EN | CZ 

Kázání 2019-03-24 - Pavel Kuchynka

05. Dubna 2019

Lk 13, 1-9

Když chybí ovoce

(24.3. 2019, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Před několika dny jsem mohl jednu rodinu doprovázet při posledním rozloučení s jejich milovaným člověkem. Znovu jsem si mohl uvědomit, jak je lidský život křehký a nejistý. Ale také, že život je jedinečný dar, který lze promrhat v marnostech, anebo naplnit smyslem. Smrt – a obzvláště smrt někoho blízkého – je pro člověka příležitostí, aby víc, než jindy byl ochotný vnímat proč tady vlastně je a jakým životem žije. Jaké ovoce jeho život přináší. Slyšeli jsme dnes od Ježíše, že život bez dobrého ovoce, je život ve velikém ohrožení.

-----

Ony dvě tragické zprávy se tolik podobají zprávám, které každý den vídáme a slýcháme v TV. Jsou to zprávy, které v leckterém člověku probouzí vyčítavé otázky: „Kde je Bůh? Jak něco takového může dovolit?“ Nutí to zamýšlet se nad tím, jak je to s tím Božím milosrdenstvím a spravedlivým soudem.

Ježíš své současníky, i nás, vede k tomu, abychom se na ty události podívali z úplně jiného pohledu. Z pohledu – naší vlastní křehkosti, nejistoty, viny – tedy z pohledu nutnosti našeho obrácení. Všichni jsme se vzdálili Bohu a životu, který pro nás Bůh zamýšlel. Jsme to především my sami, kdo dáváme prostor zlu ve svých životech a ve svém jednání. (?!) Jak rychle dokážeme odsoudit někoho jiného?! Jako ti lidé, kteří tehdy přinesli zprávu o zabitých Galilejcích. Tehdy jako dnes jsou lidé ochotní myslet si, že tragická smrt je důsledkem nějakého provinění.

Ježíš ale tento způsob myšlení jednoznačně odmítá. Tváří v tvář tragickým událostem nutí i nás hledat odpověď na otázku: „Co by bylo se mnou, kdybych byl mezi těmi zabitými?“ Při tom je jasné, že nejde jen o smrt, ale o spravedlivý Boží soud nad zlem našeho života. A za jediné řešení, které může zamezit zlu, označuje obrácení člověka k Bohu. Tedy rozhodnutí, kterým člověk dovolí Bohu, aby se ujal vlády a proměnil jeho život. Něco takového ale člověk může udělat teprve ve chvíli, když si plně uvědomí, že sám není schopen toho, aby se změnil. Obrácení není naléhavá snaha o změnu, ale naléhavá prosba, aby Bůh změnil mě a mé jednání.

V podobenství o neplodném fíkovníku je dialog mezi vlastníkem a vinařem (ta přetahovaná o onen neužitečný strom). Je to vlastně dialog mezi Boží spravedlností a Božím milosrdenstvím. Bůh sám v sobě zápasí o každého z nás. Tím fíkovníkem byl Boží lid – Izrael. Ale zároveň je jím také každý z nás. Ano, už skončil čas Ježíšova pozemského života, ale vinař říká majiteli: „Nech ho. Ještě ho okopám a pohnojím. Daruj mu ještě jeden rok.“ Ježíš i pro nás vyprosil čas milosti. Čas, který definitivně skončí až s jeho druhým příchodem v moci a slávě. Bůh mezi tím stále čeká na naše obrácení (pokání). To je tím prvním žádaným ovocem, které majitel vinice hledal na svém fíkovníku.

Pokání, o kterém je zde řeč, je každopádně darem shůry a neodmyslitelně souvisí s tím, co pro člověka udělal a dělá Ježíš. Je to jednoznačně výsledek působení a láskyplné péče vinaře Ježíše. Není to výzva k nějaké naší větší aktivitě – k nějaké naší vlastní snaze o změnu života. Naopak, jde o naši důvěru – o naši ochotu hledět na Krista a spoléhat se na jeho pomoc. A i když nás to nakonec přivede k jednání, jde o jednání, které se rodí z impulsů, které nám dává on. Je to on, kdo v nás probouzí také touhu po modlitbě, čtení Písma a rozjímání nad biblickým textem, touhu podílet se na duchovním životě společenství a na jeho službě. Skutečné pokání vede člověka k tomu, aby přeorientoval pozornost od sebe na Boha. Skutečnému pokání je cizí jakákoli povrchnost, nepoctivost a prázdnota. Člověk, který se obrací k Bohu, je puzený bolestně vyznávat konkrétní provinění a přehodnocovat své životní postoje. Tím v jeho životě dostává stále víc prostoru Bůh. Mění se jeho myšlení, mluvení i jednání; a mění se i jeho vztahy. Bez tohoto ovoce nikdy nejde o skutečné pokání, ale o pouhé emoce.

