EN | CZ 

Kázání 2019-02-24 - Pavel Kuchynka

25. Února 2019

Lk 6, 27-38

Naše podobnost s Bohem

(24.2. 2019, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Nedávno mě a mého tátu viděl jeden můj starý známý. Měl nezadržitelnou potřebu mi říct, že jsem na pohled „celej táta“. Za těch několik dekád života už vím, že se tátovi nepodobám jen navenek, ale že jsem zdědil i mnohé jeho vlastnosti a schopnosti. Ale od chvíle, kdy jsem svůj život otevřel Kristu, zjišťuji, že jsem se stal naprosto nezaslouženě dědicem nové podobnosti – nových možností; že jsem povolán žít jako syn nebeského Otce – být podobný Bohu způsobem svého jednání.

-----

Ježíšova výzva milovat nepřátele a být k druhým milosrdný stejně jako Bůh byla a je určena těm, kdo ho přijímají. Těm, kteří nechtějí zpochybňovat to, co jim říká. Spíš jsou ochotní zpochybnit sebe než jeho. A jsou připraveni ho žádat o vysvětlení; o světlo k pochopení a také o sílu k uskutečnění. Protože něco takového není z vlastních sil možné.

Ježíš zde odhaluje Boží způsob proměny nemocného světa. Bůh chce mít uprostřed tohoto světa syny a dcery plné jeho milosrdenství. Lidi, kteří budou mít odvahu vítězit tím, že udělají první krok ke změně vztahů s druhými. Proto své učedníky vyzývá, aby milovali své nepřátele; aby na nenávist druhých odpověděli tím, že jim prokážou dobro; na proklínání odpoví žehnáním; a na ublížení modlitbou. Ježíš ví, že nenávidět někoho, komu prokazujeme dobro, komu dobro přejeme a za koho se modlíme, jde mnohem hůř. Jenže Ježíš pak ještě připojí výzvy k nastavení druhé tváře, přenechání košile a k velkorysému dávání.

(?!) Jak často se proti těmto výzvám ozvou výhrady: „Kam by ten svět přišel, kdyby si slušní lidé nechali všecko líbit a nehájili svá práva?!“ Ježíš ale nemluví o nastolení nějakého univerzálního dokonalého pořádku pro všechny. Mluví o tom, jak si má počínat člověk, který patří do jeho království. Člověk, který v tomto světě našel bezpečný úkryt ve vztahu s Bohem. A i když to tak na první pohled nevypadá, je to počínání velmi moudré. Rozhodně to však neznamená dělat, jako že se nic neděje, když se děje něco zlého. Naopak, na jakoukoli ničemnost by Ježíšův učedník měl odpovědět překvapivým projevem dobroty. Jde o aktivní projev, kterým je možné z nepřítele udělat přítele. Nemáme se snažit porazit zlo stejnou zbraní. Zlo má být – a může být – přemoženo jedině dobrem.

Když člověk, kterého chtěl někdo protizákonně připravit o plášť, odpověděl: „Tak si vezmi i košili“, bylo to jasné trknutí pro onoho vydřiducha i pro všechny kolem, kdo je tu bezohledný. A když na facku odpověděl nastavením druhé tváře, tak mu sice v tu chvíli někteří nadávali do srabů, ale vzápětí bylo všem jasné, kdo je ve skutečnosti ten prohrávající. Ve skutečnosti ono nastavení druhé tváře není vůbec zbabělé, vyžaduje totiž mnohem větší zralost osobnosti, sebeúctu, jistotu. Ale tu my přece můžeme mít. Můžeme ji čerpat u Krista. Můžeme být těmi, kdo schytají ránu a nedají ji dál, nepustí zlo dál. Můžeme být těmi, na nichž si zlo vyláme zuby, protože jsou ochotni obětovat svou image nedotknutelných pro vítězství dobra. (?) A co ti věčně prosící, kteří od tu a tam i od nás něco požádají? (!) Vždyť bychom mohli rozdávat dnes a denně, až by nám nezbylo vůbec nic, a přece bychom ještě neuspokojili všechny! Věřím, že Ježíšova výzva, abychom dávali prosícím, nám prostě pomáhá nezapomínat, že jsme pouhými správci svěřeného; a že pravým účelem všeho nám svěřeného je služba lásky a upevňování vztahů. Zcela jistě tím nezměníme celý svět. Ale jistě se změníme my sami a snad ovlivníme i své nejbližší okolí. A vlastně, byť jen v malém kousíčku, celý svět. Vždy to bude znamenat mnohem víc, než jen nadávat; a nekonečně víc, než se přidat ke zlu.

