EN | CZ 

Kázání 2018-04-29 - Zdeněk Eberle

30. Května 2018

Kázání na Lochotíně – 5. neděle velikonoční, 29. dubna 2018

Ž 22,29-32; Sk 8,26-40; 1J 4,5-21; J 15,1-8 Vinný kmen a ty

Máme smůlu; nežijeme v Izraeli, ani na jižní Moravě. Nedovedeme si tedy pravděpodobně správně představit, co to znamená, když Pán Ježíš mluví o vinné révě. A tak se musíme pokusit vžít do kůže lidí, pro něž byla vinná réva něco naprosto známého. A navíc: Pán Ježíš, tak jako často, pracuje i v tomto oddíle s obrazy a myšlenkami, které jsou součástí náboženského a kulturního dědictví židovského národa. Ve Starém zákoně je Izrael stále znovu zobrazován jako vinná réva nebo vinice Boží. Jenže!!! Židé i za doby Pána Ježíše měli „svou“ jistotu, že patří k vyvolenému národu a tudíž „jsou za vodou“. A tak musí Ježíš i svým učedníkům znovu a znovu trpělivě vysvětlovat, že jako národ se už dávno zpronevěřili svému poslání a že nemá smysl si pořád dokola opakovat ony židovské „mantry“, protože jim už nic nedají. Mám na mysli např. to, že „jsme potomci Abrahamovi“, „jsme vinnou révou, kterou jsi vyňal z Egypta“, atd. I my, křesťané, nejsme mimo toto nebezpečí. A stačí si vzpomenout na (lidské) přísloví: „Dobře začal, špatně skončil.“ Jde o to, jaké je to „teď a tady“. Žádná vnější způsobilost nemůže uvést člověk do správného vztahu s Bohem; to může způsobit jenom vztah s Ježíšem Kristem.

Když Ježíš předkládal obraz vinné révy, věděl, o čem mluví. Réva rostla po celé Palestině a stále roste. Je to rostlina, která vyžaduje obrovské množství péče, má-li dát nejlepší úrodu. Půda musí být dokonale čistá. Roste velice bujně a je nutno ji pořádně prořezávat. Mladé révě se nesmí dovolit rodit po tři roky a každým rokem se musí silně zařezávat, aby se rozvíjela a uchovávala svou vitalitu a energii. Když dospěje, ořezává se v prosinci a lednu. Nese dva druhy větévek; jedny nesou ovoce, druhé ne; a ratolesti, které ovoce nenesou, jsou nemilosrdně odstraněny, aby neubíraly rostlině sílu. (Ale musí se vědět, které odstranit!!!) Réva nemůže dát úrodu, kterou je schopna dát, bez drastického prořezávání – a Ježíš to věděl. A vinaři to ví také. Mimochodem: kdo máte alespoň trochu zkušeností třeba s jabloní, je to podobné.

Dále dřevo vinné révy je vlastně bezcenné: na nic se nehodí. Je příliš měkké pro jakýkoli účel. Pro ilustraci: v určitých ročních obdobích bylo zákonem stanoveno, že lidé musí přinášet do chrámu dřevo jako oběť pro oheň oltáře. Dřevo révy bylo z této oběti vyloučeno. To jediné, co se dalo s odřezanými ratolestmi udělat, bylo ohniště, na níž byly ratolesti spáleny. To dokresluje Ježíšem načrtnutý obraz.

Ježíš řekl, že jeho následovníci se tomu podobají. Někteří z nich jsou hezkými plodnými ratolestmi, jiní jsou neužiteční, protože nenesou ovoce. Na koho Ježíš myslel, když mluvil o neplodných ratolestech? Na to je dvojí odpověď. Za prvé myslel na Židy. Oni byli ratolestmi Boží révy. Za druhé, Ježíš myslel na něco mnohem obecnějšího. Myslel na křesťany, jejichž křesťanství spočívá ve vyznávání bez praxe, ve slovech bez skutků; myslel na křesťany, kteří budou neužitečnými ratolestmi, plní listí, ale bez ovoce.

Jak se můžeme stát neužitečnou ratolestí. Můžeme odmítnout Ježíši Kristu vůbec naslouchat. Můžeme mu naslouchat, a pak o (jen) tom mluvit. Případně ho můžeme přijmout jako Pána života a pak, tváří v tvář těžkostem cesty nebo v touze dělat to po svém, jej opustit.

Vím o sobě, že jsem spíš napomínající a kritizují typ kazatele. Proto tu nechci zdvíhat prst a kárat: „Makej, nebo uvidíš!“ Totiž to ovoce není o tom, kolik přivedeme lidí ke Kristu, ale tu spíš myšleno na ovoce Ducha svatého. Bude-li na nás (v nás) růst ovoce Ducha, nebudeme bez užitku. Ovoce Ducha znáte, že? Láska, radost, pokoj, dobrota, … trpělivost, laskavost, sebeovládání, … A ovoce Ducha neponeseme, nebudeme-li organicky spojeni s kmenem. A k tomu nás chci povzbudit.

