EN | CZ 

Kázání 2019-01-27 - Pavel Kuchynka

27. Ledna 2019

Lk 4, 14-21

Ježíš je zde a vyhlašuje léto Boží milosti

(27.1. 2019, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Na setkáních společenství Anonymních alkoholiků, když chce někdo promluvit, řekne nejprve jak se jmenuje (křestní jméno) a hned poté připojí konstatování: „Jsem alkoholik.“ Teprve pak následuje to, co chce sdělit ostatním. Každý z nich si tak znovu a znovu uvědomuje, svůj skutečný problém, ale zároveň i svoji potřebu. Každý z nich se tak otevírá přijetí pomoci.

Ježíš přišel do nazaretské synagógy s jedinečnou nabídkou Boží záchrany, ale narazil. Nazaretští odmítli uznat svůj problém i svoji potřebu.

-----

Ježíš do Nazaretu přišel s pověstí oblíbeného kazatele. Na mnoha místech Galileji si jeho službu velmi pochvalovali. Předpokládám, že vzbuzoval očekávání i ve svém domově. Asi je překvapil už tím, že v knize proroka Izajáše vyhledal oddíl, který prý nebyl běžně zařazován mezi čtení při bohoslužbách. Je dost možné, že tento oddíl vyhledal záměrně. V Lukášově podání Ježíš spojil dva texty z Izajáše, které ještě trochu upravil. Všichni v synagóze mohli slyšet slova o osvobození, které nabízí Bohem pomazaný a zmocněný – Mesiáš. Slova Mesiáše, tak jak byla kdysi zapsána do knihy Izajáš, k nim v tu chvíli promlouvala o nabídce propuštění. O propuštění ze spoutanosti sil zla a hříchu; ale také o prohlédnutí z neschopnosti vidět Boha a jeho dílo záchrany. Mesiáš v knize Izajáš to shrnul obrazem milostivého léta, kdy byly promíjeny dluhy a otroci byli propouštěni na svobodu.

Milostivé léto mělo být Božím darem svobody od všech břemen a spoutávajících vazeb. Mesiášova slova o příchodu léta Boží milosti, v knize Izajáš, byla zaslíbením budoucího Božího vysvobození, které bude znamenat do té doby nepoznanou nabídku. Kniha Izajáš zde mluví o vysvobození, které mohl přinést jedině Mesiáš.

Každopádně poté, co Ježíš přečetl tato slova a posadil se, všichni v synagóze se na něho dívali a napjatě očekávali, co jim k tomu řekne. A Ježíš prohlásil, že se právě splnilo toto slovo Písma, které jim předčítal. Tím řekl, že dlouho očekávaný den příchodu Mesiáše, který přinese záchranu svému lidu, už je zde. Právě v té chvíli – v nazaretské synagóze – slyšeli, jak přímo k nim promlouvá skutečný Mesiáš. Právě slyšeli, jak jim osobně oznamuje, kým je a co jim přináší. Ano, právě jim. Tedy pokud uznají, že jsou chudí před Bohem; že jsou zajatci hříchu; a že jsou slepí a neschopní vidět pravdu o Bohu; že jsou deptáni a zotročeni silami zla. Právě jim, a právě teď Ježíš oznámil, že můžou okusit Boží odpouštějící a uzdravující milost; že můžou začít žít jako skutečně svobodní lidé.

Stejný Ježíš dnes přichází mezi nás. Ježíš je dnes nejen pomazaný – Bohem zmocněný Mesiáš – on je mezi námi jako Pán a Spasitel. Je zde pro každého z nás a nabízí nám totéž, co nabídl nazaretským, když vstoupil do jejich synagógy. Nabízí nám propuštění ať už jsme jakýmkoli způsobem zajatí; nabízí nám osvobození od všeho, co ničí náš život. Je zde a nabízí nám navrácení zraku, abychom mohli rozpoznávat to, co je v našem životě opravdu důležité. Záchrana je tady. Je přístupná každému, kdo uzná, že ji potřebuje. (?!) Jsem ochotný přiznat si svou situaci a své skutečné potřeby?!

Cesta ke svobodě je vždy cestou pokory a důvěry. Je tak zoufalé snažit se tuto svobodu hledat nějakým jiným způsobem. Mnozí se o to ale stále snaží – hledají své vlastní cesty, jak být svobodným člověkem. Proto se často přemístí jen z bláta do louže. Dozví se sice o Ježíšově nabídce, ale nedůvěřují a odmítají. (!) Je tak pokořující uznat svoji ztracenost a svoji slepotu. Pro mnohé lidi je naprosto nepředstavitelné věřit uprostřed tohoto světa v Boží dobrotu a v Boží zájem o člověka.

