EN | CZ 

Kázání 2018-12-30 - Pavel Kuchynka

07. Ledna 2019

Lk 2, 41-52

Ježíšovo a naše hledání životních odpovědí

(30.12. 2018, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Každý člověk hledá odpověď na otázky kým vlastně je; a jaké je jeho životní poslání. Asi se shodneme, že jsou to velmi důležité otázky a jejich zodpovězení si zaslouží náležité úsilí. A chce se mi hned dodat, že na tyto odpovědi nikdy není pozdě. Slyšeli jsme dnes příběh o tom, jak své odpovědi hledal a nacházel - už od chlapeckých let - Ježíš. Je to jedinečná zpráva o tom, jak se rodilo Ježíšovo sebepoznání a co v tom bylo rozhodující. Je to trvalá výzva i pro naše hledání.

-----

Představuji si dvanáctiletého chlapce – prvorozeného syna – který právě prožil několikadenní slavnost spolu se svými nejbližšími. Slavnost, jejímž středem byl příběh záchrany všech prvorozených i celého národa díky oběti beránka. Ježíš - prvorozený syn si nově prožil, že je zasvěcený Bohu; a že jeho národ okupovaný Římany žije v očekávání zachránce z rodu Davidova. Zřejmě si úplně nově uvědomil, jak bytostně se ho to dotýká. Byl toho plný. Chtěl rozumět. Nebyla to pouhá zvědavost, co ho zdrželo v Jeruzalémě. Bylo to skutečný vnitřní hlad a touha po odpovědích, které by mu nabídly porozumění. Proto když Josef s Marií i všichni příbuzní a známí zamířili do Nazareta, on zamířil do chrámu mezi učitele.

Vnímavost tohoto dvanáctiletého chlapce pro ně byla šokující. Jeho otázky probouzely jejich zájem. Posadili ho proto mezi sebe jako partnera v rozpravě. Jeho náhled na to, o čem mluvili i jeho odpovědi (úkol učitele) – nabízely všem zúčastněným něco úplně nového a inspirujícího. Možná jim nabízel nový pohled na poslání Mesiáše Izraele; možná v nich probouzel vědomí, že jsou všichni voláni být Božími dětmi; možná s nimi mluvil úplně nově o Božím království. Každopádně je to první evangelijní zmínka o tom, že se Ježíš projevil jako nositel Boží moudrosti. A když pak přišli Josef s Marií, poprvé promluvil také o něčem, co nikdo z nás v tomto životě v takové míře nikdy nepozná. „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ Projevil vědomí svého jedinečného vztahu k Bohu a touhy uskutečnit své Bohem dané poslání. Tento chlapec už ví, že jeho životem je vztah s Bohem – nebeským Otcem a naplňování toho, co mu Otec v nebi uložil. Už ví, že tento vztah a toto poslání budou pro jeho život určující a budou nad všechny ostatní vztahy a přání. Nebylo to něco, k čemu se musel nechat přemlouvat nebo nutit (tak jak to zažívají mnozí teenageři v církvi od svých rodičů). Živoucí touha po uskutečnění Božích záměrů byla v samotném středu jeho osobnosti. Tento chlapec na prahu dospívání začal bytostně vnímat přemáhající vědomí svého vztahu k Bohu – přemáhající lásku a důvěru svého Božího synovství. A bylo to tak, i když se pak poslušně a s vděčností vrátil s Josefem a Marií do Nazareta a učil se být dobrým tesařem.

Dvánáctiletý Ježíš svým chováním sice ostatní uvedl v úžas, ale nepůsobil jako mladí nafoukaní géniové nebo rádoby géniové, kteří snědli všechnu moudrost světa. Nejen že mluvil. Uměl se také ptát a naslouchat. Nebyl tím, kdo jen poučuje. Byl tím, kdo se v pokoře také nechal poučit. V rozhovorech hledal Boha i svou jedinečnou cestu s Bohem. Chtěl být tam, kde šlo o věc nebeského Otce, která mu byla uložena. A my víme, že to tímto rozhovorem s učiteli v chrámu - na prahu jeho dospívání - neskončilo, ale začalo.

