EN | CZ 

Kázání 2018-05-06 - Pavel Kuchynka

09. Června 2018

J 15, 9-17

Přátelé nikoli otroci

(6.5. 2018, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Neznám člověka, který by nechtěl prožít naplněný život. Ježíš s nabídkou takového života přišel a přichází. Mnozí ji však neberou vážně nebo o ní hodně pochybují. Připadá jim nereálná. Jiní si nejsou jistí, jestli by si něco takového vůbec přáli. Je to totiž nabídka života, ve kterém člověk miluje druhé stejně jako Ježíš. Ježíš říká, že je to především nabídka přátelství. (!) Jenomže mnozí Ježíšovi následovníci si i přes veškerou svoji snahu stále připadají spíš jako Ježíšovi otroci, než jako jeho přátelé! Možná že problémem je právě ta snaha.

-----

Pán chce, abychom si uvědomili propastný rozdíl, který existuje mezi otroky a přáteli. U Božího přítele nejde v první řadě o to, kolik toho pro druhé dělá. U Božího přítele jde o to, kým je. Jde o přesun důrazu z „dělání“ na „bytí“. Je to cesta k tomu, jak přinášet Boží ovoce - jak všechno (i ty nejvšednější záležitosti) dělat k Boží slávě. A.W. Tozer říká: „Naprostá většina evangelikálních křesťanů chápe práci pro Krista jako rozhodující prověrku zbožnosti. Kristus se stal projektem, který je třeba propagovat; nebo věcí, jíž máme sloužit; místo aby byl Pánem, kterého máme poslouchat. Výsledkem je armáda mužů, kteří běží, aniž byli posláni; a mluví, i když jim to nikdo nepřikázal.“ Všechno, co podle Ježíšových slov dělá Boží přítel, se ale rodí z důvěrného vztahu s Pánem.

Určitě se mnou budete souhlasit, že když se s někým přátelíte, tak vás to přátelství nějak ovlivní. Někdy člověk tím druhým doslova načichne. Ježíš chce být naším přítelem. Teprve blízký vztah s ním způsobí, že naše slova i činy budou vonět jeho životem. (C.S. Lewis říká, že přátelství se rodí teprve když dva lidé objeví jeden druhého - když sdílejí svoji vizi. Přátelé jsou podle něj ti, kdo dělají něco společně - něco více niternějšího. Opravdový přítel není ten, kdo nám pomůže ubíjet čas. Opravdového přítele vyhledáváme proto, abychom s ním svůj čas prožili.)

Jisté je, že člověk, který se rozhodne žít jako Ježíšův přítel, se bude dostávat do situací, ve kterých se bez závislosti na svém Pánu nebude moci obejít. Bude totiž přemáhán Boží láskou a bude jí chtít projevit. Boží láska z něj bude přetékat a vylévat se k druhým. Vždycky, jakmile se začneme vylévat, Ježíš do něj začne vlévat svou lásku. (Je to stejné jako s vodní nádrží: Jen když člověk otočí kohoutkem a začne z nádrže čerpat vodu, do nádrže začne přitékat čerstvá voda.) George Verwer, vedoucí OM říká: „Zásobování láskou, která nade vším vítězí, má na starosti Bůh; my máme za úkol ji vyjadřovat.“

Je to však láska, která se rodí jen a jen v osobním vztahu s Pánem. Když vím, co chce Pán - co mi ukládá. A když to, co mi Pán vložil do srdce jako touhu, také proměním v čin. Nejde tedy o nějakou snahu diktovanou pocitem povinnosti: „Měl bych …“; a už vůbec ne strachem: „Musím, abych byl pro druhé i pro Boha přijatelný.“ To Pán se rozhodl pro mě. Vybral si mě dřív, než jsem si já mohl vybrat jeho. A vybral jsi mě pro to, aby ze mě udělal úplně nového člověka. Abych mohl žít životem, pro který jsem byl stvořený. Jen proto smím žít tím, čím žije Pán. Smím žít ze zdroje přetékající radosti. Jsem zván k životu naplněném vyslyšenými prosbami, které vystihují skutečnou potřebu; ale hlavně jsou v souladu s tím, co chce Pán.

Především je to ale pozvání. Nejde o to snažit se tu a tam o nějaké to dobro. Pokaždé jde o to poslechnout a zapojit se - dát se k dispozici tomu, co chce Pán. (?!) Jak často ale Pána odbydeme jen několika formálními modlitbami a tím, že mu předložíme nějaké projevy své zbožnosti?! Navenek to samozřejmě vše vypadá dobře. Ve skutečnosti se však s Pánem vůbec nepotkáme a nemůžeme vědět, co s námi chce sdílet. Pán touží po přátelství. Přátelství však pokaždé žádá propojení. (!) Přestaňme sloužit Pánu z nějaké pochybné povinnosti; nebo snad ze strachu! Přestaňme se bát nesobecké lásky; poslechněme jí! Nesobecká láska nás nikdy nezruinuje. Nikdy nás nepřipraví o život. Naopak, pokaždé nám přinese skutečné naplnění. Je to brána a zdroj skutečného života.