Syn Nejvyššího zve své učedníky, aby i oni žili životem synů a dcer Nejvyššího. Nemluví o slabošství svých učedníků, ale o jejich síle. Mluví o té nejmocnější síle ve vesmíru – o síle nesobecké Boží lásky. Mluví o lásce, která dokáže milovat i ty, kteří si jí vůbec ničím nezasluhují. Ano, nikdo z nás nemůže milovat své nepřátele tak, jako miluje své nejbližší a nejdražší. Bylo by to nepřirozené a dokonce špatné. Můžeme se však postarat o to, abychom bez ohledu na to, co dělá ten člověk nám, nevyhledávali nic než jeho nejvyšší dobro. I když nás uráží, jedná s námi špatně a zraňuje nás. Učedníci se nemusí nechat strhnout k nenávisti – nechat se vtáhnout do role nepřítele. Můžou totiž stále v tom druhém – navzdory všemu jeho zlému jednání – vidět člověka (někdy mi pomůže, když si ho představím jako malé dítě v náruči své matky). Denně se můžeme modlit za ty, kdo nás očerňují a jinak nám ubližují.

Svět se řídí zásadou: „Jak ty mně, tak já tobě, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ Ježíšova zásada zní podobně, a přece radí něco úplně jiného: Jednat s lidmi způsobem, jakým si přejeme, aby oni jednali s námi. Když si přejeme od nich dobro, musíme jim je nejprve dát, musíme je dobrem předejít a někdy i přemoci. Být na sebe hodní a hezky se oslovovat můžou lidé v mnohých spolcích, klubech a podnicích. Ježíš, od svých učedníků, ale žádá víc. Nebo je spíš k něčemu většímu zve: Milovat nepřátele. Bůh, který jediný by mohl spravedlivě soudit, je trpělivý a dává šanci ke změně všem. Dává-li ji Bůh, měli bychom ji dávat i my. V očích mnohých takové chování bude možná vypadat jako slabošství, neschopnost, nezodpovědnost. Ve skutečnosti to však je projev vítězství Božího milosrdenství. I dnes zřejmě dostaneme nějakou příležitost, abychom se přesvědčili, že nad zlem je možné zvítězit.

Ježíšova výzva k milosrdenství je provždy platná a stále aktuální. Osobně uznávám, že jeho výzvu k milosrdenství potřebuji jako sůl. Někdy mám sklony být velmi spravedlivým soudcem. Obzvlášť tváří v tvář pochybným existencím; tváří v tvář projevům lidské nevázanosti, lidské samolibosti, tvrdosti a neurvalosti. V takových situacích je tak snadné cítit se lepším a spravedlivějším.

Naše zřeknutí se souzení druhých samozřejmě nemá nic společného s odmítnutím kritického myšlení. Neznamená to, že bychom se neměli snažit rozlišovat dobré a zlé. Posoudit něčí jednání ve světle Písma je na místě. Odsouzení druhého je však něco, co náleží jedině Bohu. Ježíš chce, abychom místo svých nespravedlivých soudů, nabízeli druhým kousky (projevy) Božího království. A to se projeví i v naší připravenosti rozpoznat Bohem dané příležitosti k dávání. Dávání těch, kdo jsou skryti v Bohu smí být velkorysé.

(Vybavuje se mi scéna, jak biskup lidumil Myriel z Dign v románu Victora Huga „Bídníci“, dává novou šanci Jeanu Valjeanovi. Valjean tohoto biskupa, který ho nasytil a nechal u sebe přenocovat, okradl o stříbrné nádobí. Když pak Valjeana dopadnou policisté, poznají snadno, kde kradl. Přivedou ho v poutech k onomu biskupovi, aby potvrdil jeho zločin. Řeknou, že Valjean měl dokonce tu drzost tvrdit, že mu biskup to stříbro daroval. Biskup všechny překvapí, když řekne, že je to pravda. A jedním dechem dodá: „Ale příteli můj, odešel jsi tak brzy, že jsi zapomněl, že toto jsem ti dával také.“ A se slovy: „Copak necháš to nejlepší tady?“, mu podává dva stříbrné svícny. Valjean je tím vysvobozen. Před propuštěním mu biskup ještě řekne: „Pamatuj na toto bratře; najdi v tom vyšší plán. Použij toto vzácné stříbro na to, aby ses stal čestným člověkem.“ To Valjeanovi nakonec zlomilo srdce. Byl to pro něj dotyk Božího království. Bylo to Boží promluvení k jeho srdci, které v něm probudilo důvěru v Boží spravedlnost a touhu po novém životě.) Pokaždé, když tuto scénu vidím v nové filmové verzi slavného muzikálu, znovu mě to přemůže. Onen biskup je opravdu ztělesněním Božího milosrdenství.

-----

Kdosi výstižně prohlásil, že odplácet dobro zlem je ďábelské; odplácet dobro dobrem je lidské; a odplácet zlo dobrem je božské. Ježíš své učedníky zve k té třetí volbě. Je to on – Syn Nejvyššího – kdo nám dnes znovu říká, že jsme povoláni být syny a dcerami Nejvyššího. Být milosrdní jako Bůh. Žádejme ho o pomoc a přesvědčme se, že je to možné. Amen

Slovo na cestu: 1J 4, 16b-17

Požehnání: 2Te 2,16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2019 ECM Plzeň 1 - Lochotín