Tak si Ježíšovu otázku, směřovanou původně Josefovi a Marii, musím vztáhnout také na sebe. (?!) Což jsi nevěděl, že také ty musíš být tam, kde jde o věc tvého nebeského Otce? Což jsi nevěděl, že zralá víra vede člověka k odstupu od sebe sama a od svých vlastních životních plánů? Což jsi nevěděl, že mnohé své představy o Bohu budeš muset nechat padnout prostě proto, že živý Bůh je o mnoho převyšuje? A tak se i já musím ptát, jaké je právě teď to místo, kde jde o věci mého nebeského Otce; a kde tedy musím být i já. Přiznám se, že ne vždy si tím jsem skutečně jistý. Připouštím, že někdy na místo následování Krista jdu po pohodlnějších, dobře vyšlapaných cestičkách svých zvyků a toho, co navenek vypadá jako cesta zbožného muže.

I pro mě je dvanáctiletý Ježíš povzbuzením v tom, že ani on hned nevěděl, kde je jeho pravé místo. Vždyť to byl ten skutečný důvod, proč se tehdy zdržel v chrámu. Proto se tehdy ptal učitelů, diskutoval a hledal. A hledal dál až do svých třiceti let. Nejen na prahu dospělosti, ale v každé chvíli se smíme ptát Boha, co s námi zamýšlí – pro co se rozhodnout. A smíme se na to ptát také druhých, kteří třeba mají víc zkušeností a došli po cestě následování Krista dál, anebo nám jen poskytují jiný a čerstvý pohled na nás samotné.

Musíme přitom však počítat s tím, že nás takové hledání od mnohých lidí vzdálí. Zejména od těch, kdo přesně vědí, co chtějí, a tvrdě za tím jdou. Skutečné hledání Božích věcí, je ale vždy tak trochu zdržením. Zdržením, které budou mnozí považovat za něco úplně zbytečného. Dvanáctiletý Ježíš nám ale ukazuje, že kdo chce jít dál po cestě, kterou mu připravil Bůh, musí se často zastavit. Přesněji: nechat se zastavit a naslouchat, co pro něj Bůh připravil.

K našemu lidství patří i to, že jsme tísněni různými danostmi a okolnostmi života. Už jenom tím, že jsme se někde narodili, určitým rodičům, do určité dějinné situace národa. Ježíš nás ale učí nehledat své lidství a svobodu v popření všech vazeb a vztahů. Naopak. Učí nás tyto vztahy přijímat, prohlubovat a proměňovat je v něco nového. Vede nás k tvořivé, nikoliv k otrocké poslušnosti. Žádná vazba ani danost nás nemá odvádět od Boha. Ježíš jako dospívající hledal své místo a životní poslání vedle svých blízkých. Stejně smíme hledat i my, před Bohem, společností i před sebou samými.

Odhoďme svůj strach. Ježíš nás nevyzývá, abychom odvrhli svou rodinu, práci a přátele. Ježíš nám jen říká, abychom v tom všem, žili jako skuteční synové a dcery Boží. (?!) Není to tak, že bychom docela rádi viděli proměnu vztahů v našich rodinách, s našimi přáteli a zakusili něco nového a občerstvujícího ve službě druhým?! Buďme za jedno s Ježíšem ve věcech nebeského Otce. To nám dovolí naplno žít ve své rodině, být dobrými přáteli a dávat své práci i službě to, co je třeba – ne víc, ani míň.

-----

Dejme přednost tomu, čemu dává přednost Ježíš. Jde vždy o to poslechnout Boží výzvu, která nám pronikne až k srdci. Možná budeme překvapeni, co to udělá s našimi vztahy, s naší prací i s naší službou. Možná pak uvidíme Boží království i tam, kde jsme ho vůbec nehledali. Amen

Slovo na cestu: Ko 3, 16-17

Požehnání: 2Te 2, 16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2019 ECM Plzeň 1 - Lochotín