Také nám chce Ježíš předat všechno, co pro nás má od Boha Otce. Proto i nám říká, abychom se nebáli a odvážili se druhé milovat tak, jako on. Vyzývá nás, abychom poslechli jeho lásku; nikoli svůj strach; nikoli pouhou povinnost. Jde o lásku jako schopnost překročit sebe sama, svůj sobecký životní rozvrh; opustit pole jen svých zájmů, cílů a prospěchu; otevřít se druhému.

Ježíš nechce, abychom mu věřili a následovali ho otrockým způsobem - nechce, abychom to dělali bez porozumění, ze strachu, ze slepé poslušnosti. Chce, aby to bylo svobodné rozhodnutí učiněné na základě poznání a porozumění. (!) Otrocký úzkostný vztah k Bohu je třeba léčit! A tím lékem může být jen poznání, že Bůh nás přijímá bez jakýchkoli podmínek - takové, jací skutečně jsme právě teď. (Na dvoře římských císařů byla skupina přísně vybraných lidí, zvaných přátelé císaře. Ti k němu měli přístup kdykoli. Měli dokonce právo přijít do jeho ložnice, když začínal den . Mluvili s ním před tím, než mluvil se svými vojevůdci, zákonodárci a státníky. Přátelé císaře byli ti, kteří s ním měli nejtěsnější a nejdůvěrnější kontakt.) Ježíš nás nazývá svými přáteli a přáteli Božími. To je obrovská nabídka. Znamená to, že už nemusíme toužebně hledět na Boha z dálky; nejsme jako otroci, kteří nemají právo kdykoli vstoupit do přítomnosti Mistra; už nejsme jako dav, který jen letmo zahlédne krále, když prochází kolem při nějaké státní příležitosti. Ježíš nám nabízí důvěrnost s Bohem, takže Bůh už nemusí být vzdáleným cizincem, ale naším blízkým přítelem.

Mnozí Ježíšovi následovníci nemají problém věřit v bezpodmínečnou lásku Boha k člověku. Vědí, že Kristova oběť tuto lásku jednoznačně prokázala, a přesto o této lásce stále pochybují a raději se v životě zařizují po svém. Slevují z lásky. (!) A většinou se to snaží vydávat za moudrost. Pán však jasně říká, co to znamená milovat druhé stejně jako on. Je to vždy spojené s ochotou k obětem.

Když Mojžíš ochutnal Boží milost - když se setkal s živým Bohem - vedlo ho to k ještě větší touze Boha poznávat. Postavil si venku za táborem stan a nazval jej stanem setkávání (setkávání s Bohem). A čteme, že Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem. Mnozí jsou však ve svém křesťanském životě chyceni do pasti zavádějící logiky, že pokud už jsme Pána Boha našli, nemusíme ho dále hledat. Spokojenost se sebou samým je smrtelným nepřítelem jakéhokoli duchovního růstu. Poslušnost Ježíšovým slovům však přináší vnitřní zjevení Boha a probouzí živé vědomí jeho přítomnosti. Nebeské věci se tak pro nás stanou mnohem skutečnější než ty pozemské. Vede-li nás láska, tak budeme žádat veliké věci od Boha a dostaneme je.

(!) Přestaňme omlouvat svou neschopnost milovat. Prosme Pána! Staňme se lidmi, se kterými Pán může sdílet úplně všechno. Pán si tě vybral a ustanovil tě, abys opustil omezený život svých snah a svých vlastních jistot a vstoupil do života, který Pán naplní svým ovocem. Otec nám dá vše, oč ho požádáme v Ježíšově jménu. Vše, co není v našich vlastních silách. (!) Žádejme Otce o zázraky!

-----

Zůstat v lásce Syna znamená být v živém a důvěrném vztahu se Synem a uposlechnout to, co nám říká, na co nám ukazuje ve vztahu k druhému. Pokaždé s prosbou o pomoc. Konat zázraky v síle Boží lásky, můžou jen Ježíšovi přátelé. Lidé, kteří vědí, že jsou Bohem bezpodmínečně milovaní, a proto jsou mu bezpodmínečně odevzdaní.

Jsme povoláni podílet na zázracích Ježíšovy lásky. Je to láska, na kterou tento svět čeká. Nepochybujme, že Bůh k tomu dá svým přátelům vše, co k tomu budou potřebovat. Amen

Slovo na cestu: J 15,16

Požehnání: 2Te 2, 16-17

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2020 ECM Plzeň 1 - Lochotín