V tomto oddílu se mnoho mluví o zůstávání v Kristu. Co to znamená? Je pravda, že jde o mystický smysl, jímž křesťan je v Kristu a Kristus v křesťanovi. Ale je mnoho těch – možná, že většina – kteří nikdy tuto mystickou zkušenost neměli. Je-li tomu tak, pak se nemusíme obviňovat. Je mnohem prostší způsob nazírání na tento zážitek, a ten je přístupný každému.

Vezměme si lidskou analogii. Předpokládejme člověka v krizi. Upadl do pokušení; způsobil si zmatek a krizi v životě; jde dolů: duševně, duchovně a později i fyzicky. A možná i společensky. Ale představte si, že má někoho, o koho se v této situaci může opřít. Co potřebuje? Zůstat s tímto člověkem v kontaktu. Ztratí-li tento kontakt, kdo ho zachrání?

Zůstávat v Kristu znamená něco podobného. Tajemstvím Ježíšova života byl jeho kontakt s Bohem; znovu a znovu odcházel na pustá místa, aby se s ním setkával. Musíme udržovat kontakt s Ježíšem. Nemůžeme ho však mít, pokud k tomu neučiníme záměrně kroky. Vezměme jenom jeden příklad – modlit se ráno, byť by to bylo jen několik okamžiků, znamená mít jakési antiseptikum pro celý den; protože pokud jsme modlitbu mysleli vážně, nemůžeme jen tak hodit Ježíšův názor na skutečnosti, se kterými se budete potkávat, jen tak za hlavu. (Myslel jsem na to, když jsem dělal příspěvky do Denního čtení, myslel jsem na konkrétní lidi …) Pro málokterého z nás bude zůstávání v Kristu mystickou zkušeností, kterou nelze popsat slovy. Pro většinu z nás to bude znamenat stálý kontakt s Ježíšem. Probírat s Ježíšem vše, co patří k oběma životům: časným i věčným. Bude to znamenat uspořádání života, uspořádání priorit, a také modliteb takovým způsobem, aby nebyl ani jediný den, kdy bychom na Ježíše zapomněli. Nemůžeme žít dvojí život? jeden, který probíráme s Kristem a druhý, kde si děláme, co chceme.

Nakonec musím poznamenat, že o dobrém učedníkovi platí dvojí. Za prvé, zbohacuje svůj vlastní život; jeho kontakt ho činí plodnou ratolestí. Za druhé, oslavuje Boha; pohled na jeho život obrací myšlenky lidí k Bohu, který ho takovým učinil. Bůh je oslavován, když neseme mnohé ovoce a ukazujeme, že jsme Ježíšovými učedníky. Největší slávou křesťanova života je, že svým životem a chováním oslavuje Boha.

Aby to tak bylo, uvádí tu Ježíš dva principy.

  • Princip čištění. Platí tu zákon (Murphyho zákon??): aby se něco očistilo, něco jiného se musí ušpinit.
  • Princip odřezávání. To zní krutě. To už jsem říkal. Ale setkal jsem se také s výkladem, že odříznutí je

Pán Ježíš se za nás nechal ušpinit. Jsme také čistí pro jeho slovo. (Víme, co je dobré a co ne!!) Ale je tu i neustálá péče nebeského „vinaře“, nebeského Otce, který nás chce čistit, pokud neseme ovoce. To nebývá bez bolesti. Ale není to jistě zbytečné. Satisfakcí (zadostiučiněním) je pak lepší ovoce. Resp. chutnější ovoce, hezčí ovoce, vybarvenější ovoce. To přece stojí zato!!!

potřeba tam, kde má být větvička znovu naroubována. Věřím, že je to jeden z přípustných výkladů. Díky Bohu, že zahradníkem/vinařem je sám Hospodin. Kdyby to svěřil církvi, to bylo suchých větví!!! Ale to „odříznutí“ pořád visí ve vzduchu; je to realita při vší Boží milosti!!!

Rozhodující je náš postoj ke Kristu. A to všech fázích našeho duchovního i biologického života, ve všech našich životních situacích. Budeš-li s Kristem, nikdy neuschneš. Víte, jak dlouhé kořeny má letitá vinná réva? Až 30 metrů. Až z takové hloubky čerpá vláhu. Co k tomu dodat? Budeš-li s Kristem, nezůstaneš na „suchu“. Ježíš chce být s námi; chceme být i my s ním?Amen.

Poslání: Zůstaňte v Ježíši, on pak zůstane ve vás. Pak ponesete hojné ovoce.Bez Ježíše nic neuděláte.(Podle J 15, 3.4)

Požehnání: Neboj se, vždyť já jsem s tebou; nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. Amen (Iz 41,10)

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2020 ECM Plzeň 1 - Lochotín