(Jeden duchovní se na své cestě ocitl v jednom hostinci, kde mohl osobně promluvit s jednou mladou dívkou, která tam pracovala v kuchyni a byla velmi špinavá a zanedbaná. Řekl jí, že jí naučí prostou modlitbu – aby každý den prosila Pána: „Pane, ukaž mi, jaká jsem.“ Pak odcestoval. Když se tam pak po nějaké době opět vrátil, ptal se po té dívce. Hostinský mu řekl, že se úplně zkazila a není k ničemu. Ve dne v noci prý pořád jenom pláče a vůbec se nedokáže soustředit na práci. Duchovní požádal o možnost dalšího rozhovoru s touto dívkou. Řekl jí, že jí tentokrát naučí jinou modlitbu. Každý den měla prosit: „Pane, ukaž mi sebe.“ A zase odjel. Po letech – po jedné nedělní bohoslužbě za ním přišla mladá elegantní žena a ptala se ho, jestli si na ní vzpomíná. Když jí nemohl poznat, tak se mu připomněla, jako služebná, kterou kdysi učil modlit se. A pak mu vyprávěla, k čemu jí dovedla ta první modlitba. Mluvila o tom, jak jí Pán ukázal její skutečný stav. Nemohla pak bolestí ani spát. Ale když se pak začala modlit, aby jí Pán ukázal sebe, poznala, jak jí miluje a spadla z ní tíha jejích vin. Stala se šťastnou křesťankou.) Každý z nás potřebuje uvidět obojí: pravdu o svém hříchu i pravdu o Ježíšově oběti a lásce.

Při skutečném pokání člověk uznává hřích jako hřích a přijímá za něj plnou odpovědnost. Nijak se nevymlouvá na okolnosti ani neobviňuje ostatní. Prožívá bolest nad tím, že každý hřích je urážkou milujícího Boha. Je rozdíl v tom, když člověk říká: „Měl bych s tím raději přestat, aby mě nestihl trest.“; a když si řekne: „Jak jen se můžu k Ježíši chovat tak hanebně, když zemřel, abych nemusel být potrestán?!“ V prvním případě člověk jen posiluje svoji sebestřednost. V druhém případě hledí na Boha a dostává sílu ke skutečné proměně; zakouší totiž hrůzu svého hříchu. Jen obnovený vztah s Kristem může stát na začátku skutečné proměny života. Na začátku života, který je Boží oslavou.

Ježíš chce, abychom přestali spoléhat na to, co dobrého dokážeme my sami. Chce, abychom se obrátili od své domnělé dokonalosti k Božímu milosrdenství. My se však – ve vztahu k druhým – někdy ztotožňujeme s majitelem vinice. Nechceme ztrácet čas péčí o neplodný strom a ocitáme se v pozici soudců. Jakýkoli neplodný fíkovník má však na své straně mocného přímluvce. A on za tím stromem stojí navzdory vší jeho neužitečnosti. Protože pro tohoto přímluvce efekt užitečnosti není zdaleka tou nejdůležitější hodnotou. Je schopen lítosti a soucitu, protože mu na tom neplodném stromě prostě záleží. Je ochoten o něj pečovat a probouzet ho k nesení ovoce. Kdykoli se tedy přistihneme, že se stavíme do role soudců, potřebujeme se tím víc ztotožnit s tímto přímluvcem – vinařem. Trpělivé milosrdenství může zlomit náš soud a otevřít překvapivý prostor zachraňující Boží milosti.

Žijeme v čase, ve kterém se smíme spolehnout na Ježíšovu dobrotu a dovolit mu, aby změnil náš život. Smíme se otevřít pro to, co dává Bůh. Jen nikdo z nás přesně neví, do kdy tento čas bude trvat právě pro nás. Každopádně nám Bůh ve svém Synu dává všechno. My o to ale někdy tak málo stojíme. Necháváme se zaplnit jinými nabídkami, které slibují hodně, ale nikdy se nevyrovnají tomu, co na nás čeká v životě, který patří Kristu. Přitom stačí jen dovolit Ježíši, aby se i o nás mohl postarat jako o neplodný fíkovník. Aby náš život mohl nést plody, které Bůh právem žádá. Plody vděčnosti, lásky a obrácení. (?!) Najde ty plody v našem životě až budeme odvoláni z tohoto světa?! Nechám se, na místo fascinace zlem, fascinovat Boží láskou a milosrdenstvím; a dovolím mu, aby on sám mohl vládnout v mém životě a přinášet to žádoucí ovoce?

-----

Ten jediný opravdu živý, který je schopen nést žádoucí ovoce, chce žít v nás. Chce o nás pečovat a skrze nás i o druhé. Bůh po nás chce opravdu jen to jediné, abychom přijali a přijímali jeho Syna a s ním i to, co v nás chce konat. Dovolme mu to dnes i zítra. Protože je to jediný způsob, jak i náš život může nést očekávané plody. Nechtějme si vystačit se svým vlastním pojetím zbožného života. Čiňme pokání a věřme evangeliu. Amen

Slovo na cestu: J 15,5

Požehnání: 2K 13,13

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2019 ECM Plzeň 1 - Lochotín