(Slavnému Houdinimu jednou nevyšla jeho show. Jindy tak rychlý Houdini nedokázal ani po půlhodinovém úsilí odemknout zámek dveří od místnosti kam se nechal zavřít. Pak k těm dveřím, za kterými byl Houdini zavřený, přišel nějaký policista. Jednoduše do nich strčil a dveře se otevřely. Nebyly totiž vůbec zamčené. Houdini se celou dobu marně snažil otevřít odemčené dveře.) Ježíš už dávno otevřel dveře všech vězení. A přesto se lidé – mnohé křesťany nevyjímaje – snaží všemožně hledat své vlastní cesty ke svobodě. Někdy to může být snaha o dobrý život; jindy zas kupříkladu intenzivní služba druhým. Pokořit se před Pánem – poznat v čem spočívá náš skutečný problém, který nás stále sráží – a přiznat si potřebu pomoci, to není vůbec nic příjemného.

Někdy si moc rádi fandíme o své situaci, o tom, jak všechno zvládáme. Často se tak uzavíráme jedinečným Ježíšovým nabídkám. Leckdy něco navenek vypadá jako Boží oslava – někdy i velmi halasná oslava. Ale to, co navenek vypadá jako projev velké zbožnosti, může být jen velkým sebeklamem. Je to tak, když to má zakrýt prázdnotu a neochotu poddat se Boží zachraňující milosti. „Ztišením se sluší tebe chválit, Bože, na Sijónu, …“, volá žalmista. Lépe je nic nepředstírat. Lépe je se sklonit před Pánem a nechat si pomoct. Dveře vězení už jsou otevřené. Je marné chtít si své vězení zařídit nějakým lepším vybavením. I tak – přes všechen komfort – to bude stále jen hezky zařízené vězení.

Ježíš je dnes zde, aby pro nás udělal to, co nejvíc potřebujeme. (Slyšel jsem, jak jednou nějaký misionář chtěl ukázat skupině nějakých teenagerů, co to znamená přijmout Ježíšovu nabídku. Vytáhl z kapsy náramkové hodinky a prohlásil, že kdo si pro ně přijde a vezme si je, budou jeho. Nikdo tu nabídku nebral vážně. Všichni si mysleli, že je jen tak testuje. Pak se ale jeden z nich odhodlal, přišel k němu a natáhl ruku pro nabízené hodinky. K překvapení všech ty hodinky dostal a mohl si je nechat.) Mnohdy máme spoustu zbytečných důvodů, proč tváří v tvář Ježíšově nabídce váháme. Ježíšovým zájmem jsou konkrétní lidé. Jsi to ty a jsem to já. Někdy je prostě třeba jen natáhnout ruku a vykročit.

Každý den se můžeme setkat s Ježíšem, který je plný moci a lásky. Je to pořád ten samý Ježíš, který kdysi vstoupil do synagogy v Nazaretu. Vlastně je ještě mocnější, než byl tehdy. Dnes je to vyvýšený Pán, kterému byla dána veškerá moc na nebi i na zemi. (?) Upíráme na něj svůj pohled plný očekávání? Bereme vážně to, co prohlásil? Spoléháme na platnost a aktuálnost jeho nabídky? Jsme připraveni se pokořit a přiznat si své potřeby? Ježíš přebývající a jednající v moci Ducha svatého mezi námi, to je skutečné evangelium pro každého, kdo je ochotný slyšet. Nebojme se před ním být potřebnými. Pak se může projevit jako Pán a spasitel v každé naší potřebě; v každé naší životní situaci. Pak pro nás může udělat to, co nejvíc potřebujeme.

-----

Uznejme, že je hoden naší bezmezné důvěry. Nesnažme se otevírat dveře, které už jsou otevřené. Nehledejme náhradní cesty. Kéž dnes zažijeme splnění zaslíbení o službě pomazaného a mocného Pána všude tam, kde je to třeba. Kéž se Boží moc může setkat s naší bezmocí. Kéž můžeme poznat Boží milosrdné srdce. Ježíš je Pán, který dnes znovu čeká na naše přijetí a chce pro nás udělat víc, než si umíme představit. Nebojme se mu říct o svých problémech a potřebách. Amen

Slovo na cestu: Žd 13,8

Požehnání: Ga 1,3-5

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2019 ECM Plzeň 1 - Lochotín