psáno, a proto usedá na oslátko. I sám Pán se podrobuje tomu, jak to má být.

Přijíždí král, ale je to divný průvod, král jede na oslu.

Je to divný král a divné je i to jeho království. Království, které není z tohoto světa.

V16 – učedníci tomu tehdy nerozuměli – vlastně rozuměli, ale každý jinak. Jinak tomu rozuměli farizeové, jinak apoštolové, jinak dav. Každý si do Ježíše promítal své představy o Božím království.

Někdo chtěl změnu politickou, někdo ekonomickou, ještě někdo jiný doufal, že se tím změní jeho osobní postavení a jiní doufali, že si své postavení udrží, když budou také volat s davem. Takových je vždy dost.

Na silvestra 1989 jsem byl v Praze a jeli jsme z Kačerova metrem na Muzeum a pak pěšky přes Václavák na Staromák. Byla to ohromná euforie a v metru se skandovala hesla: Havel na hrad. Svobodu… To už bylo v čase, kdy byl Havel Prezidentem a přece se ještě ze setrvačnosti skandovala listopadová hesla. Vždycky někdo řekl, co se bude skandovat a už se skandovalo. Jeden chlapík vedle mě povídá: A teď „Novák na hrad“. A začal: „No-vák na hrad, No-vák na hrad…“ a za chvíli se to ozývalo celou stanicí metra. Byl už trochu opilí, spokojeně se ke mě naklonil a povídá: „Ten Novák… to jsem já!“

Proč vyznáváme, že Ježíš je král? Proč říkáme, že je náš Pán – proto, že to říkají druzí?

Kdo skanduje s davem, dnes volá: Požehnaný král Izraele.

Kdo skanduje s davem, bude zítra volat: Ukřižuj.

V17 – odbočím trochu z tématu, ale když jsem si ten text četl, tak mi najednou Lazar připadal jako my. Byl povolán z hrobu, ze smrti do života – i my jsme povoláváni k následování. Povoláváni z hrobu, ze smrti, ze spánku.

Čteme v J 11,39 „Ježíš řekl: Zvedněte ten kámen (myšleno kámen od hrobu Lazara). Sestra zemřelého Marta mu řekla: Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“

Minulý týden na OK jsem si říkal, že i naší ECM Bůh volá, aby vstala, podobně jako Lazara. Ale můžete si myslet, že už to nejde, že už zasmrádá. Že se církev zabydlela ve svém smrádku a teploučku… nebo si možná říkáme, že už je v rozkladu. Ale Bůh volá svou církev: Pojď ven! A Bůh volá i každého z nás jako Lazara: Lazare, vstaň. Pojď ven.

V19 – teď se zdá, že se za ním dal celý svět. Dokonce je tu použité slovo kosmos – nikoli gés, což by označovalo obydlenou zem - ale kosmos, což značí celý vesmír. Mohli bychom říci, celý vesmír se dal za ním!

Jenže za pár dní to bude úplně jinak - celý svět ho opustil… a zdálo se, že ho opustil i Bůh.

Když slyším o tom velikonočním bezpráví, mám chuť bojovat – vzít meč jako Petr. A bít se! Ale Ježíš mu tehdy řekl, aby meč nechal být. To neznamená, že se nemáme zastat utištěného, zjednat právo tam, kde vládne bezpráví. To znamená, že se znovu a znovu máme ptát, zda nastal čas, kdy máme v tichosti Krista následovat na Golgatu nebo bojovat a jednat.

Dovolím si parafrázovat knihu kazatel:

Je čas tasit meč a je čas meč nechat ležet.

Je čas křivdu napravovat a je čas křivdu strpět…

V19 – tehdejší náboženský establišment zjistil, že ničeho nedosáhne, nikdo s tím nehne – správně poznali, že proti Bohu se nelze vzpírat. Ani my se Bohu nevzpírejme a následujme ho. Ať již to bude při jarním happeningu v davu volajícím „Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově“ nebo to bude na Golgatu. Pojďme za Ježíšem.

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2019 ECM Plzeň 1 - Lochotín